Dialektika je svinstvo. To je jednou jasný. Kdo nesouhlasí, ať radši ani dál nečte. Vývoj, spory a rozpory - to je vždycky vo hubu. A když si to pak ukradnou a zneužijou marxisti, tak tuplem. Ale taky to může znamenat ‘umění vést rozhovor’. To se teď v Čechách moc neumí. Zhusta jde o rozhovNor. Většina lidí vás vydrží poslouchat, dokud s nima souhlasíte. A číst, dokud se vejdete do 10 řádek. Dál už je to nuda, nesoustředěnost, vopruz. Dialektika je ale taky někdy vydávána za vrchol abstrakce. To je ovšem už dalekosáhlej průser, protože kdo si pod tím co představí…? (Stará Blažková třeba tu mazanici vod Pynkasa, co se jí z ní uďálo blbě vod žaludku na tý výstavě, jak byli s taťkou v Praze - něco prej z Kuby, nebo vodkaď měl bejt ten sajrajt.) Člověk si to strašně nerad připouští, že je všecko v pohybu a nekonstantní, že jdou různý fakta logicky, historicky i prakticky (v důsledku ovšem bohužel DOST NEprakticky) proti sobě, že se tohle s támhletím prostě vylučuje… a konečně že i on sám je silně nekonstantní, ba leckdy instantní jak nesscafé. To ostatně často vidím v práci. Ale to bychom se od ekliptiky vesmírnejch těles (a proč se ta kurva Venuše otáčí opačně!?) přes jízdní řád Dopravního podniku dostali až na pohyb atomů, Hérakleita, Aristotela a víceméně skoro všechny tyhle dědky. Já jsem si dialektiku připustil s konečnou oplatností letos, když jsem měl čas o dovolený přemejšlet. (Máte ještě někdy čas přemejšlet? Já snad jen v noci, když nemůžu usnout, což se mi ještě pořád občas stává, i když se to už posledních 6 let lepší…) Tak jsem přišel jedný noci na to, že už fakt všechno nestihnu. A že se z toho asi není nutno pokadit. Jednak jsou to takový ty prkotiny, jako že když konečně seženete všechno (ale opravdu definitivně VŠECKO!) oficiálně vydaný od Dylana, Younga, Bowieho nebo Waitse, proradní dědci se vzápětí vzchopí k další vlně tvorby a vyprdnou několik novech cédéček, neřkuli dívídíček - a starej se, blbečku! Horší je, že když na chatě dodělám terasu, dlažbu a rigol na odtok vody, už se mi zas rozpadá to, co se dodělalo před pár lety u potoka a když je pak hotový i to, už by to chtělo novou střechu, přeorganizovat sklep, pokácet nějaký stromy - a když je dřevo pořezaný a uklizený, zjistím defekty na tý první dlažbě a jedu znova dokola… Tak s tím už jsem se vyrovnal taky. Podobně je mi jasný, že nikdy nebudu mít kompletní seznam všech svejch LP, CD, MC, DVD, ani už asi nikdy nenajdu všechny PF’s , který jsem nadělal od r. 1975 a který jsem si měl v úmyslu zkompletovat ve zvětšení na A3 do jednoho svazku. Všimli jste si toho? Vždycky, když chcete mít něco kompletní, aspoň jedna věc vám k tý dokonalosti chybí. Vždycky, když shrabete zahradu, spadne na čistej trávník několik dalších lístků z břízy. Nebo se vám na něj vysere sousedovic pes. A někdy drze i váš vlastní. To jsou ale horší věci! Jako třeba že komunisti asi fakt nikdy nevychcípaj. Na jednoho šťastně zpopelněnýho zakládajícího člena strany se narodí jeden až 2 mladí perspektivní členové Gottwaldjugend - a vstanou noví bojovníci, samý kurvy žádající (pardon - to jsem si trochu vypůjčil a mírně předělal z Plastiků). A to je prej furt všecko ta dialektika. Tak fajn. Aspoň že občas je spravedlnost. Ale všichni si ten věčnej pohyb a soulad v rozporu nepřipouštěj. Třeba Ivanka Trumpová tuhle na nějakým mejdanu řekla: "Musíte si udělat ňáký ‘go’" (ona už jí ta čeština moc nejde) a vzápětí svou připitomělost stvrdila ujištěním, že jestli ji někdy její vnouče osloví ‘babičko’, ‘odkrouhne’ mu všechny hračky. Tak tomuhle říkám 1) vzorové nepochopení dialektiky a zároveň 2) názorná ukázka pravdivosti přísloví o nepřímé úměře inteligence sedláka a velikosti jeho brambor. ‘Nikdy nikdo nic nemá míti za definitivní’ bude tak asi nejvýstižnější, čím se tohle všechno dá shrnout. A když se s tím smířím a přidám třeba poučku, že ‘méně je někdy více’ (což je ovšem leninská teorie - tak prrr!), třeba nějak překousnu i to, že jsem na tý ‘lázeňský’ dle očekávání opravdu nestihl všechny ty kapely, co jsem chtěl a že třeba ‘někdy příště’, anebo pokud ne, tak se taky hovno stane. Ale víte, že se k tomuhle člověk propracovává někdy i 57 let? Docela by mě zajímalo, kolik je lidí, co to mají taky tak. Yarda Pichlík