NOVÉ ÚSTECKÉ PŘEHLEDY

¨ LITOMĚŘICE PODRUHÉ (www.revita.cz/festival) - Filmový festival Litoměřice

podruhé (hlavní pořadatel Tomáš Vlasák) proběhl v posledním srpnovém týdnu. Šlo o nenabubřelou klidnou akci: Hosté zapadli mezi domácí a ve stanovém městečku na louce za kulturním domem bylo jen pár malých kupolí, většinou opuštěných. Hlavní dějiště festivalu - kino Máj - bylo při projekcích zaplněno. Promítaly se filmy francouzské, famácké a skandinávské, vázané tzv. Dogmatem 95, o nichž se zmíním více. Úmluva Dogma 95, již sepsali dánští režiséři Lars von Trier a Thomas Winterberg, bojuje proti povrchnímu filmu a příběhům přeplněným melodramatickými prvky, které v divákovi vyvolávají iluzi lásky a nesnesitelného dojetí. Tvůrci takových filmů se částečně musí vzdát role umělce, neboť sdělení nemá být zabarveno jejich pocity. Podle Triera pravdivé umění vzniká teprve ohraničením a limitováním, neboť pak se autor může zcela soustředit na hlavní složky svého oboru - v případě filmu tedy na příběh a herecký potenciál. Filmy jako Italština pro začátečníky (L. Scherfig), Mifune (S. K. Jacobson) či Idioti (L. v. Trier) zaujaly na jednu stranu jednoduchostí podání, natáčeny na pohyblivou digitální kameru bez efektů, na druhou stranu originalitou příběhů, rozehráváním situací i věrnými, ale neotřelými výkony herců. Kromě filmové produkce nabídl litoměřický festival také doprovodné hudební vystoupení kapel Duben v Pešti, Činna a písničkáře Jiřího Schmitzera. Podzim
¨ PŘED ÚSTECKÝM CARREFOUREM SE POKUTY NEROZDÁVALY! Množství uniformovaných policistů a hasičů možná zaskočilo náhodné Ústečany i přespolní, kteří v sobotu 7. září přijeli nakupovat do ústeckého Carrefouru. Na parkovišti před

obchodním centrem totiž právě probíhal Den s dopravní policií. Ústečtí dopraváci tam nepřijeli rozdávat pokuty, ale připravili pro návštěvníky zhruba 7hodinový program, ve kterém se představila policejní a hasičská technika a ukázky z výcviku předvedla zásahová jednotka severočeské policejní správy a psovodi. Policisté ke Carrefouru pozvali také např. ústecké hasiče, Městskou policii, BESIP, Český červený kříž a firmu Elit, která motoristům zdarma otestovala tlumiče. Improvizovanou výstavu aut renomovaných značek připravili regionální zástupci firem Škoda, Renault, Fiat, Opel a Suzuki. Už jste někdy viděli, aby dopraváci rozdávali řidičům alkohol? Pokud jste s námi byli v sobotu u Carrefouru, tak ano. Ústecký Zlatopramen totiž věnoval pivo pro řidiče, kteří se rozhodli otestovat přístroj pro měření hladiny alkoholu, který běžně policisté používají při dopravních kontrolách. Mnozí si tak potvrdili, že skutečně ‘nadýchají’ i po jednom pivu. Je samozřejmé, že tito řidiči nemohli okamžitě sednout za volant a vyjet na silnici. Děti se mohly pobavit

při kreslení na asfaltový povrch parkoviště nebo vyzkoušet jízdu zručnosti pod laskavým dohledem ústeckých strážníků. Na všechny děti čekala malá odměna. Lákadlem byl i simulátor nárazu zvaný ‘bumbác’, který přivezl BESIP. Všichni si mohli vyzkoušet, proč je důležité používat v autě bezpečnostní pásy a co s člověkem v autě udělá náraz v pouhé třicítce. Spousty návštěvníků přilákala polední ukázka simulované dopravní nehody. Profesionální hasiči vyprošťovali zraněného muže z havarovaného auta a zdravotníci se snažili zraněnému zachránit život. Chvílemi jsme asi všichni věřili, že jsme se dostali ke skutečné dopravní nehodě, protože figurant se vžil do své role velmi odpovědně. S mladíkem zmítaným v křečích musel pomoci i jeden z hasičů. Věříme, že většina lidí strávila v sobotu před Carrefourem s policisty a hasiči příjemné chvíle a že alespoň někteří přestali věřit, že POLICIE JEN OTRAVUJE SLUŠNÉ LIDI A ROZDÁVÁ POKUTY.
kpt. Mgr. Jarmila Hrubešová - Policie ČR - Správa Severočeského kraje, Preventivně informační skupina Ústí n. L. (12. 9. 02)
¨ Malý benefiční RECITÁL PETRY A OTAKARA. ‘Mnoho let hrajeme skladbu J. S. Svendsena Romance pro housle a klavír. Protože ale Petra Chybová působiště střídá a nyní žije ve Francii, vystupujeme málo. Letos v létě jsme se opět setkali a napadlo nás, že bychom mohli někomu předvést to, co hrajeme již 5 let. A do toho přišly povodně. Vše šlo rychle: v úterý se koncert v Kladívku domluvil, v sobotu 24. 8. proběhl’, říká Ota Hamák. SMSkama pozvali známé, přišlo kolem 50 lidí a do společné povodňové kasy vložili 2500,- Kč, které Ota s Petrou předali na magistrát. Během Malého benefičního recitálu hráli Bachovo Preludium, Solvejžinu píseň ze suity Peer Gynt, Chopinův Valčík a na závěr onu slavnou romantickou skladbu pro housle a klavír. Aby byl koncert pestřejší, do poloviny vystoupení zařadili minirecitál kamaráda houslisty Alexandera Nikitina z orchestru Městského divadla. ‘Je zároveň bravurním klavíristou, oba nástroje studoval v Moskvě na katedře Davida Oistracha, kde nestuduje jen tak někdo. Jeho spolužákem byl i Gidon Kremer, dnes jeden z nejlepších houslistů světa - ne-li nejlepší!’ tvrdí Ota Hamák, bývalý člen Schwarze Aussig. Pan Nikitine si své výjimečné skladby uváděl sám, o autorech i jejich skladbách velmi zajímavě hovořil. Hrál Hodinky od Francoise Cuperina, Tanec víly Dražé od Čajkovského, Tarantelu M. I. Glinky. Pro Petru Chybovou to byl zároveň debut, v Chopinově opusu pro sólo klavír prý velmi zazářila. Podle některých návštěvníků koncertu v Kladívku panovala moc příjemná nálada, což ovšem měly společné všechny zatím uspořádané benefiční ‘povodňové’ akce v Ústí. (red.)
¨ OD REÁLPOLITIKY K AUTOKULTIVACI (U příležitosti výročí útoku na Ameriku

Vám posílám svůj příspěvek Lidovým novinám ze dne 17. 11. 01, který mi jako obvykle tyto neuveřejnily.) Po mediálně nenaplněném létě udeřil podzim s nečekanou silou nutící dokonce deníky vydávat svá zvláštní vydání. Sice naplněná pouze tučnými titulky a stále dokola opakujícími se fotografiemi, ale téma je tak exkluzivní, že nejde jinak. Oním tématem samozřejmě není nic jiného, než útok na Ameriku. Na tuto pohnutou a odsouzeníhodnou událost pohotově zareagovala dokonce i Evropská fotbalová asociace a zrušila celé kolo evropských fotbalových pohárů včetně, ‘miliónové’ ligy mistrů. Na to pak reflektovala naše veřejnoprávní televize a místo duelu Sparty se Spartakem Moskva narychlo spíchla televizní filozoficko-zpravodajskou debatu. Už tato načrtla dva proudy myšlení české (a možná i světové) populace. První proud představují ti, kteří bezvýhradně útok na Ameriku odmítají s tím, že naše svobodná demokratická západní civilizace není sice bez vady, ale je nejlepší, a pro to důvody válčit s ní, existují pouze v ‘mentální’ rovině určité části obyvatel zeměkoule. Druhý proud naopak představují ti, kteří připouštějí, že si za to Amerika (zosobňující tuto západní civilizaci) do jisté míry může sama. Svět se rázem rozdělil na Neffovce a Kohákovce. A přidaly se (o den později) i Lidové noviny ve stanovisku redakce k útoku na Ameriku, kdy se staví na stranu Neffovců, a dodávají, že západní svobodná demokratická civilizace má své mouchy, ale pomalu a s neochvějnou jistotou se kultivuje. Zřejmě tu probíhá jakýsi samovolný proces autokultivace. Ale vraťme se ještě zpět do ČTV. Pátek 14. září byl vyhlášen celosvětovým dnem smutku za oběti teroristického útoku. Na to svérázným způsobem reagoval Českomoravský fotbalový svaz a klidně nechal odehrát ligové utkání Brno - Ostrava, ač byl Svazem sportovních novinářů vyzýván, aby zápas přeložil. Správně se naopak projevila ČTV, která na 1. programu nahradila komedii ‘Zítra ráno vstanu a opařím se čajem’ Michálkovým vážně laděným snímkem situovaným do dob totality ‘Zapomenuté světlo’. Volba jistě správná. Vnímavější divák si mohl povšimnout paralely se současnou situací volající po odplatě ve scéně, kdy hrdina filmu (farář) nafackuje krajskému tajemníku strany, a ten mu místo slibovaných 10 let dá pouze měsíc vazby a nechá estébáky zapálit střechu od kostela (je to jenom střecha...). Tajemník má totiž ‘vyšší cíle’. Ale veřejnoprávní médium se úplně vykolejit nenechalo. Ledva divák nad Zapomenutým světlem zamáčkl slzu, už mohl sledovat sérii krátkých veskrze humorných příběhů ze života svobodné demokratické civilizace. Tak třeba, dva tlouštíci v baseballových čapkách se snaží typograficky zarovnat dva stříbrné mercedesy třídy E, divák samovolně roztáhne koutky - trumpetové, vždyť jeden je delší...; hrdinou dalšího příběhu je strakatý aportující psík, zosobňující pohodlí, které může poskytnout pouze expreskonto vytunelované Komerční banky. Reklamní blok byl nezvykle dlouhý, zřejmě se reklama v tomto vypjatém období znamenitě prodává. Nikdo v ČT si vůbec nepřipustil, že by snad někdo mohl smutek brát vážně, případně, po dojemném Zapomenutém světle, být dokonce stupidní reklamou pohoršen. Vyjmout z televizního schématu reklamu v den smutku by mělo být naprostou samozřejmostí, je-li takový den ze strany TV pracovníků míněn upřímně. Co z toho plyne? Držte si smutek, ale nezapomeňte u toho vydělávat, utrácet a nakupovat. Zdá se, že to je hlavní motto naší svobodné demokratické civilizace. ČT tomu ještě nasadila korunu, když ve svém zpravodajství umístila před každé zprávy z Ameriky narychlo sestříhaný džingl (neboli předěl) z událostí z úterního rána. Bum, chyt, sesuv, Vesuv... Šmik, šmik, šmik! To už v ČT není nikdo soudný? Zpět do reálu. Sobotní Lidové noviny už se konečně vymanily z mediálního šílenství a přinesly ucelený soubor článků a úvah s potřebnou dávkou odstupu. Tak například Ondřej Neff se v úhlu pohledu zakopal na svých pozicích a nevylepšil to ani pesimistickou vizionářskou předpovědí. Naproti tomu Ludvík Vaculík v posledním slovu obvinil z vypracování scénáře teroristického útoku chlapy z Hollywoodu a sám sebemrskačsky udal, že si myslí, že to za to Americe patří. Nemůže si prý pomoct. Děkujeme za upřímnost. V dalších článcích se čtenář mohl dozvědět, že to s tou Amerikou není zase tak slavné, neboť na Blízkém východě praktikuje od 2. svět. války cynickou reálpolitiku. Neměří totiž každému stejným dílem v oblasti prosazování lidských práv a práva na sebeurčení národů. Amerika také svými dolary (možná dokonce petrodolary) podporovala Taliban proti Rusům. (Před několika lety prohlásil Šáh Masúd, jediný afghánský velitel, který se nenechal Rusy pokořit (a který později bojoval proti talibům), že se Afghanistán může stát centrem světového terorismu. Hleďme, už je to tady.) Možná bychom si měli položit otázku, proč Amerika praktikuje farizejskou politiku právě na Blízkém východě. Jde s největší pravděpodobností o ropu, kterou tu mimo jiné těží na základě licencí západní nadnárodní společnosti. Peníze jsou zde, a nejen zde, nýbrž v celém hodnotovém žebříčku západní civilizace nad vším ostatním. O to víc to platí v politice. Chcete se dostat do politiky a být zvolen v řádných svobodných volbách? Jako nezávislý kandidát musíte mít peníze na reklamní kampaň, anebo musíte vstoupit do nějaké politické strany podporované sponzory. Politika je v západní demokracii úzce a navíc neprůhledně propojena s ekonomickými strukturami. Chce-li západní civilizace poučovat ostatní svět, musí nejprve učinit svojí politiku nezávislou na ekonomických strukturách. Demokracie bez této nezávislosti je jen prázdnou proklamací. Další proklamací (či spíše rétorikou) se stává vzývání Boha, toho správného pochopitelně. Jestliže americký prezident na závěr své řeči o odplatě pronese ono: ‘Bůh žehnej Americe’, pak už nezbývá nic jiného, než vyslat do boje elitní jednotky křižáků. Možná by bylo upřímnější ono švejkovské: ‘zabili jste mi strejčka, tak tady máte přes držku’. Nelze než dodat: ‘ale nezničte nám při tom zeměkouli’. Milan Magi Makovec - nemakačenko
(magman@volny.cz)
¨ BRONZY EMILA FILLY - Až do konce září probíhala v Severočeské galerii

výtvarného umění v Litoměřicích (www.galerie-ltm.cz ) výstava Bronzy Emila Filly. Vystaveny byly kresby a malby z 30. let a sochy, které autor vytvořil v průběhu let své tvorby. Na kresbách a malbách s tématem bojů a zápasů antických héroů (hrdinů, např. Hérakles) se zvířaty (býk, kůň) Filla reagoval zřejmě na stupňující se atmosféru násilí, vyvrcholivší druhou světovou válkou a židovskou genocidou. Sochařská část představila sošky těl a sochy hlav. Jsou poznamenány Fillovým příklonem ke kubismu. Kubismus - umělecký směr vzniklý v 10. let. 20. stol. ve Francii (Picasso, Braque) - pracuje tak, že se na předmět ztvárnění nazírá jakoby několika pohledy. Tak vzniká zajímavý ‘patvar’, upozorňující na relativitu zažitého vidění světa. Kubismus ovšem není věda, nýbrž umění, a proto v něm nejde o přesnou metodu, návod, ale jen o možnost, nápad, který každý z umělců uchopuje svým osobitým způsobem. Filla se oproti francouzským kubistům zaměřil více na lidi než na věci. Ztvárnění hlav kubistickým způsobem v litoměřické galerii upozornilo na myšlenku, že pod fasádou víceméně stejné lidské tváře se skrývá mnoho možností, jak člověkem nebýt. Podzim
¨ Letiště ožilo leteckou SHOW. Poslední den měsíce srpna aby se jeden roztrhal.

Na hradě Mumie, u Libušky pohodovej Bohemiacon a na letišti v Užíně další ze sletů Ústecké letecké, kvůli povodním přesunutý o 14 dnů. Vítr tu sice párkrát pocuchal křídla modelům leteckých modelářů, ale ultralighty byly v pohodě. jen jich mohlo bejt víc. A v pohodě byly i mladé modelky z Teplic (nebo Litvínova) - foto přikládám. K čemu jim asi budou fotky u těch nejhezčích letadýlek, které ten den na Užíně vznikly? (uwe)
¨ Humanitární pomoc - jak kde! - Je pátek 23. srpna a obyvatelé domu 362/7 v ulici 1. máje (Ústí n. L. - Krásné Březno) se mohou konečně reevakuovat do svých bytů. Rozhodnutím hygienika je ale vše podmíněno vyklizením obrovského množství odpadků ze sklepních prostor domu. Tentokráte se nejednalo o naplavené odpadky velkou vodou, ale o tlející odpadky dodané cikánským obyvatelstvem domu v průběhu mnoha měsíců či spíše let, pro které bylo namáhavý odnášet domovní

odpad do kontejneru před domem - je přeci jednodušší vysypat své koše ve sklepě. Někdo si může pomyslet, vždyť na tom není nic neobvyklého - jde o cikány. Ano - musím souhlasit, nic neobvyklého - ale zajímavý je přístup nájemníků k likvidaci zapáchajícího materiálu. K odstranění smetiště se dostavila parta 12 cikánských úderníků, kteří ještě před zahájením prací hlasitě upozorňovali, že do sklepů nepůjdou - jsou tam krysy a těch se bojí a v sobotu a neděli oni nepracují. Následovala nekonečná pracovní porada, která zabrala více než 1,5 hodiny - nakonec naložili přistavený kontejner do 3/4 objemu a šli na 3hodinovou svačinu. Počínání této ‘elitní’ party nezůstalo bez povšimnutí, a tak byla vzápětí (přes stavební firmu) nahrazena partou 5ti Ukrajinců. Výměna se neminula účinkem - tak jak se na Ukrajince nadává, tito makali jak Stachanovci při plnění plánu. Počáteční problémy s nedostatkem ochranných pomůcek (respirátory, gumové rukavice…) se řešily za pomoci pouze jednoho obyvatele domu, který ze svých peněz nakoupil vše potřebné - a nejenom to. Materiální pomoci ze strany Úřadu městského obvodu Neštěmice či snad Magistrátu se zde nedočkali - a tak se spoléhali pouze sami na sebe. Jen když se ve sdělovacích prostředcích a to hlavně v televizi úředníci dušují - že bude poskytnuta všem, kde bude potřeba - zase jen kecy, možná že už předvolební. K jedinému ‘bílému’ obyvateli, který řídil práce a zajišťoval vyvážení kontejnerů se přidal další (mimo jiné poslední) ‘bílý’ obyvatel - vzhledem k jeho zdravotnímu stavu se jednalo o pomoc materiální - donesl 10 vychlazených piv. Při vyvážení mnohdy polotekuté ukrutně páchnoucí hmoty se jednomu z pracantů udělalo špatně od žaludku a raději odešel na ubytovnu. Zajištěný oběd se dovezl Trabantem ze Severní Terasy a tak se mohlo za dodržení hygieny obědvat na suchých a čistých místech. Ukrajinská parta makala na vyklizení sklepních prostor domu celkem 2,5 dne - vždy od 7.00 do 19.00 a bylo vyvezeno 7 velkokapacitních kontejnerů. Statisticky to znamená, že ze sklepů domu 362/7 v ulici 1. máje bylo vyvezeno něco kolem 50 kubíků domovního odpadu z velké části již ve stadiu rozkladu, vyklizení se zúčastnili pouze DVA nájemníci domu za přihlížení ostatních (cikánských), kteří konstatovali:

‘…my sklep nepoužíváme, tak proč bysme měli vyklízet cizí nepořádek…’. To, že odpadky natahali do sklepa zástupci cikánských obyvatel, jaksi pominuli. Rád bych poděkoval všem obyčejným lidem a to zejména: mým rodičům - za zajišťování obědů a pití, sousedovi - za chlazené pivo, Robertovi - za rukavice a solvinu, uklízečce Hance - za gumové rukavice, koště, mýdla, Honzovi - za respirátory, Petrovi - za benzín a olej do hotovostního vozidla zn. Trabant, firmě JAKUB, v. o. s. - za zapůjčení hadice s tryskou, panu Valovému (dispečeru TSM UL) za zajištění odvozu přeplněných kontejnerů. Doufám, že si soudružky a soudruzi rozdělující humanitární pomoc dostatečně nakřečkovali do svých příručních skladů pro své přátele, známé a obchodní partnery - protože řadovému občanovi se do ulice 1. máje dostalo po vodě maximálně jejich HOVNO - o nějaké humanitární pomoci nemůže být ani řeč. A tak se obyčejný člověk zase musel spolehnout na pomoc svých kamarádů a přátel - protože pro nažehlené byrokraty je občan zajímavý pouze v období zajišťování nových výnosných koryt - tedy období voleb. Již dnes vím bezpečně - až přijde čas, kdy na každém rohu bude na nás zírat jízlivý ksicht s budovatelskými hesly, přesvědčující, že právě ta jeho strana je ta pravá - pošlu všechny kandidáty rovnou DO PRDELE. Delta
¨ PÁLÍ(LA) VÁS ŽÁHA? - Už jen to, že byli tehdá Jiřím Černým pouštěni na jeho

antidiskotéce, musí leccos o téhle kapelce vypovídat. Zaškatulkovat ji nelze, hýří hudebnímy styly… ŽÁHA (Národní dům, 18. 9.): kytarista - dr. Linhart; basák - Jáchym Bašek; bicí - Tomáš Makovský; klávesy + saxík Jiří Šíma a zpěv + harmonika ‘SOULMan’ Marek Hlavica (foto). Nechybí dechy - trubka + trombon z YOYO bandu. Sami se označují jako SOUL-BLUES-FUNKY - to je tam asi slyšet, hlavně - ALE: Něco mi tam připomínalo orient, bývalá punkerka prohodila ‘tohle mi zní do punku’. Určité momenty jsem slyšela, těžkej rock se sóly, kdy nebylo poznat jestli to hrála kytara s efektem, nebo to vydával zpěvák (?). Čas se chýlil k 22.h a sálem zněla zvuková exhibice bicích, basy, hry ‘na tvář’, a kostelního 4hlavého chóru (kapela na způsob ‘zpívá celá rodina’) - lidi si (v počtu nevelkém) tleskem vynutili SOULMana s kytarou a přídavek. Á… už si vám někdy kapela lehla (kromě bicích) na záda na zem a při tom hrála? Mně jo. Ty lidi si prostě s hudbou hrajou, mají radost z každého tónu z každé noty… Marfushka (Marfushenka@seznam.cz),
foto: Ivan Prokop (www.zaha.cz)
¨ Dodatečné blahopřání Ladislavu Muškovi - Ladislav Muška se narodil 17. září

1928 v Semilech. Vyučil se sladovníkem. Při zaměstnání se věnoval studiu operního zpěvu v Praze. Dva roky zpíval v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého 38 let byl členem ústecké opery, kde zpíval, dirigoval sbor i režíroval, později v důchodu byl také lektorem dramaturgie. Například inscenoval pro ústecké divadlo cyklus představení pro děti ‘Pojďte si hrát do divadla’ (hrál se 8 let, 4 premiéry ročně). Mezitím a hlavně potom - prozaik, dramatik, esejista, recenzent, redaktor. První povídku otiskl r. 1956 (Zimní provoz - časopis Svět v obrazech). Přispíval do různých novin a časopisů, sborníků a našich i zahraničních periodik (Literární noviny, Host do domu, Plamen, NBI, Pól, Západ Today). Otiskl v nich sci-fi, 5 detektivek na 100 soudniček. Je spoluautorem řady sborníků, recenzuje poezii i prózu. V roce 2000 byl již potřetí zvolen předsedou Severočeského klubu spisovatelů, je členem Casanovské společnosti a Obce spisovatelů. Z rozličných literárních soutěží si odnesl několik 3., 2. a jednu 1. cenu. Ve své poslední knize šesti rodinných povídek ‘Můj táta Bivoj’ (2000) se L. Muška vrací do svých dětských let, která prožil v Semilech. Spojuje je svérázná postava jeho otce, podstaršího v místním pivovaře a ‘lidového zápasníka’. Autor s jemnou ironií a humorem mistrně zachycuje maloměstský kolorit s jeho ‘figurkami’ i velkými postavami. Při četbě je nám hezky, ale zazívají zde tragické i hrdinné tóny okupace. Důvěrná znalost pivovaru, kouzelné Jizery a autorova posedlost rybařením propůjčují povídkám onu zvláštní a neopakovatelnou poetiku, která si v ničem nezadá s nejlepšími pracemi Oty Pavla a Bohumila Hrabala. Město Ústí n. L. vydalo v r. 2000 jako první svazek edice Memorabilia ustensia knížku ‘Hrrrůůůzzy ústecké opery’ (ilust. Miloš Nesvadba). Jsou to vzpomínky na řadu let působení v Městském divadle. Dovolíte, signore Giacomo? Zajímavá knížka aforismů kterou u vzdalo nakladatelství Kapucín v Duchcově (1998). Knížka vyšla pro Čsl. společnost Giacoma Casanovy. Tři různorodé tituly - zajímavé, zábavné i poučné. Na závěr krátké informace upřímné přání autorovi L. Muškovi, dalších životních i literárních úspěchů.
Mgr. Marie Peterková
¨ Vraťme se do prázdninových měsíců a vzpomeňme ještě jednou

COSMICTRIP02 (19. - 20. 7.) na teplickém Pudláku. Popořadě: něco po 8. zahájila NIKA77. Bylo světlo, podpůrných látek málo - nikdo ve velkém parketbazénu nerozjížděl ony taneční kreace. KAISER SOZE nastoupivší po hodince (hodinové intervaly) bývá - dle slov zkušenější - prý jindy lepší. Další IGOR PATAKY (v tomto momentě mě napadlo, že i techno je umění - soustředíme-li se, vyniknou dokonale sehrané strojové zvuky). Ta rozmanitost byla obdivuhodná. Nastoupil Kanaďan MIKE SHANNON - progresivní techno, přes DEANA ‘COLE’ se dostáváme k hlavnímu lákadlu - Takaaki Itoh, který zklamal - v rozjetém bazénu (ponurý deep house) nálada lidí odumírala. Zakončil to MOUNTAIN - za světla, kdy se unaveně postavičky zachumlávaly do dek - nebo se snažily vyždímat co se dalo. V půl 7. hlavní stage ztichlo... je parádní, procházet se bazénem uprostřed noci mezi lidmi v téměř ‘karnevalových oblečcích’ za svitu barevných trubiček a přitom kopat do prázdných kelímků a lahví…
Marfushka (Marfushenka@seznam.cz) za laskavé pomoci
slečny MIS-HY V., foto: Wave.cz (www.cosmictrip.cz)
¨ Odsun ve Fillovce - Výstavou Odsun/Abschub německé autorky Elene-

Florentine Kühn zahájila podzimní část své sezóny Fillova galerie v Ústí n. L. Obrazy krajiny Sudet namalovala autorka inspirovaná vyprávěním otce svého přítele, který odsun sudetských Němců z Čech do Německa zažil. Kühnová původně přemýšlela o tom, že by tuto inspiraci ztvárnila pomocí symbolu hlav či vagónů, nakonec si však vybrala krajinu. Krajinu zraněnou, opuštěnou, s přerušenou historií. V případě Kühnové nejde o typické krajinářství, o co nejrealističtější postižení přírody, nýbrž o krajinu jako stav duše člověka, který má ke krajině/vlasti určitý vztah. Proto se autorčiny obrazy nalézají na rozhraní mezi konkrétní malbou a abstrakcí. Odsun/Abschub je putovní výstava. Po několika zastaveních v Čechách míří do Německa. Neotřele, bez ideologického či přehnaně patetického náboje, vstupuje Kühnová do česko-německého dialogu, který se zintenzívnil po rozvíření otázky Benešových dekretů. Podzim
¨ Ač se zpožděním, dovolujeme si hudební veřejnost informovat o několika prázdninových řežbách, které lokální média poněkud (tedy zcela) ignorovala. Je to pochopitelné - pokud se totiž plakáty nehemží stále stejnými jmény ústeckých tanečních zázraků a zvou (pouze) na grindové veličiny evropského formátu, je vcelku zbytečné věnovat akci pozornost, že... 4. 7. 02 se v Metru nejprve sešli čtyři pokusní králíci - Pussy Pumpers (foto), Kristýna, Wyrm (v Axelu 18. 10.) a crustový Mrázek (Rumburk); jejich záměrem bylo vyzkoušet místní aparaturu před Kafileria party II, chystanou na 25. července. Test dopadl úspěšně, jen lidí mohlo přijít více. Díky aktivitám ústeckých hudebních řezníků P. P. pak vlastní Kafileria přivítala legendární švédský grindový marast Regurgitate (t. č. na evropském turné); zdatně

sekundovaly kapely Suppository (NL), Entrails Massacre (D, foto) a tři česká uskupení - Bizzare Embalming, Močový Khameni a Needful Things. Ani tentokrát se však posluchači příliš nevyznamenali a do pokrytí nákladů bylo daleko - nicméně to nezabránilo hlavním protagonistům s uspokojením konstatovat, že zde zažili druhý nejlepší koncert celého (!) turné, zejména díky vzorné organizaci, kvalitě zvuku i zpracování propagačních materiálů, které si pak spolu s nahrávkami odváželi. A tak jen malý šrám na celkovém dojmu - Needfulové si mohli odpustit záměrnou demolici mikrofonů a flusání do odposlechů (fuj, vy dobytkové, tohle se opravdu nedělá a v Ústí si už asi nezahrajete). Jako by nastaly pověstné hladové roky, pouhý týden po decibelovém teroru v Metru se do slavného Axel Clubu přijela podívat další grindová várka - Censored a Cropment (CH), Cerebral Turbulency, Poppy Seed Grinder a Sarcom (CZ). Stejný výtěr mozků, jako v Metru, jen lidí ještě méně. Policajti tentokrát dorazili až před půlnocí - to naopak nikomu nevadilo... Co ještě dodat? Propagace, Axlíku, Tvá neskuteně pitomá propagace!!! A teď něco pro kulturní ignoranty: S našimi kontakty dnes není problém pozvat do Ústí kohokoli, a to za vstupné, které Vás rozhodně nezničí. Takže byste mohli konečně zvednout prdel a přijít, když už Vám to pod výše citovanou neustále cpeme! Zajistit např. Napalm Death pro nějakých 30 platících samozřejmě lze; za utržený peníz bychom si pak ale mohli koupit leda tak provaz a mejdlo - na pronájem vhodné půdy už by asi nezbylo... Polepšete se, jinak si na kapely takového formátu hodně dlouho počkáte! Vaši ústečtí hudební řezníci. Barney, Mormo, David Balák, Jirka B. & Akademik
PS - ještě důležitý vzkaz všem, kterých se to týká: Není jistě tajemstvím, že průměrný zvukař dnes pobírá za své (ovšem ne vždy) excelentní výkony několik tisíc. Máme-li tedy spoluorganizovat akce a případně je za hubičku zvučit nebo jinak technicky zajistit, činíme tak od jisté doby jen pro dobré přátele. Ti s námi nekomunikují účelově (pro méně chápavé - nehlásí se k nám pouze ve chvílích, kdy od nás něco potřebují), umějí si vážit práce ostatních a zejména netrpí dosti humorným komplexem vícecennosti... Barney & J.B.
¨ Hkrsnak v Suterénu - V obchodu výtvarnickými potřebami a galerii Suterén

vystavovala v září mladá ilustrátorka H. Kršňáková. Na prodej nabízené diáře s autorskou vazbou doplnily její víceméně školní práce z dob studia učitelství výtvarné výchovy na PF v Plzni a také z času stráveného na kurzu ilustrace na Chelsea College of Art and Design (www.chelsea.linst.ac.uk) v Londýně. Nejvýrazněji zastoupené zde byly komiksy, které vznikly na základě povídek ruského autora s neruským pseudonymem D. Charms. Komiksy jsou zmatené, roztěkané, lidé jsou znázorněni jakoby dětskou rukou nakreslení človíčci, obrázky v sobě mají energii čertíka, který říká: Já sem malej, ale šikovnej! S textem autora zachází Kršňáková neurvale, aby zjistila, co snese takové spojení literárna s výtvarnem. Charms ji svou hravostí, smyslem pro absurditu a překvapení, nadsázkou a černým humorem ostatně k takovému ztvárnění sám inspiroval. Kromě těchto prací byly představeny také ilustrace k Utrpení knížete Šternenhocha od L. Klímy a k Pohádkám od G. Rodariho. Kresby jsou zde již jasnější, čistší, ale autorka ani u nich neupouští od infantilnosti výrazu, naznačujícího její přístup k tvorbě jako hře. Že si ovšem Kršňáková dovede poradit odpovídající formou i s hlubšími, smyslu lidské existence se dotýkajícími myšlenkami, dokazuje knížka ilustrací na texty Filipa Topola ze skupiny Psí Vojáci. Podzim, foto: E
¨ STŘEKOVSKÁ MUMIE ŽIJEEE - A kdo by o tom pochyboval, ten asi nebyl v

sobotu 31. srpna na hradě Střekově. Těch cca 900 lidí si ale může napsat čárku, díky vstupnému 100,- Kč také přispěli částkou 28 tis. Kč na povodněmi poničené Činoherního studio (UL). Mimo to se přišli bavit, k čemuž jim dopomáhej kupa DJ’s (J. Sedloň, Mellnia, Speedy, Hoffee, Michelin, Tall), kapelky The Boom, Romano Jasnica - Gipsy Trmice, Glory Days, Rose‘n’Kranz a Skyline, sólomani J. Schmitzer a Ivan Hlas. Dále hromada stánků se vším možným (hlavně krmivo a pitivo), výstava brouků Bodyho Schneidera a Zeleného Raola, historický šerm Regent, instalace vítězného modelu Red Bull leteckého dne a v neposlední řadě půlnoční ohňostroj vč. avizované mumie. Kdo jiný zde mohl podobnou pařbu pořádat, než HeroZeroNegro, čili parta přičinlivých chlapíků v čele s Honzou ‘Čajdou’ Holingerem, autory taktéž zde konaných Čarodějnic jakož hlavně Campostell a původně i jaksi do ztracena mizejícího festivalu Hudba.Ústí. Asi půl hodinový deštík

odpoledne přerušil vystoupení Romana, střecha se na pódiu totiž nenalézala a elektrický proud dokáže být zákeřný... Osobně sem čekal trochu více tradičního cikánského folklóru, než zpopovatělé písničky produkované kdejakou partou, ale ke konci se polepšili. Následující Jirka Schmitzer zvednul náladu asi většině na parkovišti postávajících, či posedávajících diváků, jeho osobitému humoru a originálnímu pojetí jen těžko něco vytknout. Nemálo nohou roztančili funkující Glory Days tentokrát bez zpěvačky Kytičky a za tmy to pak sedlo Rose’n’Kranz s Páťou a Nepičem u mikrofonu. Nutno také pochválit moderátörra a zároveň kastelána hradu, Jirku Himmela (foto) - kam se na něj hrabe J. A. Náhlovský a jemu podobní. Písničky Ivana Hlase mi nikdy nevadily, jeho koncert na akustickou kytaru za doprovodu harmonikáře Tomáše sem náramně zapadl a nejen já si ho nad očekávání užil. Co říct k drum’n’bassovým Skyline, nebudeme-li o nich zrovna hovořit jako o ‘těch nafoukancích z Prahy’, jimiž prý ostatně nejsou? Povedený setík, kterému prospívalo dobré nasvícení, promítání na plátno aj pozdní večerní hodina. Střekovská mumie se vskutku vyvedla a já jen doufám, že v ní hoši budou pokračovat. Do té doby si lze zpříjemnit čekání např. w-endovým výletem na jednu z největších ústeckých dominant - ano, tušíte správně, právě sem.
Emilio + foto JS a JH
PS: Obsáhlejší report viz www.freemusic.cz. PSS: Na 15. 11. připravují HZN v Ústí koncert Extasy of St. Theresa!
¨ MINI-METRO-FEST-ZVUK-NA-PĚST - Na ústecké punkové scéně aktivně se podílející Houba pozvala na čtvrtek 19. září do Metra dvě německé a jednu polskou

kapelu. Na plakátech i jinde avizovaní Abscess a Mongrel z Mnichova se takřka na poslední chvíli omluvili a poslali za sebe náhradu v podobě trojky The Creeks (foto). Hrají údajně styl ’77 punk, podle mýho takovej ten dřevní (bez urážky) tří akordovej punk, co mi moc nebere, jinak v pohodě. Jejich bubeník zároveň bouchá u The Venushells, kerý v Ústí už hráli loni na Festiválku místo válek v Národním. Za druhé abscentující zaskočili No Sympathy (Hřebík-Martíček-Hrdla-Tom) slyšení třeba v Kladívku spolu s Argies, nebo zde 22. 8. na festu Ústí pod Labem. Akorát to znělo jak když hraje nějaká po tejdnu ze sklepa vylezlá kapela osmáků, páč DOMÁcí zvukař Jirka Štěrba asi neměl svůj den (nebo naopak jo) a podle výrazu v obličeji bych si troufal tvrdit, že ho to ani moc nebavilo (Martíček: ‘Zvukař nedal nic do odposlechu a my na pódiu nic neslyšeli, proto to vypadalo, jak to vypadalo…’). Uvidíme jaký zvouček tu spáchá na festu Pod jednou střechou 11. + 12. 10… U druhých Rose Means Rose s navrátivším se Bramborem už to po chvíli bylo lepší, krom toho oni sami, stejně jako např. Houba ad., neslyšeli na pódiu odposlechy. Standardně nejvíc z cca 120 platících pařilo na Houbaře, kteří na stejném pódiu 23. 11. pokřtí nový CéDo a ještě víc pak na Polské skapunkery Blade Loki. V sestavě maj kromě klasik nástrojů taky trubku a klávesy, což jim dodává dost charakteristický zvuk podpořený navíc ucholibym vokálem blonďaté Agáty. Představili novou fošnu ‘Psy i koty’ a museli ještě přidávat, takovej měli ohlas. Všechno v richtigu, akurát mi to ten večer ňák nesedlo (už když sem do protiatomových prostor vešel). Asi to bude tím klimatem, resp. podzimem vyvolávajícím u mne melancholicko-depresivní nálady, kdo ví... Emilio + foto
¨ Benefice nazvaná Ústí pod Labem - Klub METRO (22. 8. 02) - No parádička. Fak dobrá akcička. Všechno začalo už ve tři odpoledne co sme se setkali u Karfůru, nakoupili sme masa fůru a víno a šli sme grilovat do důlců na palouček. Pak, když už sme měli v sobě, sme šli z důlců na tuhlenctu akcičku nazvanou ftipně Ústí pod Labem (zřejmě podle písničky od Houby). Předtim sme ale eště navštívili všechny hospody mezi důlcema a Metrem, jelikož Beer nach wein drinken Swein. No prostě kolem osmý večer sme dorazili na místo činu. Vstup byl pádlo (50Kč). Všechno šlo na konto protizáplavový. No dál. Vona ta akce začala už v 18:30 a první hráli

DoXichtu! To aby se to nepletlo pak další pořadí nevim. Jenom můžu menovat kapely, co sem já (Johny Mistr, nejlepší bubeník) zaregistroval. Also majne líbe byly to Houba, UDG, ZEN, Radost, Dlažební kostka, RmR (Rousmýnsrous) a Incognito. Tihle nám pučili nástroje. Tak vám teda pěkně děkujeme. Prostě po Inco... sme nastoupili na plac my. Lidi si nás prostě vynutili. Já a Kubík (basazpěv) sme byli celkem oukej, ale ten Kája. Neuměl si ani zapojit kytaru jak byl zaplavenej. Neni divu, bylo už něco po jedný hodině raní. Celé naše vystoupení byla názorná ukázka, jak nemá koncert vypadat. Nedohráli sme ani jednu písničku. U Feminismu hrál Kája uplně jiný akordy atd. Celý to fiasko sme zakončili Husákem, kdy už nám vypli basu, takže byl slyšet jenom zpěv a bicí a navíc už v pozadí hrálo ňáký cédéčko. Asi Olympic. Aby se to nepletlo, Kája usnul na pódiu. I přesto sme ale byly opět nejlepší. Především já - se svým nedostižným a dnes již legendárním sólem na bicí. Offficiálně přišlo kolem 350 lidí, ale já jich napočítal 1 ooo 459 a všichni přišli zase a jen kuli mě. A co Petr Janda (foto)? Nejdřív sme si mysleli, že je to ten, co zvučí, ale pak sem se dozvěděl, že přišel ke vchodu a když zjistil kolik je vstupný otočil to a s brekotem upaloval domu. Chudák. Jinak káráme Metro za mizerný teplý homoPivo a ještě mizernější línou obsluhu, která absolutně nestíhá a dělá naschvály. Styďte se. Johny Mistr
PS: Péťo, to sis moh říct. Já bych ti pučil a nebo by sme se s klukama složili.
¨ 14. ročník Chlumeckého guláše (23. + 24. 8.) proběhl jako benefiční akce.

Výtěžek byl věnován na konkrétní cílenou pomoc obyvatelům obcí Dobkovice a Dolní Zálezly - celkem činil 37 000,- Kč. V průběhu festivalu vznikla spontánní sbírka mezi diváky. Do ‘zapomenuté’ urny diváci vložili částku 3.602 korun a 50 haléřů. Tato sbírka se stala součástí výtěžku. Děkujeme všem, kteří přispěli jakoukoli částkou, především však muzikantům, kteří se vzdali celých honorářů nebo jejich části. Pořadatelé (mujweb.cz/www/gulas)