u AHOJ USTI - GREGGA HERE AGAIN - I attended the SUPPORT LESBIENS (www.supportlesbiens.cz) rock concert (20/1/05, Doma, UL) with friends and had a great night. They were ripper band with a cool sound. They played some new songs - ‘You Are My Star’ + ‘She Lives In Man’ off the new album ‘Midlife’ as well as some of their older material. I also brought there new CD and got the leader Kryštof Michal to sign it for me so that capped off a really cool night with lots of beer + 2 hours off ROCK. Cheers Usti, keep cool. Gregga (bossgregga@hotmail.com)
u KULT7 : den1 (19. 1. 05) - Tak i letos se Circus Team s kapitánem Q. rozhodl, že nás v lednu zahřeje kvalitním divadlem. I když hned na první skeč prvního festivalového dne vyhnal diváky mrznout před Národní dům, kde celý program uvedlo Lachtaní divadlo Honzy Kovaříka. Asibal, spolupracovník redakce, který šou viděl, nám řekl: ‘Lachtaní ansámbl předvedl parodickou variaci na pohádku o Červené Karkulce. Vlka, babičku i Karkulku hráli muži v pytlích. Pohybovali se jen vleže a vydávali lachtaní skřeky. Ansámblmajstr jim čtením textu pohádky určoval role a řídil jejich přesuny na scéně. V podstatě nikdy neudělali to, co chtěl, protože přeci nejsou herci, nýbrž lachtani…’. ‘Ano, ano’, pokračoval Damubal, divadelní kritik, ‘…v tomto paradoxu tkví zřejmě komické gro souboru. Mě však lachtaní divadlo nepřesvědčilo. Lachtaní kreace byly celkem nezajímavé, groteskní efekt jejich hlasu se vyčerpal po třech skřecích a zbytek byla prostě nuda. Pro děti, na jarmark, to ano. Ale uvádět festival alternativního divadla? Pravdou je, že podstatou do pro tento rok pořadateli zvolené dramaturgie - většinově komediální, jarmareční a loutkařské - lachtani patří. Kvalitou však nikoli.’ ‘Asi na tom něco bude, co pan kritik povídá. Já jsem se totiž při lachtaním představení bavil spíše postoji a akrobatickými kousky fotoreportéra Janni Vorlíčka, který lovil snímky jako o život’, shrnul Asibal. O co méně byli tito pánové spokojeni s venkovním vystoupením, o to více se rozehřáli uvnitř, spolu s publikem, čítajícím na 100 - 150 hlav. Na představení ‘Rocky IX’ pěli oba chválu. ‘Divadlo Buchty a loutky (www.divadlo.cz/bal) jsou vedle Divadla bratří Formanů (www.formanstheatre.cz) českými loutkovými špičkami, uznávanými i v zahraničí’, informuje Damubal. ‘Na rozdíl od Formanů nevycházejí z pohádek, ztvárňovaných tradičně loutkovým divadlem. Zde předvedli variaci na známý americký film o boxerovi Rocky. Vyextrahovali z něj příběh prohry, lásky a souboje, čímž poukázali na jeho pohádkový, tzn. mýtický základ. Ten je v akčních filmech tohoto rázu vždy přítomen, přestože si to pod nánosem ran a kopanců není vždy snadné uvědomit. Divadelníci přišli s řadou původních gagů, kterými známý děj ozvláštnili. Velký komický efekt vzbuzovali samotní nositelé charakterů, loutky: staří plyšáci, zvířátka, Rumcajs, no haraburdí sebrané na půdě, v bazaru, v popelnicích, prostě kdovíkde. Tím, že soubor dopustí, aby loutky představovaly postavy libovolně, bez zjevné podobnosti či příbuznosti, bouří se proti podstatě loutkového divadla vůbec. Využití starých nepotřebných krámů ve hře úzce souvisí s čerpáním námětu z brakového filmu. Buchty a loutky recyklují to, co bylo odsouzeno k opovržení, zapomenutí a zániku, dávají tomu nový význam, hledají jeho spojitost se základními lidskými hodnotami, dávají tomu nové významy a souvislosti a navíc to dokáží udělat takovým způsobem, že se všichni diváci smějí až se za břicho popadají.’ Po představení v Národním domě se Asibal ruku v ruce s Damubalem odebrali do klubu Circus. Zde bylo již plno. Zábavu obstaralo divadelní sdružení DNO (www.divadlo.cz/dno) z Hradce Králové. ‘Zjevně kamarádská partička dávala drobnější kabaretní gagy a zábavné písničky. Udržela si energetické tempo po celé přes hodinu trvající vystoupení’, uvedl Asibal. ‘Scénky měly proměnlivou kvalitu. Možná by bývalo bylo lepší, kdyby toho zahráli méně. Divadlo DNO má zvláštní poetiku, která lavíruje, řekl bych, mezi starým a novým humorem. Jako by šlo o partu přestárlých skautíků, kteří už pijí alkohol a souloží, ale pořád ještě mluví slušně. Duše DNA, Jiří Jelínek, nastupuje v blízké době jako režisér brněnského divadla Husa Na Provázku (www.provazek.cz), kam si ho vybral Vladimír Morávek. Je otázka, zda DNO zanikne, nebo se udrží, každopádně to možná pomůže vyřešit to napětí, které jsem zmínil’, řekl redakci Damubal. Po představení se pustil spolu s Asibelem do odvážného tance za zvuků setu Dje Hoffeeho.
* KULT7: den2 (20. 1. 05) - Druhý den artfestivalu Kult byl pro mě zklamáním. Lachtani se sice předvedli trochu lépe než při zahájení, nejdříve tak, že si nenárokovali pozornost diváků, pouze se převalovali na pódiu Národního domu a vydávali skřeky, a posléze za použití multimédií. Následovala hra ‘Romeo a Julie’ divadla ANPU, spřízněného s uznávaným Divadlem bratří Formanů. Podobně jako Formani i ANPU si vybírá klasická témata, aby je pak ztvárnila originálním pojetím loutkohry, za využití multifunkčních opon a loutkových scén, intervence samotných vodičů loutek - herců a různých dalších triků, rozvíjejících ‘kamenné’ normy loutkového divadla. Zkrácený Shakespearův příběh byl v pojetí divadla ANPU zasazen do příběhu pouťových nomádů, manželské dvojice, která se svým představením objíždí sály a náměstí už po 20 let. Z povahy řemesla charakteristický smutek této komediantské dvojice hraničil podle mě v jejich ztvárnění s unylostí a neumětelstvím, které pak celé představení poněkud devalvovalo. Jako by se jim opravdu hrát nechtělo. Připočteme-li několik chyb a přeřeků, a to, že pasážím v angličtině nebylo rozumět kvůli huhlání herců, šlo o velice slabý výkon. Následující představení herecko-tvůrčí mužské trojky Krvik Totr (www.krviktotr.cz) v Circu byl úplným propadákem. Pánové jako by zůstali na úrovni gymnaziálních scének a vydávali to za umění. Chlapáckým a hospodským vtipům se smál málokdo, nejúžasnější na věci bylo, že herci zůstali bez patřičné odezvy klidní až do konce. Ono při nasvícení reflektorem je strašně těžké odhadnout, co se děje v sále, to je jasná věc. Jarobal (jarobal@seznam.cz); foto: Jiří Needrle (MF Dnes)
u NADAČNÍ JMĚNÍ VZROSTLO o dalších téměř 8 milionů korun - Na konci r. 2004 obdržela Komunitní nadace Euroregionu Labe (www.komunitninadace.cz) další příspěvek z Nadačního investičního fondu (www.vdv.cz/nif.html) ve výši 7.899.000 Kč, který je určen jako vklad do nadačního jmění. Nadační jmění Komunitní nadace tak již převyšuje 45 milionů Kč, což ji řadí k významným regionálním nadacím v ČR. Prostředky, které jsou součástí nadačního jmění, nadace neutrácí, investuje je, a výnosy vzniklé investováním jsou pak rozdělovány na podporu nejrůznějších neziskových organizací v regionu. Existence nadačního jmění tak zajišťuje trvalou udržitelnost poslání nadace a schopnost reagovat na budoucí potřeby a problémy regionu. ‘V současné době nadace investuje většinu prostředků uložených v nadačním jmění prostřednictvím Balancovaného fondu nadací, který spravuje společnost ŽB Trust, a. s. (www.zbtrust.cz) a prostřednictvím Fondu korporátních dluhopisů, který spravuje investiční společnost ČP Invest, a. s. (www.cp-invest.cz). Jedná se spíše o konzervativnější způsob investování, který by měl dlouhodobě zajišťovat zhodnocování prostředků nad úrovní vkladů u bank a na druhé straně eliminovat rizika související s možnými výraznými výkyvy při investování do akcií a cenných papírů.’ Uvedl Tomáš Krejčí, ředitel nadace. Nadační investiční fond (NIF) byl zřízen v r. 1993 rozhodnutím vlády ČR, která se zavázala, že 1% z výnosů 2. vlny kupónové privatizace bude určeno na podporu neziskového sektoru. V r. 1998 bylo rozhodnuto, že NIF bude rozdělen mezi vybrané české nadace. Ve 2 etapách Vláda vyhlásila výběrové řízení na poskytnutí příspěvku z NIF. Komunitní nadace v obou výběrových řízeních uspěla. Mgr. Kateřina Niklová (katka@komunitninadace.cz)
u JAXI HOUBA SELFISHózně PODÁVALA INÉ KAFE - V rámci Vianočného turné dorazila slovenská pop-punk-rocková trojka 21. 12. 04 také do pražského Futura. Zahřejvali Selfish, tuchlovičtí moderní neopunkáči, obklopení srandovníma číčama. Vyprodanej klub (přes 600 lidí) slušně připravili na ‘naší’ Houbu (www.houba.info), s kerou zpíval celej sál, že vám ho z toho až běhala husí kůže všade. Pogo jak cip a na konci ovace ‘Houba! Houba! Houba!’. (Kde sou ty časy, kdy jim Radim ‘mladý Kuře’ Veselý v Corsu povídá, že takhle vožralý na pódium nemůžou, přičemž asi nepostřeh, že většina přišla právě na ně…) No a kdo byl 15. 1. 05 v Metru na Asii pod Labem (web.usti-nl.cz/asie), kde lidi takřka prostupovali kapelu, že na konci všicí stáli na bubeníčkově prakťáku, umí si to představit… Vratko a spol. bohužel někde cestou po turné nastydli, ale rozhodně to nebylo znát na jejich našlapanym výkonu. Prostě pecka, navíc těžce v pohodě - na pódiu i třeba v šatně, což se kór u takovejhle ‘stars’ cení. V převážně mladičkym publiku sem zahlíd i pár metalíků, co se sice snažili tvářit tvrdě, jaxe u ‘čertů očekává’, náčko texty znali skoro všecky… Tečku za parádním večerem urobil Radek ‘Jaksi Taksi’, který bez pomoci své oblíbené kozí kůže snažil se balit kůži jinou - a to ‘naší’, v Praze studující, Alenku…
u 20. 2. ne 19.00 KILLING JOKE (www.killingjoke.com) - Corso - společenský sál (Krčínova 6, 400 07 Ústí n. L. - Krásné Březno) - Killing Joke založila v londýnské čtvrti Notting Hill r. 1978 dvojice zběhlých hudebníků ze skupiny Mat Stagger Band. Bubeník Paul Fergusson a zpěvák a klávesista Jaz Coleman, přibrali ještě baskytaristu Younga (celým občanským jménem Martin Glover Young) a kytaristu Geordieho (narozený jako K. Walker). Debutové EP Turn To Red nahráli za peníze Colemanovy tehdejší přítelkyně a díky zájmu slavného DJe BBC Johna Peela se z nich záhy staly nové hvězdy. Jejich vystoupení v Peelově legendárním pořadu John Peel Session se řadí k nejlepším show odvysílaným v tomto pořadu koncem s70tých let. Koncem r. 1979 už měli podepsaný nahrávací kontrakt s Island Records, který jim umožňoval založení vlastního labelu Malicious Damage. Stali jednou z největších hvězd britské postpunkové éry. K odkazu Killing Joke se hlásily skupiny jako Nine Inch Nails, Nirvana, Faith No More, The Cult, nebo Metallica…
* Jaz Coleman (*1962) je u nás známý především z filmu Rok ďábla a ze spolupráce s Čechomorem - produkoval jeho album Proměny a zaranžoval pro ně smyčce. Jeho záběr je však mnohem širší. Proslavil se už počátkem 80. let jako zpěvák postpunkových Killing Joke. Přestože její tvorba ovlivnila Nirvanu, Metalliku, Nine Inch Nails a řadu dalších kapel, u rocku nezůstal - učarovala mu symfonická hudba. V Lipsku vystudoval kompozici a byl také prvním ze západní Evropy, kdo vystudoval arabskou hudbu na konzervatoři v Egyptě. V r. 1989 měla premiéru jeho 1. symfonie, na tu navázaly v 90tých letech druhá nazvaná Black Onyx a Rekviem za moderní svět. Známější než vlastní kompozice jsou však jeho symfonické úpravy rockových skladeb od Rolling Stones, Pink Floyd a Doors - na té poslední hrál houslista Nigel Kennedy. Předloni vydal s Killing Joke nové album a se skupinou se s ním představil i v Praze. Od roku 1992 žije na Novém Zélandu, od r. 2000 se však pravidelně objevuje v Česku. (red)