Nechodím příliš často do kina. Na člověka, který se ve svém městě 'proslavil' angažovaností v boji za zachování jednoho z městských biografů, je to možná překvapivé doznání, ale nač to nadále skrývat. K tomuto konání mne vedlo pouze přesvědčení, že tak velké město, jako jsou Teplice si dva promítací sály prostě zaslouží. Rozhodně za tím tedy nestála žádná divácká vášeň a už vůbec ne jakýkoliv citový vztah k bolševicko-ošklivoidnímu baráku, v němž se kino Lípa nacházelo. Taktéž se v mém případě nedá hovořit o naplňování jakýchsi revolucionářských ambicí. Žádné nemám. Před časem se v regionálním tisku objevil pod mou fotografií popisek ve znění: 'známý hudebník a aktivista'. Také nepravda. Jsem neznámý nehudebník a pasivista. Těžko kde pohledáte tak pasivního tvora, jako jsem já. Mé občasné zviditelnění na pódiích a v prostorách veřejných bývá především dílem náhody a důsledkem přirozených procesů, na něž nemívám pražádný vliv. Také je pravdou to, že aktivisty nemám rád a nerad s nimi komunikuji. Obtěžují mne. Má choť v jakémsi chvilkovém rozmaru podepsala petici nějakým 'přátelům zeleného jehličí' a během měsíce přišlo od té partičky poděkování se žádostí o nemalou finanční podporu. To je na facku. Zpět ke světu filmu. V posledních měsících, možná letech, nejsem si zcela jist, se světová kinematografie zamotává v bludném kruhu. Nebo spíše obludném. Mám tím na mysli produkty, odvíjející se od pilotního blábolu s názvem PRCI PRCI PRCIČKY. Fuj! Hnusem se mi zkroutili prsty nad klávesnicí. Včera jsem ve videopůjčovně narazil na francouzský snímek, jenž měl alespoň v podtitulku - 'FRANCOUZSKÉ PRCI….' Nevím, co s tím mají společného filmy s názvy HOLKYTOCHTĚJTAKY, KLUCITOTAKYCHTĚJATD… zřejmě je to stejná partička. Ale nezůstává pouze u filmu. Zdá se, že tento fenomén již začíná prostupovat i literaturou. Jakási Obermanová, nebo tak nějak, právě vyplodila knihu o tom, že MATKYTAKYTOCHTĚJ. Nepřijde mi jako dobrý nápad zkoumat obsah jednotlivých produktů této série. Bylo by to jen plýtvání časem. Pro mnohého tvůrce ovšem nastává důvod k zamyšlení, zda by to, co právě předkládá veřejnosti neměl nazvat nějak podobně, aby tak zajistil svému dílku diváckou, čtenářskou a také finanční úspěšnost. Dokonce by možná stála za zamyšlení úprava názvů stávajících, v prcokonkurenci nudných, nezajímavých a dnešnímu lidu nic neříkajících. Dovoluji si stát se takovým malým průkopníkem a předkládám zde několik návrhů:
* Jaroslav Foglar - PRCI U BOBŘÍ ŘEKY; RYCHLÉ ŠÍPY TO CHTĚJÍ TAKY; PRCI PRCI - JEŽEK V KLECI
* Božena Němcová - BABIČKA TO TAKY CHCE
* Franz Kafka - NA ZÁMKU TO CHTĚJ TAKY
* William Shakespeare - ROMEO A JULIE TO CHTĚLI TAKY; PRCI PRCI SVATOJÁNSKÉ NOCI
* Karel Marx - PRCITÁL
Tak to je vše, mějte se hezky a v příštím čísle se zas nad něčím zamyslíme.
ZDDR - odborník