Vážení čtenáři, je tomu již pěkných pár měsíců, kdy jsem někomu z Vás poskytl odbornou radu směřující ku zdárnému vyřešení manželského, či partnerského konfliktu, potažmo nedorozumění. Asi je pravda, že má rubrika by měla alespoň čas od času odpovídat obsahově svému názvu, tedy sem tam poskytnout radu a návod tápajícím. A jelikož mi zrovna tento týden přišel velmi zajímavý dopis od slečny J. M. z Duchova, rozhodl jsem se nezůstat k jejím trablům chladným a fundovaně pomoci tam, kde je mne třeba. A nyní tedy k věci…
Milý pane odborníku! Vím, že už nikomu moc nepomáháte, ale mně byste mohl, protože jsem částečně nešťastná. Ani nevím, jak se to stalo, ale už asi jeden rok mám vážnou známost. Spíše jsem se zpočátku ani vázat nechtěla, ale Martin byl vtipný a veselý, takový ten smíšek co nezkazí žádnou legraci. To já jsem spíš seriózní vědecká pracovnice s přesahem do kulturní oblasti. Jsem spíše drobná a často jezdím na kole. Tedy jezdila jsem, ale k tomu se ještě vrátím. Když jsem Martina poznala, bydlel v Teplicích a já v Duchově, což je město, kde se narodil Casannova. Máme tam pěkný zámek. Ale abych se do toho nezaplétala. S Martinem jsme začali chodit a protože bylo jaro, jezdili jsme spolu ke mně do Duchova na kole. Když jsme byli do večera v Teplicích, radši bych byla přespala v jeho teplickém bytě. Tam mě ale nikdy nevzal!!! Když jsem to navrhovala, různě se vymlouval, a tak jsem se časem přestala ptát. Stále se mi ale honí hlavou otázky, proč mě tam nechce vzít, co tam ukrývá tak tajemného, že to nesmím vidět, nemá tam snad jinou?!!! Dál tedy jezdíme spát ke mně, teď - co si Martin koupil auto - je často nevrlý, že si nemůže dát ani sklenku a pak si to vynahrazuje v Duchově v trampské putyce. Takový také předtím nebyl. Sedává tam s nimi obden, pije s nimi kořalku a zpívá country písničky. Stalo se takřka pravidlem, že přitáhne s celou partou po půlnoci ke mně domů, budí mě a chce abych s nimi zpívala, což jak musíte uznat, je strašné, zejména když mám ráno poradu. Ani ty texty neznám. Mám Martina svým způsobem stále ráda, ale vůbec nevím, jak spolu takto můžeme žít dál. Poradíte mi? J. Myslivcová, Duchcov
Poradím. Vždyť od toho jsem zde. Hlavně hlavu vzhůru a již žádný pesimismus. Myslím si, že jako žena byste se měla plně zhostit svého ženského úkolu a poslání, tj. - plně se přizpůsobit potřebám svého partnera. Uvidíte, že se Vám bude žít radostněji. A jak tedy konkrétně postupovat? Je to jednoduché. Zapojte se naplno do rytmu partnerova života, v jeho trampském kolektivu pijte dvakrát více kořalek, než je schopen vypít on. Vyčkejte vhodného okamžiku a uprostřed jedné takové country-pijatiky vyskočte na stůl a oznamte všem, že jste na půlnoc přichystala překvapení v podobě živého vystoupení Honzy Nedvěda, přivolaného eskortní službou do Martinova teplického bytu. Takovou lahůdku si žádný tremp ujít nenechá, za chvíli již bude karavana taxíků svištět směrem ku Teplicím a vy budete krůček od poznání pravdy o tajuplném příbytku Vašeho druha. Ten již pod tlakem svých kumpánů nebude moci odmítnout odemčení své 'třinácté komnaty'. Co tam uvidíte, Vám opravdu nepovím. Možná kvalitně zařízené SM studio, možná diverzní vysílačku, snad i vycpaného Honzu Nedvěda se třemi tělesnými otvory, pravděpodobně však naleznete pouhopouhý staromládenecký bordel. Každopádně se já i naši čtenáři již teď napjatě těšíme na rozuzlení, které si jistě sobecky nenecháte jen pro sebe. Hodně štěstí Vám přeje… ZDDR - odborník ZDDR - odborník
