u OTEVŘELA SE KAVÁRNA BÁRKA!!!!! V úterý 15. května se slavnostně otevřela BÁRKA KAFE (www.catering-kavarna.cz). Kavárnička jak má být, není ale zase tak úplně obyčejná. Obsluhují v ní totiž klienti občanského sdružení Fokus (www.fokusul.cz), které pomáhá lidem s duševním onemocněním. Slavnostní zahájení bylo milé, prostor kavárny se proměnil v galerii obrazů Martina Kuriše (www.kuris.cz). Je nejen výtvarníkem, nýbrž i nadaným divadelníkem. Jeho pravdivé loutkové představení ‘Marnotratný krejčí’ sledovali se zájmem všichni - dětští i dospělí návštěvníci Bárky. Kmotrem kavárny se stal herec Roman Zach, jenž rozdával nejen podpisy, ale i úsměvy a pohodu. Přítomné ‘dojal’ svým vystoupením s kapelou THE TWO EGGS. Nakonec byl pokřtěn nápojový lístek, který všem vřele doporučuji, neboť je doplněn vtipným komiksem. Posezení v příjemné kavárně v Ústí n. L. dosud chybělo, nyní je tu Bárka (tréninková kavárna s pracovně rehabilitačním programem - kontakt: Mgr. Hana Kynštová - manažer, e-mail: kynstova@fokusul.cz, tel.: 739-612 423; Milena Stehlíková - odborný mistr, e-mail: stehlikova@fokusul.cz, tel.: 739-048 678, Mgr. Milan Kutina - manažer tréninkového pracoviště, e-mail: kutina@fokusul.cz, tel.: 731-495 420; Kateřina Rubešová - odborný mistr, e-mail: rubesova@fokusul.cz, tel.: 731-495 421) a všechny zve na návštěvu, jen prosím buďte k obsluze shovívaví. Může se Vám totiž stát, že místo džusu dostanete kolu, ale není to úmysl a proto nedělejte problémy, všichni se přeci čas od času spleteme J . Kde: Prokopa Diviše 1605/5, 400 01 Ústí n. L. (budova vedle kina Hraničář), e-mail: barka@fokusul.cz; kdy: PO - ČT 10.00 - 18.00, PÁ 10.00 - 20.00, SO + NE zavřeno (zatím); co také kavárna nabízí: točená KOFOLA, prodej látkových hraček a výrobků z truhlářské dílny vyrobených klienty Fokusu, výstava obrazů Martina Kuriše (do konce června 07), kuchařský program - bagety, tousty a jiné chuťovky… Zuzka Kailová (zkailova@seznam.cz)
u VĚŘILI BYSTE, ŽE JSEM V TEPLICÍCH 32 LET a nikdy jsem nebyl na Zámecký? Myslím tu bejvalou plovárnu. Až tuhle sobotu (19. V.) mě k tomu vybudilo jedno výročí. OTA ŠNAJDR, teplický rockový buditel, světlonoš, chlap se silou Samsona, smíchem dítěte a duší panny, tu slavil - považte - PADESÁTINY!! (Do prdele, Oto, to už je to fakt 30 let, co se známe?) Pivo teklo proudem zadarmo (strejda Ota ví, co my rádi), jenom asi tak od poloviny se zdálo, že narazili JAR. Ale zase kdo si počká… A taky hráli! Naštěstí ne na cimbály. Teplická MODRÁ RAKETA (to já schválně, kluci, abych vás pozlobil) s čím dál lepším Markem Lepším za mikrákem, navíc zjištění, že skladba o ‘Route 66’ je jeho vlastní, mě fascinovalo, protože ta je prostě totálně geniální a MĚLA BY BEJT SLAVNÁ! Kdyby teda byla nějaká spravedlnost. Jó, route 66 je cesta cest a Los Angeles je město andělů a hvězd. To nic, to samozřejmě každej ví, ale málokoho by napadlo tomu dát tak údernou melodii, která není vykradená ani ze slavný Troupovy stejnojmenný (první skladba z první LP Rolling Stones), ani ne moc z těch Free, ke kterejm se mi Marek vlastně zbytečně přiznával, protože otočit rytmus je tvůrčí přístup, tak klid! Pak hrála vejprtská kapela GENT. Začli nekompromisně jižansky a vzápětí se k nim na pódium přivehementil slavný teplický rodák Míra Židlický, tentokrát nejen bez klobouku, ale i bez své kapely Míchačky Betonu… a to byla jízda! ‘Locomotive Breath’ je povinnost znát, takže tu s ním lehce zvládli, pak byl taky blok ‘for our special guest named Ladya Stoytchenko’ - jmenovaný teplický cvalík odzpíval zcela suverénně několik odrhovaček k pomilování… - tak to jsme fakt netušili, že takhle intonuje! Pak trochu upadli do popiny, ale ke konci došlo opět ke vzchopení, zaržál mustang Sally a úplně na závěr se i pramínek vlasů stříhal… A ten jejich basák - kdyby byl vlasatější, o půl hlavy menší a měl v ruce místo basovky sólovku, tak je to celej Steve van Zandt od Springsteena. Dost se tančilo a ke konci šli páni do trenek a kalhotama točili nad hlavou (Ota si jako obvykle začal), připojili se i ředitelský hlavouni jako Perch - stačí vám to? Kolem půlnoci sice přijela policie, protože nějakej debil si stěžoval na hluk (přilehlá pražská výpadovka, prudící souvisle bez ohledu na denní/noční dobu, jim nevadí, ale muzika je halt problém odjakživa [blbečkove důchodový - dyť se vyspíte dopoledne!!]), ale kluci byli uznalý, byla s nima (na policajty) docela rozumná domluva. Nakonec ani nevadilo, že poslední 2 hodiny už došlo pivo - vono to tvrdý má taky něco do sebe. Akci hodnotím jako totální úspěch, dokonce na ni přijeli kromě toho Míry Ž. i další lidi až z metropole, jako např. pan Ing. Rejdal, kterej tam ovšem možná byl celkem nevinně - no ale byl! Když jsme pak šli domů a dali ještě zastávku U Krysy, protože žízeň je opravdu věčná, jak věděl a proklamoval už Šimkův Lomcovák, pokouřili, zasmáli se a pobavili zájmem teenagerů o mou kočičku, která by jim skoro mohla dělat maminku… - no může bejt vydařenější den/noc? Samozřejmě - Oto, že ještě jednou padesát, to je ložený! Yarda Pichlík (jpichlik@tiscali.cz)
u KDO MĚL TO ŠTĚSTÍ A PŘIŠEL VČAS NA LETOŠNÍ ČARODĚJNICE na hradě Střekově, mohl na vlastní oči spatřit jednu z bezesporu nejzajímavějších osobností současnosti - herce, komika, spisovatele, ale v posledních 20ti letech především cestovatele Michaela Palina. Pokud ctěný čtenář tápe, pak nahodím nápovědu - na konci 60. let spoluzakládal kabaretní skupinu Monty Python's Flying Circus, jejímiž dalšími členy byli Graham Chapman, John Cleese, Terry Gilliam, Eric Idle a Terry Jones. Jejich stejnojmenný TV pořad pro BBC (1969 - 74) se stal kultovní záležitostí díky naprosto šílenému a nekonvenčnímu smyslu pro humor, který neuznával žádné zábrany. Později hrál v mnoha filmech a stal se též stal uznávaným spisovatelem. Velký úspěch měly jeho cestopisné dokumentární seriály Around the World in 80 Days (1989, Cesta kolem světa za 80 dní), Pole to Pole (1992, Od pólu k pólu), Palin's Column (1994, Palinův sloupek), Full Circle with Michael Palin (1997, Uzavřený kruh s Michaelem Palinem) a Hemingway Adventure (2000, Hemingwayovo dobrodružství). Michael se stal jedním z nejslavnějších cestovatelů naší doby, dokonce ho časopis Wanderlust (www.wanderlust.co.uk) nominoval jako jednoho z 10ti největších cestovatelů všech dob. Navíc je z tohoto top ten jediný žijící. Kromě mnoha cen za konkrétní díla mu 31. prosince 1999 britská královna Alžběta II. udělila titul CBE (Commander of the Order of the British Empire) za jeho služby televiznímu dramatu a cestovatelství. V současné době pracuje na projektu New Europe o zemích bývalého komunistického bloku (více na www.palinstravels.co.uk). Poslední část této výpravy vede právě v současné době ze Slovenska přes ČR, aby vše dokončil u sousedů ve východním Německu. Nesmírně příjemný, nenápadný a kultivovaný 60tník na hradě točil vystoupení Yellow Sisters a také hrad samotný a lidskou chásku, která se tam na pohanském svátku pálení čarodějnic sešla. Jak dokument dopadne, a jestli se v něm něco z Ústí objeví, budeme moci vidět asi někdy koncem roku na BBC a věřme, že si seriál také najde cestu do české televize. Pozn - foto je autentické z hradu, společnou fotku s panem Palinem mi doufám Pavel Hájek nějak dopraví (díky!). Pavel Mareček (pavel.marecek@advokathm.cz)
u PRVNÍ MÁJ ZA HNÁTOU PROBĚHL BEZ PROBLÉMŮ - všechny plánované kapely dorazily a zahrály, líbilo se, uteklo to jako voda, lidí dorazilo ku spokojenosti všech zúčastněných (cca několik stovek) a na dobrou náladu a všeobecnou pohodičku se dalo narazit na každém kroku. Navíc ani tentokrát nám během festiválku nepršelo, i když počasí bylo trošku zrádné - na první pohled slibované palermo s azurro oblohou, ale studený (asi severní) vítr nenechal nikoho dlouho bez svetru či mikiny, o pobytu pouze v tričku ve stínu nemluvě.Majk (kapela@snehulaci.cz)
u ZA SNĚHULÁKY I DALŠÍ HUDEBNÍ BANDY jsme velice potěšeni, že tato akce má tradici a děkujeme všem zúčastněným 5. jubilejního ročníku, kterých je rok od roku víc a víc a věříme, že v této akci budeme moci dále pokračovat. Jak jsme již psali, žádali jsme město o malou finanční podporu, které se nám nedostalo (rádi bychom lidem nabídli i nějakou hvězdu, ale nedá se to se schodkem několika tisíc Kč - to prostě nejde). Takto jsme schopni (nevýdělečná akce - bez vstupu) zaplatit pozvaným regionálním kapelám jen minimální cestovní výdaje. Přesto ale již v tuto chvíli můžeme slíbit, že vydržíme a ostatně i Hnátafest 2008 je již pro velký zájem pohodové-hudby-chtivých lidí hudebními tělesy plně obsazen. Závěrem bych jen rád, protože to nikdo jiný zatím bohužel neudělal, za akci poděkoval provozu restaurace ‘U Hnáty’, pivovaru ‘Staropramen’ (v r. 2008 se prý budou podílet pro změnu ‘Ústecké pivovary’), Magistrátu města Ústí n. L., autoškole pana Cigána a především sami sobě - kapele SNÍH NA SCHODIŠTI (snehulaci.cz), za čas strávený přípravami a za finance z vlastních kapes, bez kterých by to nešlo zorganizovat. Hnátafestům x-krát ZDAR! Joskatroska (joskatroska@seznam.cz)
u FebiofesT po letech zase v Ústí! ‘Tak to si nenecháme ujít’ , řekli jsme si ve středu 11. 4. a s lupeny od Emua v kapse vyrazili do ústeckého Domu kultury na slavnostní zahájení ústecké části celorepublikové přehlídky domácích i světových filmů, pořádanou již 14. rokem panem Fero Feničem, který se zahájení osobně zúčastnil. Nejprve nahlas popřemýšlel o příčině většinou slabé návštěvnosti ústecké části festivalu, poté se jal představovat hosty, kteří přijeli oslavit vůbec první premiéru filmu Bestiář natočený na motivy bestselleru Barbory Nesvadbové, vč. režisérky Ireny Pavláskové, kameramana F. A. Brabce, herečky Jitky Čvančarové ad. A pak už se konečně zhaslo a na plátně se začal odvíjet příběh slečny Karolíny (Danica Jurčová - SK), která řešila své milostné problémy svérázným, často vtipným až dojemným způsobem. Film myslím nikoho neurazil, ale ani v nás nezanechal hlubší stopy. Po ukončení se rozběhla diskuse s hrstkou návštěvníků, kteří po produkci zůstali sedět na svých sedadlech. Režisérka Pavlásková pěla chválu na práci kameramana Brabce a naopak. Dozvěděli jsme se pár zajímavostí z natáčení a poté byli k našemu velkému údivu pozvání do prvního patra KD, kde byl připraven obrovský bohatý zahajovací raut. Až tehdy jsme pochopili, že pořadatelé jistě očekávali daleko větší návštěvnost. Během zajímavých družných hovorů s představiteli filmu proběhla série panáčků, při kterých se pan Fenič a ostatní stále podivovali nad nízkou diváckou účastí, když všude jinde mají vždy vyprodáno. Dá se tento ústecký fenomén vůbec neÚstečákovi vysvětlit? Druhý den festivalu byl uveden film Barevný závoj (USA, Čína), který získal přízvisko ‘Vzpomínky na Asii’. Ten jsem bohužel neviděla. Poslední festivalový film Edith Piaf/La Mome: La vie en rose (F) úžasným uchvacujícím způsobem vyprávěl o slastech a strastech slavné francouzské šansoniérky, přezdívané ‘Vrabčák’, kterou naprosto dokonale ztvárnila herečka Marion Cotillard. Dlouho jsem neviděla tak vynikající herecký výkon a zajímavé vyprávění. Za uvedení tohoto filmu pořadatelům velmi děkuji. Doufám, že zase za rok nashledanou na Febiofestu. Ráďa & The Gang (ra.do@seznam.cz)
u NEOČEKÁVANÝ DÝCHÁNEK S VYPSANOU FIXOU - V ústeckém klubu Circus vystoupila 17. a 18. dubna pardubická punková kapela Vypsaná Fixa s nezničitelným zpěvákem Márdim. Všichni, kdo tam byli, mi jistě potvrdí, že to byl na tak malém prostoru neskutečnej nářez.. Nejlepší pop art je prostě Ledňáček a Kofola!
u Z Márdiho i z početného, divoce křepčícího obecenstva se jen lilo a byla to, jak se říká, velká paráda a všichni jsme měli ‘dobrou náááladu’. Kde ale všichni byli, když o týden později v pátek dorazila do Circusu zajímavá osmičlenná formace Neočekávaný dýchánek? Početná kapela (současná sestava: Antonín Hluštík - el. kytara, zpěv; Zuzana Hanzlová - zpěv, flétna; Jaroslav Richter - mandolína; Michal Šmíd - akordeon, ak. kytara, zpěv; Michal Hroza - saxofon, klarinet, sbor; Ondřej Tichý - kontrabas, sbor; Jan Pydych - bicí; Jan Vondryska - trubka) byla zpočátku v převaze, poloprázdný sál se jen zvolna zaplňoval. Avšak nápaditě kombinovaná hudba, v níž najdete pub rock i balkánské dechovky, židovskou hudbu či Taraf de Haidouks, nenechala nikoho sedět v klidu. Jejich muzika byla natolik strhující, dynamická a energická, že přinutila k tanci každého, byť jen průměrně temperamentního člověka. Zvlášť fascinující tělesný i hlasový výkon podala (toho času těhotná) zpěvačka Z. Hanzlová, z jejího pera (spolu s M. Šmídem) je i většina písniček. Tak zvučný a ohebný hlas by jí mohla leckterá televizní pěnice závidět. Z hudby Neočekávaného dýchánku, která mimochodem hrála v Ústí n. L. poprvé, jednoznačně vyzařovala nefalšovaná radost a nakonec jsme si koncert této svérázné partičky všichni moc užili. Nele (nele@seznam.cz)
u SPLNIL SE MI SEN … V pátek 27. 4. od 19.00 jsem byla na koncertě SUPPORT LESBIENS a POST-IT na Klíši… Byla to paráda. Spojení těchto kapel bylo přímo geniální. Přišlo 450 lidí, což není žádná síla…, ale atmosféra byla parádní. První hráli Post-It, kteří publikum rozehřáli a následně zkušenější Supporti je rozparádili jako vždycky… ‘V Ústí se nám hraje super,je výborný, akorát přišlo málo lidí. Zajímavé je, že za pár dní hrajeme vlastní koncert v Litvínově, které není od Ústí tak daleko a máme v předprodejích přes 2 tisíce lístků’,říká Kryštof. ‘Prorazit do zahraničí nechceme, přestože zpíváme v angličtině. Narozdíl od Anny Kiršner. Co vydává, nejsou vůbec její písničky, a to bychom nechtěli…’, dodává. Ptala jsem se, jestli čte nějakou knížku a momentálně ne, čeká na nového H. Potera. Zato byl 2krát v divadle Pod Palmovkou. ‘České spisovatele moc nečtu, abych se přiznal. Vydat knížku vlastních textů neplánuji… snad v 60ti…’, přiznává. Po Supportech hrál David Koller, kerého poslouchám už od 14 ti let. Zpíval songy od Lucie jako Sex je náš, Ona ví, Daniela… zaposlouchala jsem se do Nic není na stálo a v Českých rádiích aktuální novinky Čas nejde vzít zpátky. ‘Na koncertě zpíval delší verzi, která je i na novém albu Nic není na stálo. V rádiích se vždy hraje upravená…’, odpověděl Milan Patera Skot, který se stará o booking koncertů, když jsem mu volala a zmínila se o textu písně. Samozřejmě jsem si nemohla nechat ujít setkat se s Davidem osobně… ‘Normálně…, jsem hudebník, který něco vytváří a jde dál. Chci pokračovat v tom, co jsem dělal dřív… muzika, produkce, skládání písniček, zpívání, hraní… Lucie měla pauzu, tak jsem s kámošema, kteří měli každý svoje vlastní priority, založil KOLLER BAND, abych něco dělal … vydali jsme desku a odehráli turné. Bohužel, jak jsem říkal, každý měl své priority, a tak jsem se pokračoval sám.’ Horkou novinkou je…? ‘Založili jsme s Lucií Nelis a P. Černým obecně prospěšnou společnost. Celé je to postavené na ateliérovém programu pro výtvarníky z celého světa, klub a divadlo s možností hrát divadlo i prostor pro kapely. Dále plánujeme hudební studio. Objekt se bude nacházet na konci Smíchovského nádraží… Aktuální to bude na podzim…’, odpovídá pohotově Koller. Michaela Pavelková (Michaela.pavelkova@atals.cz), foto: Jakub Binter
u DNE 3. KVĚTNA 07, TEDY VE ČTVRTEK , aby to bylo pro našince složitější, se konal křest nové desky pana Jana Spáleného, a to ve slovutném pražském Paláci Akropolis. Jmenovaný protagonista, hezky zrekreovaný po únorové havárii, po níž nejen žije, nýbrž i hejbe všemi okončetinami, zde přehrál přinejmenším polovinu svého nového kotoučku, který je PROSTĚ SENZAČNÍ!! Já vím, že takhle je to divný - recenzent by se neměl nechat unášet emocemi či přímo pudy… - no, tak to píšou, žejo… ale já si říkám - PROČ NÉ?? Když tam jste a prostě CEJTÍTE, jak vám ty tóny lezou po zádech, jak se vám z nich kroutěj ponožky, jak vás to celý srolovává do takový 12titaktový fazóny, ve který už chcete zůstat celej zbytek života… to se asi nedá pořádně vylíčit. Nevím, jak je na tom vážené obecenstvo, co se týče informovanosti o kapele, ale pokud náhodou někdo neví, tak s panem Janem tam hraje např. jeho syn Filip, a to na tubu a na baskytaru (senzačně !!!), Radek Krampl na vibrafon (taktéž), Filip Jeníček na bicí a Michal Gera na trubku (a Gera, vážení, je legenda legend - jestli to náhodou někdo prošvih, tak mu to tímto oznamuju!) Na probírané akci ještě s výše uvedenými hrál po celý večer pan Radek Pobořil, a to na akordeon. (Musím dodávat, že taky bezkonkurenčně?) Tak si nějak vybavuju, že jsem ještě neřekl, jak se ta deska jmenuje. Nojo - tak teda ‘ZAHRADA V DEŠTI’. Tuhle skladbu, která zde desku uzavírá, znám už delší dobu, ale myslím, že TAKHLE šťavnatě ji ještě Jan nezpracoval - až teď! Ale mylno hovořiti jen o titulní, ba o jakékoliv jednotlivé skladbě. Ta deska totiž drží pohromadě tak, že jakejkoliv železobeton je proti tomu normální žvejkačka. To není jenom ta ‘zahrada’ v dešti. CELÁ ta deska je taková jakoby navlhlá - synkopama, rifama, výkřikama, ukapávajícím vibrafonem, narezlou trubkou, totálně zrezlým hlasem pana hlavného… a kapitola sama pro sebe jsou texty. Účastní se v tomto směru Pavel Kopta, Jan Velíšek, Jiří Žáček, Jiří Stránský, Karel Diepold, Pavel Kácha, Michal Engler, Barbora Ježková, sám Jan Spálený… a ještě jeden, ale to jméno nenapíšu, protože by zas nějakej zamindrákovanej debil mohl poukazovat na mou sebestřednost. No ale každopádně tam severočeši zastoupený jsou. Desku vám samozřejmě doporučuju - nebojte se, žádný tantiémy z toho nemám - kdo má rád krystalickej jazz a blues, musí se voslintat jak sousedovic Alík. (Teď se musím jít zeptat, jestli se ta mrcha náhodou nejmenuje Azor, jinak mě zas někdo zjebe.) Yarda Pichlík (jpichlik@tiscali.cz)
u v sobotu 26. 4. vyšlo u Papagájův Hlasatel Records (www.phr.cz) očekávané nové CD ústecké punkrockové kapely HOUBA (www.houba.info) ‘U Šílena Nesersrny’ - má parádní zvuk z plzeňského studia ExAvik, je okořeněna dechovou sekcí, klavírem a dívčími vokály. Klasický, melodický a s přehledem zahraný punkrock, tentokrát s vážnějšími texty, ale i s obvyklými srandovními kousky, hitovka ‘Vězení’. 11 let hraní a stovky koncertů dostalo tuhle bandičku do výborné formy a pohody. Nová deska je toho jasným důkazem. Na 35 minutách hrací plochy najdete 11 songů a 2 bonusová videa. Petr/phr promotion (promo@phr.cz)
ale zase tak úplně obyčejná. Obsluhují v ní totiž klienti občanského sdružení Fokus (www.fokusul.cz), které pomáhá lidem s duševním onemocněním. Slavnostní zahájení bylo milé, prostor kavárny se 
proměnil v galerii obrazů Martina Kuriše (www.kuris.cz). Je nejen výtvarníkem, nýbrž i nadaným divadelníkem. Jeho pravdivé loutkové představení ‘Marnotratný krejčí’ sledovali se zájmem všichni - dětští i dospělí návštěvníci Bárky. Kmotrem kavárny se stal herec Roman Zach, jenž rozdával nejen podpisy, ale i úsměvy a pohodu. Přítomné ‘dojal’ svým vystoupením s kapelou THE TWO EGGS. Nakonec byl pokřtěn nápojový lístek, který všem vřele doporučuji, neboť je doplněn vtipným komiksem. Posezení v příjemné kavárně v Ústí n. L. dosud chybělo, nyní je tu Bárka (tréninková kavárna s pracovně rehabilitačním programem - kontakt: Mgr. Hana Kynštová - manažer, e-mail: kynstova@fokusul.cz, tel.: 739-612 423; Milena Stehlíková - odborný mistr, e-mail: stehlikova@fokusul.cz, tel.: 739-048 678, Mgr. Milan Kutina - manažer tréninkového pracoviště, e-mail: kutina@fokusul.cz, tel.: 731-495 420; Kateřina Rubešová - odborný mistr, e-mail: rubesova@fokusul.cz, tel.: 731-495 421) a všechny zve na návštěvu, jen prosím buďte k obsluze shovívaví. Může se Vám totiž stát, že místo džusu dostanete kolu, ale není to úmysl a proto nedělejte problémy, všichni se přeci čas od času spleteme J . Kde: Prokopa Diviše 1605/5, 400 01 Ústí n. L. (budova vedle kina Hraničář), e-mail: barka@fokusul.cz; kdy: PO - ČT 10.00 - 18.00, PÁ 10.00 - 20.00, SO + NE zavřeno (zatím); co také kavárna nabízí: točená KOFOLA, prodej látkových hraček a výrobků z truhlářské dílny vyrobených klienty Fokusu, výstava obrazů Martina Kuriše (do konce června 07), kuchařský program - bagety, tousty a jiné chuťovky… Zuzka Kailová (zkailova@seznam.cz)
u VĚŘILI BYSTE, ŽE JSEM V TEPLICÍCH 32 LET a nikdy jsem nebyl na Zámecký? Myslím tu bejvalou plovárnu. Až tuhle sobotu (19. V.) mě k tomu vybudilo jedno výročí. OTA ŠNAJDR, teplický rockový buditel, světlonoš, chlap se silou Samsona, smíchem dítěte a duší panny, tu slavil - považte - PADESÁTINY!! (Do prdele, Oto, to už je to fakt 30 let, co se známe?) Pivo 
teklo proudem zadarmo (strejda Ota ví, co my rádi), jenom asi tak od poloviny se zdálo, že narazili JAR. Ale zase kdo si počká… A taky hráli! Naštěstí ne na cimbály. Teplická MODRÁ RAKETA (to já schválně, kluci, abych vás pozlobil) s čím dál lepším Markem Lepším za mikrákem, navíc zjištění, že skladba o ‘Route 66’ je jeho vlastní, mě fascinovalo, protože ta je prostě totálně geniální a MĚLA BY BEJT SLAVNÁ! Kdyby teda byla nějaká spravedlnost. Jó, route 66 je cesta cest a Los Angeles je město andělů a hvězd. To nic, to samozřejmě každej ví, ale málokoho by napadlo tomu dát tak údernou melodii, která není vykradená ani ze slavný Troupovy stejnojmenný (první skladba z první LP Rolling Stones), ani ne moc z těch Free, ke kterejm se mi Marek vlastně zbytečně přiznával, protože otočit rytmus je tvůrčí přístup, tak klid! Pak hrála vejprtská kapela GENT. Začli nekompromisně jižansky a vzápětí se k nim na pódium přivehementil slavný teplický rodák Míra Židlický, tentokrát nejen bez klobouku, ale i bez své kapely Míchačky Betonu… a to byla jízda! ‘Locomotive Breath’ je povinnost znát, takže tu s ním lehce zvládli, pak byl taky blok ‘for our special guest named Ladya Stoytchenko’ - jmenovaný teplický cvalík odzpíval zcela suverénně několik odrhovaček k pomilování… - tak to jsme fakt netušili, že takhle intonuje! Pak trochu upadli do popiny, ale ke konci došlo opět ke vzchopení, zaržál mustang Sally a úplně na závěr se i pramínek vlasů stříhal… A ten jejich basák - kdyby byl vlasatější, o půl hlavy menší a měl v ruce místo basovky sólovku, tak je to celej Steve van Zandt od Springsteena. Dost se tančilo a ke konci šli páni do trenek a kalhotama točili nad hlavou (Ota si jako obvykle začal), připojili se i ředitelský hlavouni jako Perch - stačí vám to? Kolem půlnoci sice přijela policie, protože nějakej debil si stěžoval na hluk (přilehlá pražská výpadovka, prudící souvisle bez ohledu na denní/noční dobu, jim nevadí, ale muzika je halt problém odjakživa [blbečkove důchodový - dyť se vyspíte dopoledne!!]), ale kluci byli uznalý, byla s nima (na policajty) docela rozumná domluva. Nakonec ani nevadilo, že poslední 2 hodiny už došlo pivo - vono to tvrdý má taky něco do sebe. Akci hodnotím jako totální úspěch, dokonce na ni přijeli kromě toho Míry Ž. i další lidi až z metropole, jako např. pan Ing. Rejdal, kterej tam ovšem možná byl celkem nevinně - no ale byl! Když jsme pak šli domů a dali ještě zastávku U Krysy, protože žízeň je opravdu věčná, jak věděl a proklamoval už Šimkův Lomcovák, pokouřili, zasmáli se a pobavili zájmem teenagerů o mou kočičku, která by jim skoro mohla dělat maminku… - no může bejt vydařenější den/noc? Samozřejmě - Oto, že ještě jednou padesát, to je ložený! Yarda Pichlík (jpichlik@tiscali.cz)
u KDO MĚL TO ŠTĚSTÍ A PŘIŠEL VČAS NA LETOŠNÍ ČARODĚJNICE na hradě Střekově, mohl na 
vlastní oči spatřit jednu z bezesporu nejzajímavějších osobností současnosti - herce, komika, spisovatele, ale v posledních 20ti letech především cestovatele Michaela Palina. Pokud ctěný čtenář tápe, pak nahodím nápovědu - na konci 60. let spoluzakládal kabaretní skupinu Monty Python's Flying Circus, jejímiž dalšími členy byli Graham Chapman, John Cleese, Terry Gilliam, Eric Idle a Terry Jones. Jejich stejnojmenný TV pořad pro BBC (1969 - 74) se stal kultovní záležitostí díky naprosto šílenému a nekonvenčnímu smyslu pro humor, který neuznával žádné zábrany. Později hrál v mnoha filmech a stal se též stal uznávaným spisovatelem. Velký úspěch měly jeho cestopisné dokumentární seriály Around the World in 80 Days (1989, Cesta kolem světa za 80 dní), Pole to Pole (1992, Od pólu k pólu), Palin's Column (1994, Palinův sloupek), Full Circle with Michael Palin (1997, Uzavřený kruh s Michaelem Palinem) a Hemingway Adventure (2000, Hemingwayovo dobrodružství). Michael se stal jedním z nejslavnějších cestovatelů naší doby, dokonce ho časopis Wanderlust (www.wanderlust.co.uk) nominoval jako jednoho z 10ti největších cestovatelů všech dob. Navíc je z tohoto top ten jediný žijící. Kromě mnoha cen za konkrétní díla mu 31. prosince 1999 britská královna Alžběta II. udělila titul CBE (Commander of the Order of the British Empire) za jeho služby televiznímu dramatu a cestovatelství. V současné době pracuje na projektu New Europe o zemích bývalého komunistického bloku (více na www.palinstravels.co.uk). Poslední část této výpravy vede právě v současné době ze Slovenska přes ČR, aby vše dokončil u sousedů ve východním Německu. Nesmírně příjemný, nenápadný a kultivovaný 60tník na hradě točil vystoupení Yellow Sisters a také hrad samotný a lidskou chásku, která se tam na pohanském svátku pálení čarodějnic sešla. Jak dokument dopadne, a jestli se v něm něco z Ústí objeví, budeme moci vidět asi někdy koncem roku na BBC a věřme, že si seriál také najde cestu do české televize. Pozn - foto je autentické z hradu, společnou fotku s panem Palinem mi doufám Pavel Hájek nějak dopraví (díky!). Pavel Mareček (pavel.marecek@advokathm.cz)
u PRVNÍ MÁJ ZA HNÁTOU PROBĚHL BEZ PROBLÉMŮ - všechny plánované kapely dorazily a zahrály, líbilo se, uteklo to jako voda, lidí dorazilo ku 
spokojenosti všech zúčastněných (cca několik stovek) a na dobrou náladu a všeobecnou pohodičku se dalo narazit na každém kroku. Navíc ani tentokrát nám během festiválku nepršelo, i když počasí bylo trošku zrádné - na první pohled slibované palermo s azurro oblohou, ale studený (asi severní) vítr nenechal nikoho dlouho bez svetru či mikiny, o pobytu pouze v tričku ve stínu nemluvě.Majk (kapela@snehulaci.cz)
u ZA SNĚHULÁKY I DALŠÍ HUDEBNÍ BANDY jsme velice potěšeni, že tato akce má tradici a děkujeme všem zúčastněným 5. jubilejního ročníku, kterých je rok od roku víc a víc a věříme, že v této akci budeme moci dále pokračovat. Jak jsme již psali, žádali jsme město o malou finanční podporu, které se nám nedostalo (rádi bychom lidem nabídli i nějakou hvězdu, ale nedá se to se schodkem několika tisíc Kč - to prostě nejde). Takto jsme schopni (nevýdělečná akce - bez vstupu) zaplatit pozvaným regionálním kapelám jen minimální cestovní výdaje. Přesto ale již v tuto chvíli můžeme slíbit, že vydržíme a ostatně i Hnátafest 2008 je již pro velký zájem pohodové-hudby-chtivých lidí hudebními tělesy plně obsazen. Závěrem bych jen rád, protože to nikdo jiný zatím bohužel neudělal, za akci poděkoval provozu restaurace ‘U Hnáty’, pivovaru ‘Staropramen’ (v r. 2008 se prý budou podílet pro změnu ‘Ústecké pivovary’), Magistrátu města Ústí n. L., autoškole pana Cigána a především sami sobě - kapele SNÍH NA SCHODIŠTI (snehulaci.cz), za čas strávený přípravami a za finance z vlastních kapes, bez kterých by to nešlo zorganizovat. Hnátafestům x-krát ZDAR! Joskatroska (joskatroska@seznam.cz)
u Z Márdiho i z početného, divoce křepčícího obecenstva se jen lilo a byla to, jak se říká, velká paráda a všichni jsme měli ‘dobrou náááladu’. Kde ale všichni byli, když o týden později v pátek dorazila do Circusu zajímavá osmičlenná formace Neočekávaný dýchánek? Početná kapela (současná sestava: Antonín Hluštík - el. kytara, zpěv; Zuzana Hanzlová - zpěv, flétna; Jaroslav Richter - mandolína; Michal 
Šmíd - akordeon, ak. kytara, zpěv; Michal Hroza - saxofon, klarinet, sbor; Ondřej Tichý - kontrabas, sbor; Jan Pydych - bicí; Jan Vondryska - trubka) byla zpočátku v převaze, poloprázdný sál se jen zvolna zaplňoval. Avšak nápaditě kombinovaná hudba, v níž najdete pub rock i balkánské dechovky, židovskou hudbu či Taraf de Haidouks, nenechala nikoho sedět v klidu. Jejich muzika byla natolik strhující, dynamická a energická, že přinutila k tanci každého, byť jen průměrně temperamentního člověka. Zvlášť fascinující tělesný i hlasový výkon podala (toho času těhotná) zpěvačka Z. Hanzlová, z jejího pera (spolu s M. Šmídem) je i většina písniček. Tak zvučný a ohebný hlas by jí mohla leckterá televizní pěnice závidět. Z hudby Neočekávaného dýchánku, která mimochodem hrála v Ústí n. L. poprvé, jednoznačně vyzařovala nefalšovaná radost a nakonec jsme si koncert této svérázné partičky všichni moc užili. Nele (nele@seznam.cz)
u SPLNIL SE MI SEN … V pátek 27. 4. od 19.00 jsem byla na koncertě SUPPORT LESBIENS a POST-IT na Klíši… Byla to paráda. Spojení těchto kapel bylo přímo geniální. Přišlo 450 lidí, což není žádná síla…, ale atmosféra byla parádní. První hráli Post-It, kteří publikum rozehřáli a následně zkušenější Supporti je rozparádili jako vždycky… ‘V Ústí se nám hraje super,je výborný, akorát přišlo málo lidí. Zajímavé je, že za pár dní hrajeme vlastní koncert v Litvínově, které není od Ústí tak daleko a máme v předprodejích přes 2 tisíce lístků’,říká Kryštof. ‘Prorazit do zahraničí nechceme, přestože zpíváme v angličtině. Narozdíl od Anny Kiršner. Co vydává, nejsou vůbec její písničky, a to bychom nechtěli…’, dodává. Ptala jsem se, jestli čte nějakou knížku a momentálně ne, čeká na nového H. Potera. Zato byl 2krát v divadle Pod Palmovkou. ‘České spisovatele moc nečtu, abych se přiznal. Vydat knížku vlastních textů neplánuji… snad v 60ti…’, přiznává. Po Supportech hrál David Koller, kerého poslouchám už od 14 ti let. Zpíval songy od Lucie jako Sex je náš, Ona ví, Daniela… zaposlouchala jsem se do Nic není na stálo a v Českých rádiích aktuální novinky Čas nejde vzít zpátky. ‘Na koncertě zpíval delší verzi, která je i na novém albu Nic není na stálo. V rádiích se vždy hraje upravená…’, odpověděl Milan Patera Skot, který se stará o booking koncertů, když jsem mu volala a zmínila se o textu písně. Samozřejmě jsem si nemohla nechat ujít setkat se s Davidem osobně… ‘Normálně…, jsem hudebník, který něco vytváří a jde dál. Chci pokračovat v tom, co jsem dělal dřív… muzika, produkce, skládání písniček, zpívání, hraní… Lucie měla pauzu, tak jsem s kámošema, kteří měli každý svoje vlastní priority, založil KOLLER BAND, abych něco dělal … vydali jsme desku a odehráli turné. Bohužel, jak jsem říkal, každý měl své priority, a tak jsem se pokračoval sám.’ Horkou novinkou je…? ‘Založili jsme s Lucií Nelis a P. Černým obecně prospěšnou společnost. Celé je to postavené na ateliérovém programu pro výtvarníky z celého světa, klub a divadlo s možností hrát divadlo i prostor pro kapely. Dále plánujeme hudební studio. Objekt se bude nacházet na konci Smíchovského nádraží… Aktuální to bude na podzim…’, odpovídá pohotově Koller. Michaela Pavelková (Michaela.pavelkova@atals.cz), foto: Jakub Binter
u DNE 3. KVĚTNA 07, TEDY VE ČTVRTEK , aby to bylo pro našince složitější, se konal křest nové desky pana Jana Spáleného, a to ve slovutném pražském Paláci Akropolis. Jmenovaný protagonista, hezky zrekreovaný po únorové havárii, po níž nejen žije, nýbrž i hejbe všemi okončetinami, zde přehrál přinejmenším polovinu svého nového kotoučku, který je PROSTĚ SENZAČNÍ!! Já vím, že takhle je to divný - 
recenzent by se neměl nechat unášet emocemi či přímo pudy… - no, tak to píšou, žejo… ale já si říkám - PROČ NÉ?? Když tam jste a prostě CEJTÍTE, jak vám ty tóny lezou po zádech, jak se vám z nich kroutěj ponožky, jak vás to celý srolovává do takový 12titaktový fazóny, ve který už chcete zůstat celej zbytek života… to se asi nedá pořádně vylíčit. Nevím, jak je na tom vážené obecenstvo, co se týče 
informovanosti o kapele, ale pokud náhodou někdo neví, tak s panem Janem tam hraje např. jeho syn Filip, a to na tubu a na baskytaru (senzačně !!!), Radek Krampl na vibrafon (taktéž), Filip Jeníček na bicí a Michal Gera na trubku (a Gera, vážení, je legenda legend - jestli to náhodou někdo prošvih, tak mu to tímto oznamuju!) Na probírané akci ještě s výše uvedenými hrál po celý večer pan Radek Pobořil, a to na akordeon. (Musím dodávat, že taky bezkonkurenčně?) Tak si nějak vybavuju, že jsem ještě neřekl, jak se ta deska jmenuje. Nojo - tak teda ‘ZAHRADA V DEŠTI’. Tuhle skladbu, která zde desku uzavírá, znám už delší dobu, ale myslím, že TAKHLE šťavnatě ji ještě Jan nezpracoval - až teď! Ale mylno hovořiti jen o titulní, ba o jakékoliv jednotlivé skladbě. Ta deska totiž drží pohromadě tak, že jakejkoliv železobeton je proti tomu normální žvejkačka. To není jenom ta ‘zahrada’ v dešti. CELÁ ta deska je taková jakoby navlhlá - synkopama, rifama, výkřikama, ukapávajícím vibrafonem, narezlou trubkou, totálně zrezlým hlasem pana hlavného… a kapitola sama pro sebe jsou texty. Účastní se v tomto směru Pavel Kopta, Jan Velíšek, Jiří Žáček, Jiří Stránský, Karel Diepold, Pavel Kácha, Michal Engler, Barbora Ježková, sám Jan Spálený… a ještě jeden, ale to jméno nenapíšu, protože by zas nějakej zamindrákovanej debil mohl poukazovat na mou sebestřednost. No ale každopádně tam severočeši zastoupený jsou. Desku vám samozřejmě doporučuju - nebojte se, žádný tantiémy z toho nemám - kdo má rád krystalickej jazz a blues, musí se voslintat jak sousedovic Alík. (Teď se musím jít zeptat, jestli se ta mrcha náhodou nejmenuje Azor, jinak mě zas někdo zjebe.) Yarda Pichlík (jpichlik@tiscali.cz)
u v sobotu 26. 4. vyšlo u Papagájův Hlasatel Records (www.phr.cz) očekávané nové CD ústecké punkrockové kapely HOUBA (www.houba.info) ‘U Šílena Nesersrny’ - má parádní zvuk z plzeňského studia ExAvik, je okořeněna dechovou sekcí, klavírem a dívčími vokály. Klasický, melodický a s přehledem zahraný punkrock, tentokrát s vážnějšími texty, ale i s obvyklými srandovními kousky, hitovka ‘Vězení’. 11 let hraní a stovky koncertů dostalo tuhle bandičku do výborné formy a pohody. Nová deska je toho jasným důkazem. Na 35 minutách hrací plochy najdete 11 songů a 2 bonusová videa. Petr/phr promotion (promo@phr.cz)
