Je poslední víkend neskutečně teplého léta. Z Ústí do Krkonoš, ne nejkratší cestou, nám plán trasy ukazuje necelých 200 km. Kdo si chce vychutnat zážitky nebo prožít řeholi, nemůže chybět. Letos máme v plánu skutečný vrchol. Začátek se neodlišuje od minulých ročníků, jenom to ostré ranní slunce, na které jsme byli celé léto zvyklí, chybí. Je totiž pod mrakem, přesně podle předpovědi. Hned na prvním kopci do Lovečkovic se oddělují sprinteři, ale téměř 200kilometrová trasa mě nechává v klidu a ve skupince rovnověkých kolegů ukrajujeme kilometry svým tempem. Oprava silnice v původní trase nás zavádí ze Zahrádek přes Zákupy na Mimoň a současně doufáme, že příští stanoviště silničářů bude právě tady. Za Mimoní nám z levé strany kyne vzdalující se Ralský pahorek a z pravé nás na dálku vítá Bezděz. U Mnichova Hradiště pronikneme do Českého ráje a kolem několika historických míst a zajímavostí ctíme poledne naplánovaným obědem v Sobotce. S přízní větru jsme na 110. km s úctyhodným průměrem 30,4 km/h a cítíme i časovou rezervu. Druhá část je programově pomalejší a prvním brzdícím elementem je po 2leté přestávce nepříjemný přejezd Tábora u Lomnice n. P. Po bufetu v Hrabačově, v těsném předhoří Krkonoš, přichází cesta do výšin cyklistické duše. Po 15 km příjemného sousedství s klidně tekoucí Jizerkou pociťujeme přibývající vrstevnice a 4kilometrová trasa do Horních Míseček odčerpává naše poslední síly. Kritické místo v tisíci metrech mi bere chuť na vrcholový bonus a nemůžu se dočkat cílové chaty ve výšce 1.050 m n. m. Po krátkém zastavení na rozcestí navzájem mobilizujeme zbytek sil a rozhodujeme se přidat zmíněný bonus s výjezdem na Zlaté Návrší k Vrbatově Boudě ve výšce 1.410 m n. m. Výše se v Krkonoších se silničním s kolem nedostaneme, a tak by bylo škoda být tak blízko a nebýt na vrcholu. Pohledy na kotelní jámu nebo Kozelské vrcholy jsou fascinující. Daleko a nízko se zdá i to kritické místo s parkovištěm v 1.000 m. Ještě vrcholové foto a citelná zima nás vrací do cílového místa dnešní etapy.
Druhý den startujeme za optimálních podmínek. S humorem vzpomínáme na loňský liják a známý profil a obtížnost si více než polovina skupiny zpestřuje pouze přejezdem přes Rezek. Trasa je kratší, ale přejezd vrcholu 880 m nám přidává malý bonus dnešního dne. Zbylé tři vrcholy jsou v souladu s itinerářem, ale když stočíme azimut více na západ, nepříjemný protivítr změní i rovinu v táhlý kopec. Za těchto okolností si vychutnáváme příjemný sjezd do Hejnic, polední přestávku s jedinou dešťovou přeháňkou v Mníšku a poslední kilometry rovinatého úseku podél Labe. Po páté odpoledne opíráme kola o plůtek v zahradní rest. Na Rychtě a při loučení si slibujeme, že si tu 400km trasu za rok dáme poosmé.
          Mir. Konopásek (www.sweb.cz/cyklotour.usti)