Na které Ústečany nezapomínáme, i když už mezi námi nejsou. První osobností, na kterou bychom neměli zapomenout, je rozhodně pan JIŘÍ ŽELEZNÝ. Působil v Městském divadle v Ústí n. L. jako vynikající sólista, tenor, typ hudebně dramatického umělce. Zemřel náhle 26. ledna 1990 uprostřed pěveckých úspěchů. Ústecké divadlo se právě vrátilo ze zájezdu z Dánska, kde měl velký úspěch. Dle vzpomínek účastníků, celé hlediště při jeho vystoupení povstalo. Bylo to jistě velké zadostiučinění. Ladislav Muška po jeho smrti 6. února 1990 napsal: 'Jeť srdce pěvců nejčistší…' A Zdeněk Otava (také významný umělec) řekl: 'Divadlo je 90% práce. Co nadto jest, umění jest.' J. Železný naplňoval tuto poznámku na 100%. Jeho cesta k umění je příkladem. Narodil se r. 1944 v Lomnici nad Lužnicí Do Ústí se s rodiči přistěhoval jako pětiletý v r. 1949. Při základní škole docházel do dětského pěveckého sboru, hrál na klavír, přesto následovala hornická průmyslovka v Duchcově. Odmaturoval a přišla základní vojenská služba. Po ní nastoupil jako technik v Palivovém kombinátě v Užíně. Zpěv a hudba se staly jeho zálibou. V r. 1966 začíná studovat zpěv u paní prof. Jitky Švábové, která jako první rozpoznává jeho talent a usilovnou píli. Měl silnou vůli a velké nadání. V r. 1970 začal působit v Externím sboru opery při ústeckém divadle, denně dojížděl do zaměstnání a pak teprve se mohl věnovat divadlu. V l. 1972 - 73 probíhají pěvecké soutěže, je pozván do konkurzu v Ústeckém divadle. První hlavní rolí se pro něho stává Lukáš v Hubičce (B. smetana) a k tomu zpívá ve sboru. V r. 1972 se oženil. Prozatím bydlí mladí manželé u rodičů. Stále pravidelně dochází na hodiny zpěvu k prof. Švábové. V r. 1973 se mu narodil syn Jiří a současně se připravuje premiéra opery Rigoletto (G. Verdi), kde zpívá vévodu mantovského. Od r. 1975 je půl úvazku v divadle a přitom má ještě stálé zaměstnání. V r. 1976 se narodila dcera Eva a v březnu téhož r. zpívá Dalibora. Jeho život byl plný úspěchů, ale i usilovné práce. Od 1. 4. 1978 se na plný úvazek stává sólistou Městského divadla v Ústí n. L. Neodřekl žádné představení. Na role se poctivě připravuje. Stále se učí u prof. Švábové, která jeho krásný hlas oceňuje, říká, že je to vzácný dar. Dovolenou prožíval s rodinou v Josefově Dole v severních Čechách. Sbíral kameny, leštil je i brousil. Měl rád procházky v přírodě, nacházel v ní klid. Následovaly hlavní role v opeře Carmen (G. Bizet), Kouzelná flétna (W. A. Mozart). Často hostoval v Národním divadle v Praze - např. v Jakobínu - zpíval Jiřího - mysliveckého mládence (A. Dvořák). Přišly další role - zpíval např. Laca v Její pastorkyni (L. Janáček). V sezóně 1985/86 účinkoval v 60 představeních, byly to velmi náročné partie. Zvládá to svěže s obdivuhodnou technickou jistotou, citlivě. Opakuje se hostování v ND v Praze, následují koncerty v Německu. Ve svých vzpomínkových zápisech si vážil pěvce Eduarda Hakena. K významným dnům si dopisovali. 4. 11. 1986 obdržel v Praze ve Valdštejnském paláci tvůrčí prémii Českého literárního fondu. Vystupoval také 14. 12. 1986 na slavnostním koncertu k 75. letům prof. Švábové a současně k 60. výročí LŠU (dnes ZUŠ Evy Randové). Stále pokračovaly sólové role v našem divadle a hostování v ND. Můžeme jmenovat např. Jeníka v Prodané nevěstě, Alfreda v La Traviatě (G. Verdi), Pinkertona v Madame Butterfly (G. Puccini), Lyonela v opeře Marta (F. Flotow) a další. V sezóně 1989 - 90 podepsal smlouvu na 50 představení. V listopadu 1989 odjelo ústecké divadlo na zájezd do Dánska, kde J. Železný zpíval v Domu Giovannim dona Ottavia (W. A. Mozart) s velkým úspěchem. 17. listopadu se soubor vrátil, do Vánoc se už nehrálo. Onemocněl, 5. ledna byl s různými potížemi přijat do nemocnice a 26. ledna 1990 zde umírá ve věku 56 let. Byl to umělec, na kterého se nezapomíná.
      Mgr. Marie Peterková