CESTA RÁJEM A VODNÍM SVĚTEM
   Poslední prázdninový víkend již tradičně bývá rezervován pro dálkovou jízdu do Krkonoš. Nálada 25 přihlášených potvrdila, že jim přes prázdniny to kolektivní pojetí cyklistiky dost chybělo a tak se jelo. Při zemi se povalující mlha snižuje účinnost ranního slunce, které bývá odměnou pro ty, co překonali odpor k víkendovému vstávání. Ve skupině (www.sweb.cz/cyklotour.usti) vládne pohoda a teprve Bezděz viditelně vystrkuje své věže a mlha se začíná rozplývat. Je na čase, provoz na silnici houstne a dobrá viditelnost je nezbytná. Stále příjemným rovinatým profilem zajíždíme do rekreační a přírodní rezervace Českého ráje (www.ceskyraj.cz) s historickými památkami, které dávají dnešnímu cestování trochu tematický náboj. Objíždíme jeden z nejzachovalejších gotických hradů Kost, míjíme dnes již trosky památné chráněné lípy, která zde rostla téměř 300 let a před dvěma lety byla zasažena bleskem, na dálku pohlížíme na návrší s loveckým zámečkem Humprechtem. Ano Sobotka je pro naši jízdu opět polední a chutnou zastávkou. V prvních kilometrech s nasycenými žaludky se nám dostává překrásného pohledu na Trosky, které objíždíme o celých 180o. Polední slunce se ukazuje v plné síle a naše tělesné schránky jsou vyhřívány jak vlastní energií jízdou do kopce, tak ostrým poledním sluncem. Novou trasou se dostáváme do Rovenska, kde máme možnost si prohlédnout historickou zvonici s obrácenými zvony (včetně zajímavého výkladu o technologii zvonění). V dalších kilometrech již musíme zdolávat Krkonošské podhůří a přidáváme tak další metry k nastoupanému převýšení. Trasa vede přes Košťálov do Jilemnice. Hrabačov je poslední místo k občerstvení a načerpání energie před výjezdem do 1200 m n. m., kterou představuje chata Malý Šišák na hřebeni Krkonoš. Byl to již pátý výstup do těchto výšin v řadě a pro většinu to je symbol vyvrcholení léta. Společný večer, kdy jsme se těšili z odevzdaného výkonu, to svým způsobem potvrdil. V noci téměř všechny probudila bouřka a ráno nikdo nechtěl uvěřit takovému přídělu vody, které vydávaly neprostupné mraky, jež zahalily vrcholy celých Krkonoš. Nervózně jsme brzdili čas a urychlovali vývoj počasí, i když nám bylo předem jasné, že do osmé hodiny se situace nezmění. Suchým humorem nám trochu zvedl náladu Pavel, když oblečen do trička stroze odpověděl na dotaz udivené turistky ‘…v tomhle chcete jet?’ ‘To ne, ještě si vezmu něco na sebe…’ Poslední náznak odporu k volbě variantní trasy zlomil vedoucí akce slovy: ‘…válka je válka’ a vyhnal nás ven. Přesně v 8 h, ani o minutu dříve, vynášíme svá drahocenná kola a v proudu vody, která se valí přes silnici se pouštíme vstříc osudu. Jediným ochranným prostředkem jsou pláštěnky, ale v počasí, kdy by obstál snad jen neoprén, se většina dříve či později mine účinky. Voda přetéká terasovité zdi podél silnice jako vodopády a odtokové žlaby ji nestačí pobírat. Tok horního Labe ve Špindlu, kde včera ještě poklidně tekla voda, připomíná rozbouřený kanál pro rafting (při nevyšší hladině adrenalinu). Teprve ve Vrchlabí se dostáváme do normálního deště a trpělivě ukrajujeme kilometry dnešní dvoustovky. Déšť slábne, ale při vědomí, že máme před sebou ještě průjezd Jizerskými horami mnoho nejásáme. Očekávání se naplnilo. Znovu stoupáme do dešťových mraků a náhorní plošina Smědavy přidává ještě nepříjemný protivítr. Opatrnost je na místě i v dlouhém sjezdu do Hejnice. Příjezdem na vysněný oběd do Mníšku pro nás útrapy vodního světa končí. Déšť ustal, kdo může, převléká se do suchého. Po obědě nás sice čeká ještě více než 100 nelehkých km, ale tuto nutnost přijímáme s radostí, neboť se zdá, že počasí nastavuje příznivější tvář. Postupným zdoláním několika vrcholů, z nichž nejvyšší je Kryštofovo údolí, jsme si v 18 hod. mohli v cíli oddechnout slovy ‘…tak tohle bylo moje přání ráno v 8 hodin!’ Pozoruhodné na této 2denní akci byl shodný rychlostní průměr 24,5 km/h, přesto že jedna cesta vedla rájem a druhá vodním peklem.
      Mir. Konopásek