úvodník
program - obsah
bylo, je či bude...
pozvánka do kina
primátoři
komunitní nadace UL
hvězdné okénko
nad dopisy čtenářů
náš tip na výlet
zoo
ústecké hospody
rozhovor
státní vědecká knihovna
náš Egytp
demo recenze
činoherní studio
naše soutěž
vaříme s jirkou
různé
kontakty

Bavíme se s Irenou Perclovou
aaTristan a Isolda. Co tě na té hře baví? To mám zase opakovat, že vy v Ústí pořád vraždíte a že já jsem vraždit nechtěla? (v textu Tristana a Isoldy je pouze pět mrtvol. pozn. red.) Oslovili jste mě s podmínkou, že hra má být od současného českého autora a všechno ostatní, co jsem četla bylo hodně o tom nic toho dneška, o každodennosti, o tom nic, ve kterém pořád někdo umírá, třebaže groteskně. Současné věci jsem vždycky dělala, ale byla jsem ráda, že jsme mezi nimi objevili legendu. Líbil se mi příběh.
aaS ČS už jednu zkušenost máš (inscenace Mrtvá, pozn. red.), jak tohle divadlo vnímáš? Je mi u vás dobře, jinak bych se nevracela. Protože já se snažím pracovat hlavně s lidmi, kteří si mě vyvolili a já si vyvolila je. Každý zvlášť jsme si z očí do očí řekli - ty jsi ten, s kým chci strávit kus života, s kým chci hledat společnou cestu, jak sdělit to, co nás společně trápí. V klasickém divadle to tak úplně není. I když u vás se mi už při zkoušení Mrtvé líbilo, že byli všichni otevření, že šlo o to, tu práci zvládnout společně. Hostovala jsem zatím jen ve dvou dalších divadlech se stálým souborem a nezdá se mi to úplně typické. Setkala jsem se spíš s tím, že lidi hledají cestu sami za sebe, aby to nějak přežili, třeba i šťastně.
aaTakže repertoárová divadla zavrhuješ? Já bych byla šťastná, kdybych mohla pracovat v divadle, bohužel se mi často zdá, že je to pro ty lidi jenom práce. Někam přijdou od do, udělají to a to… Asi je to i těžké, ve chvíli, kdy má člověk divadlo jenom jako zaměstnání, kterým se živí, tak být od desíti do dvou maximálně otevřený.
aaNemůže to být i dobře? Že to má člověk nějak uspořádané, že se nebude kvůli divadlu sebevraždit… To je už hodně extrém, když už se divadlo stane životem. Je to rozhodnutí. Ale na druhou stranu to zase dodává výrazu na jevišti specifický druh energie. Všichni asi znají Derevo - ti jsou v tomhle smyslu hodně extrémní. Oni nežijí, oni pořád hrají, což zase vede k tomu, že na jevišti jsou nepřekonatelní. Ve chvíli, kdy trénink je celý jejich život a do toho ještě mají nadání, tak jsou schopní svalem na malíčku říct celý příběh. Ale rozhodli se žít vlastně v klášteře. Člověk se musí rozhodnout, jestli chce do divadla - kláštera, nebo jestli má svůj život a divadlo je pro něj jen prostředek, kterým může něco sdělit, nebo se tím chce třeba léčit… Jsou různé metody. Mně přijde zdravé investovat všechno, co mám, s vědomím, že divadlo není všechno, co mám.
aaDěláš divadlo v klubech nebo na ulici… Jaký je v té práci rozdíl? aRozdíl je v rámci organizace práce, v rámci struktury. Když děláme se Skrytou Tvůrčí Jednotkou K˘d, tak se maximálně využívá to, co kdo umí jako člověk, ne co je čí povolání. Když je někdo talentovaný manuálně, tak dělá manuální práci, kdo umí vařit, tak vaří…. A to vede i k jinému řešení těch tvůrčích záležitostí, protože každý má pro něco jiného zdatnost a tím pádem i pro něco jiného tvořivost a představení je potom takový komplexnější životní útvar. Na druhou stanu organizace práce v divadle má výhodu, že herci se můžou naplno věnovat roli, v rámci S.TJ. K˘d je práce na finálním tvaru hodně zkrácená. S touto každodenní prací souvisí i estetika a je samozřejmě logicky jiná. Na ulici, v Roxy, v divadle nebo jinde… V zásadě jde o komunikaci. Ale stejně pořád zkoumám, který způsob je nejideálnější, pořád to nevím. Vidím negativa i pozitiva. Když si to ale lidi dělají sami jsou v něčem flexibilnější - a tím pádem můžou být i v tom svém revolučnější. V divadle je každé rozhodnutí v začátku procesu mnohem vážnější, protože hůř měnitelné. Když se rozhodnu, že celá dekorace bude z plastu a pak zjistím, že je to omyl, v S.TJ. K˘d se to může během dvou dnů změnit, v divadle těžko.
aaJak se dá přežít, když je člověk "nezávislý"? Divadla vlastně žijí docela socialisticky. Dostávají dotace, což je úžasné, že mají možnost pracovat a nestarat se o určitou část budgetu, prostě jim přijdou peníze od magistrátu. Já vím, že to není tak jednoduché, často jsou ty částky nedostatečné, často probíhají různé diskuse s úředníky, ale mluvím o tom, že není zapotřebí každodenní práce foundraisera.
aaTo je slovník komerční sféry. Je to produkčně provozní práce. Kdysi jsem si nechala dát normálně kursy, jak se píšou žádosti. Člověk opravdu, ačkoli nemá žádné peníze, funguje komerčním způsobem. Musí sehnat aspoň nějaké peníze a až za ty peníze si potom může udělat, co chce. A taky musí sehnat lidi, kteří to budou v podstatě zadarmo dělat. My jsme třeba ještě nikdy neměli žádnou výplatu, vždycky jsme všechno investovali.
aaZ čeho žijete? Já třeba pracuju jako dramaturg v Linhartově nadaci. Někdo pracuje v baru, někdo hraje v černém divadle… Když se dělá představení, tak se část rozpočtu věnuje na jídlo, aby mohli ty lidi přežít po dobu, co nebudou moct pracovat. Ale stejně - kdyby neměli tak šílenou touhu, tak by to nešlo.
aaA jak se třeba s tímto způsobem života srovnává práce v černém divadle. Vím, že např. odmítáš peníze od některých sponzorů. Na jedné straně je to společná věc. Na druhé věc jednotlivců, do toho nikdo nikomu nemluví. Já nemám ani nic proti tomu, když někdo natočí reklamu. Potom díky tomu může dělat na nějakém projektu. Co se týče těch sponzorů - je pravda, že ze začátku jsme byli hodně extrémně etičtí, což ani nevím, jestli pořád jsme, ale myslím, že se to hodně posunulo do účelovosti, přičemž se snažíme neztratit základní morální hodnoty. Třeba peníze od MacDonalda - to ani nevím, jestli by to stálo za to. Zatím pořád hledáme nějakou cestu, protože jsme byli sponzorováni formou grantů hodně státem, magistrátem, nadacemi… Což jsou v podstatě čisté peníze, ale na druhou stranu jsou to zároveň peníze všech těch Chemopetrolů a MacDonaldů, kteří je zaplatí na daních, takže je to taky pochybné. Ale to by bylo pochybné všechno.
aa Kdy se člověk stává alternativním? Alternativa je vždycky k něčemu, sama o sobě neexistuje. I něco totálně komerčního může být vůči něčemu alternativní. Ta hranice jde vymezit jen těžko. Pro mě osobně je tam, kde lidi hledají upřímně a za sebe cestu, jak něco vyjádřit, kdy se snaží o upřímnou výpověď. Bohužel se mi v současné době zdá, že - hlavně na činoherním divadle - je tolik konvence, že alternativou je jakákoli osobitost.
aa V alternativním divadle je taky konvence. Taky. Už je to často zkostnatělé. Ale tím, že je u nás alternativního divadla míň a je mladší, tak je to procento nižší. V cizině se alternativa k činohře rozjela v 60tých letech a v 80tých došla opravdu do těch konvenčních podob.
aa Děláš ještě spoustu dalších věcí. Zpěv, kung-fu… …jezdím do hor, špatně běhám, mám psa… Úplně v pohodě by mi stačilo, kdyby den měl o pět hodin víc.
aa Chceš říct něco na závěr? Lovu zdar. Teda - já jsem vegetarián, to jsem nemyslela vážně.