u MILÍ ROZMILÍ, bohužel vůbec nevím, jak to chodí se čtenářskými příspěvky. Popravdě, nevím vůbec nic. (Píšu pozdě?) Nedá mi to však a potřeba reagovat na premiérové představení Hamleta ČS v MD Setuza (sobota 6. 12.) je příliš silná. Nechci nikomu činit ani zle ni dobře. Jen chci vyjádřit, jak inscenaci vidí sprostý divák... Téměř tajemný úvod vtahující do nočního opošmourněného Dánska (Dánsko takové je, oder?) je velmi přitažlivý (scéna fajn, přenosy z kamer, využívající půvabů nejen tovární ulice také fajn, i když z lešení se i divákovi může přivodit závrať), následující část protkaná dialogy a filozofickými výlevy Hamletovými je velmi vyčerpávající, přesto asi plynule přechází v trochu živější část a jak se tak říká, dobrý konec vše napraví, až náročného diváka odpraví. Ne, bylo to vskutku pestré a tříhodinový pocit bolesti v zadních partiích to dokonale odehnalo. Jen ten Hamlet byl úžasný! Ještě kdyby si oholil místo vousů hlavu, opálil své emancipované a citově chladné Ofélii vlasy, přerazil nos a znásilnil ne Rosencrantze, ale Laerta, byl by obraz prokletého dekadenta dokonalý. Jako nejednota v jednotě (nebo jednota v nejednotě?) na mě působily i jednotlivé 'nehlavní' postavy (vedlejší by asi v tuto chvíli znělo nepřesně). Jakoby se střídaly na postu nejlepšího podle toho, jak přicházely na jeviště. Zanechaly tak ve mně zmatek, neříkám nepříjemný. Král by se jistě uplatnil na scéně v antickém Řecku, před Gertrudiným půvabem by i růže uvadla, Polonius byl sluha sloužící, Laertes byl oranžový a mademoiselle Růžová (?!), byla skutečně růžová (?!), Fortinbras to jednoduše vyhmát... Celkový dojem: náročné, dobré. Mohu všem doporučit, ale hlavně chci poděkovat Věře, protože ač se jí střeva mlela, vydržela až do konce:))) Děkuji… Katja (k.bastet@seznam.cz)
u KONTRASTY ÚSTÍ NAD LABEM - Do 10. ledna trvá v 2. patře Muzea zajímavá výstava, (kontrastně) propojující staré a nové Ústí, zachycené objektivem fotoaparátu. V první sekci exhibice se divák seznámí s archivními snímky z přelomu 19. a 20. století, aby v sekci druhé mohl v sérii černobílých i barevných fotografií členů Fotoklubu Ústí n. L. (Obvodová 747/7, 400 07 Ústí n. L., tel.: 737-325 948,
e-mail: fotoklub99@volny.cz, www.sweb.cz/fotoklub99) pozorovat vývoj nejen města- sjednocujícího námětu všech vystavených prací - ale i média fotografie. F99 je sdružení amatérských fotografů. Podstatou 'amatérismu' v jakékoli oblasti je pravděpodobně nikoli nedostatek řemeslné zdatnosti autora - jak se o tom lze přesvědčit i v Muzeu - nýbrž spíše nedostatek invence v tvůrčím vývoji té které oblasti v rámci kolektiva, zaobírajícího se tímto vývojem; na osobní rovině může o invenci jít, avšak - vztaženo na ono kolektivum - jde v posledku o 'objevování Ameriky'. Právě tuto 'podstatu amatérismu' (měli bychom si zvyknout nechápat konečně toto slovo pejorativně, nýbrž čistě strukturálně) lze vysledovat i v tvůrčích postupech F99: jednotlivé motivy, které spojuje námět města Ústí, jsou objektivem fotoaparátu nahlíženy způsoby, které fotografie jako umělecký subdruh objevila v průběhu 20. století (jde např. o princip kontrastní kombinace, 'nepravděpodobného' výřezu z nepřítomného celku, neobvyklého úhlu apod.). Neobvykle velký prostor se fotografové a řešitelé instalace rozhodli věnovat 'literárnímu' aspektu. Většina snímků má víceslovné, někdy i celé věty tvořící popisky, zhusta využíván je efekt vtipu a paradoxu. Jaroslav Balvín
u MARTIN ZET V BÍLINĚ - V prosinci minulého roku proběhla ve Výstavní síni u kostela při bílinské galerii (kterou spravuje kurátorka Vendula Fremlová) výstava pod názvem Iluminace. Fotografie Martina Zeta jsou záznamem vegetace, kde světlo působí jako určitá kvalita napětí, což má velmi blízko ke středověkým iluminacím, obrazově zvýrazňujících a osvětlujících důležitá místa textu a v obraze. Téma vegetace je zřejmě dalším posunem Zetovy konceptuální linie, vycházející z reflexe přírody a záznamů přírodních fenoménů. S fotografií autor pracuje jako s obrazem technickým, který digitalizuje a vytváří zvětšeniny vegetace. Jeho práce je velmi různorodá. Digitalizované tisky na fóliích vytváří samotná pole interpretující realitu v rovině sociální, což je podáváno záměrně banálním způsobem: například záznamem kočky - domácího zvířete, nebo dítěte, čímž se dotýká otázek vztahů rodiny a společnosti. Součástí výstavy je několikaminutová velkoplošná videoprojekce: záznam pohybující se vegetace. K cyklu fotografií je projekce zajímavým doplňkem. Navozuje otázku, do jaké míry je divák schopen tento pohyblivý obraz vnímat vzhledem k obrazu statickému, který v tomto případě představuje série jeho fotografií. Zuzana Musilová
u 19. 9. 03 SE V METRU KONAL HUDEBNÍ FESTIVAL ÚLEŤÁK - Scéna byla rozdělena na dvě stages. První byla 'o punku a rocku'. Druhá scéna byla pro mě zajímavější, nesla se v beatech DnB, Jungle. A k ránu se měla prolínat ve smyčkách soundsystémů. Při mém příchodu do kotelny, zněly zlomené beaty a přesto, že bylo poměrně brzo, DJ měl kotelnu celkem zaplněnou. Zdálo se mi, že jeho desky má spusta DJů v UL, a tak jsem jeho set hodnotila celkem záporně, jelikož ho měl celé obšlehlé. Skončil po 21. hodině a po něm desku položila Djka CO3, která celou pointu předchozího setu zkazila tím, že ji srovnala technem. Pak vše zlomila hutnými bassovími liniemi a set ukončila překvapivě reggaem. Po ni vložil na gramec desku Channzzee, za mikrofon se postavil MC Demon, který spolu s Chanzzeem naplnil kotelnu až do zadních pozic. Ale po chvilce to asi bylo líto jinému MCmu, ochomýtal se kolem djského pultu a hledal zdířku pro mikrák tak dlouho, až drknul do jehly a zkazil celý set. Tím spousta lidiček odešla na hlavní stage, a tak jste mohli slyšet set průměrný. Po 22. hodině se za gramec postavil důstojný DJ Fanatik, který si respect získal hned na začátku a hrál svůj skvělý DnB. Tento DnB DJ z UL asi nebude nikdy překonnán, můžem s klidem říci, že je to velmi uznávaný pán vinylů. I když - po jeho hraní jsem odcházela domu mírně znechucená a unavená. Jedno z negativ Metra je zvuková stránka. Na to, že má pro zvuk dobré prostory, zvukař je hambou. Pánové, chce to dobrého zvukaře a dodržovat line-up Djů. Párty hodnotím na 4/10 bodíků. <<AKRASH>> (jan.kotas@blackdecker.com)
u BJÖRK i APHEX TWIN na DVD! (nejen s Chrisem CUNNINGHAMEM) - Kdo má rád zajímavou a progresivní (?) muziku v kombinaci s kvalitním klipovým zpracováním, může voblíznout všech 10. V listopadu totiž i v SRN vyšla tři DVD, do velké míry shrnující klipové, ale i komerční (reklamní) spády světových režisérských es Chrise Cunninghama, Michela Gondryho a Spike Jonze (točil mj. V kůži Johna Malkoviche či Adaptace). Všichni tři dělali klipy Björk (Gondry celkem 7 kousků vč. Joga, Hyperballad a Army of Me), Chris zas natočil jednu z nejšílenějších klipových elektrohororrových jízd Come To Daddy… a je tam. Jonze si začal s Chemical Brothers, Daft Punk, Beastie Boys, Fatboyem Slimem (Praise You i doorsovská Weapon Of Choice) a Weezer či Breeders (Cannonball). Gondry zpracoval The White Stripes (3x), Foo Fighters, Chemical's, Daft Punk, Massive Attack (Protection) nebo Rolling Stones (!). Oproti ostatním dělal Chris míň (nebo autoři DVD šetřili), ale zato jde o dost reprezentativní kolekci. Posuďte sami: Autechre (Second Bad Vilbel), Portishead (Only You), Madonna (Frozen), Leftfield/Afrika Bambaataa (Afrika Shox), Squarepusher (Come On My Selector), Aphex Twin (Windowlicker - víc než 10 minut) a Bjork (All Is Full Of Love - postavte si svoji Björk, pane Robot). Navrch dokumenty, rozhovory, krátké filmy… jak u koho. A booklety jako knížky. Fakt. Každé DVD je k mání zvlášť (cena tak 25 Eur), když máte štěstí a není v enderáckým kšeftu vyprodaný. Info třeba na www.amazon.de nebo www.amazon.com. Jo, a ty placky se jmenujou The Work of Director. (eda)
u ČTEME A DOPORUČUJEME - Jen krátce vás chci seznámit s nakladatelstvím Kapucín, které - pod vedením Mgr. Věry Bartoškové - sídlí v Duchcově (Nám. Legií 11, 419 01 Duchcov, tel.: 417 835 549, mobil 604-814 664, e-mail: verabar@volny.cz). Je to vydavatelství Společnosti přátel města Duchcova. Jeho činnost je bohatá. Jen během r. 2003 zde vyšla řada zajímavých knížek. Uvedu jen několik: Jana Soukupová - ZOO v paneláku (sbírka povídek ústecké autorky), Pavel Koukal - Sokolové proti Heydrichovi, Patrik Linhart - Pro cizince na cestách, Alena Melichová - Doteky (verše), Ladislav Muška - Zlato, PhDr. Sylvia Ostrovská, CSc. - O našem Benátčanovi - dvojjazyčně (české - německy), Věra Bartošková - Zasaženi sluncem (2. básnická sbírka), Arnošt Herman (foto) - Nad městem zářily hvězdy - kniha vzpomínek na dětství v době okupace ústeckého autora… Poslední jmenovaná se nyní dostává do prodeje, sám autor v epilogu: 'Žiji už skoro 50 let v Ústí na Labem a když jsem psal tyto své zážitky z klukovských let, zdály se mi být úžasné, i když zuřila nejstrašnější válka dějin. Jsou pro mne Mount Everestem, pokladem, vším, co jsem a proto jsem neodolal pokušení a napsal tuto útlou knížku, jakési vyznání, krédo, abych si připomněl všechny ty příhody, události, slova, která padla v okamžicích, kdy se rozhodovalo o bytí či nebytí světa, kdy umírali chlapci jen o něco starší než já, kluk z ulice, zázrakem zachráněný při bombardování Mladé Boleslavi 9. května 1945, kdy skončil život některých mých kamarádů. Těm tuhle knížečku připisuji. Připisuji ji i památce Jaroslava Foglara - Jestřába, který tak významně ovlivnil můj život.' Postupně se k dalším knihám nakladatelství vrátím. Mgr. Marie Peterková
u HRABĚ (Václav) MÁ SOUTĚŽ - Literární soutěž Hořovice Václava Hraběte pro autory poezie, prózy i publicisty ve věku 14 - 25 let, kteří knižně nepublikovali, vyhlásilo město Hořovice, Gymnázium Václava Hraběte a Městské kulturní centrum Hořovice. Informace, přihlášku a stanovy lze získat na adrese MKC Hořovice, Vrbnovská 1138, 268 01 Hořovice, tel. 311 512 564 (pí. Zahradníková), v Informačním centru Hořovice, tel: 311 513 482 - pí. Hájková či na www.mesto-horovice.cz/kul/hvh.htm. V oboru POEZIE zašlete max. 5 básní, v PRÓZE text, povídku, ukázku z novely či román do 5 stran, v PUBLICISTICE fejeton, esej, reportáž do 5 stran. Téma je volné, soutěžit lze ve všech oborech. 'Práce psané strojem formátu A4 ve 4 kopiích vložte do velké obálky, kterou v rohu označte symbolem HVH 2004. Zasílejte je do 28. 2. 04. Na zadní stranu obálky napište čitelně zpáteční adresu, práce se nevracejí', vzkazují pořadatelé. Hodnotí odborná porota, záštitu převzaly České centrum mezinárodního PEN klubu, Literární noviny, redakce časopisu HOST a Podbrdské noviny. Hodnocení bude anonymní - každé práci bude přiděleno číslo. Práce vyhodnocené na prvních 3 místech v každé kategorii budou odměněny finanční částkou v celkové výši 12.000,- Kč a věcnými cenami, dalších 7 získá věcné ceny. Během setkání soutěžících literátů 30. dubna - 2. května 04 se uskuteční i literární semináře a kulturní akce. (oho)
u PÁTEK JAKO ZE ŠPATNÉHO SNU jsem zažil 12. prosince. Odpoledne sem se rozhodl, že si zajedu na koncert do Teplic. Nebylo to však na Kohout plaší smrt na Podletnou, ale do Božáku, kde toho dne měla hrát Zina a Stereophonic Punx a Rose Means Rose nahradivší Tryskáči (www.tryskaci.webzdarma.cz). Do klubu sem - společně s hochy od Tryskáčů - dorazil v sedm hodin, jak bylo ujednáno. Nikde nikdo, krom majitele a barmanek. Po chvilce dorazila i druhá kapela, www.zina.cz. Odložili si všichni a šlo se ještě nahoru do hospody. Pak asi tak kolem půl devátý jsme opět sešli dolů, a tam už bylo vše postaveno. Zina zrovna začínala zvučit s tím, že hrajou první. Nepochopil sem to, ale to neva. Zvučili asi tak do devíti hodin, ale stále nebyly tak nějak spokojení. No ale nakonec to nějak upytlíkovali a šli si pro pifko. Kdo by čekal, že se napijou a začnou hrát, ten by se hluboce mýlil. Z rozhovoru kapely sem se dozvěděl, že začnou až za hodinu a to sice ve 22:00. Nepochopil sem proč. Asi čekali, jestli ještě někdo přijde. Nedočkali se však již nikoho. Celkem tam bylo sakum prdum asi tak 30 lidí, všichni napnutý jak kšandy, a čekalo se teda netrpělivě. Mě i Tryskáčům už bylo jasné, že vlak ve 23:36 nestihneme, a že musíme najít náhradní dopravu dom, což se nakonec, zaplať pánbů, povedlo. Takže ve 22:10 se rozezněla první píseň s názvem Jsem to já. Poměrně hitovka, která nechala vyniknout fakt, že kapela má dvě kytary. Opravdu povedená věc. Jenom škoda, že jí hráli při ozvučování a tak jí někteří, včetně mne, slyšeli asi už po stý. Druhá nadupaná věc se nazývala Než tě sejmou a byl to český remake písně Lifestyles of The Rich & Famous od kapely Good Charlottes, zvládnutý na jedničku, ačkoliv je v originále zpívána mužem. Po tomto rymejku přišel blok písní, který byly sice perfektně zahraný, ale jedna k druhý jako vejce vejci, takže takovej jednolitej blok. Lidi tleskali, ale tato klaka (skoro všichni byli kamarádi kapely) se nemohla nikterak bavit, neb to bylo jen píseň, potom takový to:'Další věc je…' a potom zase píseň, která jako by z voka vypadla tý předcházející. Zkrátka taková trochu nuda. Z šedi by mohl kapelu dostat další remake, a to sice kATHUSHA, ale opět to bylo sice pěkně zahrané, dokonce i obligátní sólo zaznělo, ale jinak, dohráli a opět: 'Díky, další věc…' Trochu víc šťávičky, dámo a pánové. Nepomohlo dokonce ani to, když si Zina (zpěvačka) sundala mikinu. Bylo sice na co koukat, ale to je asi tak vše. Shrňme si tedy fakta. Zina je kapela s klipem na Óčku, s pěknou zpěvačkou, její členové jsou 'velcí' muzikanti, ovšem bez šťávy a to je asi tak všechno. Druhý se teda asi tak kolem jedenáctý na pódio dostali Tryskáči. Všichni kamarádi Ziny už odešli, a tak si Tryskáči zahráli před asi tak 7 lidma, což se nemuselo stát. Zahráli svůj standard, což znamená, že to opět byla taková veřejná zkouška a bylo veselejc. Zahráli i nějaký nový kusy a hlavně i starý dobrý MacDonald, z čehož sem měl radost. Hráli přibližně do třičtvrtě na dvanáct, i když bubeník zlomil u druhé písně paličku a náhradní neměl. Dohráli, vše se rychle zabalilo a šlo se domů. Kdo byl ten večer v Teplicích a místo do Božáku (jinak mega klub a vřele doporučuji) šel na Podletnou, rozhodně nezaváhal, jelikož to za 40 korun opravdu nestálo. Johny Mistr
u PRIESSNITZ V CIRCUSU - Hvězdou 'Swis párty' 12. 12. v Circusu byla podkrkonošská kapela se specifickým baladickotemným soundem a výrazem Priessnitz. Jejímu vystoupení předcházelo autorské čtení Jaroslava Rudiše z jeho úspěšné knihy 'Nebe pod Berlínem'. Rudiš se dobře zná s leadrem Priessnitz Jaromírem Švejdíkem: horkou novinkou jejich spolupráce je pozoruhodný komiks 'Bílý potok'. Švejdíkovy ilustrace - bohužel spíše 'odpadní' - byly u příležitosti vystoupení jeho skupiny v Circusu vystaveny. Popularita Priessnitz v Ústí je poměrně stabilní a pravděpodobně ještě vzrůstá, a tak se nebylo čemu divit, když i přes vysokou cenu vstupenky byl klub přeplněn spokojenými diváky. Jaroslav Balvín
u 'HORY, PODZIM A PRIESSNITZ V ÚSTÍ - jiný pohled, vyznání' - Na koncerty Priessnitz chodím víc než 10 let, snad si mohu dovolit napsat následující řádky. Počítám se za skalního fanouška, i když názor většiny z nich bude asi jiný, snad mě neukamenují. Bude to labutí píseň na téma tradičně horší zvuk na zdejších koncertech, podotýkám, že ne vinou J. Brambůrka, ten dělal na koncertě 12. 12. 03 v Circu, co mohl, snad je na vině prostor sám, nevím. A také labutí píseň na téma co je na nahrávkách 'P' a co není na koncertech. Poprvé jsem uslyšel 'P' v legendárním Radioklubu, když vyhrávali v hitparádě s písní Dotkni se mě. Následovaly koncerty v Tukanu, Zeppelínu, koupě prvních dvou alb. Každá deska je trochu jiná, ale na první (Freiwaldau) a druhé (Nebel) najdeme to, čím 'P' skutečně jsou, alespoň pro mne. Slyšíme zde naléhavost až fatálnost, však svěžího hlasu Jaromíra Švejdíka, z kterého jde ale energie, kterou hoši asi čerpají z Jeseníků, odkud pochází. Každého ovlivňuje odkud pochází, to, co oni prožívají v Jeseníkách a my tady, dvě 'severské strany', může být identické, proto je máme tolik rádi. Dále tady slyšíme krásně nahalované bicí, ryzí basu a hlavně zvonivou, průzračnou, drsnou a psychedelickou kytaru Petra Kružíka, s jeho efekty pro Priessnitz typickými. Všechny nástroje do sebe přesně zapadají, dohromady tvoří nezaměnitelný a silný zvuk, o který jsme ale na koncertech ochuzeni, na posledním, mám pocit, zněla 'jedna píseň jak druhá'. Ptám se, kde je uhrančivost toho hlasu, těch nahrávek (?) snad trochu šedne, jako vlasy J. Švejdíka, jako nám všem, chlapům... V jejich písních té doby je cítit otevřený a volný prostor hor, jejich poetičnost a drsnost. Připomínám písně Hory, Divoká a chladná, tady na začátku jakoby kytara splétala jednotlivé proudy bystřiny do copánku a sama sebe chtěla předhonit, to na koncertě moc neslyším, tyto dvě písně jsou úchvatný začátek Nebelu, dále Sny a píseň Freiwaldau, dovolím si zde napsat její text, na koncertech jí totiž vůbec nehrajou a je jednou z nejhezčích, je tajemná: Krajina náhle zkamenělá jakoby čekala na malý brutální zázrak, na malý kýč, mám rád podzim, vítr, první sníh. Slunce se topí v horách a v dálce nechali zvony rozeznít, stíny tančí po stěnách a oknem leze tma děsivá, šeptá pojď blíž, má hlavu ptačí a zuby dračí, šeptá pojď blíž... Na třetí desce jsou také pěkné kousky, zvuk je nejvykrystalizovanější. Myslím ale, že 'P' dosud nepřekonali Freiwaldau a Nebel a dosud těží z jejich slávy. Já jsem si po koncertě v sobotu poslechl pěkně za čerstva moje tisíckrát ohrané kazety a žasl jsem, mrazilo mě po celém těle a výsledek je tento text. Na koncertě chyběl citelně druhý kytarista, který v současnosti studuje klasickou kytaru na konzervatoři v Německu. 'Pryznyc' jsou moje mladí, mám je moc rád a proto na ně budu tvrdej, sorry. Atmosféra na koncertě byla určitě skvělá, lidi stáli na barových židlích, nevídané, a Kvasňa si je fotil. Předkapela U-Bahn mě zaujala, užil jsem si to. Frontman měl neotřelý a sebevědomý projev, uvěřil jsem mu, ale texty trochu jako Jáchym Topol. Jeďte na hory a poslechněte si raný Priessnitz... S pozdravem… Otakar Jeremiáš Hamák (Otakar.Hamak@seznam.cz)
PS: Neupadají trošku ty kapely, které máme tolik rádi?: Priessnitz, Psí vojáci, Už jsme doma, u posledních dvou byl zarážející odchod saxofonistů, neznám pozadí, ale je to moc škoda.Všechny tři jakoby přežívali z vlastní podstaty.
u DÍKY SALESIÁNSKÉMU STŘEDISKU nejsem kriminálník! Teplické Salesiánské středisko mládeže -SaSM (Dům dětí a mládeže, Rovná 277, 415 01 Teplice, tel/fax: 417 578 480), jehož oficiální název je též Dům dětí a mládeže (www.teplice-city.cz/sasm), je druhým školským zařízením ve městě, které se zabývá mimoškolní činností dětí a mládeže. Nabízí jim pestrou paletu aktivit pro každodenní trávení volného času. Seznamuje je se základními křesťanskými hodnotami a prostřednictvím zájmových kroužků, klubových setkání a výukou náboženství je zapojuje aktivně do vzdělávací a výchovné činnosti. V Teplicích - na panelovém sídlišti v Proseticích, kde působí, je nedostatek možností jak smysluplně trávit volný čas. Proto zde středisko vzniklo a přístup mají všechny děti ve věku 6 - 15 let, ale též učňovská a středoškolská mládež. Někteří studenti sem dochází i dobrovolně pomáhat a vést zájmové kroužky, ať už je to doučování, které vede společně s nimi i romská asistentka, tak kroužek výtvarné výchovy či výuka hraní na klavír. Středisko pomáhá především dětem romského původu. Nabízí jim pestrý sortiment aktivit od hudebních kroužků, počítačů a výtvarné výchovy, až po společenské hry - stolní fotbal, šipky, kulečník atp. 'Důležité je, že zde najdou místo děti, které se mohou setkat s kamarády a kromě toho je zde vždy někdo dospělý, kdo je jim ochoten naslouchat, poradit s problémy a má je rád', říká ředitel střediska Ladislav Nádvorník. 'Takto jsme pomohli např. jednomu chlapci, který do střediska přišel před 13 lety. Začal sem chodit častěji, neboť cítil, že je mu zde velmi dobře a má tady spoustu kamarádů. Později se zapojil do kroužku modelářství a výuky náboženství, které ho velmi zaujalo, právě proto, že byl věřící. Když se ho tehdy jeden z mých předchůdců zeptal, zda by nechtěl přijít do kostela neváhal a přikývl. Pak tam chodil více a více. Cítil, že sem nějak patří a začal více rozvíjet svoji mysl. Asi po pěti letech začal chodit s kamarády, kteří páchali kriminální činy, kde mohli. Nelíbilo se mu to, neboť poznal, že je to špatné a nechtěl se s nimi už nadálé stýkat. Pak se rozhodl a pochopil, jaká je jeho cesta. Dnes pracuje v našem středisku a ví, že jeho volba byla správná, protože kdyby nepoznal Salesiánské středisko, jistě by byl z něho kriminálník', prozrazuje konkrétní zkušenost L. Nádvorník. Ve středisku dětem vycházejí vstříc. To dokládá též zajímavý projekt, který vytvořili - Spořínek. Děti mají možnost spořit drobné peníze. Ti co peníze nemají, mohou si je vydělat tím, že si to odpracují například výrobou vánočních přání pro sponzory. Tímto způsobem je jim umožněno získávat pozitivní vztah k práci a zároveň mít možnost účastnit se víkendových či táborových akcí, které stojí peníze. Každé dítě má založeno tzv. abstraktní konto, z kterého pak penízky na víkendové akce, výlety nebo návštěvu plaveckého bazénu čerpá. Spořínek je také způsob jak mohou návštěvníci uhradit roční členský poplatek, získat průkazku člena a nemusí platit roční poplatek 40 korun. Ani tento však není nutný, aby kdokoliv mohl do střediska přijít. Ti, co se zaregistrují a získají průkazku, mají na už zmíněné akce slevy a hlavně mohou získávat body a v celoroční soutěži vyhrávat odměny. Pablo - reportér NÚP

u TEPLICE MAJÍ NOVÝ KLUB - Jmenuje se ART RESTAURANT a najdete jej v prostoru za budovou KB, dnes zde sídlí část teplického magistrátu. Též je možno sejít po schůdcích z Krupské ulice, tam co jest MAHA BAR. Pilotní akcí bylo 5. prosince vystoupení kontroverzního harmonikáře J. Čerta. V pátek dvanáctého téhož měsíce to byl pro změnu opět harmonikář, tentokrát poetický šansoniér, pisatel krátkých a úderných povídek, herec, režisér a světoběžník - Václav KOUBEK. Další v pořadí bude Sváťa KARÁSEK - evangelický kněz, poslanec a mediální hvězda v souvislosti s řízením v opilosti (www.karaskovo.cz). Jeho produkce je avizována k datu 16. 1. 04. V dalších měsících budou následovat Vlasta Třešňák, Dáša Andrtová - Voňková, J. Hutka atd… Všechna tato vystoupení se konají v rámci projektu HUDEBNÍ SKLEPY, probíhajícím současně v Ústí a Litoměřicích. Jak mi ochotně sdělily provozovatelky ART RESTAURANTU - Iveta Lamačová - Němečková a Kateřina Čepeláková - nehodlají zůstat 'jen' u tohoto a prostor nabízejí též zajímavým místním kapelkám a divadelníkům. Stranou nezůstává ani výtvarno, k vidění jsou zde díla izraelského ak. sochaře a malíře KIRILA POSTOVITA. Přeji tedy tomuto novému klubu slušnou návštěvnost a dobrý dech a s radostí budu o všem dění informovat. ddr
u 'DARUJTE S NÁMI', láká KOMUNITNÍ NADACE - 'Průvodce inteligentním a strategickým dárcovstvím' vydala Komunitní nadace Ústí n. L. (www.komunitninadace.cz) a já ji obdržel přímo z rukou programového manažera Pavla Huška, což považuji za čest. Dozvíte se v ní, co vlastně jsou ty komunitní nadace ('jsou neutrální, nejsou úzce tématicky či oborově zaměřené a jsou otevřeny širokému spektru místních problémů, potřeb a potenciálů'), že ta ústecká za 10 let své činnosti podpořila více než 200 projektů v celkové hodnotě přes 8 mil. Kč a vytvořila nadační jmění ve výši téměř 34 mil. Kč, dále rady jak darovat formou různých fondů, příběhy dárců a obdarovaných a v neposlední řadě uvidíte i několik barevných fotografií, čímžto publikace může přilákat i tzv. 'obrázkového čtenáře'. Komunitní sídlí v ústecké Horově ulici 1262/6 (v budově nad občerstvovnami Etro a Sklep) a na vaši návštěvu, zavolání (47 520 10 23), e-mail (info@komunitninadace.cz) se těší Kateřina Niklová (manažerska pro vztah s dárci), v prosincovém čísle NÚP za 'Zajímavého člověka mezi námi Ústečany' označený Pavel Hušek a ředitel nadace Tomáš Krejčí (foto). Emilio
u N.U.R. - NIRVANA UNPLUGED REVIVAL (www.nur.webz.cz) - Ve druhé polovině r. 2003 vznikla v Ústí n. L. kapela, která se pokusí přiblížit jedinečnou atmosféru charismatického a legendárního koncertu. Jde o akustické provedení známých i méně známých songů doprovázených neobvykle syrově a jednoduše na akustické kytary. Aranže písní nejen od Nirvany vyplňuje navíc violoncello a akordeon. Můžete se na nás těšit cca na jaře 04, kdy připravujeme první veřejné vystoupení. Obsazení - basa, akordeon, zpěv: Martin Mach; kytara, zpěv: Pavel Klimt; bicí, basa, zpěv: Jaroslav Richter; doprovodné kytary: Vladimír Mazour; violoncello: Kateřina Husníková... (KONTAKT na tel. 732-775 097) Pavel Klimt (klimt@volny.cz)
u V POSLEDNÍ DOBĚ se roztrhl pytel s autorským čtením rozličných alternativních literátů. Po představení v galerii Krejčovská panna jsme ve středu 17. 12. min. roku měli možnost zhlédnou a vyslyšet četbu duchcovského básníka Patrika Linharta. Celou akci zosnoval a uváděl jiný básník, pedagog ústecké fakulty Radek Fridrich (na snímku s paní sýrařkou). Linhart v úvodu nabídl svou novou knihu, jednu dokonce s lesklým obalem s dodatkem, že potřísní-li si ji některý ze čtenářů semenem, může si zmíněné snadno setřít. Představení to bylo příjemné, vtipné - a co víc - zajímavé a poučné. Mezi přítomnými byl i slavný jablonecký básník Jiří Koten, literární kritik velmi vysoké úrovně Jaroslav Jaro Balvín a mnoho studentstva. Potlesk, jenž po skončení přednesu zněl sálem, byl víc než zasloužený a vyjadřoval skutečný zájem posluchačstva o moderní nekomerční tvorbu. (neu)
u ZŠ NYMBURK si z Litvínova odváží pařez s chorošem - Ve Schole Humanitas (www. humanitas.cz) v Litvínově proběhl ve dnech 15. - 16. 12. již 5tý ročník tradiční soutěže LITVÍNOVSKÝ CHOROŠ 03 - pro zájemce o biologii, přírodu, sport a zábavu. Soutěžilo se v poznávání rostlin, živočichů, přírodnin, v práci s mikroskopem a s internetem a také ve sportovních disciplínách postřehu a hbitosti. Zajímavé bylo také zařazení stanovišť matematika a chemie trochu jinak a letošním trhákem soutěže byla střelba na cíl airtsoftovou puškou s laserovým zaměřovačem. Volný čas dětí byl vyplněn kolektivními hrami v klubovnách a večerní diskotékou. Vzhledem k počtu účastníků škola doslova praskala ve švech. Soutěžit přijelo tentokrát 140 dětí z 8. a 9. tříd. Zastoupeno bylo 28 základních škol Ústeckého a Středočeského kraje. Zážitkem pro děti bylo nocování v areálu školy a týmová práce v 3členných družstvech. Soutěž zahájil místostarosta města Litvínova Mgr. Milan Šťovíček a ředitel Scholy Humanitas Mgr. Ladislav Turbák. Při slavnostním vyhodnocení a předání cen byl přítomen místostarosta Litvínova Jan Matiko a Milan Berezňák, ředitel společnosti JAPEK, s. r. o. Janov - což je tradičně generální sponzor soutěže. Všechna soutěžící družstva mohla být odměněna drobnými cenami díky sponzorům: JAPEK, s. r. o., Severočeské doly, a. s. Chomutov, Mostecká uhelná společnost, a. s., DEVELOP Most, Městský úřad Litvínov, CHEMOPETROL, a. s., NAWACO Praha, Tiskárna KB, s. r. o. Most, Schoeller Litvínov, k. s., ČEZ, a. s., Elektrárny Prunéřov, Povodí Ohře, s. p., Severočeská vodárenská společnost, a. s., Severočeské vodovody a kanalizace, a. s., Česká rafinérská, a. s., ČSOB, a. s., KB expozitura Litvínov, SAZKA, a. s., CHEMINVEST, s. r. o. a GASTROPLUS Loouny. Vítězové si odnesli kromě věcných cen dorty ve tvaru zvířat a pařezu s chorošem od generálního sponzora. Pořadí vítězných družstev: 1. místo ZŠ Nymburk; 2. místo ZŠ Peruc, Komenského; 3. místo ZŠ Kadaň, Na Polesí; 4. místo ZŠ Chomutov, Heyrovského; 5. místo ZŠ Meziboří; 6. místo ZŠ Most, Komenského. Za Scholu Humanitas… Mgr. Vladimír Pacina
zástupce ředitele (pacina@humanitas.cz)
u ÚSTÍ N. L. - Club METRO (po 27. 10. 03) - Ve vyhlášeném a v Ústí n. L. snad jediném schopném klubu - METRO - došlo při koncertu francouzské skupiny ADJI k napadení fotografa známého pod zn. DELTA fotícího různé - nejenom punkerské akce - jedním z ústeckých skalních provokatérů, a to Rostislavem Malým (foto - http://tojsemja.cz/rostislavmaly). Toto individuum se za večer porvalo před barem jen jednou (protože DELTA nemá násilí za své krédo) - z druhé rvačky sešlo. A o co vlastně šlo? Při fotografování PSA, který si hrál s prázdnou PET flaškou Malý fotografa povalil na zem se slovy, že tomu psu to vadí! Delta se snažil afektovanému Malému říct, že fotky jsou předně pro MARTÍČKA z ústecké HOUBY (organizátora koncertu skvělé kapely ADJI z Bordeaux), ale Malý řval: 'NO A CO - NO A CO!'. Nedaleko stojící človíček (znajícího Malého) zavčasu přiskočil a horkokrevné individuum zadržel. Delta následně sbalil kufry, protože si nenechá od nějakého magora rozmlátit digitál za několik desítek tisíc jenom pro to, že fotil PSA HRAJÍCÍHO SI S PET flaškou. Ostatní návštěvníci skvělé a hojně navštívené akce, kde se po celou dobu rozléhala pohodová (taneční) hudba neprojevovali vůči Deltovi žádnou averzi - už proto, že ho mohli zastihnout na mnoha místech (Metro, Libochovice, Útulekfest, Chabafest…..) anebo, když někoho z nás fotil sólo. Malý nepochopil, že Delta nefotí pro nějaký blbý noviny, ale hlavně pro nás - punkery, rockery, hausmeny a další hudbychtivce, a to už nějaký ten pátek. Pro Francouze to byla názorná ukázka, jak jeden MAGOR dokáže zkurvit pohodový večer. To nedokázala ani razie krtků z Městské policie UL. Fotky z akce obdržel Martíček a snad brzo je šoupne na web. Delta je z incidentu s Malým nasranej a zdá se, že se na další dokumentování akcí vysere. Naskýtá se otázka, zda-li se tohoto úkolu zhostí Malý vlastnící akorát dutou hlavu. Takže na webovkách bude zase míň a míň fotek. A VY VŠICHNI - kteří Rostislava Malého znáte - LITUJTE HO, na punkera si JEN hraje. BOBEŠ (Ajax.T@seznam.cz)
u 5. PROSINCE (jé, hele - Mikuláš!) se v podzemí dejvického studia Richarda 'Fausta' Madera (www.faust.cz) strhla pěkná vřava. Frekventanti AVU tam vystavovali (a ostatně vystavujou doteď, jenomže tohle byla vernisáž) své obrazy, fotky, zpatlaniny, vymyšlenosti, 'něcojakosochy', ale i horší věci. Něco z toho se dokonce i hejbalo, nevím teda jakou silou, fyzika mi byla vždycky trochu u riti a chemie přímo v ní, ale tohle fakt fungovalo. Dobrej byl třeba slogan jednoho výtvarnickýho exota, namalovanej hned vedle americký vlajky, která ovšem na modrým poli neměla řady hvězdiček, ale kruh á la EU, jenomže tvořenej malinkejma lebkama. A ten slogan, z jazejka anglického přeložen, zněl 'Co nemůžeš sežrat nebo vopíchat, to zabij!' Nejvíc mě ale zaujala sestava obrovskejch černobílejch fotek jistý Jany Tržilový. Na Kladně vyblejskla pár rómskejch dětí ze všech světovejch stran, černobíle, syrově, bez blesku, na Kodak 400 ASA… a ke všemu z ruky (!), a to by nikdo neřek, jak je to skvělý. Hudební skupina stejného etnického zařazení taky na vernisáži hrála, byli to vesměs vejrostci, bubeník vypadal na 8 (bylo mu prej 14) a k tomu zpíval, jak už oni uměj. Jó, páni, tohle nebylo nic o nepřizpůsobivejch občanech. (Ale kolik je mezi NIMA takovejch?) Ještě jsem neuvedl hlavní hlášku: s tím Faustem to všecko pořádal mefistofelskej charismáč Jaz Coleman (skupina Killing Joke, film Rok ďábla, Pražský jaro…) On to vlastně způsobil, když viděl ty sklepy, ve kterejch se to pak konalo - a řekl prostě 'Tady musí bejt galerie!' (A byla a je!) Jmenovaný voříšek (britsko-indická směs) taky chvíli hrál na piáno. Bylo to nádherný a expresivní. Nezdržel jsem se a zeptal se Mistra po skončení, jestli to bylo všechno opravdu improvizovaný. Řekl, že VŠECHNO. (A já debil tam někde v tý sestavě tipoval např. Rachmaninova!) Jaz byl děsně v pohodě, možná vlivem toho, co všechno si dal předtím, ale to je jedno. Ten člověk je děsnej mág. Následující produkce Richarda Madera s jeho improvizovanou free-jazz-rockovou partičkou nebyla taky k zahození, ale termín návratu mě tlačil, tak jsem se u východu zeptal Jaze, jestli bude ještě ten večer hrát - a on řekl, že neví, možná, nebo nebo… a potom velmi razantně: 'Ne!'. Tak jsem jel. Yarda Pichlík
u DĚJINY MĚSTSKÉHO DIVADLA V ÚSTÍ N. L. - 1. část - Ke konci 19. století se stále více dostávala v našem městě do popředí myšlenka vybudovat divadelní scénu. Ústí se stalo už od poloviny 19. století v souvislosti s těžbou uhlí, rozvojem průmyslu a dopravy významným centrem. Současně probíhaly snahy zviditelnit se i v oblasti kultury. Stálé divadlo měly už lázně Teplice a Karlovy Vary a dále i města Liberec, Jablonec nad Nisou a další. Ústí r. 1899 poskytlo pro stavbu divadla pozemek mezi hlavní poštou a školou, na Masarykově ulici, kde je dnes muzeum, na místě již zasypaného rybníčku. Přicházely v úvahu i jiné pozemky, ale ty nakonec byly opuštěny. Byl založen divadelní výbor, který se v r. 1903 změnil na Spolek pro výstavbu divadla. Hlavní jeho činností bylo sehnat sponzory na financování stavby. V poměrně krátké době shromáždil kolem sta tisíce rakouských korun a získal příslib dalších peněz, zejména od Spolku pro chemickou a hutní výrobu, spořitelny, pivovaru a dalších patriotů. V r. 1906 se městské zastupitelstvo sjednotilo na velikosti divadla (pro 700 - 800 osob). Na projekt byla vypsána veřejná soutěž. Sešlo se celkem 42 návrhů. Nakonec byl vybrán návrh vídeňského architekta Alexandra Grafa, který byl znám svými divadelními budovami v Moravské Ostravě, Znojmě, v Badenu u Vídně i v samotné Vídni. Se stavbou se začalo v r. 1908 a nešetřilo se na ní. Náklady dosáhly přibližně výše 1 miliónu rakouských korun. Stavba byla dokončena neobyčejně rychle,a to v létě následujícího roku. Měšťané mohli být skutečně pyšní. (Pokračování v únorovém čísle.) Mgr. Marie Peterková
u NAZARETH opět v Čechách! Jak snad P. T. čtenářské obecenstvo doufejme zaregistrovalo, skotští hardrockoví petrifikanti (to jako že zkameněliny, aby bylo jasno i v jeskyních) zahudli v listopadu tu a tam po Čechách. V Pardubicích a v Litvínově se před nimi producírovali 'naši chlapci' Motorband (Teplice). V Litvajzu 22. XI. jsem byl taky. Je to parafráze na starej příběh - 'Kterak Pepíček z Teplic ke štěstí přišel'. Když začal Jozífek Šutarů rozum brát a zjistil, že některým zvukům okolo něj se říká hudba, zlobili už Nazareth ve světle ramp a otec mu je pouštěl (protože měl rozum). A potomek ho nezklamal. Od té doby až dosud zůstali jeho nejoblíbenější kapelou. A letos na podzim se dozvěděl, že před nima bude zpívat jako člen skupiny, která vychovala např. Střihavku a Krulicha. V barkasu nás jelo 11. Po příjezdu na litvínovskej stadion jsme uvnitř zjistili mráz. Pódium, v Pardubicích ve 14.00 ready, bylo tady v 15.30 tak napůl. K tomu trochu depresivní pocit z výsledku v Č. Budějovicích, kde přišlo 700 lidí a vzniklo manko. Strach byl ale zbytečnej. Seveřani zahanbili burany z jižních teritorií asi o 1300 kusů. Jelikož se nedalo riskovat, že během 4 hodin, které chyběly do začátku, vrostu do ledu a budou mě muset vysekávat, následoval únik do knajpy s tím, že proti plánovanému startu bude prý zpoždění do 20.00. V hospodě autobus Tepličáků, mezi nima dost známejch. Pivo, rum, pivo, pivo, kafe, rum. Jeden krajan pilně mobiluje do haly Matejčíkovi a průběžně hlásí: 'Mají dostavěno.' - 'Budou zkoušet.' - 'Teď se mu nemůžu dovolat - už zkoušej.'… A pak za chvíli: 'Motorband dohrál!' Takže JAK hrál vám tím pádem neřeknu. Ale dohledal jsem, že 1) dobře, 2) 25 minut, 3) 7 skladeb, 4) nový věci, 5) i staroby a 6) že to bylo fááájn. Při vstupu do haly právě zahajuje vopruz jménem Turbo. Směšná nudná popina nejhrubšího zrna, kraválem předstírající bigbít. Mě nespletou. Ani nedávná politováníhodná smrt v kapele mě neobměkčuje. Ještě že jsou tu ochozy s pivem a klobásama. A všude Tepličáci! Bzunění malejch českejch Europe, co hrajou celej večer a 30 let jednu skladbu s různejma textama, sem doléhá skoro snesitelně. Asi po 40 minutách se (a nás) dotrápili, pauzička - a jde se na to. Za hromových akordů se v kuželích světel zjevují přesluhující matadoři: Dan McCafferty ve sportovní bundici, vzhledem šedivej Petr Čepek bez kníra nebo můj strejda Venca dva dny před smrtí, ale zpívá jak před těma třiceti. Pete Agnew s basou, pro změnu bez vlasů, ale zato furt veselej. Jeho syn Lee, bušící místo umřelého Darella Sweeta. A druhej mlaďas, Jimmy Murrison, furt vožralej kytarák. (V Pardubicích prej tak, že i s kiksama, tady ne.) Bez dlouhejch řečí: hrajou 18 skladeb, takovou best of nakládačku. Nechybí 'Razamanaz', 'Dream On', 'Bad Bad Boy', 'Broken Down Angel', 'Hair Of The Dog', 'This Flight Tonight'. A dva přídavky - 'Cocaine' a POCHOPITELNĚ 'Love Hurts' - úplně stejně, jako 13. srpna 1983 v jednom údolí u Budapešti. Tak teda dobrý, konec, plác plác, dupy dup, písk… navzdory křepčení lidu mráz na ploše trvá. Tak honem do zákulisí, kde se rozbíhá raut s ňam ňam salámkama, grilovaným seletem, ovocem, pivíčkem, a tak… Žerou hlavně příbuzní a hosté, jmenovat nebudu, taky jsem žral. Pepíčkovi Šutarů Dan McCafferty v Pardubicích unikl, než se nabil blesk ve foťáku. Neradno tedy ponechati náhodě ničehož. Vypravujeme se do šatny Skotů, já jako Pepův fotograf (a lékař - pro případ, že by se tváří v tvář idolu vomrtvicoval). V cestě jsou 3 cimry plný ochranky. Tam někde za nima, střeženej jak George Bush jr., je snad McCafferty. Už nevím, jak to bylo přesně, ale mám dojem, že jsme se tam nakonec podkopali. Náhle skutečně 'face to face'. Pepa obezděn Nazarethem - cvak cvak - je to tam. Říkám Danovi, že je sleduju od r. 1970, tj. od skladby 'Witchdoctor Woman'. Směje se, mává ploutví, plácá 'Na tu si už ani nepamatuju!' a zase mává… (Kecá. První píseň ze svý první desky si lidi pamatujou.) Na snímku tak vidíte Pepíčka s očima už zavřenýma, 2 vteřiny před tím, než ho - přemoženého mdlobou štěstí - zachytil v pádu Dan McC. To je ten po jeho levici. Tak chlapci, doufám, že až bude nazarethským ogarům po sedmdesátce a Motorband bude vytloukat britskou Top Ten, pozvete si dědky jako support! Byla by to slušnost. Yarda Pichlík