Nedávno se někdo rozčiloval, že píšu o věcech, které znám a které jsou mi blízké. Dobrá, příště zkusím popsat něco, co neznám a co je mi díky limitům mého mozku cizí, jak jsem se o to 5 let pokoušel při matematice v době studií na nejmenovaném jihomoravském lyceu. Profesor onoho oboru je na fotografii vpravo při družném hovoru s frontmanem jistého sč. radikálního baletu a vysedávají právě v lokálu Pixla, o němž nyní čtete. Abychom se do Pixly dostali, nemusíme hned páchat sebevraždu s následným žehem, stačí nám k tomu mnohem méně. Sedneme do auta a šup, za pár hodin jízdy smrtonosnou Dé jedničkou vystoupíme před slovenskýma hranicema v půvabném rovinném městysu zvaném Břeclav. Po sjezdu z dálnice projedeme nejprve čtvrtí zvanou Stará Břeclav a nenechajíc si do hlavy podprahově vsunout místní odrhovačku ‘Za Starů Breclavů’, dojedeme až na most přes Dyji. Most máme po pravici a nesmí nás ani zmást název ulice Národních hrdinů. Naopak nalevo, přímo proti policejní stanici, lidově zvané fízlárna, nachází se hospoda Pixla. Bar vedle je Leonardo Da Vinci, my se však touto podivnou šifrou nedáme zmásti a vstoupíme o pár metrů dále do pravé svatyně kultury a oddechu. Šero je v hospodě vždy výhodou, my přizpůsobíme zrak a spatříme-li za barem pana Václava, máme vyhráno. Pivo si můžeme vybrat z nesčíslna druhů, osobně bych doporučil značku Holba, neboť se u ní mlsně olizoval i gargantuovský meteorolog Novák, o němž je známo, že do sebe jen tak něco nevsrkne. Vzadu v hostinci je pódium jako stvořené pro místní kapelu či menší divadýlko z Teplic. Petr Stolař s Divadlem V Pytli tam však, co jsem tak slyšel, zatím nezavítal. V restauraci Pixla se v půli dubna střetávaly osobnosti všeho druhu. Důvodem byla oslava narozenin místního magnáta a mecenáše umění - pana Zdeňka Filípka, známého tiskaře. Nechyběl ani jeho kámoš, pan Chromý i s bratrancem Jardou, který sice za 20 let, jež jsem ho neviděl, mírně postříbřil své ochlupení, ale jinak na něm čas nezanechal nejmenších trhlin. Kromě lidí, o nichž prý píši pořád, tam byl zmíněný hydrometeorolog, básník Jelen Linhart, renesanční umělec Stejskal, malířka Veselá Tamme, nezaměstnaný pan Radek Musil a majitel firmy na zařízení umožňující nám prodloužit život, když nám v nabouraném autě teče benzín do bot, pan Václav Z. Vytlačil. Návštěvníci z místních taky žádné nuly - významní fotografové, profesoři matematiky, místostarostové, význační rakvičtí vinaři Pavel Puklický a Josef Vajbar, dělníci, rolníci a pracující i nepracující inteligence. Zážitek nadjiné zajímavý nastal, když mírně ojíněný pan M. z T. upadl na chodníku a okolo projíždějící městští policisté jej nakládali do auta. Skupina návštěvníků lokálu se jako mrštný chameleónův jazyk vyvalila před hostinec, pana Musila pomyslně přilepila do svého středu a vcucla se s ním zpět. Udivení strážníci vypadali jak v Jiříkově vidění, neboť snadná kořist zmizela, pavouk zíral a moucha nikde. Ano, i takovéto věci se Vám mohou přihodit na oslavě, kde Whiskey teče proudem a piva řečišti. Někdo si možná všiml, že s výjimkou malířky Veselé-Tamme na oslavě absentovaly ženy. Že by se snad sešla skupina zakuklených bukvic?? Nikoli. Všeobecně platí, a výjimky jen potvrzují pravidlo, že ženy jsou pěkné, milé a je jich někdy moc. Tak tady jich holt bylo málo. I takováto akce má své kouzlo, neboť když k ránu do lokálu dorazily první srnky a otevřely ústa, pod přívalem jejich duševních zblitků jsme zjistili, že jsme vlastně o nic nepřišli. Pixla se mi líbila a je-li nejvíc bodů v hodnocení 6, dostává sedmičku. (hrvn)
Nedávno se někdo rozčiloval, že píšu o věcech, které znám a které jsou mi blízké. Dobrá, příště zkusím popsat něco, co neznám a co je mi díky limitům mého mozku cizí, jak jsem se o to 5 let pokoušel při matematice v době studií na nejmenovaném jihomoravském lyceu. Profesor onoho oboru je na fotografii vpravo při družném hovoru s frontmanem jistého sč. radikálního baletu a vysedávají právě v lokálu Pixla, o němž nyní čtete. Abychom se do Pixly dostali, nemusíme hned páchat sebevraždu s následným žehem, stačí nám k tomu mnohem méně. Sedneme do auta a šup, za pár hodin jízdy smrtonosnou Dé jedničkou vystoupíme před slovenskýma hranicema v půvabném rovinném městysu zvaném Břeclav. Po sjezdu z dálnice projedeme nejprve čtvrtí zvanou Stará Břeclav a nenechajíc si do hlavy podprahově vsunout místní odrhovačku ‘Za Starů Breclavů’, dojedeme až na most přes Dyji. Most máme po pravici a nesmí nás ani zmást název ulice Národních hrdinů. Naopak nalevo, přímo proti policejní stanici, lidově zvané fízlárna, nachází se hospoda Pixla. Bar vedle je Leonardo Da Vinci, my se však touto podivnou šifrou nedáme zmásti a vstoupíme o pár metrů dále do pravé svatyně kultury a oddechu. Šero je v hospodě vždy výhodou, my přizpůsobíme zrak a spatříme-li za barem pana Václava, máme vyhráno. Pivo si můžeme vybrat z nesčíslna druhů, osobně bych doporučil značku Holba, neboť se u ní mlsně olizoval i gargantuovský meteorolog Novák, o němž je známo, že do sebe jen tak něco nevsrkne. Vzadu v hostinci je pódium jako stvořené pro místní kapelu či menší divadýlko z Teplic. Petr Stolař s Divadlem V Pytli tam však, co jsem tak slyšel, zatím nezavítal. V restauraci Pixla se v půli dubna střetávaly osobnosti všeho druhu. Důvodem byla oslava narozenin místního magnáta a mecenáše umění - pana Zdeňka Filípka, známého tiskaře. Nechyběl ani jeho kámoš, pan Chromý i s bratrancem Jardou, který sice za 20 let, jež jsem ho neviděl, mírně postříbřil své ochlupení, ale jinak na něm čas nezanechal nejmenších trhlin. Kromě lidí, o nichž prý píši pořád, tam byl zmíněný hydrometeorolog, básník Jelen Linhart, renesanční umělec Stejskal, malířka Veselá Tamme, nezaměstnaný pan Radek Musil a majitel firmy na zařízení umožňující nám prodloužit život, když nám v nabouraném autě teče benzín do bot, pan Václav Z. Vytlačil. Návštěvníci z místních taky žádné nuly - významní fotografové, profesoři matematiky, místostarostové, význační rakvičtí vinaři Pavel Puklický a Josef Vajbar, dělníci, rolníci a pracující i nepracující inteligence. Zážitek nadjiné zajímavý nastal, když mírně ojíněný pan M. z T. upadl na chodníku a okolo projíždějící městští policisté jej nakládali do auta. Skupina návštěvníků lokálu se jako mrštný chameleónův jazyk vyvalila před hostinec, pana Musila pomyslně přilepila do svého středu a vcucla se s ním zpět. Udivení strážníci vypadali jak v Jiříkově vidění, neboť snadná kořist zmizela, pavouk zíral a moucha nikde. Ano, i takovéto věci se Vám mohou přihodit na oslavě, kde Whiskey teče proudem a piva řečišti. Někdo si možná všiml, že s výjimkou malířky Veselé-Tamme na oslavě absentovaly ženy. Že by se snad sešla skupina zakuklených bukvic?? Nikoli. Všeobecně platí, a výjimky jen potvrzují pravidlo, že ženy jsou pěkné, milé a je jich někdy moc. Tak tady jich holt bylo málo. I takováto akce má své kouzlo, neboť když k ránu do lokálu dorazily první srnky a otevřely ústa, pod přívalem jejich duševních zblitků jsme zjistili, že jsme vlastně o nic nepřišli. Pixla se mi líbila a je-li nejvíc bodů v hodnocení 6, dostává sedmičku. (hrvn)
