Ve středu 8. 12. uplyne 10 let od úmrtí ústeckého rodáka a patriota Ing. Jiřího Šosvalda. Narodil se 15. 2. 1920 v Ústí n. L. Byl jedním z Ústečanů, kteří všechen svůj čas a všestranné nadání - intelektuální, hudební i sportovní - věnovali svému městu. Nemyslel na budování kariéry, nebo získání majetku, chtěl Ústí zase vidět takové, jak vypadalo před válkou. Tak začíná vzpomínka Zdeny Šosvaldové v jeho knize 'Jó, tenkrát v Ústí'. Jiří Šosvald vypravuje a při tom nám vlastně naše město přibližuje, učí nás ho poznávat, jak dříve vypadalo, jak se zde žilo. Válečná léta prožil jako uprchlík z pohraničí s rodiči v Praze. Po zavření vysokých škol byl totálně nasazen na stavbě štěchovické přehrady. Zde došlo k seznámení s budoucí ženou Zdenou. Jirka byl velmi společenský, organizoval 'mezinárodní' volejbalová utkání, o víkendech jezdili po turnajích, nebo si zazpívali při táboráku ve známé trampské osadě Ztracenka. Hrál na kytaru, znal spoustu anekdot, byl to typický bavič. V zimě hrál hokej. Do Štěchovic se přestěhovali i rodiče. S kamarády se rozhodl postavit na břehu Vltavy srub. Ještě dnes tam stojí. Rozuměl zedničině, tesařině. Všechno napřed navrhl a nakreslil. Jezdili také na vodu. Do Prahy zajížděli - částečně na kole a pak vlakem - do divadla a na koncerty. Skončila válka a Jirka se s rodiči vrátil do Ústí. Dostali náhradní bydlení, neboť jejich vilka utržila zásah. Vrhl se do práce a začal také studovat. Nastal mu i jeho ženě hektický život. Byl všude. Dal dohromady orchestr - pravidelně hrál ve Falku, příležitostně v rozhlase - a později založil C studio J. Šosvalda. Hráli dobrý jazz. Hudba mu byla největší láskou. Účinkoval také v rozhlasových hrách, psal zprávy pro sokolské okénko, spoluzaložil vysokoškolský spolek a jezdilo se na Telnici. Za Sokol cvičili, závodili, atletili, lyžovali, tančili na Šibřinkách. Oženil se a narodila se jim dcera Zuzana, společenskému životu se však věnoval dál. Žili velmi kulturně, nevynechali jediný koncert, žádné divadelní představení. Hrál na klavír i v jedné hře, tenkrát se hrálo ve starém kulturním domě chemičky, kde začínal Jiří Bartoška a Pavel Zedníček. Byl renesanční člověk, měl talent pro všechno. Uměl postavit chatu, vyrobit nábytek, napsat povídku, komentovat utkání, vyprávět vtipy, bavit lidi, organizovat… Měl i zdravý názor politický. Založil a vedl mnohé taneční orchestry, začínal u něho i zpěvák Michal David. Složil oblíbené skladby Telnický bál a Expres na Levín. Byl duchovním otcem country festivalu Porta. Ústecká se poprvé konala v r. 1967 a Jiří byl jejím zakladatelem. Původní název měl být Porta Bohemica - Česká brána, ale byl zkrácen jen na Porta. Branami Porty prošly všechny skupiny, které v tomto žánru něco znamenaly - např.: Plavci, Spirituál kvintet, Zelenáči, Fešáci, Kantoři a další. Vzpomínková kniha ing J. Šosvalda už vyšla ve druhém vydání. Je cenným a živým dokumentem - vyprávěna s humorem a láskou k našemu městu. Je rozhodně jedinečná. Mgr. Marie Peterková
(inf. na www.zpravodaj.ceskatrebova.cz/osobnosti/Vavrinova.html)
Ve středu 8. 12. uplyne 10 let od úmrtí ústeckého rodáka a patriota Ing. Jiřího Šosvalda. Narodil se 15. 2. 1920 v Ústí n. L. Byl jedním z Ústečanů, kteří všechen svůj čas a všestranné nadání - intelektuální, hudební i sportovní - věnovali svému městu. Nemyslel na budování kariéry, nebo získání majetku, chtěl Ústí zase vidět takové, jak vypadalo před válkou. Tak začíná vzpomínka Zdeny Šosvaldové v jeho knize 'Jó, tenkrát v Ústí'. Jiří Šosvald vypravuje a při tom nám vlastně naše město přibližuje, učí nás ho poznávat, jak dříve vypadalo, jak se zde žilo. Válečná léta prožil jako uprchlík z pohraničí s rodiči v Praze. Po zavření vysokých škol byl totálně nasazen na stavbě štěchovické přehrady. Zde došlo k seznámení s budoucí ženou Zdenou. Jirka byl velmi společenský, organizoval 'mezinárodní' volejbalová utkání, o víkendech jezdili po turnajích, nebo si zazpívali při táboráku ve známé trampské osadě Ztracenka. Hrál na kytaru, znal spoustu anekdot, byl to typický bavič. V zimě hrál hokej. Do Štěchovic se přestěhovali i rodiče. S kamarády se rozhodl postavit na břehu Vltavy srub. Ještě dnes tam stojí. Rozuměl zedničině, tesařině. Všechno napřed navrhl a nakreslil. Jezdili také na vodu. Do Prahy zajížděli - částečně na kole a pak vlakem - do divadla a na koncerty. Skončila válka a Jirka se s rodiči vrátil do Ústí. Dostali náhradní bydlení, neboť jejich vilka utržila zásah. Vrhl se do práce a začal také studovat. Nastal mu i jeho ženě hektický život. Byl všude. Dal dohromady orchestr - pravidelně hrál ve Falku, příležitostně v rozhlase - a později založil C studio J. Šosvalda. Hráli dobrý jazz. Hudba mu byla největší láskou. Účinkoval také v rozhlasových hrách, psal zprávy pro sokolské okénko, spoluzaložil vysokoškolský spolek a jezdilo se na Telnici. Za Sokol cvičili, závodili, atletili, lyžovali, tančili na Šibřinkách. Oženil se a narodila se jim dcera Zuzana, společenskému životu se však věnoval dál. Žili velmi kulturně, nevynechali jediný koncert, žádné divadelní představení. Hrál na klavír i v jedné hře, tenkrát se hrálo ve starém kulturním domě chemičky, kde začínal Jiří Bartoška a Pavel Zedníček. Byl renesanční člověk, měl talent pro všechno. Uměl postavit chatu, vyrobit nábytek, napsat povídku, komentovat utkání, vyprávět vtipy, bavit lidi, organizovat… Měl i zdravý názor politický. Založil a vedl mnohé taneční orchestry, začínal u něho i zpěvák Michal David. Složil oblíbené skladby Telnický bál a Expres na Levín. Byl duchovním otcem country festivalu Porta. Ústecká se poprvé konala v r. 1967 a Jiří byl jejím zakladatelem. Původní název měl být Porta Bohemica - Česká brána, ale byl zkrácen jen na Porta. Branami Porty prošly všechny skupiny, které v tomto žánru něco znamenaly - např.: Plavci, Spirituál kvintet, Zelenáči, Fešáci, Kantoři a další. Vzpomínková kniha ing J. Šosvalda už vyšla ve druhém vydání. Je cenným a živým dokumentem - vyprávěna s humorem a láskou k našemu městu. Je rozhodně jedinečná. Mgr. Marie Peterková
