uDĚJINY MĚSTSKÉHO DIVADLA V ÚSTÍ N. L. - 11. část - Již půl roku nese naše divadlo nový název, ale my se ještě v tomto závěrečném pokračování vrátíme do období krátce po dramatických okolnostech. Slavnostní otevření po rekonstrukci se uskutečnilo v pondělí 8. 11. 1993 koncertem sólistů za účasti významných hostů. Prvním operním představením v rekonstruované historické budově bylo uvedení Smetanovy Prodané nevěsty (9. 11. 1993). Na programu zůstala řada starších titulů: Rusalka, Figarova svatba, Baletní koncert. Obnovenou premiéru měla Hubička a Rigoletto. První premiérou v sezóně 1993/94 byla Tosca, dále Netopýr a Tajné manželství. Divadelní soubor opět začal vyjíždět na zájezdy do měst blízkých i vzdálených (Most, Děčín, Kladno, Liberec a Varnsdorf). Ředitel Josef Novák se zaměřil na zahraniční zájezdy, a to hlavně do Německa a Finska. Zdařilé byly 2 zájezdy do Belgie - 1993/94 (Figarova svatba a v závěru sezóny 1994/95 Don Giovanni). Divadlo navázalo kontakty se Státní operou Drážďany a s Městskými divadly v Saské Kamenici. Úspěšně pokračoval také baletní soubor, který obohatil dramaturgickou skladbu především o výrazový tanec složený z Ravelova Bolera a Carmina Burana Carla Orffa. Šéfem se stal slovenský choreograf Ondřej Šoth, se kterým spolupracovala docentka M. Halászová. Na místo ředitele se v r. 1998 opět vrátil Petr Jonáš. Jubilejním se stal rok 1999, kdy divadlo oslavilo 90 let existence. Nabídlo celou řadu zajímavých operních představení: např. G. Puccini - Bohéma, L. van Beethoven - Fidelio, W. A. Mozart - Kouzelná flétna a balety Svěcení jara (1999) I. Stravinského a Labutí jezero (1999) - P. I. Čajkovskij. Program byl doplněn operami Noc v Benátkách a Netopýr - J. Strauss a Veselá vdova od F. Lehára. V r. 2000 se šéfem baletu stává Mgr. Vladimír Nečas. Působí také jako choreograf. Diváci mohli obdivovat balety: Marná opatrnost aneb špatně hlídaná dcera (2000), Farinelli (2001), Romeo a Julie (2001) a Bachčisarajská fontána (2002). V nedávné době bylo největším úspěchem uvedení dlouho očekávané opery od G. Verdiho ‘Aida’. Premiéra proběhla 23. 5. 2004. Na ústecké scéně se tak objevila po 35 letech - skutečný svátek, jak pro umělce, tak pro diváky. Vedle brilantních pěveckých výkonů byla obdivuhodná monumentální scéna a překrásné kostýmy. Vynikající byl také orchestr i sbor (téměř 50tičlenný). Divákům se tak splnilo velké očekávání. V pátek 3. 9. proběhlo představení v nově zrekonstruovaném areálu Letního kina, vlastně první OPEN AIR OPERA v Ústí n. L. Celý areál byl stylizován do prostředí Egypta, vč. živých exotických zvířat. Uvedení se stalo jedním z nejvýznamnějších kulturních počinů města za posledních 15 let. Jen málo akcí si vyžádalo takové množství lidské invence, času a nasazení. Na představení se podílel celý umělecko-technický tým Severočeského divadla opery a baletu. Divadlo i naše město slavily skutečně kolosální úspěch. Náš 11tidílný seriál uzavře vzpomínání pana Ladislava Mušky (*1928) - dnes předsedy Severočeského klubu spisovatelů. Prožil v ústeckém divadle téměř 40 let. Rád na toto období vzpomíná, zážitky sepsal dokonce knižně. Vyšly v r. 2000 pod názvem ‘Hrrrůůůzzzy ústecké opery’. Povídání si nyní budete mít možnost přečíst i vy, tak, jak mně o tom vyprávěl při osobním setkání: ‘Mému přijetí předcházely 2 roky základní vojenské služby, které jsem prožil v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého (AUS VN). Pro další působení to byla výborná škola, vlastně taková praktická konzervatoř. Dostal jsem se tam, protože jsem měl výborný sluch. S těmito zkušenostmi jsem byl v r. 1951 (23 let) přijat do divadelního sboru s povinností zpěvu sólového. Ústecké divadlo bylo tehdy plné skutečných osobností. Rád na toto období vzpomínám. Za 14 dní jsem zpíval lovce v Rusalce. Měsíčně se uskutečňovalo až 30 představení, v neděli bývala vystoupení 2. Střídali jsme se s teplickým divadlem, kde byla opereta a činohra, v Ústí - opera a balet, v Mostě činohra. Uvádělo se společné pojmenování - Krajské krušnohorské divadlo. Hrálo se např. velké množství pohádek. Tehdy v divadle platilo, že všichni dělali všechno. Vynikajícím tanečníkem byl Josef Judl, později působil jako choreograf. Divadelní praxe mě bavila. Rozdělením divadel se poměry změnily. Jezdili jsme hrát i na přírodní scénu: Loket, Karlovy Vary, Mariánské Lázně. Vzpomínám si, že účetní byla v té době paní Máša Neckářová (maminka V. Neckáře). Šéfem opery byl Josef Bártl - výborný dirigent, dále Viktor Málek - také vynikající dirigent; dramaturg a dirigent Václav Nosek. Většinou tito výborní umělci odcházeli do Prahy. Ústí bylo takovou přestupní stanicí. Působila zde např. Alena Míková a Naděžda Kniplová. Měl jsem výhodu v muzikálnosti, intonaci, melodičnosti. V některých operách jsem vystupoval i ve 4 rolích. Předplatitelský systém byl daleko širší než je dnes. Divadla se osamostatnila. Z Prahy do Ústí přišel kolem r. 1960 Miloš Linka. Dostal jsem nabídku na inspicienta, to je ten, co řídí představení. Dříve se dělalo vše ručně inspicienti byli 2, zastupovali režiséra, vedli světelnou režii. Jeden z nich, Jaroslav Kaňkovský, zemřel, vypomáhala jedna členka sboru, potom já, a tak jsem postoupil. V r. 1962 se stal ředitelem divadla J. Šťastný, šéfem opery František Vajnar a režisérem Norbert Snítil. To byli strůjci - podle mě - nejkvalitnějšího operního období. S operou Don Giovanni jsme jeli dokonce do Itálie.’ (pokračování vzpomínek L. Mušky v lednovém čísle) Mgr. Marie Peterková
u NOČNÍ OBLOHA NEJDELŠÍCH NOCÍ - - 21. prosince nastává zimní slunovrat, v tyto dny je nejdelší noc a samozřejmě nejkratší den, Slunce je jen nízko nad obzorem a skoro nehřeje. Nastává sice astronomická zima, ale po slunovratu se začínají dny prodlužovat a slunečního svitu bude přibývat. Zřetelnější to však bude až v lednu. Měsíc budeme mít v novu 12. 12. a v úplňku 26. 12. v 16 hodin. Na své pouti oblohou se náš nejbližší kosmický soused přiblíží hned 1. 12. ve 3 h v noci k jasné planetě Saturn v souhvězdí Blíženců, bude 5 úhlových stupňů severně. V úterý 28. 12. ráno za svítání uvidíme za dobrého počasí Měsíc znovu blízko Saturna, bude mezi planetou vzdálenou 4° jižně a o něco slabší hvězdou Pollux ze souhvězdí Blíženců, která bude 2,5° severně. V poslední den v roce ve 3 hodiny v noci (tedy noc z 30. na 31. 12.) Měsíc projde necelé 4° severně od hvězdy Regulus ze souhvězdí Lva. Další asi ještě zajímavější seskupení uvidíme 5. 12. před svítáním nízko na jihovýchodě, nejlépe mezi 6. až 7. hodinou, kdy budou blízko sebe jasná planeta Venuše (nyní jako Jitřenka), málo výrazný načervenalý Mars a ještě o něco slabší 2hvězda Zubenelgenubi ze souhvězdí Vah. Planeta Mars je zatím daleko od Země a proto málo jasná. Blízko naší Zemi a velmi jasná bude opět v závěru podzimu příštího roku. Výše zmíněnou 2hvězdu uvidíme hezky již v malém příručním dalekohledu či triedru. Ve středu 29. 12. ráno kolem 7. hodiny bude také nízko nad jihovýchodem ke spatření opět Venuše ve společnosti planety Merkur, která je ale výrazně slabší. Spatřit Merkur, planetu nejbližší Slunci, je docela vzácnost, a tak bychom neměli propást příležitost, kdy nám jej pomůže najít jasná Jitřenka, Merkur od ní bude jen trochu dále než 1° k severu, což je asi 2násobek zdánlivého měsíčního průměru. Poblíž najdeme také planetu Mars a také načervenalou hvězdu Antares ze souhvězdí Štíra. A na závěr něco pro milovníky padajících hvězd: 13. prosince večer bude mít maximum meteorický roj Geminidy (podle souhvězdí Blíženců - odvozeno z jeho latinského názvu), takže zejména ve východní části oblohy bychom mohli spatřit při troše trpělivosti několik desítek meteorů za hodinu Tomáš Janík (jazzer@centrum.cz)
u ŘEHÁKOVÁ V PRŮVANU - Již pod novým vedením kurátorky Venduly Bínové se za výlohami Okresního policejního úřadu mezi atriem magistrátu a Dlouhou ulicí objevuje ukázka z tvorby neštěmické výtvarnice Kateřiny Řehákové (nar. 1981). Ve své tvorbě uplatňuje principy graffiti a street artu, expozice tím volně navazuje na předchozí výstavu ‘Kody Don’t Stop’. Kateřina studuje výtvarnou výchovu a biologii na PF UJEP. Ve volném čase ráda uklízí a navštěvuje s přítelem Janem Drbalem pořady klubu Circus. Proslavila se mj. tím, že redaktorovi NÚP Jarobalovi půjčila v 1. třídě kornout se sladkostmi, čímž zachránila jeho rodiče před pověstí škudlilů nebo chuďasů. Výstava vyvane kolem 15. prosince a co bude pak nikdo neví. Grafobal Pres Agency
u PŘESTAŇTE HNED ČIST, běžte rychle do univerzitního knihkupectví nebo do studovny společenských věd na PF UJEP, protože vydavatelé, dobří lidé, zlevnili magazín pro nastupující generaci intelektuálů FILÉ z 20 na 10 Kč. V sedmém čísle této filosofické revue je prostor věnován rovnocenně vegetariánům (např. Zorka Pištěcká, Hana Netrhová) i těm ostatním (ti ostatní). Z příspěvků na téma potrava filosofů vyjímáme reportáž Mgr. Jana Civína o porážce berana u příležitosti mezinárodní konference ‘Je možná komunikace mezi analytickou a kontinentální filosofií?’, která se konala na jaře tohoto roku v Zubrnicích. Článek doprovází užitečný fotografický doprovod, jako i další příspěvky - anketu o potravě a filosofii a brilantní reportáž Johna Romera z fotbalového utkání KSV PF UJEP Ústí vs. FHS UK Praha. *** Zajímavým příspěvkem ústeckému kulturnímu podhoubí je projekt již zmiňovaného Mgr. Jana Civína (foto - druhý zleva). V ateliéru známého umělce, teoretika a člena divadelního souboru ‘Zrakoplav’ Martina Koláře (první zleva), kde nyní bydlí, si nechal stěny vyzdobit předními ústeckými výtvarníky mladé generace Milanem Žákem - Kodym a Zuzanou Musilovou. Na zdech se skví ovšem i otisk výtvarného nadání Civínova, jenž ho jinak (často vystupuje pod pseudonymem Filipes) uplatňuje především k ilustrování časopisu Filek či na plakátech konferencí Katedry společenských věd. K výsledkům uměleckých snažení chce autor projektu pořádat průběžné vernisáže a sestavit kvalitní katalog. Podobnou iniciativu, jako je ta Civínova, projevovala tzv. bytovými výstavami před lety autorská dvojice HUMR, resp. DUO (manželé Mrázikovi). Podobné akce odrážejí sice nepříznivé podmínky pro prezentaci současného výtvarného umění v našem městě, zároveň jsou však v pozitivním smyslu znakem toho, že kvalitní kultura se dá dělat i bez závislosti na institucích, zezdola. A že to může být zábava. *** GALERIE V PRŮVANU v průchodu mezi atriem magistrátu a Dlouhou ulicí mění potřetí svého kurátora. O 2 výstavy se v r. 2003 postaraly studentky (zvl. Alice Černíková) výtvarné výchovy na PF UJEP. V r. 2004 na ně navázala partnerská dvojice Lara Croft a Eurobal. Ti uspořádali cca. 7 výstav (např. Radek Fridrich, Míša Pavelková, Radim Neuvirt). Nyní se však rozhodli předat otěže studentce 3. ročníku oboru Základy humanitní vzdělanosti Vendule Bínové (foto), která se zatím teoreticky věnovala především výtvarníkům - autodidaktům (sama též tvoří). Přejeme nové správkyni především pevné nervy, a to na základě vyjádření jednoho z odstupujících kurátorů: ‘Realizace posledních výstav se řídily logikou Murphyho zákonů. Jednání s „majiteli klíčů“ (Okresní policejní úřad) byly špatným vtipem. Při této příležitosti jsem zjistil, že trpím hysterií a mohu se stát okolí nebezpečný. Terčem mých výlevů vzteku byli především nevinní lidé, ale to se stává…’ (z tiskové zprávy GRAFOBAL PRES AGENCY) *** Není tomu ani několik týdnů, co v duchcovském nakladatelství Kapucín vyšla antologie severočeských literátů ‘PÁTÁ KORÓNA’, která navazuje na pravidelné čtvrtletní přílohy Nových Ústeckých Přehledů ‘Sluneční koróna’. Publikace, uspořádaná editorkou Věrou Bartoškovou ve spolupráci s Ladislavem Muškou (foto) a Patrikem Linhartem, má 60 stran. Obsahuje básně a povídky severočeských autorů, předmluvu V. Bartoškové a historickou sondu o kořenech ‘Básníků severu’ Pavla Koukala. Nezanedbatelnou součástí antologie jsou také ilustrace studentů oboru učitelství výtvarné výchovy na PF UJEP, které vybral profesor Miloš Michálek. Obsáhlejší recenze Páté koróny si je možno přečíst v literárním časopise TVAR. Ve čtvrtek 11. 11. se konal křest Páté koróny v půdní vestavbě lidové knihovny. Podle našeho spolupracovníka Izobala, který se účastnil čtení z almanachu a následujícího rautu, to byla podařená akce: ‘Konzervativní, starší autoři, se prolínali se známými případy z teplického okruhu Patrika Linharta. Tito mě od plných číší zatáhli na toaletu a podrobili neslušným návrhům. Naštěstí mi alespoň dali autogram: můžu se tedy chlubit těmito zápisy: Mému Izobalovi Péťa; Zpívám rád a je to na mně doufám znát, Martin David; Chčiju a píši, Páťa Linhart’. Největším výtržníkem večera byla ženská půlka z uměleckého seskupení PETRNORA, která se nevhodně smála při romantické básni jedné z autorek. ‘Kolik jí je?’, ptala se na konci paní Iva Opravilová, manažerka pořadu. ‘Asi třicet’, na to já. ‘A to se tak chová normálně?’ ‘No někdy se i svlíkne’, pravil elegán a básník Jaromír Urban. *** Na našich toulkách severočeskou literární krajinou jsme zavítali do Duchcova, k autorovi, který se jmenuje Patrik Linhart. Spisovatel chodí rychle, nesnídá před desátou. Žije s manželkou Evou a milým synem Albertem (narozen nedávno). Spisovatel je geniální dekadent, má rád oranžovou barvu, k jídlu sušenky a k pití pivo. Tím dneska skončíme… Jaroba, foto Emilio + Radim Holeček
u BIBLE NA USB PORTU?, aneb VÝSTAVA PRO VŠECHNY, i ‘NEVĚŘÍCÍ TOMÁŠE’ - Do pátku 17. prosince máte v ústeckém kostele sv. Vojtěcha jedinečnou možnost navštívit unikátní výstavu ‘Česká Bible v průběhu staletí’. Koná se k výročí 425 let od prvního vydání Bible kralické a 25 let od vydání Bible český ekumenický překlad a doprovázejí ji obrazy současných umělců (J. Šerých, B. Jirků, J. Kristofori, M. Plotěná ad.). Zároveň se každý z vás může zapojit do mezinárodního projektu ‘Ručně psaná Bible posledního vydání’ tím, že do připravené knihy vepíše několik vět (s tímto letos začal Cyril Svoboda, který také převzal záštitu nad projektem). Pan ministr se také měl zúčastnit oficiálního zahájení v pátek 12. 11., z důvodu zahraniční cesty na pohřeb Jásira Arafata ho však zastoupil Jan Bondy, ředitel Českých center, dále promluvili: náměstek ministra kultury ČR pan Josef Kořenek, primátor města Ústí Petr Gandalovič, Pavel Černý (mj. předseda Rady Církve bratrské), Jan Schwarz (patriarcha Církve československé husitské) a zástupci pořadatelů: Alena M. Kubíčková (pořadatelská společnost RACHAMÍM, foto) a Filip Hušek (ředitel YMCA v Ústí, spolupořadatel). K expozici historických a současných překladů Bible na 23 panelech a 10 vitrážních stolech je přidružen doprovodný program v podobě promítání filmu ‘Objevujeme Bibli’, veřejné čtení biblické poezie (každý den mezi 16 - 17.00)+ řada přednášek teologů řady církví, odborníků z Univerzity Karlovy ad. Přímý přenos ze zahájení vč. proslovů a hudebního vystoupení Pěveckého komorního sboru ZUŠ Neštěmice a varhanních výstupů Jana Beneše a Jitky Jiránkové lze nakliknout na: www.czechcentres.cz. ‘Výstava má trvalou hodnotu a předpokládáme, že neskončí’, podotkla na adresa putovní sbírky (polská města Hnězdno, Varšava a Zelov příští rok vystřídá maďarská Budapešť a na Slovensku Bratislava, Trnava a Košice) A. Kubíčková s tím, že Čechy jsou třetí zemí, která měla Bibli ve vlastním jazyce ještě před vlastním knihtiskem. ‘Myslím, že počin přenést tuto výstavu do Ústí je velmi významný a já za to děkuju’, doplnil p. primátor Gandalovič. No a já to vidim tak, že byste si ji opravdu neměli nechat ujít, ať jste věřící, či nikoliv, barokní prostory sv. Vojtěcha spolu s unikáty vč. Kralické Bible tzv. ‘šestidílky’ a Bible Melantrichovy či Zlaté Bible až po současné multimediální nosiče (včetně USB vstupu), vytvářejí dojem ‘to se musí vidět, u toho musím být’. Nechť se líbí! Emilio + foto (další na: www.usti.ymca.cz + www.maudcaffe.net)
u HUDEBNÍ SKLEPY V TEPLICÍCH - budou pokračovat v restauraci ATLANTIC ve Školní ulici, což je něco málo metrů od Hauptbeneschplatzu. Zmíněný podnik mi byl znám spíše coby bowlingová tuctucárna pro zlatou mládež, proto bude velmi zajímavé sledovat průnik nezávislých drnkálistů do takto Tepličany vnímaného prostředí. Jako první bude ku slechu VLADIMÍR VÁCLAVEK (www.vaclaveks.cz). Stane se tak ve čtvrtek 9. 12. v 19.30 hod. ddr
u CHVÍLE KLIDU A POHODY najdete v době vánočního shonu V ZUBRNICKÉM SKANZENU - (www.zubrnice.cz). V sobotu a neděli 11. - 12. prosince 04 vždy od 9.30 do 16.00 Vás přivítá stromeček ozdobený jablíčky, oříšky a perníčkem. Také letos provoní světničku vánoční pečivo. Děti si vyrobí drobnou ozdůbku, zatímco Vy se inspirujete při pohledu na zdobení perníčků, výrobky z Vizovického pečiva nebo pletení slaměných ozdob. Dárky můžete vybírat u řezbáře, včelaře nebo keramika a spoustu drobností zakoupíte také v historickém vesnickém obchůdku. Poprvé uvidíte řemeslníky i ve světnici mlýna. Vánoční atmosféru navodí malá výstava betlémů - papírové, dřevěné anebo z perníku. V sobotu zazpívá vánoční koledy folklórního souboru DYKYTA (www.dykyta.cz) z Krásné Lípy a v neděli vystoupí kejklíř Vlček se svojí vánoční hrou. Přijďte a radujte se z Vánoc, které pro Vás připravil někdo jiný! Jitka Ledvinková (mlazubrnice@mybox.cz)
u I. PODZIMNÍ PODZEMNÍ BOMBA - - O místo na slunci se hlásí staronový nápad: zřízení exkluzivního vydavatelství - Řadu let pouze formálně existující hudební a literární vydavatelství InŽivot, tvořené členy skupiny Intimní život a spřátelenými dušemi, se rozhodlo spolu s vedením klubu TURAS obnovit svoji činnost jako exkluzivní, leč i lehce undergroundové vydavatelství. Jeho pozornost bude zaměřena na prezentaci básnické, případně prozaické či esejistické tvorby jak debutantů, kteří léta píší do šuplíku (Lída Chábová, Vladimír Ploub…), tak i tvůrců renomovaných (Karel Šiktanc, Pavel Šrut aj.), kteří pro tento účel poskytnou svoje dosud knižně nepublikované texty. Nosným programem je kapesní knižní edice bibliofilského charakteru výrazně graficky ztvárněná. Uvažuje se rovněž o vložených grafických listech či uměleckých fotografiích. Tyto cenově dostupné knižní dárky budou distribuovány mimo oficiální knihkupeckou síť, jejich prezentace ('křty') se budou odbývat při uzavřených literárně-hudebních večerech. Vážně se tímto projektem začali zabývat tito nadšenci: Michal Bureš, Hana Kolbe (roz. Platovská), Vladimír Kroupa, Jiří Kučera, Jaroslav Rybář, Jaromír Slomek a Martin Slomek.
* II. PODZIMNÍ PODZEMNÍ PODRUHÉ - Podzimní podzemní nevybuchla bez následků, naopak. Vydavatelství InŽivot bez váhání připravilo do tisku první 2 básnické sbírky: Karla Šiktance 'Fidlátka' a Lídy Chábové 'Taras, Bulbo, jedou tanky'. V obou případech jde o dosud nezveřejněné literární drobnosti, překvapení i pro znalce. Jejich křest proběhl v rámci bluesrockového (více) a literárního (méně) večera na Baráčnické Rychtě v pátek 5. 11. 04, obě byly k okamžitému zakoupení tamtéž. V letošním roce ještě chystáme - ku výjimečné příležitosti svátků vánočních - sbírky 2: nové texty Pavla Šruta a jedno překvapení navrch. V roce příštím, za setrvalého stavu věcí ovšem, pak dalších 6 sbírek - jednáme mimo jiné s Ivanem Wernischem a Eugenem Brikciusem. Tím by byla tato jednorázová edice s pracovním názvem Mimochodem úspěšně završena. Pokračování zcela otevřeno… Nečekáme, aniž nás snad budete podezírat z přehnaného pesimismu, že výrobní náklady mohou býti pokryty z následných prodejů (rádi se v tomto směru zmýlíme). Tudíž by jakýkoliv sponzorský příspěvek pomohl tuze naší snaze. Na oplátku: umístíme v knize poděkování sponzorovi, příp. logo
* finančním příspěvkem si mohou podnikatelé snížit daňový základ (InŽivot je občanské družení)
* sponzor může obdržet určitý počet výtisků dle dohody ku vlastnímu využití (pěkný vánoční dárek kupříkladu)
* Vyjednavačem se sponzory určen JUDr. Martin Slomek, slomek@volny.cz , tel: 603-241 557. Chcete-li nám trochu ulehčit manipulaci s tím finančním balvanem, budeme vážně rádi. Zároveň hledáme další jména dosud nepublikujících (nemusí být totéž co začínajících) autorů. Víte-li o někom zajímavém, neváhejte nám to sdělit, předem za tuto milou denunciaci děkujeme. O dalších krocích budete brzy informováni. Těšíme se. InŽivot (slomek@volny.cz, bum@quick.cz)
u SEZNAMTE SE S KLUBEM RELAKS - - Nachází se na Severce, v budově SOŠ nad jídelnou, Stará 100. Název vznikl jako složenina slov REkordně LÁkavý Klub Studentů a čárka nad A byla vypuštěna ze zřejmého důvodu, pro možné zaměnění se slovem relax, ale to je pouze má domněnka. Vedoucím je Martin Trousil, na kterého se můžete s čímkoli ohledně zájmů a nápadů obrátit. Je to velmi příjemný, pohledný mladý člověk, takže až si ho či klub přijdete prohlédnout, může se Vám stát, že ho velmi snadno zaměníte se studentem, který sem přišel za svým vybraným zájmem. Můžete si tu totiž vyzkoušet různé pozice: od pouhých diváků, přes posluchače, občasné či pravidelné návštěvníky, organizátory vlastních akcí, až po dobrovolníky při Dobrovolnickém centru (www.dcul.cz), kterému je zde poskytnuta možnost schůzek, promítání aj. činností. Je vidět, že je klub opravdu všestranný. Vždyť sem můžete klidně zajít a bez problémů se třeba jen posadit a sedět a bloumat a dumat i Vy... Ovšem jste-li tu poprvé zachovejte se společensky a alespoň Martinovi se představte! Do klubu chodím dá se říci často a potkávám tu opravdu kopu fajn lidí. Tomáš si sem chodí brnknout na gitárku, vedoucí Martin občas mlácne do bubínku, zapálí svíčky, provoní klub tyčinkami a věnuje se příchozím, odchozím, své práci, surfování po netu, poslechům hudby, relaxu a relaksu nějaké té jiné práci a ostatní pomáhají, přihlížejí, zapojují a odpojují se a věnují se sami tomu, co oni sami chtějí. Jelikož klub není žádným místem, kde se musí striktně dodržovat pravidla, protože, kdo by sem chodil. Že jo? Tak si většinou každý přijde na to své. A taky jej nechceme mít stále stejný a konzervativní, tj. suchý, tudíž jej stále vylepšujeme, a to je jedna z dalších možných činností, kterou si i my samy můžeme organizovat. Např. tuhle jsme dělali botníky. Akorát nás mrzí, že nejsou pro tenhle účel vůbec využívaný, jelikož jsme je udělali takovým způsobem, že na ostatní vůbec jako botníky nepůsobí a boty pohazují různě kolem nich a do příště to stejně zase zapomenou. Pak jsme natírali skříně a věřte nebo ne, ale i při tak zdánlivě jen nutné činnosti se dá užít spoustu legrace. Nebo taková víkendovka či strašidelná noc. To byly akce! Opravdu povedené. Byl jsem v relaksu přes noc poprvé a tím, že je to ve škole, tak na člověka doléhá takový zvláštní pocit. Pojďte to zkusit sami a uvidíte! Není co ztratit. Jé hele, málem bych zapomněl! Vždyť je tady i výtvarka, jako třída, která se dá využít - no a nadneseně řečeno - čítárna časopisů a galerka na chodbě. Ta se objeví jen při akcích, vždyť taky, kam by se ty fotky za chvíli dávaly. Relaks je taky zapojenej do mezinárodních akcí, jedný jsem se sám zúčastnil. A je podpořenej nadací NROS, která Vám stejně asi nic neříká, ale je to dobrý pomocník a radílek, v dobrém samozřejmě! V klubu je otevřeno od úterka po čtvrtek od 13:00 do 18:00 a někdy je tu Martin od rána a i do večera. Občas je k zastižení tu spontánně i mimo tyto dny, to ovšem - nemáte-li zrovna zmapovanou jeho každodenní činnost - musíte mít štěstí. Kontakt na něj mám: martin.t@sendme.cz nebo 776-726 217. Existuje i program, který informuje o akcích přesně, ale i obecně o dalších možnostech. Lukáš
u KARATISTÉ KAMURA - RYU SHOTOKAN - se nominovali na Mistrovství Republiky - V sobotu 30. 10. se v Ústí n. L. uskutečnil přebor kraje, nominační turnaj na prosincové Mistrovství ČR. Turnaje se zúčastnilo přes 200 startujících karatistů z celého Severočeského kraje. Ústecké družstvo Kamura-ryu shotokan, zde získalo další nominace v podobě 7 titulů přeborník kraje s celkového počtu 20 medailí. 'S našimi svěřenci jsem spokojen, neboť výkony, které zde předváděli, jsou výsledkem dobře načasované formy, jež by měla vyvrcholit na mládežnické republice. Na přeboru kraje startovali zejména mladí karatisté, kteří se ze soutěžním prostředí teprve seznamují, a o to mám z úspěchu větší radost. Ti zkušenější, kteří již získali nominaci na národních pohárech, zde nestartovali a takticky umožnili ostatním získat si svou nominaci', řekl trenér M. Kabeš. Přeborníky kraje se stali J. Přibylová (dorostenky kata a kumite +57kg), M. Bendová (kata seniorky), O. Loubal (kumite ml. žáci +40kg), P. Kouba (kumite ml. žáci -30kg), G. Zámečníková (kumite st. žákyně -50kg), E. Felsmanová (kumite juniorky +60kg), A. Lehečková, E. Lipčáková, L. Secká (kata team žákyň). Mezi další úspěchy patří zisk 3 stříbrných (F. Bytyqi - kata ml. žákyně, J. Přibylová - kata ženy, J. Hovorka - kumite ml. žáci -40kg) a 9ti bronzových medailí (Ondřej Loubal - kata ml.žáci, Petr Rýpar - kata st. žáci, Gabriela Zámečníková - kata st. žákyně, Denisa Canincová - kata st. žákyně, Pavel Bardoun - kata muži, Lipčák, Kouba, Matlocha - kata team žáci, Jakub Matlocha - kumite ml. žáci -35kg, Nikola Canincová - kumite st. žákyně +50kg, Lukáš Krojidlo - kumite dorostenci +75kg). 'Nejvíce mě potěšili závodníci Ondřej Loubal a Gabča Zámečníková, kteří v každé situaci, kterou jim turnaj naservíroval, zachovali klidnou hlavu a promyšlenou taktikou získali významná ocenění jak v kata tak i v kumite', dodal trenér M. Kabeš. Mistrovství ČR se koná v domácím prostředí 11. - 12. (so +ne) prosince. karate@kamura.cz
u INTIMNÍ ŽIVOT JE MOC DOBRÝ ROCKEC - - Jenomže všichni ti zaneprázdnění hoši mají na tuhle výbornou kapelu příliš málo času, a tak hrají jenom jednou za hodně dlouhý čas a spíš sobě pro radost. V Ústí naposledy vystupovali loni na Útulekfestu, a letos se jejich nejbližší (a mám dojem, že i jediné) vystoupení uskutečnilo v pátek 5. 11. 04 v Praze na Baráčnické rychtě. A protože jsem je chtěl vidět a taky jsem ve jmenovaném lokále byl naposledy ještě někdy za bolševika, byl jsem docela rád, že se moje žena dohodla se zpěvačkou Romanou Doležalovou, že se tam sejdeme a obhlédneme intelektuální podhoubí malostranské. Teprve v Přehledech jsem se dočetl, že se nejedná o obyčejný koncert, ale že aktivní pořadatel Českomoravský SK TURAS Praha - Brno vymyslel - spolu s vydavatelstvím IN ŽIVOT - tuhle akci jako křest dvou nově vydávaných sbírek básní, a to známého a slavného čítankového Karla Šiktance a 'začínající', a tedy i neznámé, ale zato naší (Horní Poustevna ve Šluknovském výběžku) básnířky Lídy Chábové. No a pro ty, kdo to ještě neví, tak ve skupině Intimní život kromě Romany zpívá (a taky většinou hraje na bicí) Fred a na saxofon hraje Luděk Nedvěd z Děčína.
* Baráčnický rychta je opravdu příjemné staropražské zařízení, ve kterém je radost zapařit. Asi po půlhodince nás organizátoři přesunuli z restaurace na sál, když bystře odhadli, že spíše než k literátům patříme k rockerům, ale koneckonců jsme přijeli na muziku, a ne na kafíčko a moudré diskuse kolem současného neutěšeného stavu české poezie a literatury. Zatímco sál se zaplňoval jen pozvolna, vrchní paluba, určená pro intelektuály vládnoucí perem, byla přeplněná velmi rychle. Bohužel české poéty podle portrétů neznám a přiznejme si, že jejich fotografie také v časopisech, které čtu já (R&P, Stereo a Video, Ekonom, NÚP, Hustler) či moje dcera (Medvídek Pú, Sluníčko, Čarodějky), nebývají často, a tak jsem poznal pouze pana Brikciuse, jenž se často vyskytuje ve veřejnoprávní televizi a pana Šruta, jehož čtu rád (psal moc pěkné texty písniček a taky byl v TV docela nedávno). S protagonistkou literárního večera jsem se seznámil tak, že si vedle nás, u šluknovského stolu fanoušků, rozložila podepisovací stan a na autogramy sbalila Romaně propisku. Soudě ale dle dalších návštěvníků, které jsem poznal, bylo toho večera na sále asi hodně zajímavých lidí, kteří v této oblasti patří určitě mezi celé - brity (tak třeba Martin Němec (co vynašel Báru Basikovou a Precedens), Martin Velíšek (co vynalezl neskutečně útulný malířský a ilustrátorský styl, naprosto nezaměnitelný, a navíc je z Teplic), a taky Jaromír Slomek (co je teď asi nejuznávanější literární kritik v naší literatuře, a navíc jeho brácha hraje v Intimním životě).
* Křest obou knížek proběhl při střídání kapel, protože ty byly dvě. Ta druhá se jmenovala OOZ a nic o ní nevím, a ani jsem o ní nic nezjišťoval, protože to není důležité. Hráli do tance, měli i dechy a bylo to veselé. Intimníživoti jim záviděli, že už hráli pro rozjeté publikum a přísahali si, že už nikdy nebudou hrát první jenom proto, že tamti přijeli pozdě. Ale protože jsou to hodní a přejícní lidé, tak nebyli vzteklí, proč by si taky kazili tak pěkný večer. Rychta byla narvaná k prasknutí, dokonce snad bylo i vyprodáno, sešla se úžasně roztodivná společnost od vnuků postarších literátů, přes čtyřicátníky a padesátníky v nejlepším stavu těla a hlavně ducha (těch bylo nejvíc), až po ty, kteří chodili do umělecké kavárny Slavia ještě před válkou (tedy tou druhou světovou).
* Aby se Fred nenaštval, tak se ještě vrátím k jejich vystoupení. Hráli dobře, poprvé jsem Freda viděl jinak než za škopkama, stál totiž se svou partnerkou před kapelou coby frontman a věnoval se pouze zpěvu, kouření a pivu. Škoda, že jsem neměl z bezpečnostních důvodů po ruce foťák. Kapela odehrála svůj klasický repertoár, jehož podstatná část je na CD z r. 1997, vysmahla všechny 'hitovky' (samozřejmě i Jokohamu, kterou si vybral pan Vávra pro své Šumné Ústí) a podle mne to bylo v naprosto pohodové náladě. Pravda, ani hodně drahý aparát nedokázal zajistit pro bigbít ideální zvuk do lokálu stavěného v předminulém století pro trochu jiný typ muziky, ale to byla jenom drobná šmouha na příjemné momentce večera. A propos - na sále bylo hodně lidí, kteří přišli právě na Intimní život, znali jejich písničky zpaměti a zpívali s nima!!! No a já si povídal s těma lidma z Horní Poustevny, s Martinem Velíškem, který na účtenku nakreslil moc pěknou mapu těch našich severních Čech s vyznačením trasy, kudy jezdil na střední školu do Kamenického Šenova (třeba ji dokážeme příště i otisknout), s Luďkem Nedvědem o děčínském divadle, a se spoustou známých i neznámých jsem tak vypil všechno, co se vypít dalo. Pak jsme se rozvážně mezi davy půlnočních turistů přes Karlův most vydali hledat na Václavák tágo a taxikář byl moc príma, dovezl nás k vytoužené postýlce a ani nás neokradl. Jsou to někdy takové pěkné večery na tom světě. Pavel Mareček
u POZVÁNKA NA VÝSTAVU PATCHWORKU A ŠPERKU - I když naše město takřka nemá výstavní plochy, umějí si s tímto nedostatkem někteří majitelé malých galerií poradit. Je kouzelné, jak dokáží citlivě využít své prostory k prezentaci umělců z Ústí i blízkého okolí. Jednou z takových galerií je STUDIO - S ve Vaníčkově ulici za divadlem. V současné době doporučuji navštívit výstavu v této galerii 2 umělkyň. Eva Vágnerová z Valtířova zde ze své bohaté tvorby představuje netradiční šperk, obrazy a gobelíny. Ludmila Kalábová z Teplic zaplnila galerii tradičním patchworkem. Jsou to ručně vyrobené originály, které nepodléhají módě. Stále budou přitahovat harmonii barev a vzorů. Je se opravdu čemu obdivovat. Na výstavě najdeme přehozy, polštářky, deky, ubrusy, chňapky, prostírání, dečky. Na většině z nich nás upoutají motivy Vánoc. Výtvory obou autorek se hezky doplňují. Galerie připravila do 23. 12. příjemnou přehlídku, dýchne na nás kouzlo vánočních chvil. Mgr. Marie Peterková