uDĚJINY SKAUTINGU NA ÚSTECKU - 1. část - Postupně Vás v každém čísle NÚP budu s těmito dějinami seznamovat. Je to důležitá část z celé historie skautského hnutí u nás. Pomáhají mi svými vzpomínkami ústečtí OLD SKAUTI. S některými z nich - a s jejich vyprávěním - se v ukázkách setkáte.Jsou skutečnými pamětníky. Jeden z nich, pan Jan Nárovec (*1925) mi zapůjčil kroniku neštěmických skautů. Z další kroniky se dozvíme o skautingu v Krásném Březně, o činnosti vodních skautů a samozřejmě nesmí chybět činnost skautských oddílů v současné době. Úvodem trochu historie o tom, jak se k nám skauting dostal. V r. 1902 založil kanadský přírodovědec, malíř a spisovatel knih o přírodě Ernest Thompson Seton (1860 - 1946) (www.etsetoninstitute.org) organizaci pro mládež nazvanou Woodcraft Indians - lesní Indiáni (www.woodcraft.cz). Chtěl vychovat chlapce tak, aby se stali silnými a odolnými, schopnými žít v přírodě a v souladu s ní. Vzorem mu byl život Indiánů. To velice zaujalo i angl. Generála sira Roberta Baden - Powella of Gilwell (1857 - 1941). Ten měl osobní zkušenosti s mladými zvědy v Burské válce, kterým se říkalo SKAUTI (Scouts). Podle nich se pak nazvalo nové hnutí mládeže v Anglii Skauting, u zrodu stál právě Baden - Powell (1908). Hnutí se svou formou výchovy a činností pro mládež bylo přitažlivé, a tak se rychle rozšířilo po celém světě. Zajímavá je příhoda, jak se skauting dostal do USA. Přivedl ho William D. Boyce, cestovatel a nakladatel z Chicaga. Při návštěvě Londýna v r. 1909 zabloudil v husté mlze z níž mu pomohl najít cestu malý chlapec. Odmítl odměnu, protože je skaut, a ti si nenechávají za dobrý skutek platit. Boyce o skautech slyšel poprvé, a tak se o ně začal zajímat. Po seznámení s hnutím se rozhodl rozšířit je i ve své vlasti. U nás zaujala myšlenka skautingu v l. 1911 - 12 středoškolského profesora tělocviku, Antonína Benjamína Svojsíka (1876 - 1938). Byl to pedagog a publicista, činný také v sokolském hnutí, který v r. 1914 založil spolek Junák - Český skaut. V r. 1915 došlo k založení dívčího skautingu. V r. 1919 se spolek přeměnil na ‘Svaz junáků - skautů Republiky československé’. Hlavní vzor viděl Svojsík v angl. skautingu, ale přizpůsobil ho českým podmínkám. Zavedl také skautský odznak - je to lilie s hlavou chodského psa ve štítu na trojlístku. V r. 1914 uskutečnil ověřovací tábor s žáky žižkovské reálky. Napsal řadu knih - např.: Český skaut, Základy junáctví, Táboření aj. Hnutí (www.skaut.cz) se u nás rychle rozšířilo. Myšlenku skautingu přivezli do Ústí sokolští dorostenci z krásnobřezenské jednoty. Na VII. Všesokolském sletu v r. 1920 viděli pořadatelskou službu - chlapce v zelených košilích, širokých kloboucích a s šátky na krku. Na všechno se jich vyptali a spolu s neštěmickými svolali J. Nárovec (1905 - strýc br. Jana Nárovce z junáckého střediska Neštěmice) a Jan Matoušek do spolkové místnosti TJ Sokol Neštěmice (hostinec U Krautů) 17. února 1921 ve 20 hod. schůzku k založení 1. skautského oddílu. Zúčastnili se dorostenci (vesměs ročník 1905) z Neštěmic: J. Nárovec, Max Sochůrek, J. Matoušek, František Šára, Jaroslav Komárek, Alois Prchal, Vlastimil Houdek, Josef Pařízek, Jaroslav Prchal a Josef Steiner. Tehdy všem bylo kolem 17 let. K tomuto dni se datuje i založení 1. skautského oddílu v Krásném Březně, který se skládal ze školáků, učňů a studentů ve věku od 12 do 20 let. Jeden z tehdejších školáků, pozdější oblastní velitel Junáka byl br. Jaroslav Körner - Kiki. Pokračování ‘Dějiny skautingu na Ústecku’ v březnových NÚP. Mgr. Marie Peterková
u V ÚNORU SE SCHOVÁ ZA MĚSÍC JASNÝ ANTARES - Během nejkratšího měsíce se čím dál zřetelněji prodlužuje den, hlavně večer je znát, že je světlo déle. Stoupá výrazněji výška Slunce nad obzorem, na konci února je v poledne 32° nad jihem, a při slunečných dnech jistě bude citelně hřát. Měsíc je v novu 8. 2. a v úplňku 24. 2. v 6 h ráno. Ale již 4. 2. ráno nám připraví asi nejzajímavější představení únorové oblohy. Na své nebeské pouti zakrývá občas hvězdy vyskytující se v okolí jeho dráhy, hvězdy jsou velmi vzdálené, prakticky se nepohybují a proto se jim říká stálice. A právě jednu takovou jasnou hvězdu - stálici 1. velikosti zakryje. Bude to načervenalý Antares z jižního souhvězdí Štíra. Kromě Antara může Měsíc zakrýt ještě další 3 hvězdy 1. velikosti: Aldebaran ze souhvězdí Býka, Regulus ve Lvu a Spiku v Panně. Žádné další jasné hvězdy nezakrývá, nápadnější jsou většinou již jen zákryty jasných planet (Venuše, Jupitera, Marsu, Saturna a Merkuru) a pak samozřejmě úkaz nejhezčí a nejnápadnější, zákryt naší nejjasnější hvězdy - Slunce, to však nazýváme zatměním a jeho nejvzácnější podoba je úplné zatmění Slunce. Poslední zákryty hvězd 1. velikosti Měsícem byly od nás pozorovatelné v r. 1999 (Aldebaran a Regulus) a zákryt planety naposledy koncem r. 2001, kdy Měsíc 2krát přecházel před Saturnem. Ale zpátky ke 4. únoru: před 6. h ráno nízko nad jihovýchodem uvidíme za příznivého počasí širší ‘couvající’ srpek Měsíce a na jeho pravé, tmavé straně, spíše ve spodní (jižní) části se přesně v čase 5 h, 43 m, 44 s SEČ (pro Ústí) objeví hvězda Antares, v tom okamžiku ji odkryje disk Měsíce, nastává výstup hvězdy zpoza měsíčního okraje. Okamžik výstupu hvězdy závisí na místě pozorování, ale pro Ústí a okolní blízká města platí čas mezi 5 h, 43,5 - 44,0 m. Tento vzácný úkaz by za čisté nezamlžené oblohy měl být mimo městská světla dobře viditelný pouhým okem, při použití i malého dalekohledu či triedru ho jistě spatříme pohodlně. Podmínkou je dobrý výhled na jihovýchodní obzor. Vstup Antara za osvětlený měsíční okraj krátce po 5. je těžko pozorovatelný, navíc je Měsíc ještě hodně nízko nad obzorem. Další zákryt této hvězdy, náležející mezi chladné červené obry, budeme mít to štěstí spatřit po půlnoci z 26. na 27. dubna. V únoru bude ještě zdobit severní oblohu kometa Machholz, bude se už ale vzdalovat od nás i od Slunce a zřetelně slábnout. Malým dalekohledem ale bude ještě ke spatření jako ‘rozmazaná hvězda’ procházející kolem souhvězdí Cassiopea směrem k Polárce, bude tedy stále nad obzorem, u nás ve střední Evropě vůbec nezapadne. Její povedená ilustrační fotografie s blízkou hvězdokupou Plejády (Kuřátka) ze 7. ledna je v úvodu článku (autor Martin Myslivec z Hr.Králové). Dále bude dobře pozorovatelná planeta Saturn v souhvězdí Blíženců pod dvojicí jen o něco slabších hvězd Castor a Pollux. V lednu byl Saturn neblíže Zemi, nyní vrcholí vysoko nad jihem kolem 10. hodiny večerní. V té době vychází ještě jasnější planeta Jupiter v souhvězdí Panny severně od hvězdy Spica. Ten však vrcholí nad jihem až k ránu, mezi 3. - 4. hodinou. To je asi vše zajímavé ke spatření na únorovém nočním nebi kromě tradičních zimních, později v noci i jarních souhvězdí. Tomáš Janík (jazzer@centrum.cz)
u ZAKARPATSKÁ UKRAJINA - pozvánka na celovečerní diashow - Do divokého horského kraje ‘Nikoly Šuhaje’ na Zakarpatské Ukrajině se můžeme vypravit v další celovečerní komponované diashow Martina Loewa, kterou pražský cestovatel představí ve středu 2. 2. od 18.00 v aule PF UJEP (ul. České mládeže). Svá diashow promítá již pravidelně v rámci filmového klubu Aula při pedagogické fakultě a spolupráce s cestovní kanceláří GTS International (Pařížská 10, 400 01 Ústí n. L., tel.:475 216 467, fax: 475 200 560, www.gtsint.cz). Doposud zde úspěšně uvedl například několik svých pořadů o zemích Jižní Ameriky, ale tentokrát se jeho pohled obrací směrem k východu. Stejně jako jindy nás cestovatel prostřednictvím mnoha barevných diapozitivů, hudby i poutavého vyprávění vezme s sebou na jednu ze svých dalších cest po světě - do karpatských hor a hvozdů, kam stále nedokázala vkročit moderní civilizace. Podle dosavadního úspěchu pořadu v jiných městech lze očekávat, že se diváci mohou těšit minimálně stejně, jako na Loewovy předchozí programy. ‘V pořadu se nejprve podíváme do hlavního města Ukrajiny, do historického Kyjeva. A to především pro srovnání dvou odlišných světů: velkoměstského, moderního a venkovského v Karpatech, kde lidé žijí tak jak před sto lety. Přitom mám pocit, že jejich svět nám je velmi blízký. Možná i proto, že Zakarpatská Ukrajina patřila mezi světovými válkami k tehdejšímu Československu. Ještě dnes nejstarší generace na toto období ráda vzpomíná. A ti mladší jsou teď pro změnu ekonomickou situací nuceni k nám jezdit pracovat a také nás mají docela rádi. Je to milý kraj… Pojďme se společně toulat po kopcích se stráněmi posetými dřevěnými roubenkami, pastvinami a voňavými kupkami sena…’, zve na svůj pořad Martin Loew (www.promitani.cz). Radomír Němeček - Branch Manager (radomir.nemecek@gtsint.cz)
u VÝTVARNÍCI NEJSOU V ZIMĚ ZA PECÍ - V Galerii Emila Filly ve druhém patře muzea vystavoval vítěz předloňského ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého Michal Pěchouček. Fotografie z cyklu ‘Pracovny’ zachycují mladé spisovatele u psacího stroje. Několik modelů ztvárňují Pěchoučkův specifický ideál mužské krásy - éteričtí, někdy zženštilí muži sedí v pyžamu u stolu, znehybněle, s pohledem upřeným před sebe. Takovou romantickou představu o vznešenosti tvůrce na snímcích doplňuje pozadí charakteristického prostředí bytu z minulých desetiletí se všemi jeho estetickými atributy - tapetami, lustry, umělými květinami atd., prostředí zažrané do naší osobní i kolektivní paměti. Velkoformátová malba ‘Přízemí’, skládající se z několika pláten, v ohlížení zpět za spotřební estetikou 70. a 80. let volně pokračuje. Zobrazuje samotného autora, jak stojí s taškami ve vchodu paneláku. Nechybí zvonky, okrasné umělé květiny a ve skle odlesky embéček, škodovek, žigulíků. Námět je, podobně jako u fotografií, ztvárněn v modu magického zastavení času, jako mnoho let schovaná vzpomínka, náhle se vynořivší. Ani vyjadřovací způsob videa nedokáže Pěchoučkovu fascinaci nehybností rozpohybovat. Cyklus ‘Kočárkárna’ zahrnuje několik krátkých filmů. Některé navozují divákovi meditativní stav svou minimalistickou strukturou. Stěžejní ‘Kočárkárna’ je celkem fascinující, technicky velmi dobře zvládnutý kus. Jednotlivé momenty filmu neběží zleva doprava, nýbrž odshora dolů; autor vytváří divákovi iluzi, že jede výtahem a vidí útržky scén z domácností, silné estetické opakující se obrazy, mj. ženu s dítětem v náručí, dívající se bez výrazu na muže, stojícího naproti ní; výrazně je tu uplatněno symboliky květin, jež se opakují jako motivy županu, gauče, tapety ad. ‘Připomíná mi to filmy Davida Lynche. Podobné věci dělá i student Fakulty užitého umění a designu Dušan Skala’, řekl redakci Eurobal, mladý historik umění. Halucinační tok snímků, přetržitá syntax a utkvělé opakování některých scén implikují interpretaci, pohybujících se ve freudovských dimenzích: ‘Kočárkárna je obsedantním uměleckým umocněním potlačení velice špatného zážitku z raného věku’, říká redakční spolupracovník Global, mladý teoretik umění. ‘Pěchouček nevolí terapii, snaží se vyléčit vyzdvižením potlačení a jeho dalším potlačením’, vysvětluje. ‘Co mě však opravdu vytočilo, byl fakt, že jsem musel zaměstnance muzea prosit, aby mi k videu zapnuli zvuk. Přestože byl důležitou součástí rotujícího videa, byl zaměstnanci vypnut, neboť byl podle jejich slov STRAŠNÝ. Protože není takový nezodpovědný přístup zaměstnanců k instalacím v muzejním provizoriu Fillovky výjimkou, nýbrž spíše pravidlem, apeluji na vedení obou institucí, aby se sešli u šálku Jacobs a v klidu to probrali.’ *** Na dvou billboardech nově nainstalovaných u Fakulty užitého umění a designu (zelené školy) jsou vystavena díla bosenské výtvarnice Šejly Kameric (www.sejlakameric.com) a Čecha Františka Kowolowského. Oba tisky se zabývají vztahem tělesnosti autora a společensko-politické reality nebo umění. Ústecké billboardy jsou spolu s brněnskými a ostravskými součástí Evropské billboardové galerie, jejímž kurátorem je místní Michal Koleček a prezidentem Richard Fajnor, vedoucí katedry multimédií na brněnské FAVU. ‘S Richardem to bylo fajn’, odpovídá na otázku redakce, jak probíhalo instalování billboardů v třeskuté lednové zimě, výtvarnice Zuzana Musilová, která jako jedna z několika studentů Fajnorovi s instalací pomáhala. Jarobal (jarobal@seznam.cz)
u NEZISKOVÉ ORGANIZACE - Nadace rozvoje občanské společnosti zveřejnila 1. výzvu k podání žádostí nestátních neziskových organizací v rámci 2 tzv. globálních grantů financovaných z Evropského sociálního fondu (www.nvf.cz/esf). Granty jsou určeny pouze pro organizace poskytující sociální služby skupinám ohroženým sociálním vyloučením a jejich hlavním cílem je posílit kapacity těchto úspěšných žadatelů. Žádosti je možné podávat od 14. ledna do 18. března 05. Formuláře žádostí MSSF - Benefit ke Globálním grantům již k dispozici ke stažení v Sekci ‘Globální grant - Ke stažení’. V první části nazvané Operační program - Rozvoj lidských zdrojů (OP RLZ) naleznete formulář žádosti pro žadatele z řad nestátních neziskových organizací, kteří budou projekt realizovat na území celé ČR s výjimkou města Praha. Tento formulář tak použije například žadatel, který bude realizovat svůj projekt v Brně, Ostravě, Plzni, Zlíně či Hradci Králové. Žadatelé, kteří projekt realizují na území hl. města Praha vyplňují formulář žádosti o finanční podporu z Jednotného programového dokumentu pro Cíl 3 (JPD 3). Rozhodující je přitom místo realizace projektu, nikoliv sídlo žadatele! Pečlivě si prosím zkontrolujte, zda vyplňujete správnou žádost!!! Brzy v sekci ‘Globální grant - Ke stažení’ rovněž naleznete přehledný dokument v MS-Wordu, který Vám poradí, jak správně postupovat při vyplňování žádostí o finanční podporu z Globálních grantů. Žádosti musí být vyplněny elektronicky v příslušném formuláři MSSF - Benefit, ručně vyplněné žádosti nebudou akceptovány. V příp. jakýchkoliv nejasností či pochybností, nás kontaktujte emailem na adrese global@nros.cz či telefonicky na čísle 233 356 173. www.nros.cz
u 38. STŘEKOVSKÁ KAMERA - Každý rok se v únoru v Ústí n. L. koná celostátní soutěž amatérského filmu STŘEKOVSKÁ KAMERA. Od 30. ročníku našla své stálé místo v kulturním domě Corso (Krčínova 6, 400 07 Ústí n. L. - Krásné Březno, tel.: 475 500 462, 475 500 390; corso@volny.cz, martakuzelova@seznam.cz) a letos se uskuteční 18. a 19. února. V pátek začíná první část soutěžní projekce v 18.00. Soutěž pokračuje v sobotu od 9.30 přibližně do 16.00 (podle počtu soutěžních filmů). Mohutný nástup digitálních kamer vysoce zvýšil technickou kvalitu natočených snímků, které budou promítány videoprojektorem na velké filmové plátno. Pořadatelé očekávají, že jako každoročně bude bohatá účast autorů, kteří přivezou kvalitní snímky dokumentární i hrané. Na Střekovské kameře bude k vidění to nejlepší, co v uplynulém roce čeští a němečtí filmaři natočili. Zastoupení budou i snímky ústeckých autorů. Pokud přemýšlíte, jak zajímavě strávit víkend, vydejte se na Střekovskou kameru do Corsa. Propozice, přihláška a inf. na www.volny.cz/strekajznav corso@volny.cz
u HRAD STŘEKOV NEWS - Každoročně po uzavření bran hradu pro veřejnost čelím stejným otázkám: Co dělá kastelán v zimě, když je zavřeno? To je asi veget! Tak prosím, nahlédněte do naší kuchyně příprav na novou sezónu: Od prvního pracovního dne nového roku se po hradní terase prohánějí dělníci a provádějí rozsáhlou opravu celého zábradlí tak, aby bylo zcela bezpečné. Práce trvají celý měsíc, pokud počasí přeje.Z Velkého stavení zmizela roztomilá Strašidla zemí české koruny, která lákala návštěvníky 2 sezóny. Stáli jsme před rozhodnutím, co nového a zajímavého nabídnout . Zvažovali jsme několik možností a dnes vám můžeme prozradit, že i nová expozice bude stát za to. Bude sice trochu morbidní, ale zcela jistě výborně doplní atmosféru hradu. Od března si tedy budete moci prohlédnout a dokonce i ohmatat a vyzkoušet mučící nástroje a přístroje práva útrpného. Hotový je i program výstav v hradní galerii na celou sezónu. Počátek bude patřit především fotografii - úvodní výstavu obstará Fotoklub Metal Trmice, poté se v samostatných tématických výstavách představí někteří členové Ústeckého fotoklubu (fotoklub.aktualne.cz a www.sweb.cz/fotoklub99) - osobně se nejvíce těším na mašinky pana J. Schwarze (foto). Prázdniny jsou vyhrazeny pro keramiku domu dětí, výstavy patří vždy ke skvostům, uvidíme také, kam ve svém kreslířském umění pokročila slečna Petra Bauerová. Všem hnidopichům, kteří si myslí, že je u nás přefotkováno sdělujeme, že jsme otevřeni komukoliv. Již dnes můžete své práce nabídnout pro výstavní sezónu 2006!!!
Zcela jasno máme o 4 větších akcích. O filipo-jakubské noci 110 metrů nad řekou opět profrčí Čarodějnice v režii HeroZeroNegro (www.herozeronegro.com);. 11. - 12. června se s historickým programem Kralování na hradu Střekov představí agentura Societas (www.societas.cz); 24. června si Radio Labe ( www.radiolabe.cz) vystřihne Strašidelný hrad aneb ať žijí duchové. Zcela jistě však vrcholem sezóny a troufám si tvrdit, že i jedním z vrcholů ústeckého kulturního dění, bude Střekovská Mumie s pořadovým číslem 4, která se zjeví na hradě 3. září v provedení HeroZeroNegro. V kuloárech už se mluví o takových peckách, že se mi z toho trochu točí hlava. Těšte se!!! Jasno máme i v programu večerních prohlídek. Tato vděčná a stále velmi dobře navštěvovaná ‘atrakce’ dozná v nové sezóně mírných změn tak, abychom vyšli vstříc některým požadavkům návštěvníků a také aby všichni příchozí měli jistotu, že se do hradu dostanou. Připraveno je minimálně 5 večerních prohlídek od dubna do srpna. Úplnou novinkou (kromě expozice útrpného práva) bude možnost pro romantické jednotlivce i páry minimálně 3krát v týdnu samostatně se procházet po hradě ve večerních hodinách. Nevíme sice, jak se novinka uchytí, ale chceme prostě nechat hrad přístupný veřejnosti v maximální možné míře a především nalákat Ústečany, kteří se k němu chovají trochu macešsky. Zajímavou bude patrně i změna nájemce restaurace a terasy Wágnerka. Věříme, že se nám společně podaří oživit terasu i v jiné dny, než při speciálních akcích, plánujeme pravidelná hudební sobotní odpoledne. I to je velká výzva pro Vás, kteří nemáte kde hrát a chcete. Především ale věříme, že dojde ke zkvalitnění služeb. Tak to je jen v hrubých obrysech několik věcí, které nás čekají. Než se však brány znovu otevřou, čeká nás ještě hodně práce. To máte : oškrábat, vyzdít, vyštukovat, vymalovat, obrousit, natřít, nalakovat, vyměnit, přeložit, vybetonovat, vyspárovat… Věříme, že nás čeká příjemný rok s příjemnou 5 v letopočtu. Rádi bychom, aby to byl rok zlomový. Přejeme Vám hodně lásky a dobré nálady, nenechte se otrávit hlupáctvím a českou malostí a závistí! Podrobné informace o dění na www.hradstrekov.cz, které i letos připravuje Luděk Zahálka, nabídky a připomínky pak na hrad.strekov@volny.cz. Nashledanou v březnu!! Kastelán
u ‘HRA’ O ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ? - Reaguji tímto na článek ‘E 55: Kritická situace trvá’ v teplickém Směru (www.deniksmer.cz) ze soboty 8. ledna 05 od Karla Otcovského. Z článku vyplývá, že hlavním viníkem nárůstu kamiónů na E 55 a průtahů kolem výstavby dálnice D8 (www.ceskedalnice.cz/d8.htm) přes České středohoří (www.ceskestredohori.cz) jsou ekologové. Viditelné je jednoznačné odsouzení jako ‘hladký průběh (dokončení dálnice D8 ) blokují ekologové’, nebo ‘pokud nechtějí (krajští zastupitelé) dopustit další prodlevu při výstavbě dálnice D8, budou muset na hru ekologů přistoupit’ a dále ‘názor (ekologů) se liší od původního projektu, jenž počítá se dvěma krátkými tunely’. Nejde totiž o ‘hru’, ale porušování zákonů a o záchranu ‘chráněné’ krajiny. Nedávno shrnul ve své zprávě veřejný ochránce práv Otakar Motejl (www.ochrance.cz), že úřady při prosazování trasy dálnice D8 přes České středohoří jednaly nezákonně a dal za pravdu ekologům. ‘Hned na počátku stálo porušení zákona o posuzování vlivu na životní prostředí dokonce na nejvyšší výkonné moci. Na porušení zákona dokonce upozornilo také šetření Nejvyššího kontrolního úřadu’, tvrdí Motejl. Hlavními viníky jsou podle něho Ministerstvo dopravy (www.mdcr.cz), protože už v r. 1993 předložilo vládě dálnici D8 přes CHKO České středohoří (ecology.ten.cz) a nebyl posouzen vliv na životní prostředí. Dále Vláda (www.vlada.cz), která přijala plán rozvoje dálnic, aniž si nechala vypracovat posouzení vlivu na životní prostředí. A především Ministerstvo životního prostředí (www.env.cz ), neboť v r. 1996 žádaly občanské iniciativy, aby byly v rámci zákona posouzeny i další varianty dálnice. Porušování celé řady zákonů a ignorance odpovědných orgánů trvá již 10 let. A není to ‘hra’, jak se tvrdí ve výše zmíněném článku, ale zcela věcný přístup k řešení daného problému, náročné průzkumy a odborné posudky celé řady našich předních odborníků, geologů, krajinářů, přírodovědců i řady odborných institucí, o které se ekologické organizace opírají. Je to ale také náročná a ne vždy doceněná práce i vysokoškolsky vzdělaných ekologických aktivistů a podpory celého spektra široké veřejnosti. Není dále pravda, že současná povrchová varianta je ‘původní’. Bylo navrženo několik variant a jako nejlepší z ekologického hlediska a nejrychlejší mohla být 4proudová silnice, která by vedla okolo Středohoří přes Mostecko. Tato varianta se podle Motejla nikdy nedočkala plnohodnotného posouzení. Ministerstvo dopravy a investor další varianty zcela ignoroval. Státním úřadům navíc projednávaly krajinářské hodnocení v l. 1994 - 95 bez přístupu veřejnosti. Motejl ve své precizní a obsažné zprávě na závěr doporučuje, aby se teď úřady pokusily zachránit, co se dá, když už je o trase rozhodnuto a doporučil tunel Kubačka. Odvolává se na návrh Ivana Vorla z Fakulty architektury (web.cvut.cz/fa) ČVUT (www.cvut.cz) - ‘Současná (povrchová) trasa závažným způsobem poškozuje unikátní krajinný ráz, ojedinělý ze středoevropského hlediska…’ Jak tvrdí při posledních kompromisních jednáních hejtman Šulc, obě dnešní varianty jsou špatné. Přes České středohoří neměla být dálnice vedena. Obě jsou špatné, ale je nutné jednu z nich zvolit. Šest našich předních českých geologů ze Státní geologické služby ( www.geology.cz a www.geofond.cz) nedoporučilo vést dálnici přes České středohoří, neboť území je extrémně nebezpečné a hrozí sesuvy. Přednost pak dalo dlouhému tunelu před povrchovou variantou, protože u ní budou narůstat i náklady na zajištění stability dálnice a nikdy nebude zcela bezpečná. I po dokončení bude nutné ji monitorovat. Doporučili naopak tunelovou variantu, kde geologické podmínky jsou příznivější. Je jistě jednodušší označovat za viníky kritické situace na E55 i dalších obcí postižených nárůstem kamiónů ekology, než vlivné mocenské orgány. Jak ve své zprávě zdůraznil ombudsman ‘…vláda podcenila nárůst kamionové dopravy po vstupu naší země do Evropské unie. Přitom v jejím vlastním usnesení z října 2000 se uvádí, že elektronické mýtné bude zavedeno do r. 2003 a systém kombinované dopravy RO-LA bude fungovat i po zprovoznění dálnice. Realita je taková, že mýtné pro silnice I. třídy bude až r. 2007 a systém RO-LA skončil loni v červnu’. Věra Bartošková (verabar@volny.cz)
u NEČTEME A NEDOPORUČUJEME - Do redakce přišla kniha ‘Sebevznícení’ od děčínského autora Martina Miky (*1972) a já dostal za úkol o ní napsat. Přečetl jsem pouze prvních pár desítek stránek, ale myslím, že to zcela stačilo (nejde o to převyprávět příběh, ale o to, za pomoci jakých vyjadřovacích prostředků, jakým stylem apod. je příběh podán, což lze u méně komplikovaných děl poznat již na první stránce). Každý autor je ve svém psaní ovlivněn předchozím čtením děl jiných autorů, žádné dílo nevznikne, aniž by nenavazovalo na jiná díla - byť, v kreativnějším případě, i v negativním smyslu, jejich popíráním. To, jaké dílo je, odpovídá částečně čtenářským preferencím spisovatele. M. Mika preferuje zřejmě odlehčenější (brakovou) literaturu do vlaku a autobusu, která si nenárokuje uznání literární kritiky. Schémata tohoto literárního druhu ozvláštnil a rozvinul místním (Česká Lípa) a časovým určením (současnost), pravděpodobně ve snaze uchvátit předpokládaného modelového čtenáře z regionu tím, že se příběh děje či udál v jeho bezprostřední blízkosti a i on se může či mohl stát jeho součástí. Tento trik užívali a užívají mnozí známější autoři, za všechny jmenujme aktuálního Párala, ovšem to jsou spisovatelé, stojící na pomyslném žebříčku kvality poněkud výše. Mikova kniha není společenským románem, který by uměl charakterizovat dobu a náladu society určitého místa. Autor popisuje povrch, neumí jít do hloubky, v knize není přítomno ani za mák něco, co by mělo všeobecnou platnost. Sebevznícení je brakem, po zběžném prohlédnutí např. pro polopatický způsob vyprávění (nenechávání prázdných míst pro vyplnění čtenářskou fantazií), pro utkvělé zdůrazňování sociálního statutu postav za pomoci detailů (mobil, kavárna, služební cesty do Vídně, drahé dárky pro manželku, dovolená na Mallorce, ale např. i vonná tyčinka, zelený nebo jasmínový čaj atd. atd.), pro mdlou, nerozpracovanou charakterizaci postav, které spíše než osobnostmi jsou šablonami současných společenských typů (lékařka, manažer) atd. Brak neodsuzuji, má v literatuře své důležité postavení, problém však vidím v tom, když si činí vyšší nároky za pomoci ‘faulů’: takovým je např. lákavý mnohoznačný úvodní odstaveček na předsádce knihy: ‘Román o zdánlivě nesourodých životních osudech současníků nastiňující možnost změny, která je nevyslovena a zašifrována v naší přítomnosti…’ Pravděpodobně je vrcholem celého díla. Určitý náznak, že si o svém počinu Mika myslí více, než by bylo záhodno, je také to, že si ho vydal sám (usuzujeme tak podle jména nakladatelství Martin Mika - Baltis; www.baltis.net). Nu, každý má nějaké to hobby, do kterého vkládá své výdělky. Jarobal (jarobal@seznam.cz)
u TEPLICKÁ SJEZDOVKA - Město Teplice nabízí nesčetně příležitostí pro nejednu kratochvíli. V době zimních radovánek, ve chvílích, kdy se město pokryje jemným bílým popraškem, nejednoho otce či otčíma od dětí napadne nerudovská otázka: Kam s nimi. Pakliže vlastníte sáňky či bob, eventuelně takovou tu malou placku co si děti dávají pod prdel, věc se nabízí sama - vzhůru k Šanovské katedrále, opatrně přes silnici a hned nad sochou koně naruby parádní sjezdovka. Je poměrně malá, což je však věci jedině ku prospěchu. Nemusíme za dětmi běhat daleko. Jedná se o sjezdovku již tradiční, i já jsem na ní kdysi v roce 1977, v době - kdy jiní podepisovali Chartu - sjížděl. Proto jsem žil ještě dalších necelých 10 let docela v klidu, oddávaje se ještě nějaký čas bobování a pak pasivní rezistenci. Místo, jež je v létě zahalené do černého sukna musulmánů a jemuž se v Teplicích neřekne jinak než pásmo Gazy, s příchodem prvního sněhu změní jako mávnutím obskurní Mrazíkovou berlou a stane se opět ukázkovým místem evropského veselí. Obrázky od Mikoláše Alše v atomovém věku nám vystupují před očima. Pokud nemáte v zimě do čeho píchnout, jděte se klouzat! (hrvn)
u 100.000 PRO ASII - B.B.Art Production spolu s klubem Circus, které tuto akci pod záštitou města a primátora Gandaloviče pořádali, zajistili kvalitní kapely, jen trochu obehrané. Jasně že Schwarze Aussig, Bez Peří a Houpací koně mají dobré písničky, jenže tak dlouho se chodí na jejich koncerty, až se ucho unaví. Ani to, jak parádně drží Imlauf kytaru, jak velké má zase kruhy pod očima, jak široký výstřih má Pomahač či jakou košili zvolil Kolenatý a jestli mu zpod kytary vykukuje jeden její cíp nebo oba, nedokáží Izobala, našeho spolupracovníka, přimět ke křepčení: ‘Přílišným oposloucháním se ze skladeb stávají vzpomínky, sentimentální kousky duše, probouzející radost jen při řádném promile’, vysvětlil naší redakci. ‘Ale i to pití je nějaké obehrané…’, dodal. Jediné co Izobala na vystoupení severočeských trojčat potěšilo, byl krátký romantický polibek Davida a Míly. ‘Míla se ovšem bude ještě muset učit, aby nevypadalo, že je mu to proti srsti’, podotkl Izobal, o jehož kladném vztahu k homosexualitě se mezi ústeckou smetánkou často spekuluje. ‘Nakonec byla žeň v Circu. Stihl jsem vystoupení DJ Mihaie a MC Wutyho a moc se mi líbilo. Jen víc bítů a rytmů do ústeckejch štrýtů, Mihaii rozjeď svůj set pěknej na pohled, Wuty řádně zarepůj Krásný Březno štýlo! Velice povedené, zvláště když Mihai do Wutyho rapu scratchoval přednatočené hlášky, které on právě naživo dával, radost rozdával. Nepochopil jsem drzouna Pletánka, který do toho chlapcům lezl. Wuty správně vzpomenul na logiku základní školy, řka: ‘Tak díky kluci, že ste nám to kazili, až budete mít koncert vy, tak vám to budem taky kazit!’ Vystoupení EMU, ústeckého sběru muzikantů z kapel My Mixture, Universal Android a ex-Jazztaurace, se podle Izobala také moc vyvedlo: ‘Pánové dávali tribal techno s pomocí bubínků, bubnů, didjeridoo a minimalistických figur basy a kytary.’ 100.000 se vybralo, splnila se tedy primátorovo přání, aby každý Ústečák jakoby přispěl korunkou. Pořadatelům patří pochvala za rychlou reakci, skvělou organizaci a za sehnání sponzorů, díky nimž se Asii pomáhalo např. i chlastáním. Jaký jiný způsob benefice by dobrosrdečným lidem západu vyhovoval více! Jarobal (jarobal@seznam.cz)
u BEST WESTERN HOTEL VLADIMIR REKONSTRUUJE 9. PATRO aneb vyhlídka v nové košilce - Již od konce minulého roku rekonstruuje Hotel Best Western Vladimír (Masarykova 36, 400 01 Ústí n. L. tel.: 475 235 114, www.hotelvladimir.cz) 9. patro, které se nalézá na samém vrcholu dominanty města Ústí n. L. V bývalé restauraci se scházela tehdejší mládež na ‘čajové dýchánky’.Jó, zlaté časy… Od 1. března 05 zde najdete multifunkční klimatizovaný sál s nejmodernějším technickým vybavením optimálně využitelný pro společenské, kulturní, podnikové i soukromé akce (až do 150 osob). Patro si ponechalo tzv. ‘modrý salonek’, který již v minulém roce využívaly společnosti z celé ČR k tiskovým konferencím, školením či firemním obědům nebo večeřím. Další 2 salonky se dají pohyblivou stěnou ‘sepnout’ do jediného velkého prostoru s předsálím rovněž pro cca 150 osob. Jsou klimatizovány, odhlučněny a v případě potřeby zatemněny. V prostorách nabízíme vysoce kvalitní stravovací služby, které v trendu moderní gastronomie stále zlepšujeme. Komplexnost profesionálního zajištění pohoštění, programu, hudby, květinové výzdoby i technických požadavků zaručují maximální úspěšnost pořádaných akcí. Hotel prochází od r. 2002 postupnou a velmi nákladnou přestavbou. Společnost I. B. S. Restaurants Hotels, která je vlastníkem, do rekonstrukce investovala do dnešního dne bezmála 80 miliónů korun. Dnes tu naleznete nové WC (i pro vozíčkáře), nové konferenční prostory pro 300 osob (v přízemí), nové pokoje v nejvyšší kvalitě, 4**** nová apartmá či nově rekonstruovanou kuchyni, jež je základem každého gastronomického zařízení. Tyto, ale i další služby využívá zejména obchodní klientela. Mezi nejvýznamnější klienty patří např. tak věhlasné firmy jako představenstvo KB, České spořitelny, Spolchemie, Opel, Kone, politické špičky stran ODS, ČSSD a mnoho dalších. Společnost ještě v tomto roce připravuje vystavění nového ‘mini welness’, kde naleznete fitness, římské lázně a saunu. Hotel tedy bude od června 05 nabízet i další rozšířené služby. Do konce r. 2005 budou probíhat i další změny. Změní se vchodová hala u recepce a přistaví se nový bar v restauraci Atrium. V minulosti i nyní hotel též připravuje výstavy i vernisáže nejznámějších autorů, z posledních např. rodina Saudků nebo obrazy z atelierů Ilji a Vladimíra Šavela. Pro Ústečany hotel připravil speciální menu již od 49,- Kč (v době od 11.00 do 14.00). Obě restaurace - ‘Na Pražačce’ i ‘Atrium’ - fungují pro veřejnost každý den. Nabízejí kvalitní a rychlou obsluhu s rozmanitým sortimentem jídel, který lze doplnit i speciální nabídkou vín jako jsou italská, africká, německá a zejm. ze severních Čech. Nejoblíbenější vína našich klientů jsou z lokalit ‘Žernosecko’, ‘Strážnice’, ‘Chrámce - Most’ či ‘Patria Kobylí’. Nabízíme také možnost vyhlídky z 9. patra do okolí města (inf. v recepci či na 724-11 66 55 a renata.gurellova@hotelvladimir.cz) Renata Gurellová - marketingová ředitelka
u V TEPLICÍCH SE TO V POSLEDNÍM MĚSÍCI minulého roku pěkně rozjelo. 17. XII. v knajpě Pod Letnou zase ta BAMBULE, tentokrát na Čapkovo téma ‘Hordubal’. Měl jsem upřímnou snahu přečíst si originál, ještě než tam půjdu, protože ve škole jsem ho pěkně vomastil… Ale nikde jsem ho nesehnal a z představení, vzhledem k jeho tradiční expresivitě, jsem se nakonec taky nedozvěděl, o čem to je. Dodatečně jsem pak zjistil, že žádná škoda mi tím nevznikla, jelikož protagonista souboru - hrabě Neuvirt - ho taky nezná. Fotografií jsem stihl udělat šest, pak jsem ztratil Neuvirtův foťák za 10.000 Kč. (Až po skončení se přišlo na to, že ho mám v kapse.) Hlavním poznatkem z jinak mlhou opředeného večera zůstává, že chlapci tentokrát nezdemolovali žádnou televizi A ZASE SE NIKDO NEVYSRAL NA PÓDIU! (= Kárám všechny, hlavně hraběte - konečně se už nauč trávit!) Co to? Umělecký úpadek, vyschlá invence, nebo prostě stáří? Vzmužte se, prdi!
* Hned den nato se v hospodě Piáno u zimáku konalo vystoupení kultovní teplické kapely MÍCHAČKY BETONU. Na tu jsem chodíval před 1/4 stoletím - a oni jsou tu zas! (Nebo JEŠTĚ?) Zdi restaurantu se vydouvaly do všech stran šťavnatostí zvuku téhle party, která se s tím fakt nepáře. V sestavě jsou legendy, jako flétnový mág Míra Židlický, abraxasovej Tonda Smrčka, zikkurátník Jiří Křivka a ten večer i za kytaristu Davida Babku zaskakující žlutopesák Honza Martinek. Hrály se coververze tuzemské i cizokrajné z našich nejlepších let. Prodávalo se cédéčko, natočené živě během loňského turné kapely. Byl to skvělej večer a organizátoři slíbili, že se stane úzusem hostit tady tuhle grupu předvánočně každej rok. Jupíí!
* Tradicí už zaběhnutou je naproti tomu vystoupení obskurního tělesa MARTA A DVĚ RYBY V PASTI 30. prosince v Božáku na Šanově II. Zúčastnil jsem se poprvé, a proto mi před koncertem nebylo jasné, jak do klubu zabloudila ta babička, co stojí u baru a těžko si ji představit jinak, než se dvěma nákupníma taškama a pak doma u žehlicího prkna a s Kájou Gottem do hlavy… Jenže ouha! O hodinu později jsem zjistil, že na pódiu mačká basovku k Plastikům i Velvetům a když došlo na ‘Venus In Furs’, byla z ní Nico jak vyšitá. Ani to, že kapela hrála zrovna v tu chvíli slaběji a trochu rozhozeně, ji nezviklalo. Došlo postupně na všechny ‘hymny’, od ‘Muchomůrek’ přes ‘Magické noci’ až po ‘Waiting For The Man’ a ‘Sweet Jane’. A zjištění, že paní ‘Nico’ je ve skutečnosti daňovou poradkyní, byla už jen takovou surrealistickou tečkou za tím naším večerem. (To byla asi právě ta ‘past’…) Silvestrovská noc v JAZZclubu v ‘Osmadvacítce’ byla o něco decentnější, ale ne míň záživná. Hrála českofrancouzská kapela MICHAL MÍŠEK BAND (foto) z UL se zpěvačkou Marcelou (tu jsme v Teplicích mohli vidět asi před 2 lety na zahájení lázeňské sezóny v sestavě Glory Days) a když vám řeknu, že hned druhá skladba večera byl Gershwinův ‘Summertime’, je snad jasný, jak se to dál odvíjelo. Pro mě byl největším odvazem 2metrovej přesmetrákovej černoch Keith Dunn z New Yorku, kterej si jako host zahrál na foukačku a zazpíval, jsa sám sobě tím, čemu se říká ‘one man band’. Byl úžasnej. Úžasnější, než všichni, co pak ještě ten večer hráli. Ale to snad není nic, co by se nedalo čekat. Yarda Pichlík
u MUTĚNICE 2005 - Tradiční setkání zástupců hudebních kateder PF - V Mutěnicích u Hodonína se sešli o 3. lednovém víkendu již po 14té zástupci hudebních kateder pedagogických fakult z Čech, Moravy a Slovenska, aby na společném rokování projednali současné trendy hudební pedagogiky, nabídli si navzájem pro své studenty nové publikace, seznámili přítomné s významnými hudebně pedagogickými akcemi, informovali se o úspěších svých pracovišť, ale i o tom, co se nedaří, poradili se o společných postupech - a to vše v nepřerušené spolupráci s kolegy slovenských sesterských hudebních kateder. Letošní poradu můžeme považovat za obzvlášť úspěšnou nejen pro reprezentativní zastoupení (31 zástupců z Prahy, Brna, Ostravy, Olomouce, Plzně, Hr. Králové, Ústí n. L., Liberce, Banské Bystrice, Prešova - kolegové z Ružomberka se pro sněhovou kalamitu omluvili), ale zejména pro aktuální výměnu zkušeností týkajících se probíhajících změn v organizaci strukturovaného učitelského studia. Neméně zajímavé byly i zkušenosti těch pracovišť, kde se museli vyrovnat s novými podmínkami financování kateder, což v mnoha případech vedlo někde i k podstatnému personálnímu zeštíhlení. I když v těchto otázkách jsou mezi jednotlivými katedrami velké rozdíly, shodli se všichni zúčastnění na tom, že je nutno pozitivně reagovat na požadavky zefektivnění výuky. Pozitivně byla přijata informace o doktorském studiu, kterou přednesla ústecká delegace. Organizace doktorandských konferencí (Olomouc, Ústí n. L.) a společných sborníků doktorandů z B. Bystrice a Ústí n. L. patří k těm iniciativám, které posilují prestiž vědecké práce na pedagogických fakultách a chtějí ovlivnit zvýšenou úroveň disertačních prací. Účastníci mutěnického setkání vyslechli i pozdrav prof. Vladimíra Tichého, CSc., člena Akreditační komise ČR. Shodli se na užitečnosti těchto porad i na kontinuitě osobních setkání českých a slovenských vysokoškolských pedagogů. Ocenili i to, že po prof.dr.J. Herdenovi z katedry hudební výchovy PedF UK převzal ‘mutěnickou’ organizaci již potřetí prof. dr. Josef Říha, což spolu s vystoupeními všech členů ústecké delegace bezesporu přispělo k posílení odborného i organizačního renomé, jaké má u českých i slovenských kolegů katedra hudební výchovy PF UJEP v Ústí n. L. PhDr. Ivana Ašenbrenerová, Ph.D.
u CHARITATIVNÍ KONCERT - Ve středu 22. 12. 04 pořádala kapela Blue Eyes (blue-eyes.webpark.cz) z Ústí n. L. ve spolupráci s Janem Mouchou v Národním domě (UL) již 4. charitativní koncert na podporu Dětského domova na Severní Terase v Ústí n. L. Navštívilo jej přes 200 lidí vč. VIP hostů, bylo tedy vyprodáno. Dětskému domovu byla předána částka 14.080,- Kč. Rekord z r. 2001 tudíž nepadl, nicméně byl koncert povedený. Obnos odpovídá tomu, že si již lidé zvykli kupovat vstupenky v předprodeji, kde jsou o 20,- Kč levnější... Dle sdělení paní ředitelky budou finanční prostředky použity na nákup kostýmů pro taneční skupinu či kroužek vedený při dětském domově a též na rekreační víkendové pobyty dětí. Hrálo se od 19.00 do 22.15 a vystoupily kapely Blue Eyes (UL), Vabank Unit (PHA), Blues No More (ČR), všichni bez nároku na honorář. S akcí samozřejmě počítáme i pro tento rok... Mějte se krásně, děkujeme za spolupráci všem sponzorům, mediálním partnerům a přejeme všem bezproblémový let rokem 2005. Za Blue Eyes… Marcela Mouchová (mouchova@rek.ujep.cz)
u ČTEME A DOPORUČUJEME - Koncem r. 2004 vydalo město Ústí n. L. knihu: VINEAM SITAM IN LAPIDE - tradice vinařství na Ústecku, jako 7. svazek edice Memorabilia Ustensis. Autorkou je Věra Možnarová (fotografie: Eva Filipová, Vladimír Kaiser, V. Možnarová a Muzeum městě Ústí n. L.) Publikace se zřejmě nejdříve chopí zájemci o tento hospodářský obor, ale jistě také zájemci o historii našeho města a jeho okolí. Je napsána zajímavě a přehledně, dozvíme se o počátcích vinařství v severozápadních Čechách… Údajně se na prvních vinicích mezi obcemi Nedonice a Dřísy učil pěstovat révu např. i sv. Václav. Mezi českými vinaři byl uctíván jako nejvyšší purkmistr vinic. Vývoj vinařství zde můžeme sledovat od 11. století. Zachovaly se doklady o darovaných vinicích církví, která měla zpočátku na zakládání vinic a pěstování vinné révy největší vliv. Novou epochu v rozvoji vinařství v regionu znamenalo zakládání měst. Největším producentem se postupně staly Litoměřice, ale i v okolí dalších měst přibývalo vinohradů. Mezi ně patřilo i Ústí n. L. dočteme se také o způsobech práce na vinicích - od jara až po sklizeň a o péči o vinné keře a zabezpečení před zimou. Následují informace o přírodních podmínkách na Ústecku. Z uvedených dokladů rovněž zjistíme, k jakým docházelo majetkovým změnám a jak je vinice a následně i víno ovlivňovaly. Např. v r. 1614 figurovalo ústecké víno v jedné zajímavé obchodní transakci, farní kostel Panny Marie v Pirně dostal nový, honosnější oltář. Aby městská rada dostala zpět část nákladů, rozhodla se ten původní zpeněžit. Prodejem pověřený měšťan Wolfin Planz uzavřel dohodu s ústeckým primasem Johannem Ernstem Schösserem, a tak byl oltář dopraven po Labi do Ústí. Z interpretace transakce z pera pirenské rady vyplývá, že Schösser neměl k odkoupení potřebný obnos, a tak poslal Pirenským 4 sudy vína a městská rada je přijala. Drážďanské konsistoři svůj postup odůvodnila tvrzením, že to pro ni bylo výhodné, protože víno bylo dobré a dal se předpokládat jeho snadný prodej. Vývoj vinařství pokračuje až do 21. století. Dočteme se zde i o nejlepším a nejproslavenějším vínu z Ústecka, a to o víně Podskalském. Píše se - víno, jež se tu v předměstí rodí pod skalami a nazývá se proto podskalské, nemá v naší vlasti soupeře, jímž by bylo překonáno v ušlechtilosti. Poslední keř podskalského vína se údajně pnul ještě za 1. republiky na fasádě domu v severovýchodním rohu dnešního Mírového náměstí. Na místě domu je dnes hotel Bohemia. V knize nechybí ani zmínky o obcích s významnou vinařskou minulostí: Chabařovice, Lochočice, Svádov, Trmice, Dolní Zálezly, Střekov. Zajímavá je i k historickému textu připojená fotografická dokumentace. Vřele doporučuji, titul má velmi dobrou odbornou úroveň. Mgr. Marie Peterková
u LUDMILA CHÁBOVÁ - TARAS, BULBO, JEDOU TANKY (vyd. IN ŽIVOT, 2. svazek edice Mimochodem) - Ondynoj se mi přihodila taková podivuhodná věc. Když jsem šmejdil po obskurní kanceláři NÚPú v předtuše toho, že bych zase mohl při své vrozené lakotě dostat něco zadarmo, dostala se mi do ruky útlá, malá knížečka básní. A já jsem se začetl. Ano přátelé, já, který si zakládá na obecně rozšířeném vědomí, že čtu jen komiksy, pokleslé scifi a pornografii, jsem četl básně. A co víc, líbily se mi. Krátké, úderné básničky mne na rozdíl od Sluneční Koróny, výlevu to severočeských intelektuálů (spoluvydávané organizací viz výše), oslovily ve všech směrech. Jednak jsem se zasmál a pobavil a ‘druhak’ mi u některých dílek úsměv rychle zamrzl při pomyšlení, že legrace je jaksi kyselá. Ono ze ztuchlých kyselých komoušů si ani veselou legraci dělat dost dobře nejde. Sbírka se jmenuje Taras, Bulbo, jedou tanky a napsala ji Ludmila Chábová. Paní Ludmila se narodila r. 1953 v Olomouci. Pracuje jako dlouholetá poštmistrová na Šluknovsku (Horní Poustevna), takže styk s lidem dělným a běžným je nasnadě. Člověk toho určitě na poště vyslechne dost a dost a paní Ludmila pravděpodobně něco z toho slyšeného zpracovala do kraťounkých veršů. Taras, Bulbo, jedou tanky je údajně prvotinou paní Chábové a nutno říci, že zdařilou. Však také píše básně od dívčích let. Do sbírky je zařazeno ještě několik ukázek z tvorby předlistopadové v oddílu A nakonec mezi různé. Z básní kromě vtipu vyzařuje jasně - jak již ostatně bylo řečeno - i zjevná antipatie autorky ke komunismu. Takže jsme jedné krve. Jak se bravurně a vtipně nemaže s těmi pány Klausy a Standíky, co nám tu už drahnou dobu znovu otravují život. Jak se bravurně a vtipně vypořádá s komunisty, co nám zpočátku tiše ‘potajomky’ a dnes už normálně naférovku vládnou z pozic politických i manažérských dál. Ten politický a sociální marasmus dneška je s paní Chábovou tak nějak snesitelnější. Ale k vlastní publikaci. Tato je rozčleněna do několika kapitol. Kapitola 1 nese název Budoucnost národa, jak ho vidí paní Chábová. ‘Čuchli jste si k moci, dobře, co kuřák to chápu. Taky už se z toho svinstva sama nevydrápu.’ A nebo: ‘Na nesprávném hrobě smějete se, pane. Komunismus nezahynul, tvrdě rudě plane.’ či ‘Ptali se docenta na jistá procenta. Zrudl, zbledl, neuvedl.’ Kapitola 2 Puštěný na reverz je o běžných věcech okolo nás. ‘Sourozenci, gauner s lotrem, vycloumali s vlastním fotrem. Vlastní fotr vycloumal s jejich matkou atd.’ Paranormální jev popsaný přesně 11ti slovy: ‘Co je ti, milý? Jsi celý bílý! Krmil jsem neonky, promluvily.’ Oddíl 3 Naše kráva nedojí je o práci. Jako výškový pracovník nemohu neuvést báseň o nás, lidech dívajících se na svět z výšky: ‘Pokrytec střechu nám spravoval, přičinil další jen díry, to, že jsou pokrytci takoví, notně nás vyvedlo z míry.’ Taky o zdravotnictví: ‘Zanícený lapiduch ošetřoval hejno much. Když se vznesly ze skládky, všechny měly obkládky.’ Ve 4té kapitole To je terno, postmoderno jde o svět kulturní. Nechme promluvit opět autorku. ‘Snob snobácká z vernisáže ubírá se městem spát. Co to za ním Múza ječí? Políbit? Ne, nakopat!’ a kratičká a dobrá: ‘Interview: Spíte vleže? Známý herec: Ale kdeže !’ Poslední již zmíněná kapitola A nakonec mezi různé je sice na přebalu knížečky inzerovaná jako básně předlistopadové, ale na dobu dnešní některé sednou jako ulité. Posuďte sami: ‘Lide naší země! Sedni! Lehni! Ke mně!’ Toť přímo motto politika. Sbírku uzavírá vzkaz všem bolševikům z podstaty: ‘A nakonec mezi různé chtěl bych dodat, jak je hrůzné, že tu zařve i ten němej, bolševiku votlemenej!’ Sbírku paní vydalo nakladatelství IN ŽIVOT. My zasvěcení víme, že za tímto podivuhodným a takřka nerozluštitelným rébusem se skrývá neméně podivuhodná partička okolo kapely Intimní Život, ponejvíce pak pan Slomek (nebo pan Slomek?), který to všechno vybral, uspořádal, nechal vytisknout a asi taky zaplatil. Jedná se již o druhou publikaci tajemného vydavatelství IN ŽIVOT a doufejme, že ne zdaleka poslední. Na závěr bych rád poděkoval jednak již zmíněnému nakladatelství za vydání obsahově i graficky (grafická úprava Hana Kolbe) zdařilé publikace ale především pak paní Ludmile Chábové za vymyšlení a sepsání básní, které mě potěšily. Děkuji. Dan
u VOJENSKÝ RYBNÍK - Motto: Nač chodit na hrady, když trosky jsou vůkol! Ne, netřeba nám navštěvovat trosky prehistorických hradů, Když podobně nádherné a skvostné věci leží za samotnými našimi humny. Na mapě jsem kdysi vypíchl bod nazvaný Vojenský rybník a poukázal i na zřícenou hájovnu v téže mapě anoncovanou. Kde ostatně leželo by takové místo jinde, než v našem krásném středohoří, jaká to rarita - rybník na kopci 650 m n. m.! Jsou lidé - a nestydím se v souvislosti s nimi použít slova ‘píčusové’, kteří tvrdí, že náš kraj je mrtvý. Ne není, to oni jsou ve své ubohosti dávno mrtví, v zaprděnosti svých malých krajíčků, v místech, kde nespatříte bodrou duši seveřana, v zemi přetvářky ježící kdesi na jihu. Holky jsou u nás sice občas svině, však větší megery jsem potkal v Pošumaví či na Beskydsku. Naše svině mají alespoň eleganci, stejně tak jako kraj v okolí Vojenského rybníka. Slovy pološíleného Buška z Velhartic mohu jen říci: Zprvu hnusná zdá se, však jadrnější zříceninu vojenských kasáren u nejvýše položeného rybníka nenajdeš. Kde ono kouzelné místo hledat? Čtenáři, nepodceňuji Tvůj intelekt, vem si mapu, jako kdysi já, a hledej modrou cestu z Lukova k Vysoké jedli, která je však ve skutečnosti modřín, pak vyrazíš cestou k Jírovcové aleji a nemůžeš minout. Hrvn - Foglar’s Legacy
u MUZEUM MĚSTA ÚSTÍ N. L. v těchto dnech převzalo k dalšímu studiu 4 lahve s neznámým obsahem. Tyto byly spolu s dalšími nalezeny zazděné při stavebních pracích v domě na Masarykově třídě v centru města a předal je muzeu pan Jiří Renner, provozovatel obchodu drogerie tamtéž. Po předběžném ohledání PhDr. Vladimírem Kaiserem - ředitelem Archivu města Ústí n. L. (www.mag-ul.cz/historie/archiv) a Mgr. Václavem Houfkem - vědeckým tajemníkem Muzea města Ústí n. L. (www.muzeumusti.cz) byly lahve vyhodnoceny jako nouzové válečné zásoby let 1939 - 45, pravděpodobně tehdejšího majitele domu Hanse Müllera, kapitána labské plavby. Jedná se o alkoholické nápoje, s největší pravděpodobností ústecké výroby. Proto byla kontaktována firma Drinks Union, a. s. (www.drinksunion.cz) v Ústí n. L., která si v nejbližší době převezme lahve k dalšímu zkoumání. Asi nejzajímavější se jeví láhev s torzem obsahu likéru Klášterní tajemství, kterou je možné identifikovat jak dle typického tvaru a zbytků nálepek, tak dle vůně, která uniká slabou zátkou. Tento likér se v Ústí podobně jako třeba Stará myslivecká vyrábí již více než 100 let, a to dle původních receptur rodiny Eckelmannů, která ústecký lihovar v r. 1847 v ústecké čtvrti Krásné Březno založila. Jejich dnešním nástupcem je již výše zmíněná akciová společnost Drinks Union. Mgr.Václav Houfek (muzeum.usti@ecn.cz)
u KONCERT SUPPORT V CLUBU DOMA (čt 20. 1. 05) - Zjihlá srdéčka, dychtivá očka toužebně přibitá k pódiu, stát frontu v davu fanoušků, a pak rychle domů nechat si zdát, jaké by to bylo, kdybych já ty stars a Michala Kryštofa měla doma. Takový byl pro fanoušky a fanynky čtvrteční večer skupiny Support Lesbiens. Večer se odpíchl od písně Kývat (napsaná jako emociální zážitek ze školy, jako vyvarování se očního kontaktu s učitelem před zkoušením) a následovalo několik šlágrů jako průřez posledními 3 deskami Tune The Radio, Regeneration a Midlife. Skupina pojmenovala nové album právě Midlife kvůli pilotní písničce You Are My Star. ‘Není to o nějaké lásce k dívce. Přestože jste hvězdy. Je to o tom, že se mi narodil syn’, vypráví Kryštof. Skupina v novém 5tičlenném složení - zpěvák Kryštof Michal, Hynek Toman hrající na kytaru, Jan Daliba - baskytara, keyboards, René Rypar - kytara a Tomáš Novák - bicí - nezapomněla na své popové začátky, novější rockové písně a dokonce zazněl i ‘punčík’. Dalšími písněmi byl Telefon (o zamilovaném u aparátu na jedné straně a dívce na druhé - vše je na dobré cestě, ale on neumí prolomit ledy) a Savana charakterizující fyzickou vyprahlost. Při Get At It Home se celé obecenstvo roztleskalo. Následovala Sluncem znemožněna o vyprchání mužského libida. Před další skladbou zpěvák neopomněl komentovat, jak se chováme k matičce Zemi a poukázat na ‘splachovací’ funkci mozku. ‘Všichni víme, že počasí jde do prdele, pouštíme freony a spalujeme benzín, přestože všichni víme, jak to škodí, ale jsme splachovací, a kdybychom z toho byly špatní, tak by za nic nestálo jenom to počasí’, prohlašoval Michal Kryštof. ‘Znáte někdo název téhle písně’, oslovil zpěvák diváctvo a po chvíli zaznělo Yesterday a pak Omluva jakoby na rozloučenou, to se už koncert chýlil ke konci. Ještě On My Line, kdy si neodpustil poznámku: ‘Dvanáct let jsme se od politiky distancovali, teď o tom chceme přemýšlet. Nevím, na jaké úrovni si žije Gross, ale my žijeme na své.’ Jako příběh k předposlední písničce Ona žije v muži vyprávěl story o transexuálovi, kterého po operaci nevzali na vojnu a vyzval publikum, aby k těmto lidem bylo ohleduplnější. Právě po hodince a půl (z 2hodinového vystoupení) se publikum rozohnilo. Zněly výkřiky: ‘Jedeme’, ‘Ještě píseň’ a Supporti se loučili. Popřáli vše nej do nového roku i mávání bylo povícero, jakoby si ho zasloužila každá dívka sama osobně. Nakonec si publikum vydupalo 2 přídavky. Páv (pav.fakt@volny.cz); foto: S. Merhout/ www.supportlesbiens.cz
u ÚSTECKÁ SKUPINA UDG - Když jsme jeli do Čankova u Karlových Varů na hudební festival Juliánská slavnost, tak mi v autě Radim F. Holeček pustil několik písniček jedné neznámé skupiny. Zaposlouchal jsem se do hudby natolik, že jsem přestal okukovat postávající šlapky a jen jsem se těšil, až dorazíme na festival, který pořádala agentura Maul (www.maul.cz) s Osmou Velmocí. Zisk z celé akce šel organizaci Pomozte dětem (www.pomoztedetem.cz) a i celý program byl věnovaný právě nejmenším posluchačům. Akci uváděl sám pořadatel s Alenou Ouředníkovou, redaktorkou TV Prima. Když začali hrát UDG, Alena je představila jako Upatlaný Dívčí Genitálie ve skutečnosti UDG znamená Useless Demi-Gods v češtině použitelné Nepotřební polobozi. Později jsem se s nimi setkal na různých akcích, např. v Mostě - v rockovym klubu Záchytka či na Papučpárty ( www.papucparty.cz) v Ústí n. L. při křtu jejich třetího CD Ztraceni v inspiracích. Poslední akce, kde vystupovali ještě s 11 skupinami, byla opět v Ústí n. L. v rock-klubu Metro na akci Asie pod Labem (web.usti-nl.cz/asie), a výtěžek s akce šel pro postižené lidi vlnou Tsunami. Když hráli, jako vždy jsem se bavil, jediné co bych vytknul Tomáši Staňkovi (Jugimu) - když při rozlučce dává činely, aby zapojil posluchače, aby si rozmyslel, komu to dává do ruky. Neboť nechtěně, když jsem si párkrát bouchl do činelů, a chtěl jsem je podat vedle jedné slečně, v zápalu nervozity mi palička vylítla a praštila nebohou dívku do hlavy. Ta si pak o mně myslela nejspíš, že jsem blbec, i když od pravdy nebyla daleko. Když rozebereme celou skupinu, která byla založena v r. 1998, do poslední molekuly, zjistíme, že UDG má 6 členů - 1. Petr Vrzák - zpěvák, 2. Pavel Vrzák - basa a nejspíš i rodinný příbuzný zpěváka = bratr či sestra? (to ještě jsem nezjistil), 3. Tomáš Staněk přezdívaný Jugi - bicí 4. Adam Kupera - saxofon a zpěv, 5. Michal Čech přezdívaný Čehý - kytara číslo 1, a poslední 6. Bohouš Němeček - kytara číslo 2. A kdyby vzali do party i mě, mohlo by z toho být 7 statečných - takhle je to UDG. Jak už jsem se zmiňoval na začátku, skupina již vydala 3 CD. První se jmenovalo Štěkat do boudy, druhý výtvor byl Obsazeno místenkou a poslední, zatím nejzdařilejší, Ztraceni v inspiracích. Minulý rok měli turné se skupinou Wohnout. U nás v Teplicích jsme je mohli slyšet hrát 2krát na Božáku, naposledy hráli s Vypsanou Fixou. Zajímalo mě, která z akcí se jim nejvíce líbila. Bylo jich plno a v zhledem k tomu, že bych o tom musel napsat kroniku, vybral jsem jen několik lepších koncertů. Jeden z nich je Papučpárty, kde hráli s Mňágou a Žďorp. Další a zároveň soutěž talentů, které se zúčastnili, byla Cocacola - Popstar, a tam všem předvedli svůj skrytý talent, v celé soutěži jednoznačně zvítězili. Během krátké chvíle, co jsem UDG poznal, mi jejich hudba přirostla k srdci, a tak když jsem je viděl na Primě v soutěži T-Music, neváhal jsem a poslal jim pár hlasů po internetu na www.t-music.cz. RADEK HÁSEK
u DOBRÝ DEN , dovolte mi, abych Vám po skončení 7. ročníku festivalu Kult poděkoval za Vaši podporu. Kult 7 považujeme z dosavadních ročníků zatím za nejúspěšnější, a to jak z hlediska kvality programu, tak i z hlediska počtu diváků a jejich reakcí. Celkem festivalové programy navštívilo přes 1000 lidí, což je na divadelní festival velice slušné číslo. Několik představení bylo beznadějně vyprodáno (možná i trochu přeplněno), zbylá představení byla velice slušně zaplněna. I díky tomu měl Kult velmi příjemnou atmosféru, kterou si pochvalovala i většina účinkujících. Festival by se nikdy nemohl uskutečnit bez výrazné finanční podpory města Ústí n. L., proto největší dik patří představitelům radnice a kulturní komisi. Pro akci tohoto druhu jsou nepostradatelní sponzoři. Je nesmírně těžké přesvědčit regionální firmy k podpoře i jiných akcí, než jsou komerčně laděné plesy a estrády. Právě proto si o to více vážíme Vás, kteří jste ochotni podpořit i takovouto akci. Děkujeme. Za organizátory… Honza Kvasnička (honza@circus.cz)