úvodník
program - obsah
bylo, je či bude...
pozvánka do kina
primátoři
komunitní nadace UL
hvězdné okénko
nad dopisy čtenářů
náš tip na výlet
zoo
ústecké hospody
rozhovor
státní vědecká knihovna
náš Egytp
demo recenze
činoherní studio
naše soutěž
vaříme s jirkou
různé
kontakty

TAK TEDY ASTEROID I.
aaJak již jsem přislíbil v březnovém okénku, přestaneme se v dubnu plácat na Zemi, vyčkávat na hvězdárnách na zatmění, které stejně není vidět či učit se jezdit v autoškole a věnovat přitom jen nepatrnou pozornost věcem nebeským. Podíváme se na téma, které v mnohých z nás vzbuzuje oprávněný respekt, i když v samotném důsledku je řeč o na první pohled obyčejném kusu větší skály.
aaaaaaaaaaaaaaa
aa V naší imaginární kosmické lodi, jež nese hrdé jméno Teplice a je vybavena čtyřmi plazmovými motory, celá je natřena na jasně žluto a jejímž velitelem jsem já, tedy v tomto nádherném kosmickém korábu se nejprve vydáme na okraj výsostného prostoru planety Marsu, do míst, kde by si územní nároky mohl činit i největší planetární obr naší ss (Sluneční soustavy). Pravda je však taková, že zde cedulku s obligátním nápisem: "Tady je Jupiterovo " nejspíše nenalezneme, neboť Jupiter není vlezlý hulvát jako náš národní hrdina Krakonoš a podobně jako tento zmiňovaný horal zřejmě neexistuje jako postava z masa, kostí, krve a sádla. Zato se tu ale dějí zajímavé věci!!! Nejprve to v Jupiteru lupne, v Marsu praskne a teprve potom se objeví planetky neboli asteroidy. Jsou to takoví neposedové, zvědaví jako opička a tak obíhají po výrazně odlišných drahách kolem Sluníčka. A právě v odlišnosti jejich drah je jádro pudla!! Vždyť některé z nich mají oběžnou dráhu blíže Slunci než je orbit planety Merkur, jiné zas se vracejí druhdy až za drahou od Slunce nejvzdálenější planety, planety Pluta. Nu a některé z těchto největších potvůrek dokonce křižují dráhu naší matičky - Země.
aa Lid má už dávno, jak se říká lidově "sevřenou prdel" z představy, že do Země nějaká taková mrška vrazí. Ukažme si na příkladu co by následovalo v nejhorším případě. Tím rozumíme, že asteroid Zemi nedohání, ale vrazí do ní čelně, "nelízne" ji jen bokem a nezmizí zase někde v hlubinách Všehomírů, leč dopadne kolmo na povrch. Počítáme-li že takovéto těleso má v okamžiku srážky Ć pět kilometrů, budou následky srážky nedozírné. Okruh deseti kilometrů od místa karambolu bude totálně vymazán z tváře naší planety a minimálně do vzdálenosti padesáti kilometrů od epicentra si pořádně zařádí tlaková vlna. Netřeba ještě dodávat, že planetky nemívají konstantní rozměr pěti kilometrů, naopak, srážka s větším tělesem je pravděpodobnější. Vezmeme-li si dopad tělesa o průměru dvaceti kilometrů např. do Liberce, následky by byly katastrofální pro celou střední Evropu. V některých případech by dokonce výbuch všech jaderných zbraní, co jich na světě (jen doufám, že ne v Iráku) je jen dětským ohňostrůjkem určeným k oslavám narozenin. Proto se dnes pozorováním těchto těles zabývají týmy odborníků na celé Zemi, neboť v případě včasného zjištění kolize je možno podniknout (snad) účinná protiopatření. Nezřídka se setkáváme i se zastánci tzv. "kolizní teorie", která tvrdí, že v daleké minulosti již k několika střetům Země s planetkou došlo. Nejprve to bylo asi před čtyřmi miliardami let, kdy se po srážce vyrvaná hmota Země a kusy menší planetky zachytily na oběžné dráze a postupně se zformovaly v náš Měsíc. Tehdy nám to ovšem mohlo být docela šumafuk, neboť jsme tu nebyli ani my, ani pramikroorganismy, z nichž se později utvářely vyšší živočišné druhy. Druhá taková událost pravděpodobně nastala koncem prvohor a měla za následek výhyn tehdejšího tvorstva a zánik té době adekvátních rostlinných forem, čemuž vděčíme za to, máme na světě dnes již tenčící se zásoby černého uhlí. Díky tomu, že významný horník ústeckého původu, pravý novodobý stachanovec českého hornictví a můj nájemník v jedné osobě, jistý pan Michal Rufert již na šachtě nepracuje, očekávám, že nám uhelná ložiska ještě nějaký ten pátek vydrží. Obávám se ale, že vzhledem k této skutečnosti - neboť zmíněný bývalý havíř je nyní nezaměstnaný a má dost volného času - nám v dohledné době dojdou zásoby piva a fernetu.
aa K třetímu významnému dopadu nebeského tělesa došlo podle jedné z teorií ještě koncem druhohor a v důsledku tohoto nám na Zemi vychcípali dinosauři. Kdyby se tak nestalo, vyvíjel by se náš druh z veleještěrů a my bychom sice asi měli drápy a šupiny a naše holky by seděly na vejcích (výhodná antikoncepce - nemusely by vejce vysedět, jenom nevím co by na to říkal náš ještěří papež), ale na druhou stranu bychom se v pohodě dožívali dvou set let a vzhledem k náskoku bychom nyní byli už minimálně u Alfy Centauri, ne-li ještě dále. aaNajdou se však i maníci, kteří tvrdí, že k pádům těles docházelo i v historii druhu homo sapiens, poukazujíce na to, že naše dějiny sahají do doby před deseti tisíci lety, přičemž člověk našeho typu je na Zemi přes čtyřicet tisíc let. Je fakt, že kdybychom do současnosti dopravili dítě tohoto jeskynního lovce mamutů a dali mu patřičné vychování, mohl by z něho klidně být nový Einstein, Bill Gates, Mičurin, Jorg Haider či již zmíněný M. Rufert.
aa Vysvětlení pomalého vývoje lidstva pomocí dopadu asteroidů a následného úpadku civilizací mi však přece jenom připadá, mírně řečeno, za vlasy skinheada přitažené. O případné obraně Země před nebezpečím asteroidů si povíme zase někdy příště a už se na to těší…