úvodník
program - obsah
bylo, je či bude...
pozvánka do kina
primátoři
komunitní nadace UL
hvězdné okénko
nad dopisy čtenářů
náš tip na výlet
zoo
ústecké hospody
rozhovor
státní vědecká knihovna
náš Egytp
demo recenze
činoherní studio
naše soutěž
vaříme s jirkou
různé
kontakty

DEMO RECENZE (demo cenzura)
aaTaké v dubenci pokračujeme v nedávno vzniklé rubrice Demo recenze a máme tu dvě nahrávky: ústecké barvy hájí metalisti Hydrargyrum se svým demáčem "Final Method Of Solution" a až z "dalekého" Ostrova (u Karlových Varů) se k nám dostala nahrávka "Colouring", taktéž metalových Cenzorshit. Zároveň bych rád podotkl, že pokud vás tahleta rubrika baví a děláte muziku (jedno jakou, jedno jak dlouho, jedno kde), a zároveň se chcete trochu zviditelnit (= snaha každý kapely), nebuďte "gumy" a posílejte nám svý výplody na adresu v tiráži uvedenou, či volejte na telefon již jednou zde avízovaný (0606/301 336). Je to přece jenom ve vašem zájmu, my vám za to přesto dík.

HYDRARGYRUM - Final Method Of Sulution (1999)

aaPětiskladbový demáč ústeckých trash-death metalistů HYDRAGYRUM otvírá poměrně strašidelné Intro, aby po něm vzápětí nastoupily kytary a škopky a pětičlenná "úderná jednotka", Zbyněk Haase - kytary, Petr Kocum - kytary, Karel Schoř - zpěv, Milan Adámek - basa a Roman Haase - bicí, to do posluchačova ouška začala sypat způsobem dosti nekompromisním. Ale budiž, to já můžu a tak nevypínám, nýbrž bystře dál poslouchám. Hned zkraje je poznat skutečný profi zvuk, kterej kluci vytvořili v pražskym studiu Hostivař někde v půlce srpna roku 99. Zvuk - nesmazatelný plus provázející nás skorem 30 minutovou nahrávku až do úplného konce. Adámkova basa opravdu zvoní jak se sluší a patří, kytarové nájezdy Zbyňka s Petrem pak nelze ignorovat ani v nejmenším. Zaujme hlavně věc "The Form of The Serpent", kde se v její půlce nečekaně vynoří akustická kytara, tempo zvolní a následuje příjemná vybrnkávačka, vydatně podpořená ostatními nástroji. Vskutku zajímavá vložka. Karlosův zpěv je spíš kapku víc zastřeným chropotem (v bookletu uvedeno jako: voices & screams) a kecal bych, dybych tvrdil, že mu rozumim. O to tu ale zas tak moc nejde a navíc povedený booklet obsahuje i texty, krom jednoho, všechny v angličtině. Titulku demáče si vzal na starost renomovaný ústecký výtvarník - akademik Jiří Lhota, a že půjde o kostlivce, lebkouny a podobný "hnusárny" bylo tedy nad peklo jasný (ostatně viz. foto). Já akademikovi s těmahle příšernostma docela fandim a hlavně oceňuju jeho píli a snahu při tvorbě obalů nejen ústeckým kapelám. Šestá skladba "Hora osudu" je první česky zpívanou, a zároveň nejdelší, věcí na "Poslední metodě řešení " (překlad názvu dema) a začíná pomalým vybrnkáváním, aby nabrala na rychlosti, dala prostor dlouhému kytarovému sólení, častým vyhrávkám a pomalu jak začala, tak i skončila. Hydrargyrum ze Severní Terasy už dávno nejsou jenom mladý "magoři", který do toho zběsile řežou hlava nehlava, ale sehraní muzikanti a snad právem už teď patřej "k tomu lepšímu co v ústeckym tvrdym bigbítu za dlouhý roky vzniklo".

CENSORSHIT - Colouring (1998)

aa Čtyřskladbový demáč ostrovských CENSORSHIT přináší taky metal, i když trochu jinýho ražení. Pokud ste příznivci kapel typu Sepultura, Soulfly (oběma je v bookletu také děkováno), nebo třeba Machine Head, či Pantera, pak by vám tahle muzika mohla sednout. Nemusela z toho důvodu, že do těhle vod nepřináší vcelku nic nového, opakuje se a v podstatě motá furt dokola kolem (více méně) jednoho nápadu. Aby to teda kluci zpestřili a něčím zaujmuli (což se jim opravdu povedlo), přizvali si k účasti dídžeje LPD. Ten se nejvíc projevil hned v úvodu první věci "Dust". Po spuštění se totiž začnou ozývat zvuky, které byste u tohodle stylu určitě nečekali; loopy, smyčky, monotónně opakovaná DJ věta a kdesi vzádu klávesová, až doomová linka. To se samo sebou po chvíli zvrhne v metalovou řežbu se znatelnými hard-coreovými prvky. Já tomu prostě řikám "sepulturovskej styl" a tahle nálepka na tom visí až do konce kazety, která je chytře z obou stran zaplněna stejnými skladbami (A = B). Zpěv je vyřvaný, texty sou v angličtině (vo čem, to bohužel netušim) a refrén se dost často vopakuje (což po chvíli už trochu leze na nervy). Růžky v každý skladbě nezapomíná vystrkovat DJ, který je na demu "Colouring" nepochybně oživujícím a oproti ostatním, podobně znějícím kapelám také rozlišujícím, prvkem. Censorshit nahrávali v plzeňském studiu AVIK v říjnu 98, kde si vyrobili zvuk, který by mohl být i lepší, nicméně je alespoň v normě. Z Ostrova (mezi Karlovejma Varama a Kláštercem n. Ohří) je to do ÚLu přece jenom pěkná štreka, ale doufejme, že se s touhle pětičlenou bandou u nás někdy potkáme.