u BESEDA, KŘEST A AUTORSKÉ ČTENÍ z knih regionálního spisovatele Ladislava Mušky - Setkání s autorem proběhlo 13. 11. v 17.00 v přednáškovém sále Severočeské vědecké knihovny v Ústí n. L. (W. Churchilla 3 - půdní prostor). Spisovatel vítal v těchto prostorách čtenáře a přátele, kteří ho přišli pozdravit vzhledem k nedávnému vydání 2 knih: 'Jako chmýří pampelišek' - vydala Městská knihovna v Semilách u příležitosti 75. narozenin autora. L. Muška se v Semilách narodil (17. 9. 1928), vlastně jen 3 metry od pstruhové říčky Olešky. To ho poznamenalo natolik, že je dodnes úspěšným lovcem lososovitých ryb. O rybaření byla i knížka první 'Na silnějším konci prutu' (povídky, 1962). Rybaření se věnuje i tady, vzpomíná na potok u Malého a Velkého Března, u Ryjic apod. Má rád pstruhy, ulovil i štiku kolem 90 cm dlouhou a samozřejmě spoustu ulovených ryb opět pouští zpátky na svobodu. Má dokonce medaili nejlepšího pstruhaře severočeského kraje. Rád ryby udí - přítomným poradil tzv. čínský způsob úpravy. Prozradil o sobě i to, že je ctitelem vína. Obdivuje kraj kolem Semil, kam se stále rád vrací. Vyprávěl o setkání se svými přáteli, o malíři a spolužáku Vladimíru Komárkovi a dalších. Vyučil se sladovníkem, během zaměstnání studoval v Praze sólový zpěv a hudební nauky. 2 roky zpíval v AUS Víta Nejedlého a v l. 1951 - 88 byl členem ústecké opery, kde zpíval jak ve sboru, tak jako sólista, působil ale i v jiných funkcích (asistent režisér, režisér, lektor dramaturgie). Literární tvorba je jeho potěšením. Povídky, které od r. 1956 vydával, vycházely v různých časopisech i nakladatelstvích. Nepřestal psát, tvorbu pokládá za způsob, jak se vyjadřovat k některým problémům současnosti. Recenzuje, je členem Masarykovy akademie, Čsl. Společnosti G. Casanovy a Obce spisovatelů. Již po 4. byl zvolen předsedou Severočeského klubu spisovatelů. Druhá kniha, která se také na setkání křtila, se jmenuje 'Zlato' - k jubileu autora vydalo nakladatelství Kapucín Společnosti přátel města Duchcova a Tiskárna Slon v Ústí n. L. L. Muška odpovídal na dotazy paní Ivy Opravilové, která tato setkání připravuje. Za poslední peníze by si nakoupil např. knihy V. Vančury. Vedle rybaření rád chodí po kopcích, čte hlavně v noci, jednak prózu, jednak renesanční poezii. Tvoří také aforismy. Vzpomínal na hrdinky svých knih - Emu Destinovou, Ulriku Levetzowou. Má rád impresionismus v hudbě i v malířství. Pan Smyčka spolu s panem Alexandrem Nikitinem (člen orchestru Městského divadla) zpěvem i hudbou příjemně pobavili přítomné a pan Smyčka připomněl, že s panem Muškou 20 let působil v divadle. Vzpomenulo se na knihu Hrrrůůůzzy ústecké opery. Křest provedly ženy nejpovolanější - paní Mgr. Věra Bartošková za nakladatelství Kapucín z Duchcova a paní Eliška Bartošová z tiskárny Slon. Byl proveden jen symbolicky a beseda dál pokračovala. L. Muška vyprávěl o svých zálibách, má rád zvířátka, přírodu vůbec. Mluvil o setkání v Praze s ministrem Dostálem, obdivuje a recenzuje mladé autory. Stále je literárně aktivní, věnuje se severočeskému společenství, které je na tom lépe, než kdykoliv jinde (Praha, Brno). Má dál bohaté tvořivé plány. Mgr. Marie Peterková
u THERAPY? ORDINOVALI V AKROPOLI - V rámci turné k novému albu 'High Anxiety', který sem ještě neslyšel, ale prej je hodně dobrý, dorazili v ONO pondělí 17. listopadu do pražského Paláce Akropolis (www.palacakropolis.cz) irští Therapy? V 'srdci Evropy' publikum věrných, chlapící se tu naposled objevili na loňském Rock For People a třeba já na nich byl už potřetí, takovej sem kanón... Takřka přesně v avizovaných 19.30 Vypisovati se začíná fiXa, lidi pařej, zvuk ukázkovej, akurát sem ňák nepochopil, proč po sobě Pardubičáci flušou. 'Asi hrajou na babu', dedukuje bratránek Dědek. Nebo, že by nový 'imidž'? Do pohody. Fláky ze starý fošny střídaly fláky z tý nový (např. 'Domácí motokrosař'), aby se v +-20 h hoši rozloučili s tim, že si dou taky zapařit do kotle. Zpěvá-k-ytarista Márdí tam do mě pak strkal, jak dybysme byli ňáký kámoši - počkej příště... 'Ahoj Praho', vítá nás v cca 20.30 předák 'těch s otazníkem' Andy James Cairns (zpěv, kejtra) a hned po Intru Willy tam šoupnou megasong 'Nowhere' ze snad nejznámějšího a nejoblíbenějšího CD 'Troublegum' ('94). Narvaná Akropole reaguje okamžitě - v kotli s teplotou snad 100 C° se rozjíždí slušná mela trvající až do poslední přídavkový 'Isolation' v +-22 h. Mezitim Andy několikrát hlásil 'díky Praho' a že prej 'Czechoslovakia is home of the beer', možná by mu ale někdo měl nahlásit, jak to s náma od r. 1993 je... Therapy? (www.therapyquestionmark.co.uk) nezklamali jako nikdy předtim, potvrdili svou pověst parádně našláplý kapelky, kerá má co říct a já počítám, že dycky i mít bude. Mam je rád a počítám s nima na některej z příštích Útulek festů. Mějte se rádi i vy a hlavně, ať je pohoda. Setlist: Willy, Nowhere, Teethgrinder, Nobody Home But Us, Straight Life, Limbo, Who Knows, Moment of Clarity, Sister, Die Laughing, Rust, If It Kills Me, Stories, Diane, Turn, Dancin' With Manson, Church of Noise, Potato Junkie, Stop It Your Killing Me, + Screamager, Knives, Voodoo Doll, Isolation. Emilio, foto: Kryštof Havlice (kito@email.cz)
u 'SPÍCÍ' BYLO TO PRAVÉ SLOVO - V pátek 26. 9. 03 uvedlo Městské divadlo v Ústí n. L. premiéru baletu o třech dějstvích SPÍCÍ KRASAVICE od Petra Iljiče Čajkovského. Tento pohádkový motiv spíše známe pod názvem 'Šípková Růženka'. Redakce, režie a části choreografie se ujal Vladimír Nečas. Orchestru taktovkou vládl Norbert Baxa. Představení o 3 dějstvích (celkem pět obrazů) bylo opravdu dlouhé a bohužel chvílemi poněkud uspávající. Hudba (až na pár málo znatelných 'úletů' hlavně ze začátku) byla pěkná a podmanivá, individuální taneční výkony sólistů a sboristů ústeckého baletu parádní, ale celkový taneční projev působil dosti fádně, bez jiskry a nápadů a s tak nějak divnou celkovou prostorovou choreografií. Až ne několik vydařených 'sólíček' nedostali prostor téměř žádní muži. Vůbec tím nechci říci, že by ženy byly špatné! Byly skvělé a některé sólistky mě nadchly, ale s muži většinou představení dosahuje větší dynamiky, spádu… A to byly, mimo jiné, další věci, které mi v tomto představení chyběly. Dosti kritizování! Jsem laik a píši tak, jak jsem to cítil. Leckomu se představení jistě líbilo více a nesouhlasil by se mnou. Nejlepší je proto udělat si názor vlastní. Skalní příznivce Čajkovského a baletu vůbec představení zaujme asi více než mě. POZŇA
u BYDLET CHCEME VŠICHNI - I TI Z DOMU NA PŮLI CESTY - Na pozvání Martina Lána ze Sdružení pro péči o duševně nemocné - ústeckého FOKUSu (vznik 1992), vcházím ve středu 17. prosince do modrého salónku hotelu Vladimír. Nejen, že je odsud náramný pohled na rozsvícené město, ale hlavně zde probíhá setkání u příležitosti otevření veřejné sbírky. Ta se koná za účelem získání prostředků na rekonstrukci Domu na půli cesty - chráněného bydlení pro lidi s duševním onemocněním, kteří se zde učí sebeobsluze a samostatnému bydlení. Pořádá ji již zmiňovaný FOKUS ve spolupráci s Komunitní nadací Ústí n. L. (www.komunitninadace.cz) v rámci projektu 'Cesta k udržitelnosti', který je realizován za finanční podpory programu EU Phare 2002 - dlouhodobá udržitelnost rozvoje občanské společnosti. Zanechme ale opisů z propagačních matrošů a řekněme si po lopatě, o co tady šlape: Od prosince 03 až do února 05 si můžete zakoupit symbolické předměty vyrobené ve Fokusu - pohled (přefocené malby klienta sdružení Zdeňka Koška, 15,- Kč), či keramickou cihličku (20,- Kč) a přispět tím tak svou troškou do mlýna, resp. stavení ve všebořické Tiché ulici. 'Potřebujeme vybrat 320,- tisíc korun s tím, že tato částka bude navýšena dvěma nadacemi - Komunitní a německou nadací Software AG-Stiftung - o 250%, čímž se přiblíží 1 milionu korun potřebnému k celkové rekonstrukci objektu tak, aby byl trvale udržitelný', prozradil Martin Lán. Pomoci můžete nejen finančně zasláním příspěvku na 'sbírkový fond VILLA', č. 1359967001/2400, popř. prostřednictvím Darovací smlouvy (ke stažení na www.fokusul.cz), ale i provedením stavebních prací zdarma (Smlouva o dílo), poskytnutím stavebního materiálu (Darovací smlouva na materiál), poskytnutím jiných služeb (po dohodě), či poskytnutím věcného daru. Další informace vám rádi sdělí přímo ve Fokusu na Střekově - ul. V Zeleni 4 (po - pá: 8-16.00, tel.: 472 745 159, 606-808 974 - M. Lán, e-mail: fokusul@volny.cz), v Centru podpory bydlení ve všebořické Tiché ul. 142 (tel.: 47 274 28 43, cpb.fokusul@volny.cz), nebo pro mnohé nejjednodušší a nejpohodlnější způsob klikem na stránky www.fokusul.cz + www.cpb.cz. Kampaň do budoucna podpoří i různé kulturní akce, např. koncert zatím zapečetěné kapely v dubnu v Národním domě ad. Zde - v hotelu Vladimír na závěr prezentace vystoupili ústečtí Schwarze Aussig a absentující média (např. MF Dnes, Ústecký deník, Blesk, ústecká rádia, TV Lyra, ČT 1, Ivan Berka...) nejen, že přišla o jejich oduševnělý melancholický rock, ale i raut v čele s chutnými řízečky a guláškem. Na vaši pomoc (já už doma cihličku mam) se za redakci NÚP těší Emilio
PS: Dárečky z dílny klientů FOKUSu zakupujte přímo u nich, v klubu Circus (ex Kladívko) ve Velké Hradební 33 a na dalších místech, která budou dodatečně oznámena.
FOKUS - jsme sdružení pro péči o duševně nemocné, nevládní nezisková organizace, která sdružuje odbornou i laickou veřejnost v oblasti péče o dlouhodobě duševně nemocné. Naše občanské sdružení vzniklo v roce 1992 jako reakce na absenci komunitních služeb pro psychiatrické pacienty v ústeckém regionu. Vycházíme z principů a poslání sdružení FOKUS, které vzniklo již v roce 1989. l Slovo 'FOKUS' znamená krb, ohniště, rodinu, dům, oheň - symbol lidské pospolitosti, zázemí, jistoty a vztahů, které působí na naše duševní zdraví.
u VESNIČANI V PRAZE (ANEB CESTA NA LAIBACH A ZASE ZPĚT) - V pátek 28. 11. 03 se trojice reprezentantů (Ála, Jiřík, Mormo) 6ti kapel (Arashit, Necrosorth, Kristýna, Wyrm, Pussy Pumpers, Agmen) vydává do hlavního města naší milované kapitalistické vlasti, aby zhlédla dlouho očekávanou událost - koncert slovinské legendy Laibach. V 17.00 již všichni sedíme ve vlaku směr Praha; vybaveni litrem Coly a krabicí svinstva jménem Viňa Lanzar vesele plkáme a cesta příjemně ubíhá. Dojem kazí jen 10timinutová pauza v Holešovicích, konkrétně šokující pohled na prostory, plné bezdomovců a různobarevné fauny. Vlak bohudík pokračuje dále a my brzy vystupujeme na Wilsoňáku. Vědomi si zážitků z Holešovic co nejrychleji vyklízíme prostor; míříme k Divadlu Archa, kde se koncert koná. Na místě jsme v 19.15 - máme tedy trochu času na jedno zdravotní naproti 'U Rozvařilů'. Vchod do divadla je pořadateli uvolněn v půl osmé. Zvedáme se, protože nevíme, kolik lidí se na akci chystá a neradi bychom něco prošvihli. Hned u vstupu je Mormo vytipován jako potenciální terorista a ochrankou důkladně prohledán za účelem odebrání zbraně. Žádnou samozřejmě nemá; zajímám se tedy, zda lze za zbraň považovat i klíče od bytu. Dozvídám se, že občas ano; ujišťuji proto strážného, že svoje klíče po Laibach házet nehodlám - rád bych se totiž dostal domů... Sestupujeme do prvního suterénu. Hned proti schodům se nachází sympatická mobilní občerstvovna - objednávám škopek (á 22.-) a jdu zhlédnout prodejní výstavku triček, odznaků, plakátů, cédéček i jiných naprosto nepostradatelných věcí. U stolu již úřaduje Alenka: Vybírá knihu o historii NSK (á 800,-), tričko (á 480,-) a dva odznaky s křížem v ozubeném kole (á 160,-). Po chvíli pomocných výpočtů a dohadů s pánem na opačné straně si trofeje odnášíme; míříme do druhého suterénu, abychom zhodnotili sál. Stejně jako nahoře narážíme na mobilní posilovnu, bar a WC department (dosti vytížený). Sál je naopak téměř prázdný - vidíme ale, že lidé se začínají shromažďovat na ochozech. Protože máme dobrou zkušenost již s koncertem před 2 lety v Paláci Akropolis, necháme se zvukařem nasměrovat a míříme zpět o patro výše; dole bychom viděli leda tak hovno. Přicházíme právě včas a zaujímáme strategickou pozici přímo nad mixážním pultem. Do spodního sálu se lidé doslova trousí; nic nenasvědčuje tomu, že by mohlo být plno. Mormo zatím odbíhá ke hlavnímu vchodu - usmyslel si, že od pořadatelů vyzuzá velký plakát, dosud přilepený na skleněné výplni dveří a kupodivu se vrací se slovy 'prej po koncertě'. Ve 20.15 je lidí v sále už podstatně více; houstne to i na ochozu. Prodírám se ven, abych zajistil ještě nějaký ten škopek - brzy už nebude nárok. Vracím se právě včas, abych se stal svědkem malé různice: Dosti nehezká zrzavá slečna v brýlích právě plísní Alenku, že se 'furt sune do strany'. Se slovy '...a to vám nevadí, že tady sedíme?' schytá pohotovou odpověď ('...a nevadí vám, že tady stojíme?'). Rázně tedy zasahuji a vymezuji pravou kanadou hraniční pásmo. Po zbytek večera je relativní klid; protože ale není křivdy bez odplaty, slečna ve finále zapláče - bolí mne břicho, a tak jí pravidelně vypouštím produkty své látkové přeměny rovnou do držky. Gott mit dir, krávo... Ve 20.30 se začíná cosi dít - přichází zvukař a manipuluje s pultem. Že by změna? Že by legenda protentokrát vynechala svá nekonečná, otravná intra a šla rovnou na věc? Už je to tak!!! Přesně ve 20.35 zaduní sálem elektronický sampl a na pódim přichází pětice protagonistů (zpěv, kytara, basa, klávesy, pady). V pozadí zatím běží obligátní projekce, tmu křižují záblesky reflektorů a všude se valí čoud. Vskutku impozantní. Ve 20:50 je Laibach v optimální provozní teplotě a může začít samotná propagace nového alba WAT. Bohužel právě v té chvíli vplouvá na pódium dvojice copatých jihoslovanských sadomaso opic, které se s bubínky a hlavovými mikrofony pokoušejí o simulaci mohutné rytmiky; resp. sborových zpěvů (do konce vystoupení se už děvčat nezbavíme a upřímně řečeno - právě ona budou nejslabší stránkou celé akce: Jejich pohybové kreace totiž připomínají v lepším případě ranní rozcvičku dozorkyň v Ravensbrücku; v té horší variantě pak upocenou drůbež z happeningů typu 'Cvičíme s Bárou'...). Za totáče by to lidi určitě brali jinak: Možná by měli pocit, že křoví s kozama je to pravý ořechový a domů by se plazili s bílkem ve slipech. Jenže dnes je podobných kundiček takový přetlak, že už to působí dokonale vágně... Nuže, možná se pletu; třeba právě taková debilita je dalším z geniálních záměrů slovinských šokmajstrů - mít ale tu možnost, prostě se seberu a táhnu do hajzlu, protože i trapárna by měla mít určitá pravidla. Koncert mezitím běží na plné obrátky: V elektronickém hluku začíná být slyšet kytaru (mimochodem velmi erudovanou) a sem-tam dokonce pleskne basa. S uznáním konstatujeme, že kapela hraje poctivě, naživo a nesnaží se do mrtě kopírovat svoji placku (to by ostatně hoši nemuseli vážit cestu do Prahy a lepší dýdžej by je se svojí aparaturou spolehlivě nahradil). Dav spokojeně řičí, dvojice domin trestá své pomyslné oběti a čas letí a letí... Ve 21.45 hudba náhle ustává. Liga Mistrů odchází bez jediného slova rozloučení do zákulisí a nyní je na davu, aby ji přivolal nazpět. Daří se: Aplaus, pískot, a řev je opět přerušen další, téměř bezchybnou kombinací elektroniky a živého projevu; Laibach přidává! Musím se dokonce přiznat, že právě v té chvíli jsem nucen poopravit svůj názor na výše kritizovanou dvojici samiček - s rozpuštěnými vlasy vypadají podstatně lépe a zejména ta vlevo má hlavový mikrofon nasazený tak šikovně, že ze všeho nejvíce připomíná blonďatého Adolfa s hárem až na lopatky. No nežerte to... Definitivní konec nastává přesně ve 22.00. Sál se pomalu rozsvěcí a lidé se tlačí k východům. Zůstáváme na místě, protože nás baví sledovat cvrkot. Jsem například fascinován šipkami s nápisem 'Nouzový východ': Vidím je tady nahoře na každém kroku a všechny ukazují cestu k záchraně. Problém ovšem tkví ve skutečnosti, že nouzový východ z ochozu je totožný s jediným vchodem tamtéž... Nu což, dolů jsou to nějaké 4 metry... Alence se naproti tomu líbí vcelku čistý a dýchatelný vzduch v sále; vzhledem k záplavě vajglů o patro níže však tento fakt přičítám spíše výkonné vzduchotechnice. Odcházíme jako jedni z posledních. Mormo kvačí pro svůj vysněný plakát, my se pomalu přesouváme do pasáže. Zatímco si sdělujeme první dojmy, Mormo shání pořadatele, s nimiž se předtím domlouval. Když posléze vidíme jeho rozzářený ksicht, je vše jasné - ušetřil kilo pade a plakát je 'doma'. Hlásí také, že akce se zúčastnilo nějakých 1300 lidí (krát půl hadru .... no tě prdel...). Vracíme se zpět k Wilsoňáku; nálevny nižších cenových skupin zejí temnotou a ty ostatní nejsou pro nás. Nakonec tedy bereme zavděk jedním ze stánků přímo na nádraží. Dojem z Holešovic se však opakuje a proto odcházíme na perón k přistavenému vlaku. Čekání si kolegové krátí - jak jinak - cigárem. Úderem 23.30 se konečně dáváme do pohybu směrem k domovu. Alenka to rovnou zalamuje a ani Mormo již není tím klasickým informačním gigantem; prostě máme všichni dost. Cesta přesto ubíhá bez větších problémů a nebýt faktu, že náš rychlík staví v každé díře (zaplaťpámbu že ne na znamení), ani bych ji neregistroval. V Ústí kotvíme ve čtvrt na dvě a protože noc je ještě mladá, jdeme do Pohody. Taky kam jinam, že... Na místě dovršujeme otravu alkoholem a docházíme k závěru, že za 520 káčé (v předprodeji) se nám dostalo vcelku kvalitního zboží. A že jsme snad čekali větší mazec? No co byste chtěli za blbý pětikilo... kristynko@centrum.cz
u 16 LET OD SVÉHO VZNIKU letos oslavil Open Air Music Festival TRUTNOV. Ten první (východočeský Woodstock) byl ještě před zahájením totálně rozprášen 'příslušníky VB a STB', ten letošní začal ještě dříve, než bylo psáno na plakátech. Již ve čtvrtek se prý hrálo v krušovickém stanu (Benjaming Band, DJ náčelník Geronimo...), avšak já jsem přibyl na festival až v pátek po 9té večer, tj. 5 hodin po začátku hlavního programu. Z těch, jež jsem chtěl vidět, jsem propásl November 2nd, P. S., -123min a Skyline, Wohnout neznámo proč nedorazili. S prvním vyběhnutím na HLAVNÍ SCÉNU stíhám tanečně-rockové Tata Bojs, jak pumpují svojí energii do zhruba 15titisícového davu, který skáče po vzoru Mardoši (basa, zpěv). Jako další nastupují J.A.R., kteří s velkou rezervou předvádějí standardní hudební výkon, jenž však postrádá již zmíněnou energii 'předskokanů'. Odcházím zmapovat další scény. Nejprve se stavím v PUB STAGE, kde hraje legendární hanspaulská bluesovka Bluesberry (kterou založil Petar Introvič již v r. 1971), sypala ze sebe blues&boogie&rock'n'roll, jakoby se nechumelilo… A nechumelilo. Je něco před půlnocí a stupňů asi tak 60 Fahrenheita, na hlavní scéně s očekáváním velkých pátečních hvězd teplota ještě více stoupá. Nechávám si radit od Mr. Diestlera a jdu se podívat na mně dosud neznámou ostravskou formaci Robson, právě vystupuje na MALÉ SCÉNĚ. Dělám dobře, poněvadž jejich nenuceně chytlavé a inteligentní písničky (opsáno z fest-bulletinu) příjemně lahodily mému uchu. Robsonům, kteří se od r. 1994 celkem úspěšně probíjejí soutěžemi hudebních skupin (v r. 2000 absolutní vítězství Jim Beam Rock), už chybí jen vydat vysněné album. Po skoro hodinové přípravě zahajují Suicidal Tendencies svou 'crossover-hardcoreovou?' show. Tato americká parta si, jak už to u stylově podobných bývá, vyhrává s technikou hry tak, že se o tom některým hudebníkům (mně už ani zdání nepomůže) zdá a přes poměrně nevydařený zvuk (snad díky nočním hodinám a snaze zvukaře udržet hladinu hluku na hygienické normě) potěšili k prasknutí naplněný kotel. Než se připraví další lahůdka, jdu navštívit 4. stage, ALTERNATIVNÍ A MEDITATIVNÍ STAN, odkud právě zní Nirvana Mantra Dance Revival, jenž hraje Nirvanu tak, jak ji známe z nahrávek, jen texty si trochu (více) upravili k obrazu svému. Slyšet v každé písni 'Hare krišna, hare krišna…' mě moc nebaví, tak se po Smells Like Teen Spirit vracím na hlavní stage, kde právě začíná opravdový bonus - argentinští Karamelo Santo, z jejichž salsy je nadšen i človíček jménem Manu Chao. Ten jim ostatně pomáhal i při natáčení posledního alba. Musím říci, že ne nadarmo se o nich říká, že naživo jsou absolutně nejenergičtější a nejdynamičtější skupinou na světě. Kdo v Trutnově byl, mohl se o tom přesvědčit na vlastní oči, uši a především tělo, protože prostát jejich vystoupení bez jediného pohybu je prakticky nemožné. Prostě nádhera. I zvukově to najednou nemělo chybu, takže se domnívám že si u ST zvukař asi seděl na uších. Je asi půl čtvrtý, sedím v kavárně festivalového městečka u kelímku horké kávy. Z pódia se ozývá poslední účinkující. Že by Morcheeba??? Ne, je to Björk s bigbítovou formací! Ne, jsou to Roe Deer. Příjemné a pohodové. Skvělý hlas Emy Brabcové a neméně dobrá kapela z Prahy. Prý jsou největší nadějí naší scény, což rád potvrzuji. K probouzení do sobotního rána mi z nedalekého pódia hráli Fru Fru. Fronty u mycích žlabů se začaly prodlužovat a kotel hlavní scény se pomalu plnil. Raní polévka, káva, první cigárko a na hlavním pódiu hraje Karel Bubuljak, spoluzakladatel Mama Bubo, se svou současnou kapelou Snoo. Už teď tuším, že dnešní den bude paráda. V programu lovím, co nesmím zameškat. Téměř celý patří PUB STAGE pořadu Hudební sklepy Václava Koubka, kde vystoupí písničkáři D. Andrtová, Sarközi, J. Burian, J. Noha, Vl. Třešňák, Vl. Merta, D. Vokatá, samozřejmě V. Koubek a další. Hynek Verner Tichý, foto: Blanka Nováková - pokračování příště
u NA BOŽÍ VODĚ - Padesát let zemědělského učňovského školství v Liběchově - V honbě dnešních časů není špatné čas od času se zastavit a spočinout. Takovou příležitost jistě nabízí i připomínky významných výročí, ať už se týkají osob či událostí. Jedno takové chci připomenout tímto příspěvkem. Z hlediska lidského věku znamená 50 let jeden produktivní život. Ale co v životě školy? Nepochybně i v těchto souvislostech se můžeme ptát, zda se její 'produktivní věk' nesl ve znamení zřetelného étosu a vědomí smyslu vlastního konání, či zda se leckdy nejednalo o jakési proplouvání bouřlivými proměnami času. Nečiním si na tomto místě nárok odpovědět na tuto otázku. Možná postačí prosté srovnání stavu před oněmi padesáti lety a dnes. Bylo zajisté možné - tak jako dosud - ponechat dokumenty a fotografie ve složkách a šuplících. Nicméně nejen v životě školy se ukazuje, že právě pro posilování étosu a vědomí smyslu vlastní práce mají mnohé události a děje v mnoha ohledech platnost a význam větší než pouze krátkodobě aktuální. Věřím, že toto připomenutí má svou cenu mimo jiné také jako poděkování - nejen dnešním pracovníkům, ale v neposlední řadě i všem ostatním, kteří zde za celá ta léta měli možnost působit. l PRVNÍ BUDOVA (1882 - 1921) - 1882 Původní objekt byl postaven pro potřeby banky Bensener Sparkasse. 1893 Nemovitost přešla do vlastnictví rodiny Leclairových. 1908 Majiteli budovy se stali Margarete a Oskar Seemannovi. 1919 Objekt zakoupili Ludwig a Maria Fischerovi. l SANATORIUM (1922 - 1952) - 1922 V květnu zakoupila objekt č. p. 50 Nemocenská pojišťovna živnostenských pomocníků při společenstvu krejčích v Praze za 250 tisíc Kč. Ještě téhož roku provedla nákladem 120 tisíc Kč přestavbu a zřídila léčebnu. Ředitelem ústavu byl pan Sylvestr Učeň. 1923 Provedena adaptace, zakoupeny přilehlé pozemky, rozšířen sad, zřízen vodovod a kanalizace úhrnným nákladem 500 tisíc Kč. Dále byla za 100 tisíc Kč zbudována biologická stanice. 1925 Dokončena výstavba druhé budovy za 550 tisíc Kč. 1928 Vystavěna hospodářská budova a skleníky nákladem 80 tisíc Kč. Ústav zaměstnával 1 vedoucího lékaře, 2 diplomované ošetřovatelky a 11 provozních zaměstnanců. 1938 V důsledku německého záboru Sudet bylo lázeňské zařízení odstěhováno do Prahy. 1939 Německá správa v areálu zřídila dívčí pracovní tábor pro děti říšských příslušníků. 1942 Na základě kupní smlouvy bylo 7. října vloženo vlastnické právo ve prospěch obce Gemeinde Liboch. O toto právo pak byl veden spor o dalších 50 let později. 1945 V objektu bylo ubytováno 86 dětí řeckých uprchlíků. 1950 Dne 14. srpna převzala objekty Ústřední národní pojišťovna Praha. l OD UČŇOVSKÉ ŠKOLY KE STŘEDNÍMU ODBORNÉMU UČILIŠTI (1953 - 1989) - 1953 Nemovitosti převzalo k 17. říjnu Ministerstvo zemědělství Československé republiky. Zemědělská technická škola (ZTŠ) Mělník zde jako svou pobočku umístila Učňovskou školu zemědělskou (UŠZ) Mělník. Odtud datujeme počátek učňovského zemědělského školství na liběchovské Boží Vodě. 1955 K 31. prosinci byla UŠZ organizačně oddělena od ZTŠ Mělník. 1956 1. ledna vznikla dnešní škola jako samostatný subjekt, původně pod názvem Učňovská škola zemědělská Liběchov, jejímž zřizovatelem bylo nejprve Ministerstvo zemědělství ČSR. Ředitelem byl jmenován dosavadní vedoucí účetní zaniklé UŠZ Mělník pan Vladimír Valenta. 1957 Vybudováno ústřední topení. 1958 Výsadba ovocného sadu (meruňky, ořechy) na ploše 3 hektarů. 1960 Výstavba skleníku u hlavní budovy. 1961 Zemědělské učiliště navštěvovalo 119 žáků. Pro nedostatek ubytovacích kapacit byl jeden ročník umístěn v Mělníce. Koncem roku škola převzala internát v Rašínových objektech v Liběchově od národního podniku Loděnice. Při své účasti na mezinárodní výstavě v Erfurtu v tehdejší Německé demokratické republice získala škola pro Československo bronzovou medaili za své výpěstky brukve. 1962 Učňovská škola přešla do působnosti a řízení odboru školství Okresního národního výboru (ONV) Mělník. (Kontakt: SOU zemědělské, OU a U, Boží Voda 230, 277 21 Liběchov, tel.: 315 697 020, e-mail: uciliste.libechov@tiscali.cz)
Marek Belza (mbelza2002@yahoo.com)
pokračování příště