Cestou na Západní nádraží, když se vydáš od divadla směrem jako za Budvarku, po nějakých sto metrech narazíš na domeček zvaný Domeček. Vejdeš do dveří, které tak jakoby usekávají roh domu a ocitneš se v předsíňce. Zde se ale nezuješ, jako doma (teda jak kdo, ale já se třeba doma zouvám) a vejdeš do dveří, co jsou po tvé levici. Ozve se zvuk rozvrzaného šifonéru a ten na tebe, ať chceš nebo ne, upozorní natolik, že se všechny hlavy návštěvníků otočí ke vchodu, kdo že to vlastně vešel. Hnedle první, co tě napadne, je že nejsi v hospodě či klubíku, ale v nějaký lepší kavárně, nebo snad dokonce v knihovně. Len ta kníha chýbá. Mno, ani zakouřeno tu není, i když třeba jak sem tam byl já, tak tam hulilo snad 20 lidí (z 96% dívky, počítáno trojčlenkou), ale po kouři ni památky. Zřejmě slušná klimatizačka. Tak tedy, vejdeš přes ‘šifonér’ a rozhlídneš se, kde by sis sedl. Jest tu všeho všudy 7 stolečků po levici, kteréžto obsáhnou vždy po 4 lidech, potom vzadu 2 otomani (nikoliv ó Tomani, kožený) se stolky. Napravo pak je bar, jak z americkýho filmu, u něhož je rozeseto 13 barových stoliček. K němu se ještě vrátím. Před barem blíž ke vchodu 1 větší stolek, pro 5 lidí a nad ním soklík, kde, aby byl výčet kompletní, 2 stolky vždy pro 3 lidi, chambre separe. Všechno kompletně ve dřevě a celkem pohodlné. Na každém stolku dřevěná krabička, ve které je ceník pití a nějaký jiný věci, který sem si neprohlížel, jelikož nebyl čas a hlavně chuť. Co se týče výzdoby a prostředí, tak zdi jsou béžové a takové krapaté, asi dělali kucí malířský s houbičkama. Na zadní stěně visí několik obrázků a obrazů různých situací a lidí. Lampy jsou zavěšeny na takovym nějakym zařízení, něco jako kladka, ale bezúčelná, teda aspoň podle mě. Ústředním pilířem celé místnosti 5tiúhelníkového tvaru je výše zmiňovaný bar. Je to dřevěná lakovaná záležitost, dlouhá cca 4 metry a je výraznou dominantou. Za barem u zdi jsou umístěny skříně, který jsou velice noblesní, ani doma takový nemáme, ve kterých je všechen tvrdej chlast a i ten měkkej, taky cigarety (a taky tvrdý a měký) a brambůrci a oříšci a tydlety věci. Na baru blíž ke vchodu je velice zajímavá věc. Stojí tam totiž jukebox, ale takovej mazanej. Písně sem ovšem v něm nesledoval, jelikož (!) u něj seděl nějakej maník a furt tam do něj ládoval, co se do něj jen vešlo, a tak sem ho v jeho bohulibé činnosti nechtěl rušit. Ve 2 třetinách je pípa, ze které se do puliteru odpouští Zlatopramen 11° za neuvěřitelných 20 korun. Tím se dostávám nenápadně k obsluze. Fakt vynikající, to se jim musí nechat. Měli opravdu nabito, a i přesto si na pivko čekal maximálně minutu, jediný, co bych shledal jako velkou nevýhodu a opravdu mínus, je, že nemáš na stole lístek a jseš tudíž odkázán pouze na poctivost číšníků, či jak je zde nazývat (možná barmani potažmo barwomani). No ale to se dá překousnout. Ale jak řikám, obsluha jinak parádní. Co se týče jídla, každý si může očima a posléze i rukou vybrat - jakýsi polotovar z chladícího boxu, postaveného pod oním šámbrseparé soklíkem. Já jsem tam zahlídl nějaký dortíky a tak. Poslední, o čem bych se asi v místnosti měl zmínit, neb je to celkem rarita, je dětský koutek, který je umístěn nečekaně v koutku, přesněji v koutku, který je vlevo od vchodu. Když tě přepadne náhlá potřeba, tak se samozřejmě vydáš tam, kam, stejně jako na hřbitov, musíme všichni. A tady bych se rád pozastavil. Dveře na hajzlik jsou hnedle za barem, přesněji mezi barem a jedním z otmanů. Když těma dveřmama projdeš, ocitneš se v takové malé předsíňce, kde máš na výběr ze trojích dveří, dle pohlaví a pracovního zařazení, což znamená napravo páni, nalevo dámy a úplně nalevo personál. Vybereš si samozřejmě správně, otevřeš dveře a ocitneš se úplně v jinym světě. Co ti budu povídat. Je to jak někde v NASA, nebo v budoucnosti. Kulatý zdi a vyfoukač rukou, 3 mušličky a samozřejmě že na fotobuňku. Jedna mísa a toaleťák pro celý regiment, ale hlavně kabinka velká jak 3 víte co, takže prostorný, že si neodřeš ruku o zeď, když se otíráš. Zkrátka, zatím nejlepší záchodek, jakej sem v hospodě viděl a okusil. Jedna báseň. A teď už víte všechno, co vám mohu poskytnout. Takže malá rekapitulačka. Celkový dojem je vynikající, záchody noblesplusultranobles, ceny krapet vyšší, obsluha na úrovni - systém už o něco horší, prostředí výtečné, oku lahodící. A taky tam choděj moc pěkný holky, v klucích se nevyznám. No prostě, určitě - pokud ste tam nebyli, tak tam zajděte... Z Domečku pro NÚP
Johny Mistr
Cestou na Západní nádraží, když se vydáš od divadla směrem jako za Budvarku, po nějakých sto metrech narazíš na domeček zvaný Domeček. Vejdeš do dveří, které tak jakoby usekávají roh domu a ocitneš se v předsíňce. Zde se ale nezuješ, jako doma (teda jak kdo, ale já se třeba doma zouvám) a vejdeš do dveří, co jsou po tvé levici. Ozve se zvuk rozvrzaného šifonéru a ten na tebe, ať chceš nebo ne, upozorní natolik, že se všechny hlavy návštěvníků otočí ke vchodu, kdo že to vlastně vešel. Hnedle první, co tě napadne, je že nejsi v hospodě či klubíku, ale v nějaký lepší kavárně, nebo snad dokonce v knihovně. Len ta kníha chýbá. Mno, ani zakouřeno tu není, i když třeba jak sem tam byl já, tak tam hulilo snad 20 lidí (z 96% dívky, počítáno trojčlenkou), ale po kouři ni památky. Zřejmě slušná klimatizačka. Tak tedy, vejdeš přes ‘šifonér’ a rozhlídneš se, kde by sis sedl. Jest tu všeho všudy 7 stolečků po levici, kteréžto obsáhnou vždy po 4 lidech, potom vzadu 2 otomani (nikoliv ó Tomani, kožený) se stolky. Napravo pak je bar, jak z americkýho filmu, u něhož je rozeseto 13 barových stoliček. K němu se ještě vrátím. Před barem blíž ke vchodu 1 větší stolek, pro 5 lidí a nad ním soklík, kde, aby byl výčet kompletní, 2 stolky vždy pro 3 lidi, chambre separe. Všechno kompletně ve dřevě a celkem pohodlné. Na každém stolku dřevěná krabička, ve které je ceník pití a nějaký jiný věci, který sem si neprohlížel, jelikož nebyl čas a hlavně chuť. Co se týče výzdoby a prostředí, tak zdi jsou béžové a takové krapaté, asi dělali kucí malířský s houbičkama. Na zadní stěně visí několik obrázků a obrazů různých situací a lidí. Lampy jsou zavěšeny na takovym nějakym zařízení, něco jako kladka, ale bezúčelná, teda aspoň podle mě. Ústředním pilířem celé místnosti 5tiúhelníkového tvaru je výše zmiňovaný bar. Je to dřevěná lakovaná záležitost, dlouhá cca 4 metry a je výraznou dominantou. Za barem u zdi jsou umístěny skříně, který jsou velice noblesní, ani doma takový nemáme, ve kterých je všechen tvrdej chlast a i ten měkkej, taky cigarety (a taky tvrdý a měký) a brambůrci a oříšci a tydlety věci. Na baru blíž ke vchodu je velice zajímavá věc. Stojí tam totiž jukebox, ale takovej mazanej. Písně sem ovšem v něm nesledoval, jelikož (!) u něj seděl nějakej maník a furt tam do něj ládoval, co se do něj jen vešlo, a tak sem ho v jeho bohulibé činnosti nechtěl rušit. Ve 2 třetinách je pípa, ze které se do puliteru odpouští Zlatopramen 11° za neuvěřitelných 20 korun. Tím se dostávám nenápadně k obsluze. Fakt vynikající, to se jim musí nechat. Měli opravdu nabito, a i přesto si na pivko čekal maximálně minutu, jediný, co bych shledal jako velkou nevýhodu a opravdu mínus, je, že nemáš na stole lístek a jseš tudíž odkázán pouze na poctivost číšníků, či jak je zde nazývat (možná barmani potažmo barwomani). No ale to se dá překousnout. Ale jak řikám, obsluha jinak parádní. Co se týče jídla, každý si může očima a posléze i rukou vybrat - jakýsi polotovar z chladícího boxu, postaveného pod oním šámbrseparé soklíkem. Já jsem tam zahlídl nějaký dortíky a tak. Poslední, o čem bych se asi v místnosti měl zmínit, neb je to celkem rarita, je dětský koutek, který je umístěn nečekaně v koutku, přesněji v koutku, který je vlevo od vchodu. Když tě přepadne náhlá potřeba, tak se samozřejmě vydáš tam, kam, stejně jako na hřbitov, musíme všichni. A tady bych se rád pozastavil. Dveře na hajzlik jsou hnedle za barem, přesněji mezi barem a jedním z otmanů. Když těma dveřmama projdeš, ocitneš se v takové malé předsíňce, kde máš na výběr ze trojích dveří, dle pohlaví a pracovního zařazení, což znamená napravo páni, nalevo dámy a úplně nalevo personál. Vybereš si samozřejmě správně, otevřeš dveře a ocitneš se úplně v jinym světě. Co ti budu povídat. Je to jak někde v NASA, nebo v budoucnosti. Kulatý zdi a vyfoukač rukou, 3 mušličky a samozřejmě že na fotobuňku. Jedna mísa a toaleťák pro celý regiment, ale hlavně kabinka velká jak 3 víte co, takže prostorný, že si neodřeš ruku o zeď, když se otíráš. Zkrátka, zatím nejlepší záchodek, jakej sem v hospodě viděl a okusil. Jedna báseň. A teď už víte všechno, co vám mohu poskytnout. Takže malá rekapitulačka. Celkový dojem je vynikající, záchody noblesplusultranobles, ceny krapet vyšší, obsluha na úrovni - systém už o něco horší, prostředí výtečné, oku lahodící. A taky tam choděj moc pěkný holky, v klucích se nevyznám. No prostě, určitě - pokud ste tam nebyli, tak tam zajděte... Z Domečku pro NÚP
Johny Mistr
