DO SHASKA! - 'ANDROGYNE HAAREM' (Guerilla Records, 02) - Pražsko-sudetské hudební uskupení 'Do Shaska!' vydalo v r. 2002 u Guerilla Records nové CD 'Androgyne Haarem', jež bylo nahráno v teplickém studiu 'A-Zyl' lokální zvukové jedničky Ládi Veselého. Vznik originální formace 'Do Shaska!' se datuje revolučním rokem 89, přičemž v začátcích byla hodně ovlivněna punkem a její vystoupení měla blízko k performance. Už od počátku pro ni byla důležitá videoprojekce jako rovnocenný doprovod koncertů; jako nejoblíbenější a nejpříhodnější vizuální doprovod vykrystalyzoval mix z německé expresionistické klasiky a propagandistických filmů Leni Riefenstahlové, oslavující nacismus, a současně kult těla. V průběhu 90. let hrála čas od času za doprovodu filmových smyček o bourání ústeckých domů Františka Šmahela v Biografu u Františka, v poslední době je o ní zde na severu slyšet málo a místo působení se přesunulo do Prahy, hlavně do strahovského klubu 007. Obrazová složka představení se posunuje o několik velkých kroků dál, když formace využívá umění VJ-ingu (živé míchání několika obrazových smyček navzájem) jednoho z jejích členů. Hybnou pákou 'Do Shaska' je Finsternich, jenž také působil a působí jako DJ v ústeckých a pražských klubech a na i-netovém Rádiu Akropolis. Finsternichovo zaujetí světovou industriální scénou, mystikou, magií a estetickými atributy německé fašistické ideologie tvoří jádro audiovizuálního projevu skupiny. Pro něj je dále charakteristická pořádná dávka anonymity (při koncertu hrají muzikanti za promítacím plátnem). Skrývání v undergroundu však v opozici vůči exhibicionismu, resp. přehnaným snahám o sebezviditelnění většiny hudební skupin působí jako osvěžující drink v poušti a podporuje tajemnou atmosféru, která je vlastní hudbě, jíž skupina produkuje, i grafickému designu obalů alb a webových stránek (www.volny.cz/doshaska), který má částečně na svědomí teplické bratrské souručenství uměleckých fotografů 'Pudon'. Na 'Androgyne Haarem' se nachází hudba poněkud přístupnější než na předchozích CD. Syrové industriální plochy, temnota a zlo, jež její hudba asociovala, sice zůstaly, avšak byly transformovány o stupínek výše prostřednictvím jistého odlehčení, ponechání prostoru pro humor a tanečnějšího výrazu. 10 písní, jež se na albu nacházejí, upoutají již názvy, které originálním způsobem kombinují a variují německá a arabská pojmenování (Schwarzwaldenklinik, Hulm Al-Muzlim atd.). 'Do Shaska' se tím mj. svérázným způsobem vyrovnávají se sudetskou tradicí lokality, v níž žijí, dvojznačně, s poněkud temným smyslem pro humor. Princip hudební tvorby skupiny spočívá v kladení různých neobvyklých zvukových vrstev v ještě neobvyklejší kombinaci. Základní melodii obstarávají syntetizátory, mašinky, ale i fagot či harmonika. Tato je však z dominantního postavení, charakteristického pro naprostou převahu mainstreamových i alternativních skupin, vyháněna do pozadí samply 'přírodních' i umělých ruchů a hluků (zvlášť silné je repetativní, počítačem zrytmizované bzučení hmyzu) a opakovanými verbálními projevy (pasáže ze starých německých filmů, vzdechy hrdinky pornofilmu apod.). Toto vše doprovázejí v kolíbavém rytmu trip- hopu a dubu živé bicí a bubínky, někdy je zařazeno i digeridoo. Výsledkem jsou obsahově bohaté a formálně vyšperkované delší ambientní skladby s neopakovatelnou uhrančivou atmosférou, určené k pozornému poslechu i rituálnímu tanci. Info: www.volny.cz/doshaska (CD k dostání na www.guerilla.cz a www.nemadema.cz). Jaroslav Balvín

BEZ PEŘÍ - 'NOČNÍ VIDĚNÍ' (Guerilla Records, 03) - Nové album vydala po Houpacích koních a Schwarze Aussig i třetí squadra specifické severočeské muzikantské personální unie - Bez peří. 'Noční vidění' obsahuje 12 regulérních skladeb a 4 bonusové akustické verze písní, známých zejména z předposledního počinu BP 'Jablečné pyré'. Album je koncepčně pozoruhodně jednotné; všechny skladby jsou součástí celkové atmosféry, jíž bychom mohli charakterizovat jako stísněnou, tajemnou, ponurou, meditativní, avšak zároveň bolestně krásnou. Zřejmě i účinkování Jana Čechtického (při produkci) vedlo ke sblížení dříve spíše rockových BP s jistými atributy taneční scény. 'Tanečnost' je však na 'Nočním vidění' vytvářena s minimálními zásahy počítače, mašinek a sampleru. Elektrické a akustické kytary, basa a živé bicí si uhájily svou výsadní pozici a ve výsledném mixu je jejich syrový, technikou minimálně zkreslený zvuk ještě podtržen. Analogii s přívlastky současné tzv. taneční - spíše však elektronické - hudby lze najít především ve faktu repetativnosti hudebních ploch, který skladby prodlužuje a akcentuje tak magicko-rituální funkci, příznačnou pro minimalistické postupy široké plejády uměleckých druhů (v hudbě např. techno). Dalším takovým 'elektronickým' rysem je zkreslování (mutace, ozvěna atd.) a zdvojování, resp. multiplikování dominantní hlasové linky leadra skupiny, romantického cowboye dkp. Monotónní hudební plochy ozvláštňuje na 'Nočním vidění' především variabilita používaných kytar, smyčcový příspěvek hosta Lenky Koplové, Čechtického korg v 'Requiem' a atmosférický industriální efekt Lukáše Chyšky v 'Song for Pedro'. Pokud je pro celkový (hudební/vokální/verbální) projev Schwarze Aussig charakteristická melancholie, pak je podle mě pro BP tímto celkovým gestem sentimentalita. Pro melancholii příznačný smutek a beznaděj se v sentimentalitě stávají zdrojem estetické potěchy, oproštěny již od své původní drásavosti. Sentimentální hudba BP a trochu ženský, romantický hlas dkp zvolna plynou a kochají se samy sebou. Texty, jimiž BP zásobuje dkp, jsou pak konzistentním prvkem hudbou vytvořené atmosféry (bohužel tak konzistentním, že by podle mě bez ní na čtenáře nezapůsobily). Významové okolí věcí, které známe ze všední obeznámenosti, se v autorově snivém pohledu rozvolňuje. Věci se tak posunují do jakéhosi metafyzického hájemství za branami tohoto světa. Právě díky tomuto posunu se - sentimentálně - dají přežít každodenní drásavé starosti, které postihují duši autora melan- cholií. Jen lehounce surreálné, meditativní psychické ohlasy s hrstkou nonsensu, charakteristické pro básnické výboje dkp, mají podle mě svůj vrchol tam, kde se autor více drží země a méně létá do oblak, např. v 'Noční' reflexi lidské existence: 'Odkud jdou?/Co znamenaj?/Proč tu jsou?/Co udělaj?/Lezou z oken ven po rozbřesku/ženou se do bažin/A potom rozechvělí se po blesku/vracejí do peřin …'.
Info: www.bpnoise.net (CD k dostání na www.guerilla.cz a www.nemadema.cz). Jaroslav Balvín