NOVÉ ÚSTECKÉ PŘEHLEDY

   Milí čtenáři, měsíc co měsíc se na těchto místech setkáváte s poradnou odborníka ZDDR, specialisty na manželské či milenecké vztahy. Často - přímo se železnou pravidelností - se v redakci objevují dotazy, co je ten ZDDR vlastně zač? Využíváme proto momentální ZDDR-ovy sociologické stáže v místech, kam ještě nepronikl Internet a zveřejníme o něm několik pravdivých slov…
   Tento muž se narodil (tehdy však ještě jako malé dítě) 27. 5. 1970 v Teplicích, je mu tedy letos dvaatřicet let, což na první pohled není mnoho, ale vzhledem k hektičnosti svého života má odžito více než nejeden PĚTATŘICÁTNÍK. Není však pravdou, že dělal pro NASA a NATO, pracoval v podmořském výzkumu, slezl Písečný vrch u Teplic a sleduje seriál Divoký anděl, jak se o něm poslední dobou povídá. Pravdou ovšem zůstává, že spolu se zpěvákem R. Uhlířem-Šantrůčkem (Šanov 1) složil v deseti letech skladbu: ‘…My jsme ti chlapi, co jezděj na formuli, vyhráli jsme fotbal Sparty nad Slávií…’ a založili skupinu zpívající esperantem, zvanou Barbuloj (Vousáči). S narůstajícím věkem vystudoval zámečničinu (jednou mi fakt otevřel zamčené dveře!!!). Nicméně, toto dosažené vzdělání jej ne zcela uspokojilo a rozhodl se, že na něj naváže studiem sociologie a skutečně si ve svých necelých třiceti letech udělal maturitu. Jeho svěží mladický vzhled mu vždy byl spolehlivou vstupenkou do společnosti žen a dívek (a potažmo i jejich loží), z nichž pak jednu pojal za manželku jenom proto, aby na tento vztah po letech rezignoval a načerpal tak nové zkušenosti, o něž se s Vámi - milí čtenáři - dnes dělí. Jeho počátky vztahu k ženám jsou datovány dobou, kdy se - jako zámečnický učeň - prosekal skrze zeď v restauraci Hvězda (TP) na zasedání teplické sekce Socialistického svazu žen. Zasáhl tehdy několik bab úlomky padajícího zdiva a touto rumištní akcí přiložil tak i on své imaginární polénko k rozkladu světové soc. soustavy. Tím dokázal, že není žádná hnilička nebo padavka. Vojenskou službu pohříchu nevykonával celé dva roky, na tehdejší teplický punkový standard tam pobyl sice dobu průměrnou - např. Jiří Z. Závodný (Už jsme doma, SpessArt) - 1 rok; ZDDR (viz dále) - ˝ roku, Ota Chlupsa (FPB, Mimo zákon) - 2 měsíce, hRvN (VB, Státní nivelace, Veselí mládenci) - 4,5 hod. atd.) - avšak svou ZVS absolvoval se ctí, vzdor předčasnému suspendování z psychických příčin. Kdo ZDDR zná osobně, nic se tomu nediví. Pro něžnou duši severočeského poetického cynika je vojácký dril jen chabou náhražkou za aktuální rozpětí vlastního duševna. V r. 1989, po návratu z vojny, mne varoval před policejní šťárou ve SpessArtu, kde jsme s několika přáteli pořádali konspirativní schůzku. Šťára skutečně proběhla a ZDDR mi dodnes náležitě neobjasnil, jak se o ní vlastně dozvěděl. Tím zajisté nic nenaznačuji! S postupujícím věkem mi přebral asi 2 - 3 holky, čímž prokázal, že by stejně za nic nestály a stal se takovým prubířským kamenem mých tehdejších lásek. ZDDR je rovněž velkým umělcem. Jeho muzikantský vývoj vede přes kapely Podvazky, Konec Konců, SpessArt, Vyžvejklá Bambule až k současnému zakotvení v populární Radosti. Do literatury vstupuje kolektivním dílem Vodácký oddíl a básnickou sbírkou Tančíme se smrtí.
   Po kratším vegetariánském období se náš odborník celoživotně věnuje normální lidské stravě. Žije v Teplicích v Kulaťáku s dívkou Lindou, pár bloků od svého staršího bratra Pavla, bývalého hvězdáře. Zná spoustu významných lidí a rád se s nimi nechává fotit. Jeho politické smýšlení je spíše pravicové, letos volil Cyrila Svobodu - netají se tím (i když nadšený z toho příliš není). Jeho rady lidem trpícím milostnými strastmi jsou nejen oblíbené, ale i účinné. Tak to je (bohužel jen) hrubý portrét odborníka ZDDR, umělce a novináře na prahu XXI. století. Portrét muže, který může napáchat ještě mnoho dobrého i zlého. (redakce)