Ne, Plus v Bílině rozhodně není hospoda. Je to jen jeden z mnoha obchodních domů, jejichž síť se jak lepkavá pavučina táhne po vlasti. Hospoda se z něj dá však udělat drobným happeningem či bizarní sebemrskačskou body-artovou akcí. A to se říká, že body-artu již odzvonilo! Lež! Známá teplická malířka Nora Veselá - Tamme (jíž se v současnosti připravuje obsáhlá monografie) spolu s její svitou jest tomu nesporným důkazem. Snímek zobrazuje dceru umělkyně v situaci, kdy její talentem osvícená matka připjala k nákupnímu košíku v tomto bílinském - rozuměj z hlediska výtvarného umění zanedbatelném i nepodstatném - obchodním domě + modro stříbrně uměle kostěnou lebku, známou též z produkce Vyžvejklé Bambule jakožto Myšův artefakt. Nora tak spolu s onou extravagantní (jak by řekl Kryštof Novák) ozdobou a dcerou vklíněnou do onoho pofiderního košíku vykonala obyčejný nákup. Takový, jaký zná každá hospodyňka z nás, tedy i ona, dcera pana Veselého - Tamme a družka Péti Stejskala v jedné osobě. Pozoruhodné však je, že nikterý z našich bílinských krajanů na věc nezareagoval. Chyběl úsměv i posměšný škleb, chyběl odpor i dotek jsoucna, chyběla reakce jakákoli. A nebylo to tím, že bychom byli v krámě slepých, oči trčely navrch hlavy nejednomu zákazníku. Když přijdu do krámu, v němž jede lebka i absence reakce je reakcí. Scházel i stesk dětí, nad tím co přijde, primitivní strach na prahu života, jen NVT se se svým nákupním košíkem vznášela mezi lidmi jako démon. Vhodil-li by kdo do placu své námitky, a nazval trapností celé dílo, mělo by smysl, to co by řekl, však nevyřčené zůstalo nevyřčeno. Já mohu snad říci, že mne to děsí, žena a dcera a smrt nad obchodním vozem, však smrt to je budoucnost, která nám hrozí, smrt to je věc, díky níž my držkou o zem! Pouze pokladní sčítající lahve alkoholu (a to je právě to propojení s hospodou) poukázala na fakt, že se v onom krámku, na rozdíl od běžné hospody nesmí fotografovat. Autor článku, pochopitelně poslušen povelu této přirozené autority všechny vnitřní snímky ochotně vymazal. Všechny - až na několik. Každopádně netečnost nakupujících vzhledem k částečnému lidskému skeletu je bezesporu alarmující a svědčí jen o hektičnosti doby, v níž žijeme. Jen více podobných akcí, jen houšť, až se z toho otřese i mrtvý, když živí mlčí.
(hrvn)
Ne, Plus v Bílině rozhodně není hospoda. Je to jen jeden z mnoha obchodních domů, jejichž síť se jak lepkavá pavučina táhne po vlasti. Hospoda se z něj dá však udělat drobným happeningem či bizarní sebemrskačskou body-artovou akcí. A to se říká, že body-artu již odzvonilo! Lež! Známá teplická malířka Nora Veselá - Tamme (jíž se v současnosti připravuje obsáhlá monografie) spolu s její svitou jest tomu nesporným důkazem. Snímek zobrazuje dceru umělkyně v situaci, kdy její talentem osvícená matka připjala k nákupnímu košíku v tomto bílinském - rozuměj z hlediska výtvarného umění zanedbatelném i nepodstatném - obchodním domě + modro stříbrně uměle kostěnou lebku, známou též z produkce Vyžvejklé Bambule jakožto Myšův artefakt. Nora tak spolu s onou extravagantní (jak by řekl Kryštof Novák) ozdobou a dcerou vklíněnou do onoho pofiderního košíku vykonala obyčejný nákup. Takový, jaký zná každá hospodyňka z nás, tedy i ona, dcera pana Veselého - Tamme a družka Péti Stejskala v jedné osobě. Pozoruhodné však je, že nikterý z našich bílinských krajanů na věc nezareagoval. Chyběl úsměv i posměšný škleb, chyběl odpor i dotek jsoucna, chyběla reakce jakákoli. A nebylo to tím, že bychom byli v krámě slepých, oči trčely navrch hlavy nejednomu zákazníku. Když přijdu do krámu, v němž jede lebka i absence reakce je reakcí. Scházel i stesk dětí, nad tím co přijde, primitivní strach na prahu života, jen NVT se se svým nákupním košíkem vznášela mezi lidmi jako démon. Vhodil-li by kdo do placu své námitky, a nazval trapností celé dílo, mělo by smysl, to co by řekl, však nevyřčené zůstalo nevyřčeno. Já mohu snad říci, že mne to děsí, žena a dcera a smrt nad obchodním vozem, však smrt to je budoucnost, která nám hrozí, smrt to je věc, díky níž my držkou o zem! Pouze pokladní sčítající lahve alkoholu (a to je právě to propojení s hospodou) poukázala na fakt, že se v onom krámku, na rozdíl od běžné hospody nesmí fotografovat. Autor článku, pochopitelně poslušen povelu této přirozené autority všechny vnitřní snímky ochotně vymazal. Všechny - až na několik. Každopádně netečnost nakupujících vzhledem k částečnému lidskému skeletu je bezesporu alarmující a svědčí jen o hektičnosti doby, v níž žijeme. Jen více podobných akcí, jen houšť, až se z toho otřese i mrtvý, když živí mlčí.
(hrvn)
