Otevřeme-li knihu ‘Jó tenkrát v Ústí’ (Jiří Šosvald), na str. 88 si přečteme zajímavý vzkaz. Autor připomíná ústeckou osobnost, a to MUDr. Karla Čížka, říká o něm doslova: ‘Byl to obrovský člověk, který pro české Ústí vykonal daleko víc než my všichni dohromady. Bydlel a měl svou poslední ordinaci ve Stromovce, spojnici ulice Londýnské a Červeného kostela. Existuje-li ve vesmíru člověk, po němž by ve vztahu k našemu městu měla být pojmenována některá ústecká ulice, tak by to měl být on.’ Vzpomíná na něho také, co se týká sportu. MUDr. K. Čížek byl mecenášem 7mičlenné lehkoatletické výpravy ČSR v r.1932 na olympiádu v Los Angeles. Sám byl nesmírně agilní sportovní nadšenec a předseda ústeckého Českého veslařského klubu. Vzpomíná na něj také v knize ‘Ústecký šoulet’ autor Bedřich Rohan: Byl přítelem jeho otce, a také pro něj je významným českým lékařem. Sám se u jeho šoféra učil řídit. Tehdy jezdili autem jen 2 ústečtí doktoři. A do třetice - zmiňuje MUDr. K. Čížka paní Helena Borská v knize ‘Naše město, jeho primátoři a význačné osobnosti’. Nedávno ji vydala Ústecká kulturní platforma ’98, která vydává i NÚP. Z knihy cituji: ‘MUDr. K. Čížek byl v prvorepublikovém Ústí pojem. Jako jediný český lékař ve městě bral své povolání velmi zodpovědně. Ordinoval ve své ordinaci u kostela, ale také střídavě ve všech českých třídách ZŠ, v mateřských školách a všude, kde pracovali čeští občané. Aktivně působil v českých spolcích (vzdělávacích, zdravotních i sportovních). Narodil se 3. 2. 1892 v Roudnici n. L. Podporoval roudnické veslaře, pod jeho vedením dospěli až k olympijské nominaci. Dr. Čížek se jako trenér nebo jako člen olympijského výboru zúčastnil všech olympijských her od r. 1912 do r. 1936. Do ústí přišel začátkem 30. let. Chyběla mu tady veslařina. Za krátkou dobu s pomocí nových přátel založil zde v hraničářské tělovýchově první veslařský klub ČVK v Ústí n. L. Z vlastních úspor nechal postavit loděnici ve Vaňově, nakoupil potřebné rekvizity a u loděnice nechal vybudovat tenisové kurty. Od té doby pluly na Labi i lodě české se státní vlajkou ČSR. V únoru 1939 mu byla úředně zavřena ordinace a doručen vystěhovací dekret. Na návrat čekal v Praze. Už 16. 5. 1945 se vrátil do Ústí. Hned všechny síly věnoval obnovení ČVK a Sokola. Od práce a přátel navždy odešel 31. 8. 1948. Opakujme si jeho výrok: Je nezbytně nutné, aby se více dělalo a méně mluvilo.’ Mgr. Marie Peterková
(inf. na www.zpravodaj.ceskatrebova.cz/osobnosti/Vavrinova.html)