u NOVÁ GALERIE V ÚSTÍ - 15. listopadu byla v ulici Klíšská 8 (nedaleko Hraničáře, naproti Městským lázním) otevřena nová galerie výtvarného umění 'Krejčovská panna'. Kurátorka Věra Křištová - Mráčková zde vystavuje a k prodeji nabízí převážně surrealismem ovlivněné malby, kresby, grafiky, koláže i objekty vlastní výroby a výroby známých a přátel, profilujících se mj. z okruhu pražského nakladatelství Clinamen. Kromě výtvarného umění přístřeší v galerii nachází - a doufejme, že přes ne zcela povedené začátky nacházet dále bude - umění slovesné. Autorské čtení básníků a prozaiků Edy Vacka, Petra Stejskala, Ivo Medka Kopaninského a Radima Neuvirta jedné soboty na konci listopadu minulého roku se i přes nehojnou účast publika ještě konalo, následující již prosincová sobota však pro editory sborníku 'Jít pevně za svým imbecilem' Radima Kopáče a Vikiho Shocka a dva návštěvníky dopadla neliterárně. Nezbývá než pořadatelům čtení doporučit využít strategie reklamní kampaně, která by pro charakter pořádaných akci byla směřována především na vysokoškolské publikum: participanti místní katedry bohemistiky by podobná čtení jistě přivítali - kdyby se o nich včas dozvěděli. Jaroslav Balvín, foto: E
u ZAJÍMAVOSTI NOČNÍ OBLOHY UPROSTŘED ZIMY - v lednu již se zvolna prodlužuje den a výška Slunce nad obzorem, ale díky setrvačnosti ochlazování zemské atmosféry i zemského povrchu je u nás měsíc leden v průměru nejchladnějším. Slunce na konci ledna vychází sice až kolem 7 h 40 m ale zapadá až v 16 h 50 m a den je tedy o celou 1 h a 11 m delší než v době slunovratu kolem 22. prosince. Noci jsou však ještě dosti dlouhé (většinou také mrazivé), a zejména Měsíc nám tedy připraví několik pěkných konjunkcí, neboli přiblížení k jasným planetám nebo hvězdám. Již 7. 1. ve 2 h v noci projde 4° severně od poměrně jasné planety Saturn v Blížencích, téhož dne k večeru v 17 h bude Měsíc v úplňku a tedy bude dost výrazně přezařovat ostatní objekty noční oblohy, avšak Saturn je dostatečně jasný. Následující den ráno v 7 h projde Měsíc 3° jižně od jasné hvězdy Pollux také ze souhvězdí Blíženců, tato hvězda je poněkud slabší než Saturn. 10. 1. hodinu před půlnocí bude Měsíc 4,5° severně od podobně jasné hvězdy Regulus z předjarního souhvězdí Lva a 15. 1. pro změnu hodinu po půlnoci také 4° severně od hvězdy Spica z jarního souhvězdí Panny. Nejnápadnější lednová konjunkce bude v sobotu 24. po setmění, kdy v 18 h uvidíme v případě příznivého počasí nízko na jihozápadě 4° nad dorůstajícím srpkem Měsíce Večernici - naší nejjasnější planetu Venuši. Tato jasná planeta projde v noci 14./15. ledna necelý 1° jižně od vzdálené planety Uran. Úhel 1° na obloze znamená vzdálenost asi 2 průměrů Měsíce nebo Slunce. Pokud jste tedy ještě na vlastní oči Uran neviděli, Venuše vám ho pomůže na obloze rozpoznat. Je však potřeba alespoň malý dalekohled nebo i triedr, poněvadž Uran svítí jako hvězdička na hranici viditelnosti pouhým okem, to však platí pro tmavou oblohu mimo města. V dalekohledu s menším zvětšením uvidíme nad jasnou Venuší svítit nenápadně Uran a ještě trochu výše vpravo podobně slabou hvězdu 38 Aquarii, patřící do souhvězdí Vodnáře. Jasnější hvězdy se takto označují, číslem a latinským názvem souhvězdí (nebo zkratkou, v tomto případě 38 Aqr), více jasné hvězdy se ještě označují řeckým písmenem (alfa, beta, gama...) a nejjasnější hvězdy mají ještě svá jména, jako např. výše zmíněné Pollux, Regulus a Spica. Mezi nápadnější úkazy bych ještě zařadil maximum meteorického roje Quadrantid (pojmenovaného po již neexistujícím souhvězdí poblíž Pastýře) 4. 1. v ranních hodinách, kdy můžeme spatřit nejvíce těchto 'padajících hvězd'. V ten samý den je naše Země v přísluní, tedy na své dráze se dostává nejblíže Slunci. Rozdíl mezi vzdáleností Země od Slunce v odsluní a v přísluní však není velký, pouze něco přes 3%, navíc jsme Slunci neblíže v zimě a nejdále v létě, tedy nám to zřejmě vůbec nepřijde.
Z planet máme šanci spatřit kolem poloviny ledna ráno nízko nad jihovýchodem za svítání Merkur, nejlépe kolem 7 h, 19. 1. ráno bude kousek od něj tenký srpeček Měsíce, Venuši jako nejjasnější objekt uvidíme večer po západu Slunce nad jihozápadem. Mars také večer, ale mnohem výše nad obzorem, avšak bude slabší, jeví se jako jasnější načervenalá hvězda. Jasný Jupiter uvidíme v souhvězdí Lva spíše ve 2. polovině noci, ale koncem ledna již vychází před 9. hod., a o něco slabší Saturn v Blížencích je pozorovatelný po celou noc, na přelomu roku byl nejblíže Zemi a tedy nejjasnější. Při bezměsíčné noci můžeme samozřejmě také obdivovat krásy zimní oblohy, která je nejbohatší na jasné hvězdy, k nimž se v současnosti přidávají již zmíněné jasné planety. Tomáš Janík (jazzer@centrum.cz)
u KULT 6 - Další ročník festivalu Kult se uskuteční v prostorách Národního domu a klubu Circus (UL) od 21. do 24. ledna. Stejně jako loni zahájí divadlo Vizita tentokrát s improvizací Nenapravitelný drop. Vizita také představí svou hudební frakci Visit of music, hudební improvizaci skvělých jazzových muzikantů Alana Vitouše, Marcela Bárty, Jaromíra Honzáka, Martina Zbrožka a René Pařeza. Příležitostným hostem projektu bývá zpěvák Dan Bárta. Těšit se můžete také na Studio GaGa, které pod režisérskou taktovkou Bolka Polívky představí hru Neslyšitelný řev umění v titulní roli s PhDr. Korčiánem známým z mnoha Polívkových Manéží. K vidění bude rovněž Multiprostor Louny s dramatizací Petera Handkeho Sebeobviňování. Multiprostor hru uvádí jen při mimořádných příležitostech a v poslední době jí uváděl výhradně v českých věznicích. Chybět nebude ani pravidelný host festivalu - soubor herců HaDivadla Brno. Tentokrát přivezou Komediokraft - nezávazné pokračování oblíbeného Komediografu. Každý den by se v Circu mělo promítnout několik krátkých experimentálních filmů, hlavní představení by mělo probíhat od 19.00 v Národním domě a po něm pokračování v Circu - nějaké performance, koncerty apod. Podrobnější informace naleznete v průběhu ledna na www.circus.cz, na plakátech a v tradičních festivalových brožurách. Přijďte se pobavit. honza@circus.cz
u MAŠURKOVSKÉ PODZEMNÉ - 20 let existence oslaví v tomto roce undergroundová revue 'Mašurkovské
podzemné' (www.guerilla.cz/masurky.htm), která je regionálnímu publiku známá především prostřednictvím jednoho z jejích stálých přispěvovatelů Vladimíra 'Lábuse' Drápala - majitele lounské nezávislé hudební značky Guerilla Records (www.guerilla.cz). Lábus listy časopisu plní především zajímavými rozhovory s představiteli alternativní hudební scény (Pavel Zajíček z DG 307, Finsternich z 'Do Shaska' ad.). Dalšími okruhy listu jsou česká i zahraniční alternativní scéna aka underground, ekologie, drogy (především konopné) atd. Nechybí překlady rozhovorů či článků ze zahraničních zdrojů. Jaký byl vývoj tohoto svérázného časopisu? Zakladatel Pavel Komínek z Přerova vydal roku 1984 sborník vlastních samizdatových článků a koláží 'Mašurkovské podzemné'. R. 1987 vyšlo první číslo revue s cílem komentovat undergroundové dění na Moravě - vytvořit jakousi paralelu k českému a spíše pražskému 'Voknu'. Redakce časopisu se zároveň podílela na organizaci undergroundových akcí. S oficializací došlo v průběhu 90. let ke spolupráci s hudebním nakladatelstvím 'Black Point' a nakladatelstvím 'Votobia'. R. 1997 vzniká vydavatelství 'Mašurkovské podzemné' a revue se definitivně osamostatňuje. (K dostání na www.nemadema.cz v sekci různé zboží.) Jaroslav Balvín
u VLASTNÍK BYTU' BIBLÍ PRO BYDLÍCÍ? - Informativní příručku pro aktivní majitele bytů sepsal zřejmě aktivní majitel bytu pan Jiří Smejkal z Ústí n. L. a - uznejme - potřebnou formou vás v ní seznámí s těmito okruhy: Samospráva domu, práva a povinnosti vlastníků bytů, služby dodavatelů, fond oprav, účetnictví, daňové povinnosti, plus nabídne formuláře ke zkopírování - to vše s uvedenými příklady pomalu jak v nějaké školní učebnici. 'Jedním z hlavních poznatků přípravy této brožury je obtížnost získání konzultantů. Úředníci státní správy nesmějí radit (mohou jen pokutovat a penalizovat), a na soukromé poradenské firmy nezbývají hory peněz, které by byly zbytečně vyhozené, protože ani právníci ani daňoví poradci nemají odvahu zabývat se problémy v souvislostech...', míní pan Smejkal. K tomu se náměstek primátora města Ústí, jež vydání příručky podpořilo, Mgr. Tomáš Jelínek vyjádřil takto: 'Město dle zákona č. 72/1994 Sb. prodalo k 31. květnu 2001 oprávněným nájemníkům do osobního vlastnictví 13 437 bytů. Vzhledem k této skutečnosti a s přihlédnutí k problémům, souvisejících s vlastnictvím domů, vítám vydání této informativní brožury pana Jiřího Smejkala.' Černobílého 'Vlastníka' se žlutou obálkou s nakresleným domkem formátu A4 a síle 119 stran vydalo v r. 2001 město UL v nákladu 500 výtisků a k doporučenému mání je v Archivu města Ústí n. L. v Hrnčířské ul. 2 a v některých prodejnách knih (ptejte se). Abych nezapomněl, pan Smejkal vzkazuje: 'Uvítám vaše připomínky, doplňky a doporučení. Můžete je zasílat na adresu: Pod Holoměří 1, 400 01 Ústí n. L.'
(e-mail: smejkal.jiri@volny.cz). Neaktivní (ne)vlastník bytu v Norsku Emilio
u KONCEM LISTOPADU MINULÉHO ROKU proběhlo v nové ústecké galerii U Krejčovské panny mimořádně zajímavé čtení poezie. Tato galerie, jež jako snad jediná v Ústí n. L. nenabízí zájemcům tendenční sračky od renomovaných umělců, ale alternativní díla skutečných umělců (namátkou mne napadá např. významná česká malířka Nora Veselá - Tamme) se ukázala být zajímavým průkopníkem literárních večerů v krajském městě. Její majitelka, paní Věra tak vmrštila rukavici společenskému zájmu o žánr vedoucí, reprezentovaný např. Kájou Gottem a povolila uzdu alternativě. Velmi zajímavý byl např. příspěvek patafyzika a nestora tohoto žánru v Čechách, pana Edy Vacka. Za pozornost stála i architektonicky dokonale vykonstruovaná četba pana Petra P. Stejskala z Prahy a dalších. Jeden z tvůrců tam dokonce za doprovodu dcery své ženy a významného průkopníka nové tváře české dechovky pana J. B. Šerého zazpíval i několik písní. Hostů sice nebylo na zaplnění sálu, ale mihly se tam takové celebrity jako meteorolog Novák, policista Fišárek, Karolína, Jaroslav Balvín, Václav Vytlačil a Pavel Dostál, poslední jmenovaný však pouze v mysli některých přihlížejících. Rodinnou atmosféru ještě nakonec podtrhlo pozvání na bezesporu vynikající guláš jejž majitelka osobně pro zúčastněné připravila - bohužel ne všichni se jej mohli z objektivních příčin nasytit, neboť alkoholismus umělecké bohémy je dostatečně znám a lákavá hospůdka hned vedle galerie. Přidávám fotografii člověka, který, když mne začala pálit žáha, zachránil můj jícen plnotučnou hořčicí. Budiž za to pochválen. Na jiném snímku spatříte skupinku umělců s paní majitelkou a některými hosty v družné debatě před galerií. Krásný večer s příjemnými lidmi. (neu)
u HODNĚ FRUSTROVANÍ Z VÝBUCHU koncertu Hudby Praha v Metru (já věděl už dopředu, že to Kukin s nezodpovědností sobě vlastní nezvládne), jsme vzali jako náhražku vystoupení formace Maradona Jazz v Circusu (22-11-03). Na MJ bych ovšem šel tak jako tak, protože tam hraje na bicí můj kamarád z dětských let Jarda Stuchlý, něco jsem už o nich četl a byl jsem hodně zvědavý na jeho stylový kotrmelec. Jarda byl totiž průkopníkem HC u nás a Michael's Uncle byli jednou z nejdivočejších českých partiček ještě před skonem bolševické vlády. V Majkláčích, ale taky s Vincentem Venerou (Svatý Vincent) a samozřejmě i v Plexisu Stuchlák hrál s Petrem 'Sidem' Hoškem, pankáčem tělem i duší, těžkým životním dobrodruhem. Jejich letité kamarádské vztahy byly i základem skupiny Maradona Jazz, která patří mezi nejnovější atrakce nejen pražských klubů a parties, ale taky českých festivalů. Kromě dvou jmenovaných, kteří si říkají DJ Mucho a seňor Stuchlý v tomhle 'sound systemu' působí DJ Baltazar, MC El Hraboš (týpek z kapely Našrot, který všek bohužel do Ústí nedorazil), a Šimonito, jazzový dechař. Kluci (ehm… už jim taky bylo čtyřicet) přijeli v těžké pohodě, kterou u Petra až k euforii vyhnala prohra Sparty v Jablonci. Navíc potkali cestou sparťanský autobus naložený otrávenými primadonami, na které stačil fanatický slávista Hošek udělat nějaká fakovací gesta. Připomněl jsem mu ale včerejší neslavné vystoupení Slavie, a tak jsem se raději dál o fotbale nebavili. Zbylo tedy trochu času na Plexis - ti totiž budou letos slavit 20 let svého přerušovaného trvání a chystají na Rock for Poeple v Českém Brodu velkou akci. A pak jsme se věnovali jejich současnému projektu. Všechno začalo tak, že Hošek objevil latinskoamerickou muziku a postupem času začal jezdit s tímhle repertoárem po klubech jako DJ. Podle mýtu pak při náhodném setkání pustil pár desek Jardovi, který do té doby nic podobného neslyšel a protože to bylo hodně rytmické, napadlo ho, že by si někdy mohl s Petrem zahrát při jeho setu. No a pak se nabalili další a dneska se pánové především úžasně baví a určitě baví výborně i lidi, kteří na ně chodí. V Circusu (www.circus.cz) se tak konal příjemný mejdan, hrálo se bez přestávek asi od půl desáté večer do rána, taneční muzika par excellence, žádné tupé tuctuc. 'Já už jedu takhle asi tři roky, pouštím každý den, někdy i na dvou místech. No a po hraní bejvaj afterparty, dost se pije, sem tam nějaká ušlechtilá travina, je to fakt náročný. Tři roky, sedm dní v týdnu, bez přestávky', směje se Petr. 'Já bych takovej život nevydržel, je to blázen, ale obdivuju ho, že to všechno zvládne. Bůhví, jak dlouho se to takhle dá táhnout…', dodává Jarda. A výrazně spokojený Honza Kvasnička se svěřuje, že 'jen málokterá kapela mě zaujme tak, že je chci pozvat znovu. Ale tady jsem si byl jistý po půl hodině'. Fajn, už se taky těším. -péem-
u CIRCUS - LEDEN - Z lednových programů bych rád upozornil (kromě festivalu Kult) na taneční párty Welcome to the Bass s Djs Babe LN, Akirou, Fanatikem a Chanzzeem v pátek 9. 1. Výborným mejdanem určitě bude o týden později Reggae, Dub a Dancehall párty Djee Liquid A a MC Karyho. Jejich pravidelné nedělní sety v pražské Akropoli bývají obvykle našlapané i přesto, že jsou v neděli. Předskokanem jim budou ústečtí Uragan Andrew and The Reggae Ortodox. Pro příznivce Hudebních sklepů (pravidelného pořadu organizovaného Vaškem Koubkem) - přijede 15. 1. zahrát Sváťa Karásek (foto). Nové sólové album u nás pokřtí ex-dunajovský Vladimír Václavek v pondělí 19. 1. Další pořady a podrobnější informace o nich hledejte na denně aktualizovaném www.circus.cz. honza@circus.cz
u SCHWARZE AUSSIG, BEZ PEŘÍ, HOUPACÍ KONĚ (Circus - 29.11. 03) vystoupily v klubu Circus (www.circus.cz) sesterské - personálně propojené - kapely Schwarze Aussig, Bez peří a Houpací koně, které v uplynulých měsících vydaly u lounské nezávislé značky Guerilla Records (www.guerilla.cz) hromadně desku - každá tu svou (k dostání na www.nemadema.cz). V Ústí n. L. se jednalo paradoxně o první jejich společné vystoupení. Úvod večera vyplnila melancholická šanson-rocková hudba kapely Schwarze Aussig, jejímž tahounem je zpěvák, kytarista a pianista Míla Kolenatý. Zvukař Honza Brambůrek, bývalý velmi důležitý člen Houpacích koní, se při ovládání živého hudebního materiálu teprve připravoval na skvělý výkon, který předvedl výborným zvučením a experimentováním s hlasovou linkou druhé skupiny večera Bez peří. Vlastně jsem tuto squadru viděl naživo poprvé a před jejich show jsem padl do kolen. Napadalo mě, zatímco jsem se uhranutý pohyboval tak, jak oni chtěli: konečně k nám do Sudet dorazil pražský sound a styl 1. poloviny 90. let, který vytvořil především Jan P. Muchow s Extází sv. Terezy v rané fázi jejího vývoje. Vystoupení Bez peří bylo sice vystavěno na písních z nové desky 'Noční vidění', avšak zpěvák a leader skupiny Pomahač se nedržel textů, vtipně a hravě je obměňoval a spolu s dvěma kytarovými kumpány tisknul nástroj ke kombům a vyráběl andělsko/ďábelské libozvučné vazby, nekonečné vícevrstevné plastické hudební plochy. Tento téměř rituální proces frázoval hypnotickým repetativním beatem zkušený (jak by také ne, když hraje v tolika kapelách!) muzikant Jan Strnad. To nebyl koncert, to bylo rockové technooratorium… Po tomto extatickém vytržení nemohl nenastat útlum. Při produkci Houpacích koní se projevila nejen značná únava muzikantů, kteří již trávili na pódiu čtvrtou vysilující hodinu, nýbrž dle mého soudu poněkud slepá cesta (ne)vývoje formace, kterou přes deset let táhne různými obměněnými sestavami Jiří Imlauf. Pozoruhodným momentem večera bylo pro mě velice stylové oblečení a celková úprava těl všech zúčastněných muzikantů, jakož i jejich pohybové kreace na pódiu a uhrančivé pohledy směřované do publika. Vzhledem k převažujícímu dívčímu zastoupení v publiku podezřívám pány z malé kalkulace, která však, jde-li o tak kvalitní hudbu, rozhodně není na škodu. Ostatně nemůžu říct, že by mě svod těly, stejně jako hudbou, nechal zcela netečným. Víte, jak je to s tím sociálně vykonstruovaným pohlavím… A kde je rituální vytržení, tam se stejně všechny - nejen rodové - hranice rozpouštějí. Jaroslav Balvín
u MIKULÁŠSKÝ VLAK letos vyjel z Teplic přesně na Mikuláše. Cesta probíhala tak jako vždy v pravé pohodě, pilo se, děti řádily, pan Kubr (krycí jméno) mazal své tradiční dokonalé chleby sádlem, nešikovný pan Pražák si pořezal ruce o struny na kytaře, prostě pohoda. U Číňanů se nakoupily laciné potraviny a jelo se domů. V Dubí však došlo k podivuhodné události - vlak vykolejil. Nebyla to žádná hrůza, nic pro populárního reportéra pana Berku, pouze se pod tíhou mašiny rozjely staré dřevěné pražce a prásk! Je zde nutno zejména vychválit pana Kubra, že posmutnělou náladu nezachraňoval tak jako my novinářské hyeny pachtící po senzaci, prostě usedl za své sladké dřevo a za chvíli byla nálada zase vysoko nad bodem mrazu. Mezi účastníky jízdy bylo možno spatřit celo škálu celebrit jako např. pana Otu Šnajdra z MHD Teplic (viz. foto) či železničního nadšence a člověka věci velmi znalého, pana Václava Kostěnce z Ústí n. L. Jízda vlakem to byla velmi pěkná a ani menší kolize na zážitku nic neubrala, ba právě naopak. Je nutno vychválit ty desítky entuziastů, kteří pro nás takovéto akce většinou ve svém volném čase připravují. Díky. (neu)
u PAPUČ NO. 6 - 9. prosince na šestou Papučpárty, která se pravidelně koná v tělocvičně klíšských UJEP kolejí K1 a K2, bohužel pro nemoc nedorazila avizovaná hvězda večera Kamil Střihavka, a tak odpadlo jeho vystoupení s Voodoobandem i vzácným hostem Michalem Pavlíčkem. 'Dopoledne jsem byl naštvaný, v poledne jsem plakal, teď už se tomu jen směju', komentoval politováníhodnou situaci pořadatel akce Radim F. Holeček, kterému se podařilo prázdné místo narychlo zaplnit skupinou The Bubblers. Večer moderoval ústeckým známý Petr Beran. Soutěžilo se o různé dárky a před hlavní kapelou se 310 platícím divákům představili skupiny Soul Invention - foto (www.soulinvention.info) a 10 očí. Na příští - únorové - Papučpárty má vystoupit MŇÁGA A ŽĎORP. K surfování doporučujeme komunikativní www.papucparty.cz. jarobal
u NOVÝ ROČNÍK SOUTĚŽE o nejlepší multimediální projekt - Již čtvrtým rokem vypisuje firma Siemens v České republice velkou soutěž pro školy. Žákovské a studentské týmy v ní soutěží o nejlepší multimediální prezentaci. Firma touto soutěží podporuje zájem dětí a mládeže o nové technologie. Účast neformálním a zábavným způsobem rozvíjí znalosti a dovednosti žáků a studentů v této oblasti, což pro ně v budoucnu jistě bude přínosem. Soutěžní prezentace mohou být navíc vzhledem k vypsaným tématům užitečné nejen pro tvůrce samotné, ale i pro spolužáky, školu či obec. Oproti předchozím ročníkům dochází v organizaci k několika změnám. Hlavní novinkou je, že letos poprvé u nás neproběhne národní soutěž, ale naše soutěžní týmy se zapojí přímo do soutěže mezinárodní, která nese název Join Multimedia. V loňské roce se zapojilo 1100 týmů z 34 zemí Evropy. České týmy však mají i ve velké mezinárodní konkurenci výbornou startovní pozici - loni se u nás přihlásilo skoro 800 týmů! Další změnou je podmínka, že prezentace musí být zpracována v angličtině nebo v němčině. Jazyková úroveň ovšem nebude mít vliv na umístění, aby nebyly zvýhodněny týmy, pro něž je angličtina nebo němčina mateřským jazykem. Veškeré informace o mezinárodní soutěži budou zveřejňovány na webovských stránkách www.siemens.com/join_multimedia. Aby byl týmům usnadněn přechod do mezinárodní soutěže, budou základní informační materiály vydány také v češtině. Zároveň budou v češtině průběžně zveřejňovány informace na národních webovských stránkách soutěže www.siemens.cz/multimediaprojekt. Jako další podpora budou stejně jako v předchozích ročnících pro vedoucí týmů uspořádány odborné prezenční semináře. Ty se budou kromě práce s multimédii zaměřovat též na tvorbu prezentace v cizím jazyce a další nové aspekty soutěže. Informace o seminářích jsou již k dispozici na českých webovských stránkách soutěže. Týmům, které nemají potřebné technické vybavení, budou opět materiály pro prezentaci bezplatně digitalizovány. Organizátoři dále uspořádají pro učitele vedoucí týmy bezplatný e-learningový kurz, který proběhne od poloviny února do poloviny března 04. A nyní již k vlastním podmínkám. Soutěží se v několika kategoriích. Věkové: 1. kategorie - 12 až 15 let, 2. kategorie - 16 až 21 let. Další dvě kategorie jsou co do délky prezentace - krátká a dlouhá (Short Run: max. 100 MB, 1 - 20 stran; Long Run: max. 100 MB, 21 - 50 stran). Témata letošního ročníku jsou následující: 1. Škola a vědění - Výuka na přání: Učte se to, co chcete vy, a tak, jak vy chcete! 2. Země a lidé - Zaměřeno na: vaši hvězdu v záři reflektorů! 3. Věda a zaměstnání - Cestujeme časem a trhem práce: zaměstnání včera a dnes. 4. Technologie a inovace - Carry the Spirit: stavíme digitální mosty. Časový harmonogram soutěže vypadá takto: od listopadu 03 možnost přihlásit se do soutěže, 31. ledna 04 termín zaslání přihlášek do 'Join Multimedia 2004', 1. června 04 termín zaslání soutěžních příspěvků, červen až srpen 04 posuzování soutěžních příspěvků, ohodnocení porotou, září 04 předání cen v Německu. Letošní ročník lze považovat za přechodný. Bude totiž ještě zasedat také národní porota, která vybere nejlepší prezentaci v každé kategorii. Tyto prezentace získají národní ceny, ale zároveň je bude hodnotit i mezinárodní porota v Mnichově, která mezi výherce rozdělí ceny v celkové hodnotě 130.000 EUR. Umístění v národním hodnocení nebude mít vliv na umístění v mezinárodním hodnocení. Všechny soutěžní týmy, které prezentaci úspěšně dokončí, obdrží diplom, stejně jako učitelé, kteří absolvují prezenční seminář nebo e-learningový kurz. Bližší informace: Kancelář soutěže 'Join Multimedia', Agentura DAHA, s. r. o, Na Veselí 56, 140 00 Praha 4, tel.: 261 226 973, fax: 261 213 282, e-mail: joinmultimedia@daha.cz, www.siemens.cz/multimediaprojekt - Wettbewerbsbüro 'Join Multimedia', Quagliostraße 9, 81543 München, BRD, tel: (++49 89) 62 17 11-0, fax: (++49 89) 62 17 11-20, e-mail: joinmm@newevents.de, www.siemens.com/join_multimedia. Vzhledem ke skvělým výsledkům loňských ročníků věříme, že v mezinárodní konkurenci naši reprezentanti uspějí a účast v soutěži pro ně bude mít velkým přínosem bez ohledu na jejich umístění. Seznámit se s moderními technologiemi, uplatnit svou kreativitu, vyzkoušet si řízení projektu a práci v týmu - a případně se zapojit i do týmu mezinárodního - to vše jsou znalosti a dovednosti, které jistě každý ve svém budoucím životě zúročí. Dagmar Hartmannová - kancelář soutěže Join Multimedia
u DALŠÍ RECENZE OD KRISTIÁNA (9), tentokráte na knihu - Dvacet tisíc mil pod mořem - Napsal Jules Verner - Je to o tom, jak profesor jezdil po světě. V tom světě na oceánu žil Nautilus a lidi si mysleli že, to je kytovec. A profesor jel se na něj kouknout. Celá posádka se na něj dívala. A ten kytovec do nich narazil. Profesor a jeho sluha a jeden z posádky spadli do vody. A najednou byli na tom kytovci. A dva chlapi je vzali a všichni tři na Nautilu prožívali dobrodružství s kapitánem
Nemem té ponorky. (Krysa)
u POSTŘEHY - V polovině listopadu mne kamarád přemluvil k návštěvě koncertu skupiny MOLOKO v Praze. On sám se do nich zamiloval na letošním festivalu v Táboře, kde je ovšem nemilosrdný pořadatel sundal z podia v necelé polovině vystoupení, protože kretenský androgynií hermafrodit Marylin Manson měl ve smlouvě, že před jeho vystoupením budou 2 hodiny ticha. Sympatická (a podle mne i hezká) zpěvačka Roisin Murphy to v šatně obrečela, ale naštěstí se mohli ještě letos v Česku předvést v plné parádě díky jedné ze zastávek k jejich vynikajícímu albu Statues, které vyšlo v 1. polovině tohoto roku. Koncert v Lucerně (12. 11.) zahajovali jako předkapela islandští houseoví kabaretiéři GUS GUS, kteří vystupovali v Česku poprvé, a podle ohlasu jsem přesvědčen, že ne naposled. Dva maníci s krabičkami plus zpěvačka a frontman - bavič. Úžasně nadupaná elektronika, až jsem skoro odmítl uvěřit, že se dá zahrát na 2 krabice takový nářez, ale zejména výborná zábava. Po 50ti minutách veliký aplaus a po krátké přestávce hvězda(y) večera. Moloko není rusofilské jméno, ale převzatý název psychedelického mléčného nápoje z Mechanického pomeranče (viz kniha: Antony Burgess - Mechanický pomeranč, viz stejnojmenný film S. Kubricka). Roisin Murphy a producent Marky Brydon spolupracují od r. 1994 a pod zn. Moloko vydali dosud 4 alba. To letošní je bezesporu horkým kandidátem na první 10tku na ostrovech a v Evropě, a jeho pódiové ztvárnění, při kterém se dostane i na starší hity v novém střihu je strhující podívanou. Všechno se samozřejmě točí kolem fascinující Roisin, která strhává na sebe pozornost publika nejen zpěvem, ale i zjevem. A když po přídavcích předvede pád do napřažených rukou fanoušků, litujete, že jste se nedokázali prodrat do kotle. Na druhou stanu jste rádi, že jste vůbec sehnali lístky, protože před Lucernou zůstalo spousty těch, kteří štěstí neměli. V recenzi jsem se pak dočetl, že na koncertu byli skoro všichni, kdo v Praze v šoubyznysu něco znamenají. Já jsem bohužel skoro nikoho nepoznal, ale krásných žen a dívek tam byla koncentrace až neuvěřitelná, takže na tom asi něco bude. Ovšem i bez nich by to pro mne byl jednoznačně koncert roku. (V ústecké knihovně mají jejich 2 tituly - jednak Statues, které všem rozhodně doporučuji, dále 2CD remixů, které rozhodně nedoporučuji nikomu.) ¤ To takoví TINDERSTICKS (27. 11. divadlo Archa, Praha) žádnou pódiovou šou nepotřebují. Intelektuálky, zamilované do jejich zpěváka Stuarta Staplese, by asi padly do mdlob kdyby udělal rychlejší pohyb, a ačkoliv v jednom videoklipu i tančil, jeho pohyby byly vláčné, rozvážné a s kritickým nadhledem. Ostatně jako celá muzika téhle kapely, která sice není velkou hvězdou doma na ostrovech, ale na kontinentu si to vynahrazuje měrou vrchovatou. V Praze vystoupili už tuším popáté, a mají tu své stálé publikum, mezi které patří i mnozí naši spoluobčané (např. byli minule i tentokrát k vidění houpací koníci, švarcoví ústečané i nějací ti chlapci bez peří a jejich kamarádky a manželky). Dynamické smyčcové kontrapunkty, kvůli kterým si minule přivezli s sebou celou smyčcovou sekci, se na nedávno vydaném albu 'Waiting For The Moon' objevují jen minimálně, a proto i koncert byl hodně vyklidněný a repertoár čerpal jako obvykle stejnou měrou z posledního alba a z perel let minulých. Tindersticks se mají podle mne poslouchat tehdy, když opadá listí ze stromů, jsou totiž úžasně podzimně melancholičtí a barová nadýchanost servírovaná s křehkou jemností hladí na duši, a mnohé možná i na těle. Těžko mohu o koncertu napsat něco jiného, než že byl krásný. A až příště přijedou (a oni určitě přijedou znovu, vždyť jeden z nich dokonce v Praze přebývá) věřím, že se je nenechají ujít ani ti, kteří dosud neví, o co se jedná (knihovna nabízí několik jejich CD, všechno stojí za slyšení). A já ještě toužím poděkovat Tomáši Pickovi za to, že mi nové CD sehnal tak, abych si ho mohl naposlouchat ještě před koncertem. ¤ PODZIM PŘICHYSTAL také slušnou porci divadelních představení, a tak jsem stihl v Praze v divadle U hasičů (www.cbox.cz/divadlouhasicu) obnovenou premiéru 'Láska je láska'(foto), takto představení složené ze dvou jednoaktových humoresek ruského klasika Antona Pavloviče Čechova (Medvěd, Svatba). Představení vzniklo ve spolupráci litvínovského Docela velkého divadla (www.mostecko.cz/dvd) a divadla U hasičů, a mělo by se proto hrát i v našem regionu. Spolu s herci litvínovského divadla se vrátila po letech na prkna, co znamenají svět, Hanka Sršňová, bývalá herečka ústeckého činoheráku zejména v jeho 'poledňákovském' období (Koneckonců Petra Poledňáka si vzala za manžela). Hra vznikla pod vedením ruského režiséra Jury Galina před 10ti lety pro klub v Řeznické a tehdy s Hankou hráli Ota Sládek a Pepa Carda. Musím se přiznat, že podle mne se klubové a tedy i méně 'kamenné' prostředí bude pro provozování tohoto kusu hodit daleko vhodněji než klasické divadelní prostory. U Medvěda bude vždycky každá inscenace nabízet srovnání s nesmrtelným televizním ztvárněním v podání Jana Wericha a Stelly Zázvorkové, ale pokud se zbavíte pocitu nutnosti srovnávat, pak určitě klasického divadelního diváka pobaví i v tomto provedení. Svatba je pak na můj vkus pojata příliš 'crazy', ale možná, že právě díky tomu si najde cestu k většímu počtu diváků. Jako studie ruské duše a předzvěst velkých mistrových divadelních her je ale tato inscenace příjemným oživením divadelní scény. ¤ ZATÍMCO JSEM SE MOHL NA VLASTNÍ OČI i uši při koncertu Tindersticks přesvědčit o tom, že 'Archa pláva', tak ústecký činoherák je pořád ještě tři metry pod hladinou Labe. I pro letošní a bohužel asi i část příští sezóny proto musí herci bojovat s nuceným nasazením v Setuze. A je slušno poznamenat, že se snaží a nově nasazené kousky 'Nikdy' (premiéra 7. 11. - viz minulé Přehledy) a 'Hamlet' (premiéra 6. 12., foto) by měly přilákat všechny, kteří mají rádi dobré divadlo i do náhradních prostor, kde musí herci bojovat nejen s nevlídností prostředí, ale často i s poměrně hlučným provozem fabriky. Přestože v inscenaci Nikdy hrají jen ženy, nejedná se rozhodně o 'ženskou' hru. Problémy s rodiči a s tím, jak jejich výchova či nevýchova ovlivňují celý život člověka, touha objevit, kdo to vlastně byli naši rodiče, a proč se chovali tak, jak se chovali, a jak se toho břímě zbavit, to je jen jedna stránka, ze které lze hru vnímat. Tou druhou je hledání svého místa ve světě a hlavně hledání víry. Hry se rozhodně nemusí bát ti, kteří mají obavy z tradované 'složitosti' představení v činoheráku. Tohle je hodně ze života a o životě, a jak složité otázky si po představení diváci připustí, je jen na nich. Hamlet bývá většinou sázkou na jistotu. Nebo krokem k experimentům s obecně známým dějem. Režisér David Czesany vzal za základ klasický překlad E. A. Saudka, ale pro místy z něj ubral směrem k zjednodušující zkratce, bližší dnešnímu divákovi, a směřující hru kupředu rychlejším tempem. Protože předpokládám, že recenzi si vzal za úkol někdo jiný, připojím jen několik postřehů. Především bych chtěl vypíchnout funkční a nápaditou scénu Tomáše Bambuška. Také bych chtěl upozornit, že teprve ve spojení s pozornou četbou programu divák přijde na kloub některým scénickým fíglům, které se na jevišti odehrají. Herecké výkony jsou samozřejmě ve stínu Romana Zacha, který dostal obrovskou (na divadle asi svou dosud největší) příležitost a bude určitě zajímavé sledovat, jak se jeho Hamlet bude časem vyvíjet. Já osobně jsem byl navíc velmi mile překvapen výkonem Marka Matějky v roli Polonia a příjemným zpestřením je i hezká kreace Honzy Lepšíka v roli Bernarda. Věřím, že si na Hamleta najdou do ČS cestu i ti, kteří jsou zvyklí chodit pouze na pražské zájezdní umělce z televize, protože tohle je dobré divadlo. A na závěr - je dobře, že po mnoha letech ignorance ze strany představitelů města si na premiéru našel cestu i pan primátor. ¤ ČÍM ZAKONČIT TENHLE PELMEL? Knihou. Popmusic z Vittuly (Mladá fronta 03 - Populärmusik fran Vittula, překlad: Zbyněk Černík, 264 str.) Mikaela Niemiho je titul, který Vám musí někdo doporučit, protože jinak si jej v množství knížek na trhu nevšimnete. A byla by to velká škoda - nejúspěšnější švédská kniha posledního desetiletí sice má sice základ v reáliích 60tých a 70tých let na švédsko-finském pomezí, zdánlivě na hony vzdálených tehdejšímu československému socialismu, ale při četbě zjistíte, že vyrůstat v těch letech bylo pro kluky stejně složité a hodně podobné tam i u nás. A určitě se budete smát a smát a výborně bavit, i když je to humor trochu bolestivý. -péem-
u RADEK MALÝ V DĚČÍNĚ - Na Mikuláše minulého roku proběhlo v děčínské knihovně (www.dcknihovna.cz) autorské čtení vítěze letošní Ortenovy ceny pro mladé literáty Radka Malého (1977). Vystudoval germanistiku a bohemistiku v rodné Olomouci. Debutoval sbírkou 'Lunovis' (BB ART, Praha 01), z níž publiku, čítajícímu na dvě desítky hlav, přečetl řádku raných, správně pankáčských básní, inspirovaných mj. i německým expresionismem. Dále představil svůj čerstvý počin, ortenovkou obdarované 'Vraní zpěvy' (Petrov, Brno 02). V tomto vyzrálejším počinu básník mj. reflektuje dojmy z cestování po oblíbeném Německu a reaguje na současné společenské změny a trendy. Také přečetl něco ze svých povedených překladů německy píšících autorů (Georg Trakl, Karel Lubomirsky), kterým se vedle dětské literatury věnuje profesionálně. Malého uvedl a besedu vedl Radek Fridrich, 'sudetský' básník a odborný asistent na PF UJEP. Večery se současnými literáty, které v knihovně probíhají pravidelně, mají spád a divák se při nich zpravidla nestačí nudit, protože se moudře udržuje hodinové trvání. Jaroslav Balvín
u SEVERNÍ POLABÍ - Severním Polabím se dá nazvat, uvažujeme-li pořád v českém místopisu, kraj ve kterém žijeme. Jedná se však i o název knihy, jejíž reprint je možno nalézti na internetové adrese web.usti-nl.cz/polabi. Kniha sama, ač nedatována (ale datována - V Ústí n. L., v květnu 1888, viz Předmluva - pozn. red.) musela vyjít někdy na přelomu předminulého století s tím minulým. Je tuze krásně tématicky zaměřena na náš kraj, a to dobré, co vyzdvihuje, je naše češství. Vždyť právě toto byl jeden z oněch drobných kamínků, jež pomáhaly ze společných dějin v jednom mocnářství vykřesat oheň obrazu cesty Čechů přes různé slepé uličky až k úplné samostatnosti dosažené roku 1993. Publikace je psána dojemnou staročeštinou a místopis je velmi zevrubný. Jediný nedostatek jsem shledal v poměrně nepřesných mapách, pohříchu i Slunce má své skvrny. Tyto nepřesnosti nejsou dány mou nevědomostí, že nám socialistické doly trochu ukrátily ze široké nabídky našich sudetských vesniček a městysů, prostě Modlany nikdy neležely na sever od Teplic. Nádherné kresby ukazující geologický vývoj našeho kraje jsem si však vytisknul, zarámoval (resp. nechal zarámovat u významného šanovského sklenáře p. Prokeše) a zavěsil nad manželskou postel. Tím ženě nechci připomínat, že pamatuje hnědé uhlí ještě jako rašelinu, tím sám sobě dodávám témata k přemýšlení před usnutím spánkem spravedlivých parchantů. Mé vřelé díky patří redakční kolegyni paní Borské, jež tuto knihu (SEVERNÍ POLABÍ - OD LITOMĚŘIC AŽ K HŘENSKU. Okolí měst Ústí n. L., Teplic, Litoměřic, Podmokel a Děčína - Sepsal a částečně illustroval V. WACHSMANN. Ve prospěch fondu pro zbudování besedního domu vydala svým nákladem ČESKÁ BESEDA V ÚSTÍ N. L. V PRAZE. Tisk a papír Aloise Wiesnera.) objevila a tím nám i zpřístupnila její přečtení a v neposlední řadě našemu šéfredaktoru Milanu F. Pištěkovi za mravenčí píli, s níž nám toto dílko stránku po stránce editoval a místy i naskenoval. Takovíto lidé jsou těmi, kdož pro nás udržují civilizaci i při jejím úpadku v solidním standardu a vytvářejí svět lepším, než možná doopravdy je. (neu)
PS: Frede, nebyla by nějaká mimořádná odměna??
u JÓ, TEN ŽIVOT NA ZÁMKU…! Na tom teplickým, tedy přesněji dle terminologie 21. století v muzeu, proběhl ve středu 10. XII. 03 (nikoliv tedy o 999 let později, jak ['3002'] hlásal omylem letáček) adventní koncert, provedený tělesy Olivy a Fontána. V prvním případě jde o křesťanskou vokálně instrumentální skupinu, v druhém o dětský pěvecký sbor při škole s rozšířenou hudební výukou v Maršovské. Já teda ty křesťanský grupy moc nežéru, ale když jsou jako tahle olivová, tj. že zbytečně nepruděj nesmyslama a dobře hrajou a zpívaj, tak nic proti ničemu. Fontánní adolescentky (zhruba rota bab a jedinej chlap, asi desetiletej) pištěly excelentně a v jejich repertoáru mě nejvíc zaujaly 'hity', který jsem znal od SVEJCH 'koní'. Byla to např. 'Could We Start Again Please?' z 'Jesus Christ Superstar', tradicionál 'Širý proud' a gospel 'Swing Low, Sweet Chariot'. Kdo ví, jestli by 'maršovskou' verzi ocenili Edwin Hawkins Singers, ale každopádně po příchodu domů jsem jedné z interpretek, s níž shodou okolností bydlím, pustil cover od Erica Claptona… a co myslíte? Třebaže to hodinu předtím zpívala, od něj to nepoznala. Ono je to totiž reggae, no… (Tímto vám současně jeho verzi vřele doporučuji.) Ale na adventní koncerty asi už chodit budu, i když reggae se tam asi nedočkám… anebo jen s obtížemi a za mastnej příplatek. (pic)
u ÚSTECKÁ SKUPINA UDG (www.volny.cz/udg) má za sebou úspěšné koncertní turné v Paříži. Kapela, která na jaře letošního roku nahrála druhé CD 'Obsazeno místenkou' představila svoji muziku v posledním listopadovém týdnu na šesti koncertech v pařížských klubech. Závěrečnému vystoupení v proslulém studentském baru O'Sullivans aplaudovalo doslova mezinárodní publikum. Mezi nadšenými posluchači byli i studenti ze Španělska, Rakouska, Polska, Číny a Spojených Států. Ve speciálně secvičeném setu vystoupili po boku UDG i francouzský kytarista polského původu Guillaumme Kondracki a španělská zpěvačka Adriana García Gonzales, která si s bandem v budoucnu zazpívá i ve studiu. Za největší úspěch muzikanti považují velké množství prodaných CD. 'Rádi přemýšlíme nad tím, ke komu se naše hudba dostane, koho potěší, koho rozpláče', říká bubeník UDG Tomáš Staněk. Navíc díky úspěchu pařížských vystoupení kapela v současné době jedná o dalších koncertech ve Francii a Německu v létě 2004. 'Jsme rádi, že naše hudba dokáže oslovit lidi různých národů, i přesto, že nikdo z nich nerozumí českým textům. Muzika je prostě silnější než slova', shrnuje baskytarista Pavel Vrzák. Ondřej Těšínský
student VOŠ Publicistiky v Praze (o.tesinsky@centrum.cz)
u V POSLEDNÍM MĚSÍCI roku 03 vyhlásila Schola Humanitas (www.humanitas.cz) v Litvínově soutěž pro žáky základních škol v dovednostech práce s internetem 'Surfař 2003'. Byla dvoukolová a úkolem účastníků bylo odpovědět vždy na 10 otázek , které bylo nutno vyhledat na internetových stránkách Scholy Humanitas. Zapojilo se 66 účastníků a ze správných odpovědí bylo vylosováno 10 výherců, kteří byli odměněni hodnotnými cenami. Sponzorsky je věnovaly firmy Elektro Hauptvogl, Apollo sport, Euromont lešení a Yssen Holding. Slavnostní předání proběhlo ve středu 17. 12. od 17.00 v reprezentačních prostorách Scholy Humanitas. Výherci si ceny převzali v doprovodu rodičů a rodinných příslušníků ve slavnostní předvánoční atmosféře (1. cena - digitální fotoaparát OLYMPUS - Kateřina Hortenská - foto, ZŠ Obrnice; 2. cena - radiomagnetofon PHILIPS, Petra Köllnerová, ZŠ Dubí - Mírová; 3. cena - discman SMARTON, Petr Husák, ZŠ Dubí - Mírová). Mgr. Vladimír Pacina - zástupce ředitele (pacina@humanitas.cz)
u OKRESNÍ KNIHOVNA V TEPLICÍCH (čtvrtek 4. 12. 03) - divadelní představení pánů Matějky a spol. (marcinovo.mysteria.cz) s názvem Chuchvalec měli tepličtí kulturychtivci možnost zhlédnout již poněkolikáté a jistě ne naposled. Kdo však již představení viděl (nejméně 2x, stejně jako já), ví, že pokaždé je prožitek z tohoto různý. V tento předvánoční čas se páni herci opravdu vytáhli a odehráli hru, která nás cca 20 diváků pobavila a donutila aspoň na chvíli vydechnout od každodenní stresové reality, což bylo více než příjemné. Díky a více takových Chuchvalců. -bio-
u GALOŇFEST - V pátek 28. 11. se uskutečnil historicky prví Galoň fest v Rc Metro. I přes malou propagaci této akce (výlep plakátů, upoutávka v N. Ú. P…) navštívilo tuto velkolepou show spoustu, spoustu lidí. Byli zde nejen domácí, tedy ústečtí, ale i mostečtí, chomutovští, ba i chlumečtí. Prostě náramné překvapení,co se týče návštěvy. Premiéru si ve své hudební historii odbyli Lehkostbytí. Ti - ač beze zpěvu a basy - odehráli všechny písně a jistě byli se svým vystoupením spokojeni. Hudební přitvrzení pak nabídl ten Vajgl (www.brajgl.wz.cz), nebo jak se to oni jmenujou. Pěkně ten jejich punk odsejpal a líbil se. Oslavenci, tedy ti Tryskáči (www.tryskaci.wz.cz), mezitím nabídli téměř všem dort. Po oslavě se vrhli na pódium a hráli, hráli a hráli. Když dohráli, tak nehráli a oslavovali dál (i bez dortu). Ten kdo neslavil společně s nimi, mohl zhlédnout překvapení Galoňfestu - No Sympathy. Hrdla to toho třískal, Hřebík (viz foto) do toho výskal a Mango, ten si pískal. Akce se tedy velice zdařila a jistě to nebyl poslední Galoňfest, který Metro zažilo. Těm kdo přišli pozdě, se omlouváme, ale bylo prostě vyprodáno (It was sold out). l Bohužel takto nějak podobně měl vypadat onen festival, jenž pořádali Tryskáči. Ovšem několik málo hodin před vykládáním aparatury, vyšlehla zpráva: 'Punk is dead! - Metro je hotovo!- Metro je zavřeno!' (Blbej den no.) Naštěstí nyní je již Metro opět v provozu a snad nám ještě chvilku vydrží. Všem se proto velice omlouváme. Snad jsme vám nijak neznepříjemnili pátek (nebo celý víkend). Jestli ano - promiňte! Jmenovitě se pak omlouváme panu zvukaři Kružberskému. I přes tento nezdar však hodláme v myšlence Galoňfestu pokračovat. A snad onoho Galoňe Metro někdy spatří… Ale to jest otázkou několika příštích měsíců. Tryskáči. Vykoukles
u JAXE DO POHÁDKY VOLÁ, TAXE Z LESA HIP- HOP OZÝVÁ - Na můj soukromý kulturní zážitek roku zcela vážně aspiruje třičtvrtěhodinu trvající show lokální taneční skupiny Marverci 'Jaxe do pohádky volá, taxe z lesa ozývá', prezentovaná v Městském Divadle (út) 2. 12. 03. Jde o muzikál na motivy pohádky 'Šíleně smutná princezna', při němž se předvede na 70 mladých tanečníků, střídajících v rychlém sledu pestré kostýmy. Písně jsou pro účel aktuálního počinu Marverců zremixovány DJ Bebem (Severská dvojka) do r'n'b a hip-hopového stylu, a doplněny současnými tracky stejných žánrů. Neustálý pohyb na jevišti, jakoby hrozící se rozpadnout do chaotické fragmentárnosti, a přesto vždy udrževší řád, akce, změna, barevný karneval převleků, doplňující projekce na velkoplošném plátně, kvalitní hudba, vtipné monology vypravěče, a naopak němost všech ostatních- to vše diváka strhne a připraví mu úchvatný vizuálně hudební estetický zážitek. Pokud ovšem není 'kamenný' hip-hoper beze smyslu pro humor a sebeironii, který by chtěl tvrdit, že tento počin nemá s 'pravým' hip-hopem nic společného. Možná, že nemá - pravděpodobně proto, že žádný 'pravý' hip-hop neexistuje. Existuje jen jádro této subkultury na různých lokacích, které tento svébytný, čím dál víc populární hudební a životní styl vybudoval. Toto se však nyní musí smířit s tím, že jím vybudovaný 'dům' obydlí teenageři, a dokonce i děti, kteří v něm vidí spíše jeho vnější znaky. Takováto entropie smyslu nutně postihuje každou subkulturu. Jaroslav Balvín
u PO MIKULÁŠSKÉM VESELÍ v ulicích jsem zavítala na Teplický štrůdl do teplického Božáku (pátek 5. 12. 03) a nebyl to zas až tak špatnej nápad jak se zprvu zdálo. Mejdánek pořádaný mým bývalým kolegou Ádou Formánkem obnášel vystoupení 4 (nejen teplických) kapelek. Jako první vytáhly do boje Brač chraň, kteří náležitě roztančili Lenku B., nás punkově oblažovala kapela jejíž jméno zná bohužel jen pan Formánek, jediné co vím, je že byli odněkud ze z Plzně a jejich bubeník byla mladičká a nadaná slečna, která držela celý koncert ve zběsilém tempu. Bravo. Čistírna pokaždé jinak, nebo-li další počin Pepy Pondělíka má určitě šanci na kvalitní vývoj, na jehož počátku se, dle mého soudu, nyní nachází. No a nakonec mladá teplická formace Luxus, ve složení Wasr, Korejz, Míra Š., ZDDR a Alenka, přivedla do varu i poslední postávající diváky, kteří podlehli rytmům Sanitek, Céček a jiných dnes již historických skvostů. Milý večer v jinak usínajících Teplicích to byl, to teda jo.
-bio-