(Reader's Digest Výběr, kolektiv autorů, 2003) - Plzeňsko a Šumavu pominuv, musím uznat, že kam se naše country hrabe v kvantitativním výskytu atraktivních mykologických druhů třeba na takovou Skandinávii, Anglii nebo Skotsko. Což je dáno samozřejmě tím, že zatímco u nás se na houby už léta jezdí autobusama, TAM je nesbírá nikdo. To si to podhoubí samozřejmě NĚJAK odpočine, je pěkně nadržený a každou sezónu si pak hezky do foroty blbne. Přesto, že je tedy houbaření po fotbale, hokeji, české házené a udávání (uvedeno bez pořadí) asi naším pátým národním sportem, houbařskými atlasy knižní trh zrovna zahlcen není. Dokonce i první fotografický měli dřív Slováci (L. Hagara), Čehúni si ho museli od nich přeložit. Podobně udivuje, že Britové při svém zcela přezíravém postoji k houbám mají už od roku 1995 The Ultimate Mushroom Book (Jordan & Wheeler, Lorenz Books), u nás přeloženou 1997 jako Velká kniha o houbách. A my furt nic...
Až teď!!! Záležitost, kterou mám v rukou, je čiročirým, exemplárním důvodem k zbláznění. Nejen, že oproti uvedenému britskému dílu jde o porci rozsahem skoro dvojnásobnou. Udivuje zejména preciznost provedení, smysl pro detaily, vynalézavost autorů, pokud jde o témata s mykologií hraniční, čtivost na úrovni detektivní literatury, atraktivita jednotlivých kapitol. A nejvíc asi musí každého uzemnit kvalita fotografií, z nichž na vás houby hrozí každou chvíli vyskočit. Samozřejmě, že objem práce je hodný úcty a poklony až k zemi. 448 stran, 449 druhů v atlasové části knihy, 59 dalších vyobrazeno v dalších kapitolách. 220 receptů na houbová jídla (i tady jsme obžerské Angličany trhli - mají jich tam jen 100!). Pro představu: třeba jen holubinek je zde zmíněno 68 druhů, z toho 32 zobrazeno. Konečně taky se jednou člověk dočte něco seriózního o pavučincích - těch je v knize propráno 26, vyobrazeno 14 druhů. Někomu by se mohlo zdát, že je kladen přílišný důraz na druhy rostoucí na všelijakých dřevech a na další, naprosto obskurní hříčky přírody (některé fotky se zdají zobrazovat mořské živočichy nebo umělecké artefakty) - no to je ale pak smůla čtenáře, který dosud znal jen hřiby a křemenáče a ještě si je pletl. Dva z autorů veledíla - František Kotlaba a Zdeněk Pouzar - jsou totiž zaměřením chorošovci a břichatkovitovci. Ještě že ten třetí - Vladimír Antonín - to drží s těmi lupenitými... Úžasná stať ke konci knihy, nazvaná 'Houbařův rok' z pera Zdeňka Kluzáka musí zaujmout každého - nejen množstvím informací typu praktického, ale i raritních zajímavostí a hlavně podáním, v němž hraje velkou úlohu humor, v odborných nebo populárně naučných publikacích málokdy vídaný. Kapitola lidových jmen, která se u nás pro houby vyskytují, je taky zábavná. Slyšeli jste někdy označení jako: zděchlok, kýla, kravina, psí sinál, bezpráce, husí pupek, psí kulky, bolševik, výpravčí, pšoukavka, vraní hovno nebo kozí prdel? Ne, nevymejšlím si. Opravdu jsou to všechno houby. (Ten 'bolševik' mě na toho křemenáče mrzí - já je měl tak rád... Myslím samozřejmě křemenáče.) A jídla! Škvarky z růžovek! Houbový ovar! Tatarák! Nepravé ústřice! Držkopal! Kuře deseti pokladů! Křemenáč 'na ježka'! Carský losos s ryzci!!! Aůůů... Vytkl bych vůbec něco? Tak tedy jenom aby byl pořádek, žeano...: Krásnopórky nechutnají jako stoletá slepice, pane Kluzáku! Nepomlouvejte a zkuste si je obalit a pořádně osmažit. Nebo ještě líp: udělejte si je jako pečenáče. Jestli Vás pak nechytne žlučník, nemusíte se bát už ničeho. Naopak jestli ano, nemusíte ani na ultrazvuk - a marš rovnou na chirurgii! A ještě: Sir A. Fleming nebyl Angličan, ale Skot. (Ještě že to [zatím] v Edinburghu nečetli!) No a zhruba 15 tiskových chyb na 448 stranách je neuvěřitelný výkon, na Reader's Digest ovšem běžný. Taková Votobia má někdy na jedné straně tři. A ještě důležitá věc nakonec: vždycky jsem tvrdil, že podle žádného atlasu se houby sbírat (= poznávat) nedají. Ale podle tohoto to skoro jde. Stačí snad jen nebejt slepej, ev. barvoslepej a nepřeskakovat při čtení. A namítnete-li, že tříkilová kniha se do lesa tahat nedá, protože už by se Vám nikam nevešly houby, uklidním Vás informací, že autoři i na tohle pamatovali a k vydání přibalili ještě kapesní verzi, ve které je popsáno a vyobrazeno 108 nejdůležitějších druhů. A tenhle skvost vyjde zrovna v roce, kdy nerostou ani v močále! Tak snad už jen aby bylo jaro. Nic proti penízovkám, ale už je to nuda.         Yarda Pichlík