¨  ČERSTVÉ MASO - FRESH - výstava studentů katedry výtvarné výchovy PF a Fakulty užitého umění a designu UJEP - Od 2. 7. do 30. 8. 03 se příznivci současného výtvarného umění mohli v Městském Muzeu v Ústí n. L. prostřednictvím výběru kurátorky Evy Mrázikové z Galerie Emila Filly seznámit s tvorbou nejmladší generace umělců - studentů Fakulty užitého umění a designu a katedry výtvarné výchovy PF Univerzity J. E. Purkyně v Ústí n. L. Výstava zahrnovala široké spektrum výtvarných vyjadřování: tradiční obrazy a kresby však měly vůči modernějším trendům - objektům, fotografiím, videu a instalaci spíše submisivní roli, a to ještě značně neklasickou. Autorem těchto neklasických obrazů je Milan Žák, jenž ve své tvorbě kreativně čerpá z dynamického a u nás poměrně stále mladého kódu subkultury graffitti. V muzeu se Žák prezentoval malovanými, stříkanými, kreslenými a prořezávanými ženskými akty a portréty na kartonu. S lehkou nadsázkou se dá říci, že tyto práce jsou svou originalitou 'Avignonskými slečnami 21. století'. Plošný a jednorozměrný plán nástěnného obrazu je zpochybněn prořezáváním jako svébytným doplňkem malby a kresby ve tvarování a stínování figury. V souladu s postmoderním étosem slučují Žákovy práce vysoké (žánr portrétu a aktu) s nízkým (specifický, odborně dosud málo diskutovaný vizuální kód graffitti, doplněný dokonce tagem - uměleckým podpisem sprayerova alter ega namísto autorského podpisu). Zajímavým tématem, zpochybňujícím věrohodnost přenosu skutečnosti prostřednictvím média fotografie za použití esteticky zajímavého nápadu, přispěla Leona Telínová. 8 černobílých a 3 barevné snímky malého formátu zachycují mikrokosmos sui generis - svět panenek a pro panenky, vypadající však na první pohled docela věrohodně jako svět lidských rozměrů. Podobně znejišťující průřez realitou provedla Marie Laburdová, když rozřezala objekty, jež nám slouží běžně k užívání (mobil, promítačka, panenky apod.). Tyto věci po chirurgickém zásahu přestaly být k užitku, a vystoupila tak jejich bytnost v jiné - estetické dimenzi, v jejich (doslova) vnitřní struktuře. Velice zdařilé video poskytl Michal Tlustý. Na snímku 'The best of the best', natočeném digitální kamerou a zpracovávaném na počítači, imitujícím akční počítačové hry a filmy pracoval 170 hodin a je to vidět i slyšet. Příběh o elitní jednotce (výborně zahrané Tlustého kamarády), která bojuje s mimozemšťany, doprovází vypracovaná hudba i zvukové a vizuální efekty. Parodizující vztah k inspirujícímu materiálu podtrhují scéna s ufouny - loutkami, připomínajícími Jú a Hele, a také sestřih úsměvných nepovedených scén na konci snímku. Kratší video daleko méně akčního ražení předvedl Dušan Skala. Jeho 'Super Mirafiori' je volně poskládaným řetězcem scén s různým obsazením a s různými protagonisty. Ireálná nálada v kombinaci s velmi pravděpodobnými situacemi, vláčná smyčcová hudba a další prvky, přibližují Skalu k lynchovské poetice. Takovou náladou oplývají ostatně i jeho fotografie středního formátu. Autonomní náměty, nedořečenost a distanc autora vyvolávají v divákovi otázky a nutkání vytvořit si svůj vlastní příběh. Zuzana Musilová se na výstavě podílí instalací a dvěma videosnímky. Instalace zahrnuje např. kombinaci zelených figurek vojáčků s těžko identifikovatelnými objekty, vzniklými slepením různých materiálů pomocí lepidel a barev. V kódu 'estetiky zvráceného' jsou realizovány i další objekty ('ozdobené' plato na vajíčka či brýle). První video 'Prostor' popisuje za pomocí deformovaného obrazu tápání člověka/kameramana ve svém okolí. Druhý film, 'Posun prostoru', je záznam performance, v níž se autorka, oblečená jenom ve spodním prádle, polepená výstřižky z časopisů, předvádí vesnici a potom i osazenstvu jejího hostince. Výstavy nejmladších umělců nejsou na naší oficiální výtvarné scéně řídké, většinou se však jedná o prezentaci vesměs klauzurních prací studentů jednotlivých ateliérů, přičemž absentuje ucelenější kurátorský záměr. V tomto směru originální počin kurátorky Mrázikové akcentoval tu polohu studentské tvorby, jež je především významově a intelektuálně podbarvená a která reaguje na současné trendy vizuální kultury. Podle mého názoru se v případě prací M. Laburdové a L. Telínové nedokázal vyhnout nebezpečí prvoplánovitosti a upovídanosti: několika objekty/fotografiemi říkají mladé umělkyně to, o čem by mohlo vypovídat pouze jedno dílo, umělecký záměr je příliš jasný; antiestetická instalace Z. Musilové zase podle mě postrádá - byť příznačně hnusný - šarm: prostě není ani příjemná, ani dostatečně nepříjemná. Pozitivně hodnotím především vposledku velice civilně a skromně působící video M. Tlustého, které je velice příjemné tím, že si ve svém hraní paradoxně na nic nehraje, a také invenční příspěvky M. Žáka. Jaroslav Balvín (foto Barby za asist. Eli)
¨  Přijďte navštívit hudební oddělení Městské knihovny v Děčíně. Najdete zde široký výběr všech žánrů včetně alternativních. V minulých přehledech jsme vám nabídli výběr z nových titulů jazzu a world music, tentokrát se podíváme, jaké filmové soundtracky si můžete v hudebním oddělení zapůjčit. Na své si přijdou milovníci klubových i komerčních filmů. Ve fondech knihovny můžete najít soundtracky k MATRIX, MATRIX RELOADED, ANIMATRIX, RESIDENT EVIL, BLADE RUNNER… až po např. hudbu k filmu HABLE CON ELLA (Mluv s ní) španělského kultovního režiséra P. Almódovara, kterou má na svědomí A. Iglesias a poslechnout si z něj můžete takové velikány brazilské hudby jako např. G. Velosa, R. Ellis či T. Jobima. Další lahůdkou je soundtrack z filmu SIESTA, kterou nahrál M. Davis s baskytaristou a producentem M. Millerem - potěší milovníky jazzu a španělské hudby. Kultovní klubový snímek FOUR ROOMS (Čtyři pokoje) má také zajímavou muziku, za kterou stojí kapela COMBUSTIBLE EDISON s velmi zajímavou zpěvačkou a těžko zařaditelným, leč pozoruhodným hudebním stylem. Další titul, který si můžete půjčit, potěší fanoušky hiphopu: soundtrack k GHOST DOG - Cesta samuraje, kterou složil a vybral 'hiphopper' RZA, bývalý člen kultovních WU TANG CLAN. K tomuto CD by se trefně hodil podnázev 'To nejlepší z hiphopu okořeněné trochou zenu'. Za zmínku stojí i kompilace JAZZ ON CINEMA aneb průřez hudbou z filmů počínaje Jamesem Bondem, konče například nedávno v TV uváděným klubovým německým filmem Hotel Bagdad. Hrají a zpívají např. M. Davis, C. Baker a jiní. Milovníky francouzských komedií typu Četník ze Saint-Tropez jistě potěší kompilace TWIST AGAIN AU CINÉ - hudba k francouzským filmům 60. let. Úplní šílenci zase ocení výběr hudby z indických filmů THE BEST OF BOLLYWOOD - indický pop ve spojení s dramatickou scénickou hudbou z ně-ko-likahodinových hollywoodských trháků. Teď trochu filmové klasiky - mimo CD THE BEST OF BOND… JAMES BOND si můžete také půjčit hudbu k bondovkám ve svérázné úpravě jazzové formace SEX MOB. Celé CD se jmenuje SEX MOB DOES MOB, doporučujeme jazzovým fajnšmekrům. Pro návštěvníky filmových klubů ve zkratce: hudba z filmů D. Lynche je v našich fondech zastoupena tituly LOST HIGHWAY, TWIN PEAKS a TWIN PEAKS - FIRE WALK WITH ME, dále jsou k mání tituly BUENA VISTA SOCIAL CLUB, hudba M. Nymana (proslavil se hlavně hudbou k filmu PIANO) k THE COOK, THE THIEF, HIS WIFE AND HER LOVER (pro nezasvěcené: Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec - filmová lahůdka od P. Greenwaye), Bjork: SELMA SONGS aneb hudba z DANCE IN THE DARK (Tanec v temnotách), dále pak například jediné, co se dá od PET SHOP BOYS poslouchat - a to soundtrack k THE CRYING GAME (Hra na pláč), LE ROI DANSE (Král tančí), AMELIE FROM MONTMARTRE, TRAINSPOTTING, PULP FICTION, DESPERADO… až po ZIGGYho STARDUSTa (David Bowle) nebo české soundtracky z filmů SMRADI (Jablkoň + Svěcený), DĚVČÁTKO, VÝLET, PUPENDO… a spoustu dalších. Jedna malá perlička na závěr: můžete si u nás půjčit také CD CYBERTROPIC CHILANGO POWER od mexické vypalovačky LOS DE ABAJO (www.losdeabajo.com), která proslula spolu s vlnou mexických filmů jako např. Láska je kurva, Mexická jízda… (na těchto
'soundtrackcích' najdete jejich hudbu) a která úspěšně vystupovala na letošní Letní filmové škole v Uherském Hradišti. Další tituly najdete na internetové adrese www.dcknihovna.cz, půjčujeme 2 tituly na týden, za jedno cd zaplatíte 20,- a otevřeno máme každý den mimo středy: 9 - 12 + 13 - 18 hod. Za hudební oddělení
Miroslava Černá (cerna@dcknihovna.cz)
¨  Po BITVĚ je každý JENERÁLEM - Války nemám zrovna rád, proč taky. Škody, ztráty, mrtví, slzy a tak. Na rekonstrukci bitvy u Chlumce, kde před 190ti lety dostal ten náfuka Napoleon souhrou náhod a okolností i kvůli velkým obětem (hlavně z řad elity carské armády) na prdel (a pak už se to s ním tak nějak táhlo), prostě na tom blbnutí nadšenců Pod Horkou poslední prázdninovou sobotu bylo něco fascinujícího. Nablýskané uniformy i zbraně, tábor s gulášem, malé děti v uniformičkách nabízející v něm vojsku co proviant kousky dřeva, čekající vděčnost. Fůra lidí na finále, děti za krkem, drobný déšť a pak zas slunce, hořící domek, rachot výstřelů pušek i hromy z děl a ještě před tím slavnostní pochod vojsk s prápory z centra Chlumce na místo bitvy. 'A jestli padnu, dejte mi na hrob kytičku', loučil se před odchodem do boje jeden voják v parádní uniformě. A chlumecká fascinace podruhé - skvělé byly velké dřevěné sochy vojáků s velkými nosy, vznikající pod dlátem a dalšími nástroji Josefa Markse přímo na pouti chlumecké. A ještě jedna zajímavost. Ve finále hudebně zábavného programu vystoupila legenda CS rocku Rebels s Jirkou Kornem na basu tak jako dřív. 'Hrajem tak dvakrát do roka, je to pro nás svátek. Klávesák, syn bubeníka žije a pracuje v New Yorku, hned po show odjel a teď už sedí v letadle a vrací se do Ameriky', byl celkem sdílný večer, hodinku před koncertem Žlutého psa na labském létě kytarista Rebels a Psa (a kdysi i Hevalu Jany Kratochvílové) Zdeněk Juračka. Pozn.: Že i dnes není válka z lacinýho kraje, jen rekonstrukce pitvy prej stála půl melounu v korunách. Dobrý, ne? (uwe) + foto
¨  Poslední srpnovou sobotu proběhl v obci Lešany ležící jižně od Prahy Den dětského časopisu ABC tématicky zaměřený na tanky a obrněná vozidla. V Lešanech se totiž nachází muzeum (www.militarymuseum.cz) těchto strojů, ve většině případů funkčních. Má původní představa o tom, že nás v onom areálu uvítají tři umaštěné tanky a jeden hakl se záhy rozplynula, neboť po vstupu, u nějž nás uvítal legendární růžový tank, nevěděli jsme na jakou krásu vojenské techniky se dříve vrhnout. Kuriozitou opravdu značnou byl již sám růžový tank, který byl socialistickými mocipány a jejich přisluhovači vydáván za střední tank T-34, přičemž se evidentně jednalo o tank těžký IS-3. Důvodem záměny strojů byla příslovečná sovětská megalománie, model: 'Vystavíme tu něco velkýho, ať Češi čuměj!' Ti pak čuměli ještě jednou v osmašedesátém. Den časopisu ABC se velmi vydařil, viděli jsme celou řadu mohutných pancéřových kolosů v akci, nejstarší syn mé manželky si dokonce, jako vítěz soutěže jmenovaného časopisu mohl vlézt i se svým mladším bratrem do tanku, jehož model vyhrál. Za pozornost stály i špionážní bezpilotní prostředky Rejs, k spatření byl i legendární tank Lidice a vojenský trabant, takzvaný kýbltrabi armády NDR. Gabrielu H., manželku známého teplického meteorologa ponejvíce zaujal obrněný transportér účastnící se v 5/45 obrany ČS rozhlasu. Jeho funkčnost komentoval náš řidič pan Jiří Závodný z Chomutova slovy: 'Kulomet to sice nemělo, leč povstalci s tím kroužili kolem rozhlasu a dělali na Němce bubáky.' Návštěvu muzea v Lešanech více než doporučuji, pokud se tam vydáte letos, tak využijete nemalé výhody a sice té, že do konce sezóny je vstup do všech vojenských muzeí zdarma. (neu)
¨  Básnířka severočeského kraje 4. část - Je až neuvěřitelné kolik autorů (autorek) básní najdeme v našem kraji. Tentokrát vás seznámím s Marcelou Zlatohlávkovou a její sbírkou básní 'Pruty naděje'. Ústecká spisovatelka je členkou Severočeského klubu spisovatelů v Ústí n. L. Narodila se 25. 9. 1962. Spolupracuje s Ústeckým deníkem, kde jí vycházejí krátké články, ve kterých se vyjadřuje ke všedním problémům. V letošním roce vydala Severočeská vědecká knihovna Ústi n. L. se Severočeským klubem spisovatelů její výše zmíněnou sbírku. Kresbami opravdu citlivými knížku veršů doplnila Kristýna Jiroušková. Začteme-li se do básní, hned v první je skryta otázka - čemu dáme naději přebolet? I v následujících je skrytá určitá obava, ale i naděje. Vyznává se z lásky k domovu, opěvuje střekovský hrad i nábřeží. Básně jsou plné metafor, skrytých smyslů. Je možné poznat, že má strach nebo obavu ze samoty, ztrácí na určitou dobu přátele, ale stále věří na pruty naděje. Láska je spojovacím článkem. Ve verších skryla myšlenky i své problémy. Budoucnost nevidí vždy optimisticky, přesto nalézáme něžné pohlazení. Věří na osud. Čtenářům dává několik rad: 'I v pohádce, kdy bylo nebylo za chyby se vždycky platilo. I v říkance, co neříká se hladce platí časem ověřená praxe. I v sedmém nebi, když si ustýláš, pod sebou velkou, prázdnou díru máš. I v komnatě, co od ní hledáš klíč, čeká tě láska, nenávist i bič. Sbírka je milá filozofickým podtextem a vede čtenáře k zamyšlení. Závěrem - s autorkou se můžete setkat na besedě v Severočeské knihovně v Ústí n. L. (původní prostor) - 16. října v 17.00 hodin. Bude to jistě zajímavé setkání. Mgr. Marie Peterková
¨  Filmový kameraman Frank Planer - Ve čtvrtek 25. září v 8 hodin uvedla Americká filmová akademie u příležitosti 50. výročí premiéry filmu Prázdniny v Římě jeho slavnostní promítání v Samuel Goldwyn Theater v Hollywoodu. Frank Planer byl za kameru tohoto snímku svého času nominován na Oscara (www.oscars.org/events/roman_holiday/index.html). F. Planer je jedním z nejúspěšnějších, ale zároveň asi také nejméně známým filmařem, který pocházel z českých zemí. Původně Franz Planer se narodil 29. března 1894 v Karlových Varech, jeho rodina později žila v Ústí n. L., kde žily také jeho dvě sestry (viz B. Rohan - Ústecký šoulet). Živil se jako portrétní fotograf, od r. 1919 pracoval jako kameraman ve filmovém průmyslu (Německo, Rakousko, Francie, Itálie), od r. 1937 působil v USA v Hollywoodu (zde se z něj stal Frank), kde se vypracoval na jednoho z nejuznávanějších mistrů ve svém oboru. V l. 1949 - 51 třikrát získal za kameru Zlatý Glób, pětkrát byl nominován na Oscara v l. 1949 - 61. Celkem natočil více než 120 filmů, z jeho nejslavnějších to jsou například 'Smrt obchodního cestujícího' z r. 1951 (dle námětu Artura Millera) nebo řadu filmů s Audrey Hepburnovou (např. Snídaně u Tiffanyho, Jeptiška, Prázdniny v Římě). Jeho poslední a nedokončený - Something's Got to Give (1962) je také posledním a rovněž nedokončeným filmem Marilyn Monroe. Zemřel v Hollywoodu 10. ledna 1963. Další informace k F. Planerovi viz filmové weby: www.allmovie.com nebo us.imdb.com. Jinak je to další ústecký příspěvek k dějinám filmu. Ústí n. L. se může pyšnit například československou premiérou zvukového filmu na jaře 1929 v budově dnešního Činoherního studia nebo první ženou, která natočila filmový dokument o své cestě kolem světa Marthou Schichtovou (1932). Z Ústí pocházel také filmový producent Rudolf Sieber, který byl manželem slavné herečky Marlen Dietrichové a otcem jejich jediné dcery. Václav Houfek (houfek@muzeumusti.cz)
¨  CZECHTEKK 2003 - 'Kolik bude stát vstupenka? Kde je nouzový východ? Můžu si tam vzít něco k pití?' Tyto dotazy určitě nezaslechnete během připravování jedné z největších a nejnavštěvovanějších FREE party v této republice. Andělka? Ralsko? Lipnice? Ledkov? Ano, i tak začíná každý ročník cz-tekku, který se snaží být utajen do posledních chvil. Kdo tam nebyl, nedokáže si představit, co umí udělat 40 tisíc lidí během pár dnů. Chudák soudruh pronajímatel, který půjčil pozemek o několika kilometrech čtverečních za 3.146,- na několik dní, zaplakal nad výdělkem. Letošní rok pořadatelé vybrali místo pro 'country party' :) nedaleko Jičína v obci Kopidlno a její části Ledkov. Byla klasicky doprovázena policií, starostkou obce, TV Novou a dalšími zástupci 'Káč káč' periodik. Během víkendu se na plochu nastěhovalo (dle médií) okolo 40 tisíc lidí, několik desítek sound systémů z Čech (např. APHRIKKA, ANALCOMANDOZ, CIRKUS_ALIEN, CABARET se 40metrovou stěnou, DIRECT_DRIVE, EASTEK, EKO, FATAL_NOISE, HYPNO, GARDENZITTY, IGRA, ISLAND, IRINOIK, KOMATSU, KR-TEKK, KURSK23, KWAN, LABYRINT, LAYKA, LUXOR, MACHINE_WORKS, MAYAPUR, MERKUR, METRO, MIKRO, TSUNAMI, MOZAIKA, MUSHROOM, MUTAPHONE, NSK, OKTEKK, VIURUs spektro, PENTATONIKA, PHABAL, REMEK, SHAMANIC, SPOFA, STRAHOV, TELE2BEATZ, VIRUS, VOSA, ZUQWA, ZMATEKK, NOVÁ EPOCHA LIDSTVA, Quix (light-produce-sound GREEN EYE LASER), ze zahraničních METEK (F), IILEGAL, STINKY PINK, etc… prostě pekelná pouť plná prapodivností, ďábelských kolotočů a světel. Systémy hrály od jemného hausu přes etnickou hudbu k hustotkám o 180 bmp. Czech-tekk, Medikafest, Festival 'o přežití, o vodu', máme spousty přívlastků k tomuto svátku techno hudby, svátku, kde zřízení padá a nastává anarchie, neplatí žádné zákony, vyhlášky ani žádná pravidla, žije se v pohodě a klidu, tančí se, užívá naprosté svobody s dalšími tisíci lidí, kde atmosféra je tak silná, že zapomínáte na to, že v pondělí máte jít do práce a opět sloužit systému. Zdviháte prostředníček a řvete hlasitě 'fuck, teď a tady - sem svobodným člověkem bez daní, poplatků'… no prostě paráda. Toto slovo sem během těch několika dnů řekla asi stokrát. Jinak lidé a příroda? I když se mi líbí teknové pravidlo 'kde si usteleš, tam si lehneš, pak vstaň a ukliď po sobě', pořád to neplatilo pro všechny. Hromada PET lahví, prostě bordelu a o lidském exkrementu dláždícím cestičku k rybníku nemluvě. Podávané medikamenty nepříliš přály lidem, obzvláště z holandských Apotheken. Že????Freetekk doprovázelo měření hladiny hluku, která přesáhla několik decibelů, dokonce paní starostka Slavíková a obyvatelé Ledkova se na nás se svými dětmi chodili koukat jak do Safari, ano byla to taková 'malá' soukromá zoologická zahrada, ale stálo to za to. Hlavní zástupci hygieniků z Hradce Králové se snažili ve zbývající desítce tisíc lidí najít pořadatele a doručit jim obsílku s informací o zastavení akce. Marná snaha. V tu chvíli si pánové už nechávali zřejmě masírovat záda opálenými roštěnkami s brčkem v koutku úst. ? Po uplynutí lhůty smlouvy o pronájmu pozemku se zjistilo, že firma Primo, s. r. o. (fiktivně vytvořená) byla vymazána z obchodního rejstříku. Soudruh zemědělec si půdu půjčil od obce, která mu ji pronajala s jedinou podmínkou - že jí nesmí pronajmout třetí osobě za úplatu. Pronajal, nezákonně se obohatil, a tím vzniká první právní spor. Druhý hned navazuje na konflikt pořadatele cz-tekku a hygieny a třetí vyplývá z podání žaloby na pořadatele ze strany starostky Slavíkové (penalizace může dosáhnout do výše 2 miliónů korun, což by bylo nemilé). Vzniká spor, kde se jeden zákon mlátí s ostatními zákony.
jeskyne@post.cz
¨  BIGBÍTOVÉ LÉTO v Krchlebech - V letních časech o prázdninách se vždy roztrhne pytel s hudebními festivaly. Jeden takový bigbítový festiválek vypadl z pytle 16. 8. v plzeňském kraji, ve vesnici Krchleby. Jako první začali hrát pro již dobře zaplněný 'dvůr' krchlebské hospody L.S.D. z Plzně. Trojčlenná skupina je zřejmě ve zdejším kraji známá, páč si řada lidí během vystoupení L.S.Déček prozpěvovala písně. Poté bylo připraveno překvapení, které zorganizoval Václav Petrmichl. Jednalo se o produkci nově vzniklé kapely (Š)Krchlebband. Ta zahrála pouze jednu píseň, a myslím, že byla škoda, že (Š)Krchlebbanda nevystoupila později. Lidé se dobře bavili, ale zatím se nikdo neodhodlal k tanci. Po (Š)Kb. se na pódiu vyloupli Intimní život. Děčínsko-ústecko-pražská formace se dvěma kytarami, saxíkem, basou, bicími a zpěvačkou. A právě IŽ dokázal publikum roztančit. Líbil se natolik, že byl nucen na přání posluchačů (z těch známých např. herec Ivan Trojan a další) přidávat asi čtyřikrát. Jako čtvrtí pak účinkovali Lili Marlen. Jejich produkci již nechybělo umělé osvětlení, a tak se tančilo dál. Po zajímavé klávesami, efekty a zpěvačkou vybarvené hudbě, se představili Beatles Revival. Názory na tuto skupinu se lišily. Někomu se líbí a někomu ne. 'Jsou to takový kašpárci…', 'Já vás miluju kluci, ať žijou brouci…' - atd. Nicméně Ilegal Beatles Broken Band, jak se hoši vtipně pojmenovali, donutili na začátku vystoupení k tanci ještě větší spoustu lidí. (A to je podstatné.) Tato si však nestačila ani odpočinout, jelikož už tu byli Precedens. Pražáci. Dobrá muzika se zpěvem Petra Koláře (který těsně před produkcí v Krchlebech stihl vystoupiti i v zábavném programu na TV Nova, v pořadu Zlatá hokejka) návštěvníky velmi bavila. Bohužel po Precedens se většina tanečníků i sedících rozhodla odejít, ale ti co tu vydrželi, mohli zhlédnout Welblouda. Pohodičková muzika se saxofonem pobavila. Na závěr zahráli ještě Matahari, ale ty už mé bystré uši neslyšely. Třetí ročník krchlebského festivalu se velmi povedl, lidí bylo také dost (tři pětky - 555 z toho asi 300 platících) a tak si myslím, že se zde všichni zase za rok sejdeme. Hlavně doufám, že přijde Anča a zbytek bráchů a séger z nedalekého Staňkova. Vykoukles
¨  3. - 7. 6. 03 - ČESKÝ BROD - 15.000 DIVÁKŮ NA ROCK FOR PEOPLE - V obvyklém čase byl i letos odstartován 9. ročník jednoho z největších festivalů v Čechách Rock For People, na který se letos sjelo zatím rekordních 15.000 diváků a vystoupilo přes 130 kapel. Letošní fesťáček se prodloužil o celé jedno odpoledne, proto se začlo hrát již ve čtvrtek na Rock and Pop Stage. Čtvrteční odpoledne se neslo malinko v tvrdším hudebním duchu. Ve 14 hod. nastoupili vyškovští Dark Gamballe, kteří začali v metalových rytmech. Nadšení bylo i z punk rockové německé kapelky Donots. Nám známí Iné kafe to drželi na stejné vlně. Visací zámek, Už jsme doma, či Krucipüsk byly významnými držáky. Z vrcholu českého rockového žebříčku nepřilétl nikdo jiný než Kabát. Závěr si ponechal legendární Brutus. V pátek se první formace ukázaly po 12. hod. Nejprve své hudební kousky předvedly vítězné bandy z internetové soutěže. Odpolední náladu nadzvedli vynikající popoví Southpaw. Nechyběly i známé české fláky, jako Anna K, která opět nelítala nízko, Kryštof, nebo Mig 21, který si přijel svým malotraktorem. Převážná většina již očekávala jednu z hvězd letošního festu, hip-hopové Cypress Hill. Sobotní den začal opět soutěženími kapelkami, ale jinak bylo opět z čeho vybírat. Po ránu se představili funkoví Nukleátní vokurky nabo punkoví Volant. K večeru přišli na scénu Tři ségry, Divokej Bill nebo Mňága a Žďorp, které nemá cenu představovat. Svůj funky stýlek rozbalili Monkey Business. Vrchol večera přichází s Oi-Va-Voi z Anglie, nebo polskými Paprika Korps. Poslední den bude opět co uslyšet. Hned po ránu Prohrála v kartách, či punkoví No Side. Svou dechovou sekci nenechala na pokoji ani Laura s jejíma tygrama. Po pódiu přeběhl i Žlutej pes, nebo Lenka Dusilová. Kurtizány z 25. av. a Walk Chock Ice rovněž nemohli chybět. Jako z posledních nedělních fláků nemohu opomenout irskou skvadru Therapy, nebo 4lyn z Německa. Až na pár deštivých přeháněk se 9. ročník fakt vyvedl jak hudebně, tak organizačně. Nezbývá nic jiného než se těšit 10. ročník. Honza Škopek
¨  HEI DOMA (kdekoliv se cejtíte v pohodě), pozdrav z NORSKA posílá Emilio a Mychadlo, 2 ústecký bandasky (aby bylo jazzno...). A jaxme se sem dostali? To bylo tak...: 15. 7. usedáme v Ústí do busu směr Petrovice, odtud pěšky přes hranice a šup na stopa - první v mým životě! Ten samej den se ocitáme v Drážďanech a Berlíně, kde zachrápnem v altánku na benzínový pumpě. Dál na ROSTOCK, odtud trajektem do DÁNSKA - 2 noci (1x u golfovýho hřiště - máme pár trofejí), druhá v parku u parkoviště. Náhoda jaxeví tomu chtěla, abysme právě tu potkali přátele mýho bratránka z Německa (svět je malej...) a ty nás hodili přes HELSINBORG do švédskýho HELSINGORU. Pod švédským nebem tuhnem 1 noc, ranní rosa je fakt krutá, kor dyž spíte pod široněm... Stručně napsáno, v NORSKU sme byli z Čech za 6 dní, v OSLU přechrupnem v +-150 cm vysoký trávě poblíž jedný fabriky a dal mastíme směr LILLEHAMMER, TRONDHEIM, s cílem POLARNI KRUH a LOFOTY. Jenže... na 1 odpočívadle ještě před 'městem zimních olympijských her' stopnem postarší pohodovou dámu - GRETU, kterážto nás posléze ochotně vezme do míst, kam bychom se teďka s báglama (+-30 - 40 kg) těžko dostávali a protože máme zájem aj o ňákej ten arbajt a její ex manžel OLAV je farmář a shodou okolností, ona za nim má teď cestu, páč chce vidět syny, frčíme též... VOLDA (www.volda.org) = menší 'studentské' (www.hivolda.no) městečko poblíž Orsty s +-6 tis. obyv. (v semestru vč. studentů +-8 tis.) hned u fjordu, oblast MORE OM ROMSDAL - dyžtak číhněte do mapy... Fšude wokolo vás parádní výhled na kopce, hory s ostrůvkama sněhu (lyžovačka samozřejmostí...), jezera s průzračnou vodou a hlavně oceán, kde sem mj. chytil 1. rybu svýho života a další den hned 5 dalších čouzků za 1 hodinu! (Mychadlo, jakožto zkušenější rybář, válel lip...) Pohodář OLAV býval velkým farmářem, bohužel však situace v Norsku není buhvíjak růžová (a prý bude hůř...), delší dobu se této činnosti nevěnuje a přilehlá pole teď prohánějí hůlky golfistů. První naše práce byla vykydat 2 chlívky plný hnoje (výstižnější výraz: sraček), což nám taky zabralo 2 dny upocenýho zasmrádlýho arbajtu... Stížnosti ale stranou, páč každej den tady nám přijde jak třeba tejden v Čechách, esi si rozumíme, prostě furt se dozvídate nový věci, komunikujete (english + 'ruka-noha jazzyk'), vstřebáváte, zapisujete... Všady vládne neuvěřitelná pohoda, lidi sou tu přátelský, ochotný, se smyslem pro humor - aspoň dle naší zkušenosti. Taky vám cpou furt ňáký jídlo - moc pobízet nás nemusej... Na farmě u móóóc hodnýýý pani CECILKY vyděláváme první peníze, její fešná dcera HEIDRUN potřebuje oškrabat a namalovat barák a tak máme arbajt na dalších pár dnů (+ nocleh, žrádluňg mňamuňg, pokecung, výletuňg...) Další naše kroky vedou přes moře do části VOLDY zvané LAUVSTAD - oškrábat a natřít (sccrabbling & painting) kravín (cowhouse) nám v rodině pana LEIDULFA a pani INGEBORG zabralo 8 dní na výtahu + žebříku (10 až 12 hod. denně). Taky hlavu mám teď barevnou jak ňákej Pan-káč... 5 synů, 1 dcera, manželky, děti - ti všichni nás tu výtečně bavěj, klídek a pohoda, nikdo do nikoho neprudí, všechno v cajku a tak to má/by mělo bejt. Nedělní výlet mi dopřává 1. wobr houbu mýho života - mohla mít tak 30 - 40 cm!!! Za těch dní strávených na farmě požerem víc ryb než za celej náš dosavadní život vč. druhu velryby zvaného 'plejtvák obrovský' - maso chutná jak hovězí. Z dalších ochutnaných specialit jmenujme klobásu ze sobího masa (mňam), speciální norskou ovesnou kaši (porridge) s rozinkama, cukrem a skořicí atd. POČASÍ - místama vedra jaxeví +-30°C (v CZ TV ukazujou 15°C, nevěřte jim...), místama celodenní vytrvalej chcanec. Jeden tu nikdy neví, a tak je lepší si na delšího tripa nabalit věci 'for all weather'... Kámo na židli vedle mě upozorňuje na další vychytávku: norský pifko za (grrrr, uaaahhh, naše nejlepší) 50 NOK - si vynásobte +-4 na naše a máte nejdražší pivko našeho žití pití bl... SLUNCE tu zapadá kolem +-22. h a jasno bývá do +-24 h, čiliže s klídkem můžete makat (jako my) do pozdních hodin a furt na to vidíte (sakra práce); čím výš pak ste (myšleno north of Norway), tím pozdějc se stmívá. ČAS - stejnej jak u nás. CENY +- stejný jako u nás, ale: 1 NOK = 4 Kč!!! K prachům třeba podotknout, že 15. srpna to je přesně měsíc od našeho 'vypluti' a my zatím utratili tak neuvěřitelně málo peněz, vůbec nic z dovezených peněz a naprostý minimum z vydělaných. Čiliže - Češi se nezapřou - vyžíraj a vyžívaj kudy můžou... A kam povedou naše další kroky? Tak předně se teďka musíme nadlábnout, pak domluvit arbajt u Olafa na farmě - stavění plotu na jeho 'road to heaven' - na +-14 dnů zůstanem a pak vyrazíme na stopa dál směr LOFOTY, POLÁRNÍ KRUH a možná dáme aj NORDKAPP. Ale jeden tu nikdy neví, kam ho vítr zavane, mezitím můžem zas někoho potkat a všechno bude úplně jinak... Mějte se všichni parádně a taky třeba někam vyražte, sou to neuvěřitelný zkušenosti k nezaplacení a hlavně pohoda jaxvin (aspoň v našom případě). A taky napištééé. HALDEBRA (norsky 'ahoj/čau' při loučení). EMILIO & MYCHADLO
PS: Na mejla se moc nedostanem, ale přesto se těšíme na novinky z našej vlasti a tak vůbec.
¨  ZA VODOU DO BELGIE - Voda je nezbytnou podmínkou života, bez čisté vody by žádný život neexistoval, právo na čistou vodu by měl mít každý jedinec… a víte, že 1,2 miliardy lidí na naší planetě v dnešní době nemá přístup k čisté vodě, je opravdu stále čas, než náš postoj k vodě změníme…? S odhodláním udělat něco víc, než jen mluvit, se vydala skupina 5 studentů ze Scholy Humanitas (www.humanitas.cz) na 'SPLASH - třetí kongres evropské mládeže o vodě', který se tentokrát konal v belgickém městečku Geel. Zástupci školy byli na tuto akci pozváni v rámci projektu 'Ciconia', který na škole běží od r. 2001. Tento jsme zároveň v Geelu prezentovali na 'fóru projektů', které slavnostně zahajoval svým projevem belgický princ Laurent. Celá akce, kterou organizovala KOGEKA (sdružení 6 škol), město Geel, 5 zástupců předchozího kongresu a nevládní organizace GREEN Belgium, začala symbolicky 22. března, na Mezinárodní den vody, a trvala 7 dní. Více než 500 lidí ve věku od 12 do 18 let z 28 různých zemí, včetně Jihoafrické republiky, týden společně žilo a pracovalo na mnoha 'vodních' projektech: voda a jídlo, voda a zemědělství, vodní experimenty, voda a zdraví, voda - zdroj života, voda v rozvojových zemích, posuzování kvality vody, voda v umění, voda a náboženství, mýty, ságy, zvuky vody. Dva studenti z naší skupiny se stali součástí dočasného evropského parlamentu mládeže, jehož práce měla závažnější charakter. Čtyři skupiny studentů se během týdne snažili hledat řešení v oblastech: voda a lidská práva, voda a solidarita, voda a místní samosprávy, voda a spotřeba. Po týdnu diskusí přednesli společná usnesení a návrhy řešení přímo v budově evropského parlamentu v Bruselu, kde jejich práci velmi ocenilo pět členů evropského parlamentu. Celý týden byl zároveň týdnem životního prostředí, kdy si účastníci vyměňovali zkušenosti z oblasti trvale udržitelného rozvoje a péče o životní prostředí se zaměřením na vodu. Projekt tak navázal na OSN, která vyhlásila r. 2003 Mezinárodním rokem čisté vody. Akce SPLASH nebyla jen unikátním zážitkem, ale i příspěvkem k šíření environmentálního povědomí a demokratických hodnot mezi mladými lidmi v Evropě.
Mgr. Ivana Paulovičová - Schola Humanitas Litvínov
¨  ANTISOCIÁLNÍ SVOJŠICE 03 - Punkový rok se sešel s punkovým rokem a přelom půlky letních prázdnin opět poukazoval na svátek neučesané hudby - a to jsme si s pár přáteli nemohli nechat ujít - IX. Antisociety Fest. Já a Sedlokan jsme osedlali plechového oře Š120 ve čtvrtek navečír a vyrazili do Helvíkovic u Žamberka nabrat posledního spolucestujícího - Štěpána 'Yettiho' Stejskala. Dříve to nešlo, páč po minikoncertu Argies a spol viz strana 65 (NÚP 09/03) v Metru předešlého večera mi jaksi nesloužil žaludek a hlavu mi okupovala tlupa nepříčetných skřítků, Budweiser je trest. Na statku v Helvíkovicích na nás čekalo rozsáhlé distro a po šichtě unavený punkový Yetti. Obložili jsme tudíž auto a za počínajícího deště vypluli směr Svojšice. Jen aby nepršelo, to jediné jsme si přáli, ale prudké bouřce v níž jsme vjeli to bylo šuma fuk. A tak za potlesku obr dešťových kapek, burácení hromů a světla z blesků jsme chvíli po půlnoci dorazili na místo určení, kde na nás již čekala Píďalka a Štěpán Málek (NVÚ). Ještě za deště jsme statečně zabojovali se stavbou stánku na zítřejší mecheche a konečně, jistě zaslouženě, jsme se odebrali ku pivku do knajpy. Co čert či čerokeez nechtěl, již u vchodu do ní nás vítal poutač Budvaru - to je pech. A tak po jednom kousku odebral jsem své tělo do spacáku a nechal zbytek osazenstva se bavit do hluboké noci. Ráno nás všechny probudilo ostré slunce a tak jsme jako ptáčata vstali již brzičko. A že po ránu bývá žízeň jali jsme se hledat pivního centra, jenže s naší a nejen naší žízní se po ránu nepočítalo a tak hrdla zůstala suchá až do poledne. Pankáči zatím obsadili místní sámošku, kde snad až na hřebíky vypili všechno co tam měli. Slunce smažilo o stošest a časem se schylovalo k začátku akce, kdo čekal prodlevy, zmýlil se. Vše začalo snad s nulovým zpožděním. Do areálu skoro konstantně proudily davy, a to nejen díky kyvadlové dopravě z Pardubic, ale i díky nepřebernému počtu tranzitů, aut, moto, kol, pěších nohou... Už ani nevím, jestli se úvodních akordů ujali Punk Floid nebo proběhla jedna z velice mála dramaturgických změn, ale zkrátka po jedné to vypuklo a už se nedalo couvnout. První se začala rozehřívat 'malá' scéna, kde hnedle v úvodu nastoupili též výše zmiňovaní Argies, také legendární P.S. s Kratosem a flaškou čůča v tramvaji a také morfóza V3Sek v Do řady! Na 'velké' scéně Zničehonic mezitím zařádili v 77 vyModelovaní tepličáci a tím připravili výbornou atmosféru pro výborné blitíčko v autobuse Sick On the Bus. Lidí valem stále přibývalo a slunce pražilo jako na Sahaře. Gambrinusovské stánky pod davem žíznivců ani vidět pomalu nebylo. I mně ne hořčice, ale alkohol z houby a studeného pivka, stoupal nad nos do hlavy. Na malé scéně zatím smažili němečtí Rejected Youth a na velkou se chystaly davy psychotiků na Davovku. Jano opět rozhazoval své škleby po celém areálu, slovenština rozhýbávala publikum, rachot jak má být. A aby lidi nezůstali jen tak stát, tak si mohli zaTleskač. A že na mě křičej, že jsem americkej píčus mně nevadí, ale baví a tělo rozSKÁče. Obloha se pomalu převlékla z modra do černého saténu a na place se objevili hoši, co mají Sníženou Pracovní Schopnost a rozezpívali celej kotel do jednoho chóru. Při Svobodě mi až naskočila husí kůže, zkrátka pro první den vrchol český scény. Do rozprouděného kotle vzápětí vlétla Konfliktní parta zo Slovače a my zjistili, že Taký sme - kotel byl opět v plném proudu. Další průběh mi už nějako splývá - díky slunci a konzumaci alkoholu na mne sedla únava jako hrom. Jen bych ještě vyzdvihl dvě psycho a rockabilly bandy, parádní šou předvedli jak čeští Green Monsters tak němečtí legendárně šílení gangsteři Mad Sin. Parádní jízda drsnýho rokenrolu s nepřehlédnutelným kontrabasem. Podle mne byli lepší Mad Sins a je fakt, že nejen já, ale i Sedlokan na ně koukal s otevřenými ústy, jak to šlapalo. Po jejich vystoupení si Fučík (jeden z hlavních pořadatelů) postěžoval, že jako show dobrá, ale že mu zlikvidovali zpěvovej aparát. No co se dá dělat - stejně to byla jízda. Pak vystoupilo několik kapelek věhlasných jmen ze spojeného království (Alternative TV...), ale jak jsem říkal ty už mi nějak splynuly. Jen jednu, a to Los Paraliticos musím zmínit, hrál tam totiž zakladatel the Exploited - Big Jon. Veselej a doopravdy mohutnej chlapík, jo a v sobotu na výkon Wattieho jen tak zakroutil hlavou... No co se dá dělat. No a vlastně to bylo z prvního dne skoro vše. Jako poslední vystoupili the Scrapy, no a na ty jsem byl opravdu zvědav, tak jsem přemohl spánek a do 4. ráno jsem bděl a poslouchal svižný radikálně antifašistický skapunk, hodně mne potěšili, škoda jen, že bdících by se skoro dalo na prstech jedné ruky spočítat. Tak i proto patří scrapákům velké díky. Tak a spánek byl opět sladký a velmi potřebný. Dobré ráno sobotní bylo zaručeno, poněvadž místo kokrhání kohouta vytáhly nás ze spacáku libé písně znojemského prasopornofolkaře Záviše, to se vám pak hnedle lépe stává. Po folku, ze kterého by Wabimu naskočila asi husí kůže, se už na zbytek dne otěží opět ujaly punkové rytmy. Jablko znetvořené L. F. rozproudilo pomalu se probouzející osazenstvo rychlým HC/punkem, podle přátel špička. Já poslouchal jen z povzdálí, opatroval jsem distro. A nebyl jsem sám, distra čítaly tak na dvě desítky a krom nich tam byly naši staří známí vegetariáni z Útulekfestu, akorát zde měli celou přenosnou jídelnu. Pak jsem opět usnul, to slunce bylo velice zákeřné. Probudil jsem se až na další útulekfesťákovce Už jsme doma a po nich na Mladé rozlety, jejichž spevak strielal husky tenisovou rakietou po publike. Docela mne zklamali, ale nemůže být vše fajnové. Zato polský Analogs měli šťávy na rozdávání a jejich punk mě konečně probral ku životu. Pak jsem skočil na gulášek do backstageovské knajpy a sledoval z vrchu asi určitě pro mne nejlepší zahraniční kapelku toho dne - Deadline - UK zplodilo zpěvačku, jak má být, dostávají velkou jedničku. Po 'obídku' už jsem jen ležérně poslouchal Šanov a Disorder, taková klasika - takže splnila mé očekávání. Den se opět klátil k noci a já už měl jaksi toho punkování tak akorát, a to ještě nehrála hlavní hvězda. Opět jak den předešlý mi nějak začalo vše sklouzávat do jednoho monotónního zvuku, a tak jen vyberu perličky, které mě z monotónie vytrhly. Jistě na prvním místě to byla legenda strakoňská Novodurská - stejně jako v pátek na SPS - zas kotel jak jeden hlas pěl písně punkové a že kotel čítal na tisíce hlav, prostě atmosféra hodná legend. Další perličkou byla návštěva z Japonska Greedy Bambi. Dvojice děvčat a jeden maník, z nichž dva se půlhoďku před hraním zmazali vínečkem tak, že ani nevěděli že hrají. Koncert trval tak 15 minutek a kytaristka Naoko se s prominutím nasrala a jako jediná střízlivá utekla z pódia a bylo po parádě. No a Exploited? Já nevím, mě to vůbec nebavilo, Wattie nezpíval, ale křičel a nějak to prostě postrádalo tu šťávu, co jsem očekával. Ať si kdo chce co chce říká, pro mne to bylo jednoznačně zklamání. No a pak už přišel zase spánek. Druhý den balení distra a těžká cesta zpět přes Helvíkovice do Ústí, do vany a do postýlky. Bylo to náročné, ale stálo to zato, takže za rok na punku na viděnou.
Barby + foto B. a Sedlo