Rakousko, Německo, Česko: Kemp za městem Obernzell - pondělí 9. 7. 2007, den čtrnáctý, 9.45, tachák 9.712 km. Nechce se nám do deště a taky těch včerejších 140 km je trochu znát, takže vyjíždíme takhle pozdě. Chlapi jedou po cyklostezce na dohled předem mnou, nemůžu je dorazit, samozřejmě sem je ztratil. Na 17. km telefon, že opravovali vozík na věci Českolipským bruslařům, ať se 5 km vrátím, to se mně nechtělo - další rozpad, tentokrát mou zásluhou. Od Dunaje jsem vystoupal a nějak jsem nemohl chytit správný směr. Mapu jsem měl bez vrstevnic, a tak jsem vyjel až na kopec, který měl 915 m n. m. a sjel úplně jinam, než jsem chtěl. Do toho začalo hodně pršet, skoval jsem se na statku pod stodolu, koukal do mapy, jedl, kouřil a vymyslel, co mě jeden kamarád rozhodně nedoporučil - jet po hlavní silnici. Zataženo bylo tak na týden, čas pokročilý, protože jsme pozdě vyjeli. Chtěl jsem dojet do Čech, a tak do toho šel rovnou, za deště. Za 10 minut jsem byl durch, ale zima nebyla. Psal Jirka, že nu Dominik ujel a že je u hranice, to já jsem to měl od města Rohrbach ještě 25 km, což jsem mu taky odepsal. Byl večer po 19. hodině a Jirka znova psal, že poslední přívoz přes Lipno do Horní Planý jede ve 20.30. Odepsal jsem, že to snad stihnu, telefon pečlivě zabalil do igelitového pytlíku a strčil do přední brašny, ze které se rytmem mého šlapání odeslalo dalších 10 stejných SMS zpráv. Jirka později řikal, že vůbec nechápal, v jakém sem stavu a do toho mu v telefonu došel kredit. Cestou na hranice sem ještě v Rakousku zabloudil, ale poslední přívoz jsem nakonec stihnul. Jirka koupil chatku na 1 noc, Dominik spal někde v kempu pod stanem. K večeři sladký knedlíky. Byl to hrdinný dojezd do Čech. Najeto 98 km. Nastoupáno 1 150 metrů.
Kemp Horní Planá: úterý 10. 7. 2007, den patnáctý, 9.30, tachák 9.810 km. Ráno pořád prší, nemůžeme se vykopat z chatky. Míříme - teda já a Jirka, o Dominikovi nemáme zprávu - podle plánu do Českých Budějovic. Před Krumlovem mě napadlo zavolat kamarádovi, jestli není ve Vlhavech na statku. Byl, tak změna plánu, míříme k mim. Městem jsme projeli a míříme k Vltavě do Zlaté Koruny, jen ze zastávkou v tabáku, všude bylo plno lidí, prostě prázdniny. Déšť, zima a zmrzlí vodáci v bufetu u řeky. My - už trochu zvyklí - si dáváme pivo a čaj. Po cyklostezce č.12 přes Hořice na Šumavě, kde mají na návsi kamenný pranýř z 15. století - tu věc jsem uviděl poprvé v životě. To byly časy, když ostuda ještě bolela, ne jako dneska. Přes vesnici Holašovice - UNESCO, kde jsme se s Jirkou stavěli na jídlo, moje pouť skončila bouračkou s osobním autem ve vesnici příznačného jména - Záboří (12 km od Vlhav). V podstatě se nic nestalo, ale kolo bylo nepojízdné, telefonem přivolaná záchrana odvezla mě i pochroumané kolo. Jirka dorazil na kole také. Poděkování, tak jsme skončili na dobré večeři, na statku, po dlouhé době v posteli a peřinách. Ujeto 62 km z toho já 12 autem. Nastoupáno 350 metrů.
Statek Vlhavy: středa 11. 7. 2007, den šestnáctý, 9.30, tachák 9.860 km. Závěrem: Kamarád mě odvezl na nádraží do Budějovic, a já dojel do Ústí vlakem. Jirka pokračoval kolem za dcerkou někam na Sázavu. Dominik jel domů vlakem rovnou z Horní Plané. Petr byl už skoro týden doma a do Prahy to dorazil na kole. Řeknu vám, že to nebyl vůbec promarněný čas. Domluvili jsme se na společném ‘zhodnocením’ akce, ze kterého rozhodně nebudu dělat žádný zápis. Slibuji! Zde fota moje: www.panoramio.com/user/389149 a Dominika: www.panoramio.com/user/473789, fota na blogu: usti.blog.cz/galerie/extrem-kolem-jura-alpy-2007/juralp-9. Milan, Pekky, Míla, Tlustej, Bouška (pekky@dbdent.cz) na usti.blog.cz
cyklostezce na dohled předem mnou, nemůžu je dorazit, samozřejmě sem je ztratil. Na 17. km telefon, že opravovali vozík na věci Českolipským bruslařům, ať se 5 km vrátím, to se mně nechtělo - další rozpad, tentokrát mou zásluhou. Od Dunaje jsem vystoupal a nějak jsem nemohl chytit správný směr. Mapu jsem měl bez vrstevnic, a tak jsem vyjel až na kopec, který měl 915 m n. m. a sjel úplně jinam, než jsem chtěl. Do toho začalo hodně pršet, skoval jsem se na statku pod stodolu, koukal do mapy, jedl, kouřil a vymyslel, co mě jeden kamarád rozhodně nedoporučil - jet po hlavní silnici. Zataženo bylo tak na týden, čas pokročilý, protože jsme pozdě vyjeli. Chtěl jsem dojet do Čech, a tak do toho šel rovnou, za 
deště. Za 10 minut jsem byl durch, ale zima nebyla. Psal Jirka, že nu Dominik ujel a že je u hranice, to já jsem to měl od města Rohrbach ještě 25 km, což jsem mu taky odepsal. Byl večer po 19. hodině a Jirka znova psal, že poslední přívoz přes Lipno do Horní Planý jede ve 20.30. Odepsal jsem, že to snad stihnu, telefon pečlivě zabalil do igelitového pytlíku a strčil do přední brašny, ze které se rytmem mého šlapání odeslalo dalších 10 stejných SMS zpráv. Jirka později řikal, že vůbec nechápal, v jakém sem stavu a do toho mu v telefonu došel kredit. Cestou na hranice sem ještě v Rakousku zabloudil, ale poslední přívoz jsem nakonec stihnul. Jirka koupil chatku na 1 noc, Dominik spal někde v kempu pod stanem. K večeři sladký knedlíky. Byl to 
hrdinný dojezd do Čech. Najeto 98 km. Nastoupáno 1 150 metrů. 
Déšť, zima a zmrzlí vodáci v bufetu u řeky. My - už trochu zvyklí - si dáváme pivo a čaj. Po cyklostezce č.12 přes Hořice na Šumavě, kde mají na návsi kamenný pranýř z 15. století - tu věc jsem uviděl poprvé v životě. To byly časy, když ostuda ještě bolela, ne jako dneska. Přes vesnici Holašovice - UNESCO, kde jsme se s Jirkou stavěli na jídlo, moje pouť skončila bouračkou s osobním autem ve vesnici příznačného jména - Záboří (12 km od Vlhav). V podstatě se nic nestalo, ale kolo bylo nepojízdné, telefonem přivolaná záchrana odvezla mě i pochroumané kolo. Jirka dorazil na kole také. Poděkování, tak jsme skončili na dobré večeři, na statku, po 
dlouhé době v posteli a peřinách. Ujeto 62 km z toho já 12 autem. Nastoupáno 350 metrů. 
