, u NAKCE CHCETE MĚ? Jednou v parku - obklopený několika zhulenými pankáči - sedící u sochy poraženýho koně - zkouřený Radek Hásek znám jako poeta popleta začal chvilkově přemejšlet? 'Co takhle udělat pankovej festival?' 'Do toho du, ty vole, a kde to bude?' Nabídl se bubeník Uroboros. 'Slyšíte to vrzání v té mušli, jednou i tam udělám něco pro vás, ať se do pekla propadnu jestli lžu.' Samozřejmě, že Hásek lhal, jeho velkým snem bylo zkusit si uvaděčství s nejkrásnější ženou Janou Tržilovou s časopisu Ring a více ji poznat, ne jenom z jejich článků (?) Bohužel se mu nepovedlo ji přesvědčit. 'Bude tam hrát Divokej Bill?' Zeptaly se Háska holky 'Jasně a Lucka Vondráčková se bude u tyče svlíkat... Zejtra to uděláme co vy nato, holky?'
* O měsíc později: Radek Hásek jak nebezpečný bacil otravuje všechny místní spořádané pankáče, kteří si postupně pořídili sluchátka do uší. Místní 'imunita' je opravdu vynalézavá i holky přišli na to, že Hásek je místní parazit, kterého nikdo nechce.
* O měsíc později: Teplický básník Radek Hásek nakonec došel k činům, oběhl podniky s návrhem, jestli by ho nechtěli sponzorovat. Jak se dalo, čekat nikde neuspěl, nakonec pomohla proboštovská pekárna Pecud, sponzorovali ho pečivem. Teď už jenom povolení, které se mu povedlo snadno získat a nakonec se domluvil s Krušnohorským divadlem. Díky překrásný Ince Skopcový a šikovným návrhářkám, které pro básníka vytvořily překrásný plakáty, výplod Háskovy šílenosti... Vyděšený Vašek Roman sledujíc šklebícího se Háska a u spánku drží pistoli. Zřejmě vzdálený příbuzný Curta Cobeina (?)
* O měsíc později: Akce se nakonec s velkýma změnama uskutečnila. Žádná Punková skupina nehrála, místo Arkádii šel výtěžek pro Altán, do role moderátorky Jitky Fárové z TV Nova, která mu nakonec nepřijela, nasadil Zuzanu Musilovou, hrála pod jménem Jitky. Jako první zazpívaly 2 překrásné holky ze skupiny Dlouhý Široký píseň Lai fis Laiz. Dále hráli Karkules a Vomáčka. Z básníků se předved Parik Linhart a Ruda Pokorný, divadlo Panoptikum Maxe Fische vydražilo Puzzle, které vyrobili v nadaci Altán. Největším ohlasem - jak nám prozradil Radim Neuvirt - byl místní fakír, nejdřív si hrál s ohněm a na závěr si lehl na střepy a Andrea Smejkalová se mu prošla po těle. Možná nám tam někdy zahraje Divokej Bill. Ale i přesto žádná z holek Háska chtít nebude. Vašek Hášek
u V ÚTERÝ 16. 11. 04 HRÁL V NÁRODNÍM DOMĚ MUZIKANT , který patří opravdu mezi naprostou špičku současné bluesové scény, americký kytarista a zpěvák Corey Harris (www.coreyharrismusic.com) se svým triem 5x5. Tenhle charismatický rastaman patří mezi ozdoby velkých festivalů a letos se jej podařilo dostat do ČR jako hlavní hvězdu šumperského Blues Alive (www.bluesalive.cz). Protože umělců Harrisova formátu do Ústí moc nejezdí, stojí za to si o něm povědět něco víc. Narozen 1969 v Denveru, na kytaru začal hrát ve 12ti letech jako samouk, inspirován deskami Lightnin' Hopkinse. Vystudoval antropologii, na několika cestách do Kamerunu se zabýval africkými jazyky, ale i tamní hudbou, a jak se zdá, životním posláním se mu stalo uvádění svých výzkumů do praxe. Mimo jiné i proto si ho vybral v r. 2003 režisér Martin Scorsese jako hlavního průvodce pro svůj dokument o afrických kořenech blues 'Feel Like Going Home'. Na jeho hudbu měl prvotní vliv pobyt V New Orleansu, kde si k profesi učitele jazyků přivydělával jako pouliční bluesman. Přelomem byl podpis smlouvy s bluesovou superznačkou Alligator Records (www.alligator.com). Debut Between Midnight And Day (1995) a druhé album Fish Ain't Bitin' (1997) byly akustickým bluesovým revivalem, a na to pravé ještě Harris stále čekal. Už se svou současnou kapelou 5x5 (spolu s ním basák Victor Brown a bubeník Johnny Gilmore) nahrál v r. 1999 přelomové album Greens From The Garden. Deska představila poprvé to, co bylo slyšet i v Ústí na živo - na bluesových základech široce otevřenou náruč směrem k Jamajce a karibiku, ale také zpět do Afriky, ať už k saharskému blues nebo až úplně dolů na jih. Další - Downhome Sophisticate (2002) - obsahuje opravdu 'černošskou' hudbu ze všech koutů světa a ve všech jejích podobách, přetavenou do úžasně soudržného kompletu. Naprosto logickým projektem pak v této vývojové linii je poslední Harrisovo CD 'Mississippi To Mali', kde je hlavním spoluhráček superstar world music, malijský kytarista Ali Farka Toure.
* Po ochutnávce místních specialit (české pivo, moravské červené a slivovička) rozpálili tři úžasně sehraní borci svou rytmickou a pohodovou muzikou skoro plný sál, který ale ze židlí nezvedli. Ostatně to se nepodařilo ani předskokanům - pražské rockabilly partičce Roadcasters (www.roadcasters.cz). Po jejich příjemném setu se nachystaly hvězdy, a už po prvním akordu bylo jasné, že na pódiu stojí opravdoví machři a taky hudební fajnšmekři. Nádherně šlapající rytmika si dovolila spoustu příjemných a odlehčujících fíglů, často jen velmi obtížně postřehnutelných v té změti rytmů a jejich změn. Samotný Harris hrál jakoby mimochodem a k tomu nenuceně přizpěvoval. Reggae, klasická dvanáctka, afrika, a pak taky všechno v dohromady v jedné písničce, ve strhujícím tempu a s vynikajícími melodickými nápady. Petr Gandalovič, který přišel asi v půlce, nejprve od boku vypálil dva trefné postřehy ('hraje jako Ry Cooder' a 'tohle je jak z New Orleans') a rychle se zařadil mezi těch pár lidí, kteří vzadu za židlemi rytmickou nálož v pohybu dokonale vychutnali, protože to bylo především do skoku. 'Nejlepší koncert roku v Ústí', pochvaloval si pan primátor, a v tom s ním ale nemohu úplně souhlasit, protože letos těch vydařených koncertů bylo v Ústí víc, což je jenom dobře. Překvapením pro mne bylo už tradičně nebyla neúčast studentů z pajďáku, které nedokáže vytáhnout z hospod a od televize ani tahle špičková, příjemná a pohodově stravitelná blues a world music přímo od osoby z nejpovolanějších. Asi chystali nějakou revoluci - byl přeci pozdní večer, 16tý listopad. Pavel Mareček
u V JAZZclubu V TEPLICÍCH hrálo 30. října t. r. Gumbo (česky zhruba 'Směska') Ondřeje Konráda. Smršť elektrického blues s nábojem, kterej by stačil do Čapkova-Zemanova 'Vynálezu zkázy'. K dovršení té spoušti za absentujícího kmenového kytaristy Štěpánka zaskakoval kus možná o třídu lepší, bývalý federální krajan Peter Binder. Klub (www.jazzteplice.cz) opět praskal ve svých vymaltovaných spárách. Hráli ve 3 setech po nejmíň 45 minutách a my jsme stáli, vibrovali, přizvukovali a všechno nás přestalo bólet. A když ve druhý třetině dali Dylanovo 'All Along The Watchtower', dopracoval jsem se k poznatku, že ač Ondřej nebyl loni na Mistrovi v T-Mobile Aréně, dospěl nějak jinými cestami po svým k velmi podobně předělaný verzi, jako Zimmerman sám. (Další viz stránky Vladimíra Ondyse - www.ondys.cz. s citací mého 20 let starého překladu této kultovní apokalyptické antihitůvky.) Když tahle sada skončila, dal jsem za ni Ondřejovi u baru pusu. (Doufám, že nebyl moc vyděšenej. Ostatně, jak učí Dylan, není nač se plašit, vzal to čert…) A abych na Ondyse navázal až do konce: pro Purkytův teplický klub - doufejme - platí i ta poslední sloka: Tam v dáli v polích uslyšíš divokou kočku lkát, stíny dvou jezdců jsou blíž a blíž a VÍTR ZAČAL VÁT. Yarda Pichlík
u VÁNOČNÍ REPORT O ČERVNOVÉM KONCERTU KABATŮ - Tak já vám takhle hezky pod stromeček nadělim pár řádek o Kabátech, hrajících 4. 6. 04 na ústeckém Městském stadiónu, chcete? To bylo tak: Momentálně snad nejpopulárnější tuzemská rocková jednička jela od 12. 5. do 16. 6. turné 'Dole v dole', což je, jak jistě víte, i poslední fošna Tepličáků. Po zkušenostech s teplickým Zimním stadiónem se pořadatelský tým kolem Karla Honsy st. (3k.inmotion.cz) rozhodl pro open-air podobu a já si směle troufám napsat, že těch přes 8.000 lidí tého deštivého večera zažilo v Ústí letos první (a dosud nejvíc navštívený) fesťák. Pódium monstrózní, prachů v tom musí lítat jak cip, ale když je někdo hvězda a má o své zářivosti nějakých představ, proč mu je neponechat. Celý to mělo odkazovat právě k názvu CD, z obou stran pódia se jako 'kouřilo z komínů', o zvuku, světlech a dalších vychytávkách žádná. Kolem dokola stadiona hafo stánků s jídlem, pivem (only by Budweiser), popř. čajem apod. Začínali Dolores Clan, crossoverová (nu-metalová, rock-hardcore-hip-hop-metalová?) kapelka kolem osvalnatělýho vokalisty Noida známýho především díky vztahu s Lucií Bílou. Ostatně fanynka ODS a svého milého s ním v jedné písni taky zapěla. Dle mýho hrajou hoši 100x slyšený, aber warum nicht. Krucipüsk na staďák, dle mýho, přitáhli dost lidí, který by jinak třeba byli na vážkách, páč Kabát zas vodsaď pocaď. Z posledního a výtečnýho (jen ta věta '…všech Židů poslední soud…' mi pořád vrtá hlavou) 'Druide' odvrněli takřka všechno, tož spokojenost. Místní bandasky už pomalu ale jistě začínaj mít slušně nakoupíno, náčko jim to nebrání pokračovat v dalším shoppingu a pořvávání těch nejznámějších Kabátích odrhovaček. S jejich nástupem začíná taky zlehka poprchávat, což naštěstí vydrží až do samýho finále, kdy se - už po všech přídavcích - spustí slušnej chcánek. Kdo tohle zařídil, Karl? 'Zatím všude, kde jsme hráli pršelo', vítá své věrné Pepa Vojtek (všude myšleno Brno, Ostrava, Olomouc, Zlín, Bratislava, Hr. Králové, Plzeň). Musim uznat, že psycholickej dopad týhle věty nebyl vůbec od věci. Hráli dobře, hráli dlouho, generačně rozdílné publikum (třeba děda, táta, syn) je pokaždé odměňovali bouřlivým potleskem a pískotem, spokojeni byli zajisté i pořadatelé. Jenom ten bordel, co na trávníku zbyl, bych uklízet nechtěl. A ejhle, druhej den jakoby ten předchozí nic (že by: 'Já nic, já muzikant'?). Chvála velká, koho dalšího máme, pane Karel, na seznamu? Emilio + foto (další na: www.maudcaffe.net)
u HORKÝŽE SLÍŽE V ÚSTÍ - Chtěl jsem nejprve vymyslet nějaký originální název, ale nakonec jsem zvolil jakýsi standard 'Horkýže slíže v Ústí'. Důvod je zcela prozaický - nic originálního mě zkrátka nenapadlo. Na koncert sem do krásnobřezenského Corsa toho památného čtvrtka 18. listopadu léta páně 2004 dorazil před sedmou hodinou, na kterou byl naplánován začátek akce, jelikož to činil vstup jen 100 korun. Potom, co orloj na staroměstském náměstí odbyl sedm, se už totiž lístek na ten samý koncert prodával za 120. Je to dobrý nápad, aspoň přijdou všichni včas a užijou si všechny kapely. Jako první se na velkém sále KD Corso představila ústecko-teplická legenda Rose Means Rose. Hráli ve složení, který sem já osobně ještě neviděl. Za bicíma klasicky Fred, před ním na kytaru + vokály Kalousek, zpěv Romana, a basa Martin Nosek vulgo Martíček und ještě jedna basa, ne však Brambůrek, ale... a to jméno jsem bohužel zapomněl (Gery Terezka - pozn. red.), ačkoliv mi bylo několikrát řečeno (foto). Zahráli svůj klasický setík, přičemž si s nima spousta lidí zpívalo, ale moc lidí bohužel nepařilo. Myslim, že taky zahráli i jednu novou, ale ruku do ohně bych za to nedal. Zvuk měli, díky panu L. Veselému kvalitní, a tak já osobně jsem si to užil. Když dohráli, šel sem si pro pivko G 10° za 20 Kč a trochu se zakecal. Když jsem se vrátil na sál, na pódiu už se zvučila druhá kapela v pořadí, také ústecká, brzy 10 let slavící, dnes již legenda - Houba (foto). Složení zůstalo stejný a nic se neměnilo, takže nemá cenu představovat. Začali svižně tím, že vyletěli na měsíc a platili za pohádkovou princeznu. Pak byl blok takovejch těch klasik a taky nějaká píseň z jejich posledního projektu s Lenivcem. Sakum-prdum 45 minut našláplý muziky, která lidi rozhicovala a přiměla je k nějakému tomu pohybu. Koncert se začal celkem slušně rozjíždět. I ta nálada, díky pivku byla veselejší, a tak sem byl celkem zvědav, jak to bude pokračovat dál. Podle plánu se jako třetí měli představit Hraczki (www.hraczki.cz), což pro mne byla do té doby zcela neznámá kapela. Měnili se bicí a tak přestávku vyplnil svými básněmi poeta Radek Hásek, který bavil celý slušně naplněný sál. Dle mého odhadu tak 250 až 300 lidí. Po 20minutovém prodlení, způsobeném zvučením a takovýma těma věcma, začli hrát teda Hraczki. Kluci hrají něco podobnýho řekl bych hip-hopu, ale já ten hle styl moc neznám, takže nevim. Složení - bicí, basa, kytara, nějaký dechový nástroj, a dva zpěvy, jeden hluboký a jeden vyšší, které se navzájem celkem hezky doplňovaly. Kapela byla celá v neustálém pohybu, dokonce i bubeník a tak to byla celkem slušná šou, i když musím přiznat, že mně přišla taková trochu vyumělkovaná. Například zpěváci neustále pochodovali dopředu dozadu, přičemž jeden pořád rozhazoval rukama a druhý se tak nějak pohupoval v bocích. Jak už sem říkal, tento styl hudby neposlouchám a tak mi brzy (asi u čtvrtý písně) došlo, že mi ty písně vlastně splývají v jeden jednolitý blok. Dlouho sem to nevydržel. Mno. Své publikum si kapela našla, ale podle mého skromného subjektivního názoru se celkem slušně rozjetej koncert tak trochu zbrzdil a pokud úloha skupiny Hraczki byl rozpumpovat ústecké publikum, tak se jim to moc nepovedlo. Když dohráli, nahoře se opět objevil poeta a opět bavil publikum, které už, shromážděné, netrpělivě, očekávalo hvězdy večera. A dočkalo se. Horkýže slíže (www.horkyzeslize.sk) se předvedli ve velice dobrém světle. Hned jako druhou píseň spustili Malou žužu, tak profláklou i v televizi a lidi byli jejich. Při dalším songu LG song už se dav nechal zcela strhnout a tančilo se takřka všude. Koncert měl šťávu a pomineme-li taky tak trochu nacvičenou choreografii, bylo to, dle mého, zcela bez chyby. Jako jediná kapela nakonec ještě přidávali. Co dodat závěrem. Snad jen takový postřeh. Na koncert HS se vyplatí jít a to i z toho důvodu, že na ně chodí fakt pěkný holky. No a to je vše. Pro NÚP… Johny Mistr
u STANE SE BAREVNÁ BAREVNÁ PLANETA ÚSTECKOU AKCÍ ROKU 2004? - Jinak, než chválou na adresu multietnického festivalu v rámci integrace cizinců v ČR pět nebudu. A myslím to upřímně! Popáté Barevnou planetu (www.barevnaplaneta.cz) v Ústí uspořádala Poradna pro integraci (www.p-p-i.cz) v čele s nebarevným a leckdy nevyzpytatelným Honzou Kubíčkem. Nejenže letos akci natáh z dříve 1 a později 2 dnů dokonce na 4, ale ještě si s s vystoupivšími umělci zlehka zažongloval, že málokdo tušil, kdo vlastně kterej den hraje a aby toho nebylo málo, snížil celo-akční permici ze 140,- na 120,- Kč (1 den/60 Kč)! Kromě avizovaných odpoledních workshopů v Circu, přednášek/besed atd. vedle v Čajovně U Vlka a menu národních jídel ve spolčené restauraci U Vlka, to byl hlavně Národní dům s klubem Circus, kde to od středy 27. do soboty 30. října žilo.
* 1. DEN: Zítřejší Státní svátek - Den vzniku samostatného státu 1918 vyslyšel akurátně zaplněný Nároďák, jemuž jako první zahráli Ahmed má hlad. V popředí 8členných 'balkánců' obohacených zvukem tahací harmoniky, saxofonu a trumpety stojí ženský a mužský vokál. Pominu-li (jejich) problémy se zvukem, líbili se (mi), jen by se u toho někteří členové nemuseli tak chmuřit… Balkánskou nahradila muzika rómská v podání Terne Čhave (3 španělky, basa, bicí, housle) - příjemná změna, příjemný zjištění a ujištění se o toleranci místního posluchačstva, které - dalo by se říct - bylo stejně 'barevné' podobně jako muzikanti na pódiu, resp. celý tento festival. Nejen panu primátorovi se veselí cikáni líbili. Pod krycím, nebo snad uměleckým jménem Share si představme Šárkou Černou, s níž se v Ústí můžeme setkávat na více místech a předpokládám, že většinou jde o setkání příjemná, tak se i tato orientální tanečnice jeví. Za tahák dnešního večera možno považovat Wickedu, s níž se mnozí z nás setkali už na Barevné planetě (??) v Doma. Říznější ska z BulharSKA, to sou 2 trumpety (sorry, chlapi), zpívající basa a kytara (obě hlavy holé) + 'mánička' bubeník. Pieknie rozdílný figurky, jako celek parádní šlapající skočná muzika pieknie od podlahy. Tak nám to pieknie začalo, milá Pavlínka Vaňkátovic s chlapci z HZN dotáčej poslední Gambáče do kelímku za 20, - Kč, někdo ještě strká nos do Circu, kde sou ti odolnější ve 3 ráno odměněni výkonem reggae orthodoxních Uragan Andrew.
* 2. DEN: Čtvrtek se hodíme trochu do klídku (taky se de jutro do arbajtu, že) a celý večer ostanem pod šapitó. Troufám si říct největší překvapení festu po chvíli slušně 'zahlušilo' halasnější bar - 'tři hlasy, tři srdce' - tři bílé ženy říkají si Eterity, pocházejí z Prahy a to, co se svými hlasy prováděly, se dá jen těžko popsat. Jediným ty 3 barevné vokály doprovázejícím nástrojem byla místy basa, jinak si sličné slečny (z nichž minimálně jedna už je mamkou) vystačily z různými chrastítky, či bambusovými tyčemi (s kolegou ZDDR se shodujeme na hitovém songu). Angličtina, čeština, jazykově těžko identifikovatelná slova + nám známé zvuky přírodní, zvířecí, nejen to umí Eterity. Z bílé do černé mění se náš pohled na bongujícího Papise (Tschikuna), jehož 'seminář' ste mohli rovněž navštívit. Hostem se mu na chvíli stal nám jistě známý Jirka Pletánek (mj. ex Jazztaurace). Rachid Khalil je kytaristou a zpěvákem původem z Kurdistánu, drahnou dobu již žijícím spolu se svým bratrem v Teplicích. Ten také hlasově prý mírně indisponovaného Rachida doprovázel. Příjemná změna, přátelské tváře. Ústečtí teplickou formaci Brač Chraň ještě zřejmě neměli moc příležitostí vyslyšet, nicméně přítomní už vědí, že příště mají nejen přijít, ale i doporučit dál. 'Bračem' je údajně nazýván strunný nástroj holohlavého frontmana a zpěváka, který - chce se napsat - za to všechno, resp. sound kapely - může. Venku maj CD, ptejte se u svých dealerů!
* 3. DEN: Pátek, kdo by odolal? V roli zahřívačů kubánsko-česká formace Atarés v čele se sedícím - chtělo by se říct - Španělem shodou okolností hrajícím na španělku songy vč. nám známých, mírně kolovrátkových. Z koncertu měli radost jak my, tak i oni, co víc si přát? Znovu Eterity? Tentokrát na velkém pódiu, opět ve formě, navíc zajímavě nasvícené. Vůbec světla na týhle akci udělaly pořádnej kus práce, bejt chlap, na znamení chvály je poplácám po zádech, v případě ženského pohlaví políbím ručku. Tshikuna na Barevné planetě hraje takřka pravidelně, naši v jejích řadách jistě rozpoznají bubeníka Vojtu Vágnera (ex Jazztaurace), jináč sů chlapíci krom Čech, ještě z Conga a Gambie. 'To tell the truth' mi 'Tčikuňáci' zas tak neberou. U mikrofénu se představí Bourama (ex Hypnotix), který si během festu nejednou zahrál se svým Nomad Systemem v Circu, aby poděkoval partnerům akce a štafetu předal na festu podruhé (modrou barvu vystřídala červená) se kroutící Share. Poté, co sanice některých nejmenovaných doklaply, představí se nadšeně aplaudujícímu a skotačivému publiku stále populárnější dechno úderka Traband. Slyše je poprvé, musim uznat, že - jaxe říká - nemaj chybu - nástroji barevně obsazené (mj. banjo, harmonika, trumpeta, trombóny), textově sdílné, o lecčems vypovídající. Bravo!
* 4. DEN: Těší mne, že 4 dny po sobě 'v akci' vydrželi aj další spřízněné duše (např. fotoreportéři Péťa s Ishym z www.maudcaffe.net) a po tzv. intru 'U kováře' (kde sem byl mj. naposled) bohužel přicházím o dnes zahajující Ziriab. Absence mých uší a očí na čínské zpěvačce Feng Jun Song doprovázené Horskou karavanou (chlapíci z Čech) by mrzela jak cip, takhle, naštěstí, nemusí. Být blízko pódia znamenalo vychutnat (snad) všech zvuků z této karavany se linoucích - krom houslí a dalších strunných nástrojů slyšet všechny ty cingrlátka, zvonečky, bubínky a mezi tím vším se linoucím, jak nit spojujícím hlasem této snad až pohádkově příjemné a usměvavé Číňanky mluvící rovněž Česky. Gothard - poprvý sem je slyšel na CD "Rakija'n'roll" (díKytičko), pak naživo na Mezi ploty a v Circu, pokaždý se 100%tním nasazením a energií sbalenou na hoóodně dlouhý cesty. Je to prostě mazec a konec! Teda ještě tu máme bongo-benickou "black'n'white" partičku co by uměla hrát třeba až do svítání a hřebík celýho festu, nejznámější českou reggae skvadru Švihadlo. Nerad bych dělal ukvapený závěry, ale přišli mi už malinko vyskákaný, nebo to bylo tim skluzem, resp. jejich nástupem kol 1 ráno? Houpali nás aj v rytmu songů nových, kdo však čekal zřejmě navždy zelený 'Zelený list', odešel možná tak s lístkem od vstupu, popř. dostál názvu a zařídil se podle toho…
* 5. DEN?: Už se nekonal, ani neměl. Ale kdyby byl, zřejmě bych nechyběl. Tolik pohody, usměvavých a přístupných tváří, tolerance a kladného přijetí každého dalšího tělesa už sem dlouho neviděl. Energie se přelévala z poslouchajících na vystupující a naopak takovou měrou, že snad nejen mne bylo a je jasný, že tahle Barevná planeta, která mimochodem skutečně a 100% dostála svému názvu, aspiruje na ÚSTECKOU AKCI ROKU 2004! Řikám to s vědomím mé absence na mnoha dalších akcích a ještě ke všemu to - ať si kdo chce co chce myslí - myslim upřímně! Ještě že další Barevná planeta bude až za rok… Emilio + foto (další na: www.maudcaffe.net + www.circus.cz) byla to akce jak cip, prosil bych tedy ekvivalentní množství foto, dík