u PLANETA ZEMĚ MOCNÁ A ZRANITELNÁ - 15. 4. út - 31. 5. so v kapli univerzitního Kampusu, Pasteurova 9, Ústí n. L. (kampus.ujep.cz) - Jedna se o putovní geovědní expozici, kterou v ČR organizují Přípravná skupina Roku planety Země (www.rokplanetyzeme.cz) a Fakulta životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně (fzp.ujep.cz) v Ústí n. L. Záměrem je ukázat ‘neobnovitelný’ svět neživé přírody rámující a podmiňující vývoj života na Zemi. Vernisáž se konala v úterý 14. 4. v 15.00, výstava je zaštítěna rektorkou UJEP doc. Ivou Ritschelovou. Info: fzp.ujep.cz/aktuality/plakat.pdf, kontaktní osoba: doc. RNDr. Miroslava Blažková Ph.D. (475 284 144, miroslava.blazkova@ujep.cz) - Katedra přírodních věd. Mgr. Jana Šiková (sikova@rek.ujep.cz) - tisková mluvčí
u VÝSTAVA MAIL-ARTU V LITOMĚŘICKÉ KNIHOVNĚ - Kromě autorských večerů, pořadů o zdravém životním stylu nebo akcí pro děti připravuje litoměřická Knihovna K. H. Máchy i výstavy. V květnu se představují bratři Květoňové, Pavel Groh a jejich přátelé. Obsahem výstavy jsou tzv. mail-arty, což jsou umělecké pohlednice - objekty, které si vzájemně posílají známí. Pro prezentované práce je určující propojení zemí, témat, stylů a textů s obrazy, které vykazuje také vesmír poštovních známek. Samotná instituce pošty a specifické druhy známek jsou ostatně pro světově rozšířený fenomén mail-artu důležité. Jako podklad pro ‘psaníčka’ přitom nemusí sloužit pouze papír. Jsou třeba z plexiskla, kartonu nebo obalů od nálevových sáčků s čajem. Na pohledech Litoměřičáků z výletů po kraji nebo i z opačné strany zeměkoule se spolu s pozdravy a více či méně intimními sděleními propojuje třeba estetika Mladého světa s ilustracemi Julese Vernea. Warholovské sérky s Mona Lisou střídají impresionisticko-kubistické variace na fyzikální schéma barevného spektra. Místy hrají hlavní úlohu falické a vaginální symboly. A všudypřítomná je vyčkávající černá kočka s uhrančivýma očima, logo Andere Seite Studia (ASS) spojené s mytologií tzv. ‘Kubinstadtu’. Tedy města Litoměřic, které prostupuje atmosféra grafik a románu Země snivců rodáka Alfreda Kubina. Věrozvěsti a hlavní operátoři litoměřické sekce mail-artu, Radek a Zdeněk Květoňovi, jsou nezvykle plodnými tvůrčími persónami. Svědčí o tom např. souběžně probíhající květnová výstava v ústecké galerii Suterén, kde prezentují experimentální práce vytvořené streetartovými šablonami a netradiční samolepky, které si návštěvníci výstavy mohou za drobný peníz zakoupit. jarobal@seznam.cz
u DALŠÍ VYNIKAJÍCÍ KNIHA NA SVĚTĚ! Jmenuje se 60 ústeckých NEJ a jedná se o jakési vyvrcholení unikátního projektu Muzea města Ústí n. L. (nej.muzeumusti.cz), ohodnoceného mj. ‘Zvláštním oceněním’ Gloria Musaealis 2006. Víte např., že kromě největšího tramvajového neštěstí v Evropě se v našem městě stalo také největší neštěstí tuzemské lodní dopravy? Víte, co má společného s Ústím skupina Beatles, výzkum sopky Vesuv, Marlene Dietrich, Jaroslav Foglar nebo svatý Václav? Nebo kdy a kde byl vyroben nejstarší sprej a k čemu sloužil? I člověk, který toho o Ústecku ví mnoho, může být při čtení občas velice překvapen. Autorem je novinář, publicista a historik Martin Krsek (* 25. 6. 1974 Ústí n. L.) Informace dokázal zpracovat do vysoce čtivé podoby, aniž by sklouzl k podbízivosti nebo lacinosti. Každému jednotlivému NEJ je věnována 1 strana a následně další s fotografickými materiály. Ke každému textu tu naleznete i základní výtah v německém jazyce, což (vzhledem k minulosti našeho kraje) považuji za vynikající tah, díky němuž se s tímto unikátem mohou seznámit také ti, jichž se ústecká NEJ dotýkají stejně tak, jako nás Severočechů. Součástí díla je i DVD s krátkým filmem a s dalšími informacemi. Rozhovor s autorem o strastech i radostech přípravy publikace a dalším pokračování projektu chystám do příštího čísla NÚP. Zatím mohu doporučit navštívit webovky nej.muzeumusti.cz nebo ještě lépe, atakovat knihkupectví. Šedesát ústeckých NEJ by mělo být k dostání takřka ve všech místních. Daniel Binko (dbinko@seznam.cz)
u CYKLOZÁVOD MILADA - Poslední květnový den (31. 5. so) se uskuteční nultý ročník cyklozávodů v prostředí rekultivovaného povrchového dolu v Roudníkách u Chabařovic kde vzniká jezera Milada (www.jezeromilada.cz). V Roudníkách u kulturního domu bude start i cíl (prezentace do 9.00, startovné 60 Kč) a také zázemí celé akce s doprovodným programem. Hrát bude country kapela Kliďánko (www.volny.cz/klidanko), proběhnou ukázky záchranářské činnosti, parkurového ježdění. Občerstvení je zajištěno. Kategorie jsou připraveny pro sportovní jezdce (33 km), děti (2 km) i dospěláky s dětmi (11 km). Akce bude mít pohodový spád. Tričko, párek a pivo dostanou všichni přihlášení v termínu. Mnoho hezkých cen čeká nejen na vítěze ale i v tombole pro ostatní závodníky. Hlavní cenou tomboly bude víkendový pobyt pro 2 osoby v Pensionu u Horáčků (www.sweb.cz/hostinechomole) v Homoli u Panny (www.homoleupanny.cz). Info a propozice na roudniky.xixao.com, přihlášky na www.jezeromilada.cz/akce.html - přihlášky do neděle 18. 5. 08 na www.jezeromilada.cz. Bc. Sven Czastka (Sven.Czastka@mag-ul.cz) - Odd. proinvestorské politiky Odboru strategického rozvoje Magistrát města Ústí n. L.
u ZAPOMENUTÝ HRDINA Z VELKÉHO BŘEZNA - V Ústí n. L. nedávno vyšla publikace Ústečané nejen v datech. Autoři se snaží seznámit širší veřejnost s významnými jedinci, kteří život nějakým způsobem s městem spojili. V. Březno zatím takovou knihu nemá, ale můžeme si představovat, kdo by si v takové životopisný medailon určitě zasloužil. Obec má dlouhou a bohatou historii, a proto není při procházce časem problém narazit na opravdu významné individuality, jejichž věhlas její hranice přesahuje. Dokonce lze najít takové, o nichž informují významné encyklopedie (např.: Žofie Chotková, Karel Chotek, František Chábera, Miroslav Slach, Anna Kobrlová, Svatopluk Košvanec, Victor Cibich, Albin Benedikt Castelli atd.) Tato jména však většinou lidé znají a nebo si informace mohou bez větších problémů zjistit, rád bych ale připomněl takřka zapomenutou osobnost, o jejímž životě se podařilo nedávno získat aspoň několik faktů, ze kterých jasně vyplývá, že do zmiňovaného seznamu bezpochyby patří! Jedná se o Ladislava Betku (* 15. 2. 1915), žil ve V. Březně, aktivně se zapojoval do společenského i kulturního života a cvičil v místním Sokole. Nesmíme také zapomínat, že v době před 2. světovou válkou zde sídlila většina Němců a že např. první česká škola byla otevřena až v r. 1937. Proto také v pohraničí měla oslava 28. října mnohem větší a širší význam. Další životní kroky L. Betky směřovaly do Prahy, do služeb pražské státní policie. Za Květnového povstání českého lidu v r. 1945 se velkobřezenský vlastenec objevuje na barikádách a na pražském Žižkově v boji s německými okupanty den před osvobozením (7. 5. 1945) umírá. Hrob najdeme v Praze 9 - Hrdlořezech. Existuje historický dokument, který vypovídá, že 3. 5. 1947 byla ve školní budově velkobřezenské školy odhalena pamětní deska s nápisem: Těm padlým čest! Ladislav Betka, roz. 15. 2. 1915, padl 7. 5. 1945 na barikádách v Praze. Antonín Honák, roz. 15. 3. 1900, zemřel 13. 4. v Briegu. Žalujeme - vzpomínáme - nezapomeneme. Bylo na ni vedle L. Betky ještě uvedeno jméno Antonína Honáka, o jehož životních osudech se mi zatím nepodařilo zjistit nic. Deska v objektu už dávno není a na bývalé spoluobčany se také už pozapomnělo. PaedDr. Jan Darsa (skola.vb@ustipost.cz) - ZŠ V. Březno (ustipost.cz/skola-velkebrezno)
u STUDIO PAVOUK MÁ DVEŘE ŠIROCE ROZEVŘENÉ…. První předností, jak jsme mohli na vlastní oči poznat, je příjemné prostředí s nejnižší cenou na severu Čech, dále dostupnost a vstřícnost personálu spolu se zázemím (bar). Druhou stránkou, z pohledu hudebního fandy, je mravenčí práce zvukaře pana Jiřího Pletánka, který celý provoz a režii zajišťuje a má toho velmi mnoho na povel. Pojďme tedy místo navštívit zblízka. Je libo demáč nebo profi nahrávku? To jsou 2 základní produkty Studia Pavouk. To mě též vedlo k tomu, abych pana sound engineera vyzpovídal a pikantní ingredience z jeho kuchyně, které voní do celého kraje, čtenářům přiblížil… Co je to Studio Pavouk či spíše Ústecké hudební studio?Ústecké hudební studio je občanské sdružení, které vzniklo převážně za účelem podpory hudebníků, skupin a často i neziskových organizací. Do názvu jsme jméno města vsadili, protože chceme zároveň přispět i k jeho zviditelnění. Záběr je opravdu velký: 1) Disponujeme PA systémem zn. Nexo, s ‘watáží’ cca 14kw společně s podiem i světly. Bývá nejčastěji využíván pro benefiční koncerty. 2) Provozujeme Studio Pavouk. Tady se meze opravdu nekladou. Nahrává se vše, mluvené slovo, školní pěvecké sbory, kapely, atd..Jak dlouho již funguje?Sdružení ÚHS bylo založeno 30. 8. 2005, ale skutečně funkční začalo být až od r. 2007. Napřed s PA systémem a postupem času i studiem, s tím to ovšem šlo pomaleji, neboť se vyskytlo více technických problémů. Nicméně neustále se vyvíjí a nepřestane. Vybavení aktualizujeme dle nároků zákazníků, jak jen to je možné.O jaké jde? Např. dynamické mikrofony, nebo jsme dokoupili sluchátka, potřebovali jsme je pro vícečlenné pěvecké sbory.Prozraď, kdo ze známých kapel nebo muzikantů se tu již objevil?No, tak absolutně nejznámější hudebník, co nás návštěvou poctil, bezesporu byl Jiří Pletánek. Potom nová hvězda New Age of Smokie J , z ústeckých pak Stará škola, Uragan Andrew nebo Arashit. A nějaká mimoústecká pecka? Natáčeli tu Szmyrum a Chechum a chystají se sem němečtí Hertz. A co třeba Vilém Čok nebo Dan Bárta? Nemyslím, že bychom kdy nahrávali Čoka nebo Bártu, studio je vyloženě zaměřené na profíky. Kdo jsou ti tví profíci? Absolutně největší bezesporu Jiří Pletánek. Dále folkové duo vyvinutých kultur z listrovo sendviče, nová hvězda New Age of Smokie, Stará škola, Uragan Andrew a Arashit ad. Byli s výsledkem spokojeni?To mi soudit nepřísluší a celé to hážu na bedra vrabcům na střechách… Věřím, že vás malé nahlédnutí pod pokličku nastartovalo a vydáte se sem přinejmenším podívat? Ale nevěšte hlavu, pokud nejste hudebníci, dnešní technika dokáže hvězdu udělat i z antitalentů. Jiřímu za rozhovor děkuji a přeji hodně zákazníků. Pablo (capitaine@centrum.cz)
u VÁŽENÝ PANE REDAKTORE , byl jsem požádán pořadateli STŘEKOVSKÉ KAMERY (www.strekajzna.wz.cz) o zaslání (a následné zveřejnění ve Vašem bulletinu NOVÉ ÚSTECKÉ PŘEHLEDY) mého článku o letošním ročníku 41. ročníku. Posílám Vám můj článek zveřejněný v měsíčníku neprofesionálních filmařů Videohobby (www.videohobby.cvu.cz) č. 3. v plném znění. Srdečně Vás zdravím a přeji hodně zdraví a úspěchů. Mgr. Mirek Jakub Tuščák (tuscak@nipos-mk.cz) - Praha
u 41. STŘEKOVSKÁ KAMERA - Ústí n. L. - Evergreen - dokument s hranými prvky aneb hraný dokument. Jedenáct let se konala oblíbená mezinárodní soutěž neprofesionálních filmařů Střekovská kamera v objektu kulturního domu Corso v Krásném Březně, 41. roč. letos proběhl v Domě techniky a dle sdělení a přání pořadatelů soutěže Mgr. Petra Špáse a Ivo de la Renotiéra by se tam soutěž měla konat nejméně 10 let dalších. Letošní ročník byl zdařilý, účastníků jako obvykle mnoho, sem tam trochu zlobila projekce, ale duch byl na Střekajzně jako pokaždé skvělý. Po Welzlově filmobile, kde se promítalo jen 6 neprofesionálních snímků s cestovatelskou tématikou, byly brány pro první letošní soutěžení amatérských filmařů otevřené dokořán na 41. Střekovské kameře v Ústí n. L. Výsledkem bylo přihlášených 71 snímků v délce neskutečných 660 minut, přitom standardní program soutěže umožňuje promítnutí maximálně 400 minut. Pořadatelé na prvním místě vyřadili ze soutěže filmy, které nesplňovaly technické podmínky propozic. Do programu se vešlo 40 snímků, které byly za 2 dny promítnuty v 8 soutěžních blocích. Dle kategorií byl nejvíce obsazen hraný film se 16 snímky, pak dokument s 15 filmy, reportáží bylo 6 a v animované tvorbě svými 3 snímky kraloval animátor z Nového Města na Moravě Dr. Bohumír Novák. Porota ve složení PhDr. Jiří Minařík (předseda), Václav Šimek a Mgr. Miroslav Tuščák měla ztíženou práci, která spočívala v kvalitativní vyváženosti dokumentárních a hraných snímků. Nejvyššího ocenění se letos dostalo zcela nenápadné a ctižádostivé filmařce z Ústí n. L. Aleně Krejčové. Zajímavé je, jak autorka pečlivě sleduje vývojové trendy v neprofesionálním filmu nejen v Česku, ale i zahraničí (Slovensko - ‘Posledná noc grófky Alžbety’, Vladimír Baran, Košice). Na základě těchto poznatků se rozhodla - a to i přesto, že tvoří jen několik let, (což není dnes podstatné) - k něčemu, co se od ní nečekalo. K vytvoření evergreenu - dokumentu s hranými prvky aneb hranému dokumentu. Dílku dala název ‘Cypriánův kraj’ a v 16ti minutách se pokusila vykreslit prostředí známého mystického místa Červený klášter na severním Slovensku prostřednictvím příběhu mnicha Cypriána. Práce to byla náročná a obě složky dokumentu do sebe zapadaly jako ozubená kolečka hodinového stroje. Autorka pracovala se scénářem a její dramaturgie byla téměř dokonalá a nesla se v duchu myšlenky: ‘Život nezačíná na nebi, ale na zemi u kořínků trávy’. Při hodnocení soutěžních snímků na lektorském sezení vedeném lektorem ing. Janem Loučímem z Plzně jí byly vytčeny jen malé nedostatky. V kategorii dokumentů zvítězil a zlatou Střekovskou kameru získal snímek Jiřího Beneše ‘Parní muž’, druhou cenu Petr Baran za film ‘Slyšet hudbu’, a třetí další stálice českého neprofesionálního filmu, Bohumil Kheil za snímek ‘Těch 920 kroků’. V kategorii dokumentů bylo uděleno 6 čestných uznání. Hraný film Martina Doležala ‘Stopařka’ získal ve své kategorii ocenění nejvyšší. Druhá cena nebyla udělená a třetí místo obsadil hraný rodinný snímeček Igora Goryunova ‘Vypadni Jack’. V kategorii animovaných se svými třemi filmy bezkonkurenčně kraloval Bohumír Novák. Známý animátor z Nového Města na Moravě se rok co rok zlepšuje a ukazuje vyvíjecí se talent. Nejvyššího ocenění se dostalo jeho snímku ‘Mafiáni’, který byl v programu soutěže recenzován sloganem: ‘Kdo druhému jámu kopá, sám do ní padá’. Mgr. Mirek J. Tuščák (tuscak@nipos-mk.cz)
u LACO DECZI & NEW YORK CELULA (úterý 15. dubna 08 - Národní dům UL) - Samotné vystoupení není třeba nějak zvlášť popisovat, neboť každý ví, že se jedná o záruku jazzové kvality, která se v Ústí stala již legendární. Proto mě po koncertě nenapadlo nic lepšího, než Lacovi položit pár otázek… KLOBOUK: Který hudební okamžik v dějinách jazzu považuješ za zlomový? LACO: Když jsem za těžkého komunismu, někdy na začátku 60tých let slyšel na krátkých vlnách Radio Music USA. Tehdá pouštěli Clifforda Browna… to jsem se skutečně posral. Tam to vzniklo. K: Který muzikant je z této branže pro tebe nejzásadnější? L: Právě Clifford Brown, to je jasný. K: Kde se cítíš doma? L: To je těžký. V Americe už jsem tolik let… Prostě to ber tak, jako bys měl 2 ženy, ony se sblížili a staly se velký kámošky. Z objektivních důvodů ani jednu nezavrhneš. Jsem, nebo snažím se bejt jazzman, a ti jsou doma všude. K: Kdyby se o tobě točil film, kdo by tě měl hrát? L: Asi někdo mladej, já ale mladý český herce vůbec neznám… Napadá mě Lanďák, je můj kámoš, ale ten je vlastně starej, tak nevim. K: Co tě nevíc a zaručeně vyvede z míry? L: Blbej zvukař. Vozíme s sebou dobrou a spolehlivou aparaturu. Tragedie vznikne ve chvíli, kdy jí dostane do ruky diletant. Nic mě nevytočí víc, než blbej zvuk na koncertě… K: Dokážeš si tipnout, kolikrát ještě bude Karel Gott zlatým, nebo českým slavíkem? L: Mluvíš o tý buzerantský soutěži, kterou komouši vymysleli někdy v 60 - 70tých letech? K: Jo. L: Podívej, Karla Gotta už vnímaj jenom lidi nad 40 let. Jestli mu posílaj hlasy, ať mu je posílaj. Ti mladší by se už neměli takových kokotin zúčastňovat. Měli by spíš poslouchat, co je opravdu baví a dokáže oslovit. K: Jaké umělecké dílo tě spolehlivě dojme? L: Cokoli od Debussyho, nebo Ravela… to jsou skutečný dojáky. K: Která zpráva tě naposledy šokovala? L: Že mám s tebou dělat rozhovor… K: Tak dík… a ať to šlape. L: Tobě ať to šlape, sousede… (Soused je přezdívka, kterou mi Laco před časem vymyslel, nevím ale proč, jelikož bych musel bydlet ve státě Connecticut, což nebydlím…) Pan Klobouk (panklobouk08@centrum.cz)
u TO BYL MAZEC! Totálně vydařenej Mejdan k 10. Narozeninám Nových Ústeckých Přehledů v sobotu 5. dubna v Circuse (www.circus.cz) a Ponorce se zapsal dle očekávání do ústecké historie. Muziky břinkaly, pečený mrtví ptáci z drůbežárny potěšili přišedší otesánky a byli jsme tam skoro do rána. U nás přespolních se snad to ‘skoro’ dá pochopit - tím pádem i to, že jsme část programu oželeli. Glosy k absolvované části: Bumbrlík - provokatér Pepa Pondělík se v rámci kapely RADOST prezentuje zásadně jako šášula, o němž by si mohl nezasvěcenec myslet, že mu pojmy jako harmonie, rytmus, melodie nebo kompozice vadí a že blbne z hladu nebo od hlavy. Teprve v kontextu ČISTÍRNY POKAŽDÉ JINAK nechává vyjít najevo, že umí hrát. Kromě toho neznám nikoho jinýho, kdo by si uměl plivnout na vlastní pleš. Tomu říkám entertainer. Kdyby nic jinýho, dobrá záminka k tomu, aby to Novotný, Náhlovský a Šíp konečně zabalili. Ještě víc se mi líbily obě šéFredaktorské formace. ROSE MEANS ROSE s frontmankou doktorkou Romanou těží z neobyčejně kvalitních textů zavedených básníků. Všechno šlape, akorát použití stále též interpretky může po delší době zavánět stereotypem. Ta předložená půlhodina byla ovšem zcela v pohodě. Při delší ploše bych si představoval, že takovej zpěvák, jako je Fred, se do toho od bicích taky vloží. Asi tak, jak tomu potom bylo v případě INTIMNÍHO ŽIVOTA. Všehochutnej záběr od punku přes southern rock až po reggae, vyváženost všech složek, bez komentáře k oběma zpěvákům, sólům muzikantů a prostě celý squadře. Pak vyrostla na pódiu taková jedna HOUBA - a to už jsem věděl, co můžu čekat a taky jsem se toho dočkal. Nikdy jsem se netajil tím, že Sex Pistols se mi nelíbili a už asi ani nebudou. Ale houbař jsem byl odmalička a to se asi taky už nezmění. Tohle prostě je velmi sympatickej zvukovej záhul a skoro až záviděníhodný plejtvání energií. V souvislosti s tím pak ovšem následující Xavier Baumaxa - při vší úctě - trochu vyšuměl. A to byl právě vhodnej okamžik k ústupu, takže zbylým účinkujícím se omlouvám, ale nekonzumoval jsem, tak nemůžu referovat. Jestli tam zbyl někdo střízlivej, ať to napíše. A kéž by se takhle v r. 2018 zase slavilo. Jenom bych žádal pořadatele, aby zařídili, že ty pečený kuřata budou lítat samy do huby, aby se to nemuselo tahat na těch talířích - vždyť je to namáhavý. V tý době to už jistě půjde (foto na prehledy.multiply.com). Yarda Pichlík (jpichlik@centrum.cz)
u 
Groh a jejich přátelé. Obsahem výstavy jsou tzv. mail-arty, což jsou umělecké pohlednice - objekty, které si vzájemně posílají známí. Pro prezentované práce je určující propojení zemí, témat, stylů a textů s obrazy, které vykazuje také vesmír poštovních známek. Samotná instituce pošty a specifické druhy známek jsou ostatně pro světově rozšířený fenomén mail-artu důležité. Jako podklad pro ‘psaníčka’ přitom nemusí sloužit pouze papír. Jsou třeba z plexiskla, kartonu nebo obalů od nálevových sáčků s čajem. Na pohledech Litoměřičáků z výletů po kraji nebo i z opačné strany zeměkoule se spolu s pozdravy a více či méně intimními sděleními propojuje třeba estetika Mladého světa s ilustracemi Julese Vernea. Warholovské sérky s Mona Lisou střídají impresionisticko-kubistické variace na fyzikální schéma barevného spektra. Místy hrají hlavní úlohu falické a vaginální symboly. A všudypřítomná je vyčkávající černá kočka s uhrančivýma 
očima, logo Andere Seite Studia (ASS) spojené s mytologií tzv. ‘Kubinstadtu’. Tedy města Litoměřic, které prostupuje atmosféra grafik a románu Země snivců rodáka Alfreda Kubina. Věrozvěsti a hlavní operátoři litoměřické sekce mail-artu, Radek a Zdeněk Květoňovi, jsou nezvykle plodnými tvůrčími persónami. Svědčí o tom např. souběžně probíhající květnová výstava v ústecké galerii Suterén, kde prezentují experimentální práce vytvořené streetartovými šablonami a netradiční samolepky, které si návštěvníci výstavy mohou za drobný peníz zakoupit. jarobal@seznam.cz
u DALŠÍ VYNIKAJÍCÍ KNIHA NA SVĚTĚ! Jmenuje se 60 ústeckých NEJ a jedná se o jakési vyvrcholení unikátního projektu Muzea města Ústí n. L. (nej.muzeumusti.cz), ohodnoceného mj. ‘Zvláštním oceněním’ Gloria Musaealis 2006. Víte např., že kromě největšího tramvajového neštěstí v Evropě se v našem městě stalo také největší neštěstí tuzemské lodní dopravy? Víte, co má společného s Ústím skupina Beatles, výzkum sopky Vesuv, Marlene Dietrich, Jaroslav Foglar nebo svatý Václav? Nebo kdy a kde byl vyroben nejstarší sprej a k čemu sloužil? I člověk, který toho o Ústecku ví mnoho, může být při čtení občas velice překvapen. Autorem je novinář, publicista a historik Martin Krsek (* 25. 6. 1974 Ústí n. L.) Informace dokázal zpracovat do vysoce čtivé podoby, aniž by sklouzl k podbízivosti nebo lacinosti. Každému jednotlivému NEJ je věnována 1 strana a následně další s fotografickými materiály. Ke každému textu tu naleznete i základní výtah v německém jazyce, což (vzhledem k minulosti našeho kraje) považuji za vynikající tah, díky němuž se s tímto unikátem mohou seznámit také ti, jichž se ústecká NEJ dotýkají stejně tak, jako nás Severočechů. Součástí díla je i DVD s krátkým filmem a s dalšími informacemi. Rozhovor s autorem o strastech i radostech přípravy publikace a dalším pokračování projektu chystám do příštího čísla NÚP. Zatím mohu doporučit navštívit webovky nej.muzeumusti.cz nebo ještě lépe, atakovat knihkupectví. Šedesát ústeckých NEJ by mělo být k dostání takřka ve všech místních. Daniel Binko (dbinko@seznam.cz)
u SUCH LITTLE THINGS - HANA KRŠŇÁKOVÁ (19. 5. po - 27. 6. pá - Galerie Suterén) - Vystavené kresby představují drobné předměty autorčina každodenního života. H. Kršňáková (* 18. 5. 1976 Ústí n. L.) - Studia: 1994 - 2000 Pedagogická fakulta ZČU v Plzni, obor výtvarná kultura; 2001 kurs ilustrace v Kensington College of Art and Design v Londýně. Zabývá se malbou, kresbou, keramickou tvorbou a ilustrací. Organizuje výstavní projekty CZECH.árny a Meeting Point v alternativním prostředí budovy bývalé železniční stanice Plzeň - Jižní předměstí (Moving Station). Výběr z výstav: 2001 Made in London, Universitní galerie, Plzeň; 2002 Ilustrations©hkrsnak, galerie Suterén, Ústí n. L.; 2003, 04, 05, 06 účast na výstavě CZECH.árny, Moving Station, Plzeň; 2005 Ilustrace k D. Charmsovi, Kulturní kavárna Jabloň, Plzeň; 2005, 06 účast na výstavě Meeting Point, Moving Station, Plzeň; 2006 výstava kreseb, zámek Nebílovy; 2006 účast na výstavě Plzeňská pěna, Pecs, Maďarsko; 2007- účast na výstavě Na velikosti záleží, Moving station. galeriesuteren@seznam.cz
nultý ročník cyklozávodů v prostředí rekultivovaného povrchového dolu v Roudníkách u Chabařovic kde vzniká jezera Milada (www.jezeromilada.cz). V Roudníkách u kulturního domu bude start i cíl (prezentace do 9.00, startovné 60 Kč) a také zázemí celé akce s doprovodným programem. Hrát bude country kapela Kliďánko (www.volny.cz/klidanko), proběhnou ukázky záchranářské činnosti, parkurového ježdění. Občerstvení je zajištěno. Kategorie jsou připraveny pro sportovní jezdce (33 km), děti (2 km) i dospěláky s dětmi (11 km). Akce bude mít pohodový spád. Tričko, párek a pivo dostanou všichni přihlášení v termínu. Mnoho hezkých cen čeká nejen na vítěze ale i v tombole pro ostatní závodníky. Hlavní cenou tomboly bude víkendový pobyt pro 2 osoby v Pensionu u Horáčků (www.sweb.cz/hostinechomole) v Homoli u Panny (www.homoleupanny.cz). Info a propozice na roudniky.xixao.com, přihlášky na www.jezeromilada.cz/akce.html - přihlášky do neděle 18. 5. 08 na www.jezeromilada.cz. Bc. Sven Czastka (Sven.Czastka@mag-ul.cz) - Odd. proinvestorské politiky Odboru strategického rozvoje Magistrát města Ústí n. L.
Jedná se o Ladislava Betku (* 15. 2. 1915), žil ve V. Březně, aktivně se zapojoval do společenského i kulturního života a cvičil v místním Sokole. Nesmíme také zapomínat, že v době před 2. světovou válkou zde sídlila většina Němců a že např. první česká škola byla otevřena až v r. 1937. Proto také v pohraničí měla oslava 28. října mnohem větší a širší význam. Další životní kroky L. Betky směřovaly do Prahy, do služeb pražské státní policie. Za Květnového povstání českého lidu v r. 1945 se velkobřezenský vlastenec objevuje na barikádách a na pražském Žižkově v boji s německými okupanty den před osvobozením (7. 5. 1945) umírá. Hrob najdeme v Praze 9 - Hrdlořezech. Existuje historický dokument, který vypovídá, že 3. 5. 1947 byla ve školní budově velkobřezenské školy odhalena pamětní deska s nápisem: Těm padlým čest! Ladislav Betka, roz. 15. 2. 1915, padl 7. 5. 1945 na barikádách v Praze. Antonín Honák, roz. 15. 3. 1900, zemřel 13. 4. v Briegu. Žalujeme - vzpomínáme - nezapomeneme. Bylo na ni vedle L. Betky ještě uvedeno jméno Antonína Honáka, o jehož životních osudech se mi zatím nepodařilo zjistit nic. Deska v objektu už dávno není a na bývalé spoluobčany se také už pozapomnělo. PaedDr. Jan Darsa (skola.vb@ustipost.cz) - ZŠ V. Březno (ustipost.cz/skola-velkebrezno)
jsme mohli na vlastní oči poznat, je příjemné prostředí s nejnižší cenou na severu Čech, dále dostupnost a vstřícnost personálu spolu se zázemím (bar). Druhou stránkou, z pohledu hudebního fandy, je mravenčí práce zvukaře pana Jiřího Pletánka, který celý provoz a režii zajišťuje a má toho velmi mnoho na povel. Pojďme tedy místo navštívit zblízka. Je libo demáč nebo profi nahrávku? To jsou 2 základní produkty Studia Pavouk. To mě též vedlo k tomu, abych pana sound engineera vyzpovídal a pikantní ingredience z jeho kuchyně, které voní do celého kraje, čtenářům přiblížil… Co je to Studio Pavouk či spíše Ústecké hudební studio?Ústecké hudební studio je občanské sdružení, které vzniklo převážně za účelem podpory hudebníků, skupin a často i neziskových organizací. Do názvu jsme jméno města vsadili, protože chceme zároveň přispět i k jeho zviditelnění. Záběr je opravdu velký: 1) Disponujeme PA systémem zn. Nexo, s ‘watáží’ cca 14kw společně s podiem i světly. Bývá nejčastěji využíván pro benefiční koncerty. 2) Provozujeme Studio Pavouk. Tady se meze opravdu nekladou. Nahrává se vše, mluvené slovo, školní pěvecké sbory, kapely, atd..Jak dlouho již funguje?Sdružení ÚHS bylo založeno 30. 8. 2005, ale skutečně funkční začalo být až od r. 2007. Napřed s PA systémem a postupem času i studiem, s tím to ovšem šlo pomaleji, neboť se vyskytlo více technických 
problémů. Nicméně neustále se vyvíjí a nepřestane. Vybavení aktualizujeme dle nároků zákazníků, jak jen to je možné.O jaké jde? Např. dynamické mikrofony, nebo jsme dokoupili sluchátka, potřebovali jsme je pro vícečlenné pěvecké sbory.Prozraď, kdo ze známých kapel nebo muzikantů se tu již objevil?No, tak absolutně nejznámější hudebník, co nás návštěvou poctil, bezesporu byl Jiří Pletánek. Potom nová hvězda New Age of Smokie J , z ústeckých pak Stará škola, Uragan Andrew nebo Arashit. A nějaká mimoústecká pecka? Natáčeli tu Szmyrum a Chechum a chystají se sem němečtí Hertz. A co třeba Vilém Čok nebo Dan Bárta? Nemyslím, že bychom kdy nahrávali Čoka nebo Bártu, studio je vyloženě zaměřené na profíky. Kdo jsou ti tví profíci? Absolutně největší bezesporu Jiří Pletánek. Dále folkové duo vyvinutých kultur z listrovo sendviče, nová hvězda New Age of Smokie, Stará škola, Uragan Andrew a Arashit ad. Byli s výsledkem spokojeni?To mi soudit nepřísluší a celé to hážu na bedra vrabcům na střechách… Věřím, že vás malé nahlédnutí pod pokličku nastartovalo a vydáte se sem přinejmenším podívat? Ale nevěšte hlavu, pokud nejste hudebníci, dnešní technika dokáže hvězdu udělat i z antitalentů. Jiřímu za rozhovor děkuji a přeji hodně zákazníků. Pablo (capitaine@centrum.cz)
KAMERY (www.strekajzna.wz.cz) o zaslání (a následné zveřejnění ve Vašem bulletinu NOVÉ ÚSTECKÉ PŘEHLEDY) mého článku o letošním ročníku 41. ročníku. Posílám Vám můj článek zveřejněný v měsíčníku neprofesionálních filmařů Videohobby (www.videohobby.cvu.cz) č. 3. v plném znění. Srdečně Vás zdravím a přeji hodně zdraví a úspěchů. Mgr. Mirek Jakub Tuščák (tuscak@nipos-mk.cz) - Praha
prvky aneb hraný dokument. Jedenáct let se konala oblíbená mezinárodní soutěž neprofesionálních filmařů Střekovská kamera v objektu kulturního domu Corso v Krásném Březně, 41. roč. letos proběhl v Domě techniky a dle sdělení a přání pořadatelů soutěže Mgr. Petra Špáse a Ivo de la Renotiéra by se tam soutěž měla konat nejméně 10 let dalších. Letošní ročník byl zdařilý, účastníků jako obvykle mnoho, sem tam trochu zlobila projekce, ale duch byl na Střekajzně jako pokaždé skvělý. Po Welzlově filmobile, kde se promítalo jen 6 neprofesionálních snímků s cestovatelskou tématikou, byly brány pro první letošní soutěžení amatérských filmařů otevřené dokořán na 41. Střekovské kameře v Ústí n. L. Výsledkem bylo přihlášených 71 snímků v délce neskutečných 660 minut, přitom standardní program soutěže umožňuje promítnutí maximálně 400 minut. Pořadatelé na prvním místě vyřadili ze soutěže filmy, které nesplňovaly technické podmínky propozic. Do programu se vešlo 40 snímků, které byly za 2 dny promítnuty v 8 soutěžních blocích. Dle kategorií byl nejvíce obsazen hraný film se 16 snímky, pak dokument s 15 filmy, reportáží bylo 6 a v animované tvorbě svými 3 snímky kraloval animátor z Nového Města na Moravě Dr. Bohumír Novák. Porota ve složení PhDr. Jiří Minařík (předseda), Václav Šimek a Mgr. Miroslav Tuščák měla ztíženou práci, která spočívala v kvalitativní vyváženosti dokumentárních a hraných snímků. Nejvyššího ocenění se letos dostalo zcela nenápadné a ctižádostivé filmařce z Ústí n. L. Aleně Krejčové. Zajímavé je, jak autorka pečlivě sleduje vývojové trendy v neprofesionálním filmu nejen v Česku, ale i zahraničí (Slovensko - ‘Posledná noc grófky Alžbety’, Vladimír Baran, Košice). Na základě těchto poznatků se rozhodla - a to i přesto, že tvoří jen několik let, (což není dnes podstatné) - k něčemu, co se od ní nečekalo. K vytvoření evergreenu - dokumentu s hranými prvky aneb hranému dokumentu. Dílku dala název ‘Cypriánův kraj’ a v 16ti minutách se pokusila vykreslit prostředí známého mystického místa Červený klášter na severním Slovensku prostřednictvím příběhu mnicha Cypriána. Práce to byla náročná a obě složky dokumentu do sebe zapadaly jako ozubená kolečka hodinového stroje. Autorka pracovala se scénářem a její dramaturgie byla téměř dokonalá a nesla se v duchu myšlenky: ‘Život nezačíná na nebi, ale na zemi u kořínků trávy’. Při hodnocení soutěžních snímků na lektorském sezení vedeném lektorem ing. Janem Loučímem z Plzně jí byly vytčeny jen malé nedostatky. V kategorii dokumentů zvítězil a zlatou Střekovskou kameru získal snímek Jiřího Beneše ‘Parní muž’, druhou cenu Petr Baran za film ‘Slyšet hudbu’, a třetí další stálice českého neprofesionálního filmu, Bohumil Kheil za snímek ‘Těch 920 kroků’. V kategorii dokumentů bylo uděleno 6 čestných uznání. Hraný film Martina Doležala ‘Stopařka’ získal ve své kategorii ocenění nejvyšší. Druhá cena nebyla udělená a třetí místo obsadil hraný rodinný snímeček Igora Goryunova ‘Vypadni Jack’. V kategorii animovaných se svými třemi filmy bezkonkurenčně kraloval Bohumír Novák. Známý animátor z Nového Města na Moravě se rok co rok zlepšuje a ukazuje vyvíjecí se talent. Nejvyššího ocenění se dostalo jeho snímku ‘Mafiáni’, který byl v programu soutěže recenzován sloganem: ‘Kdo druhému jámu kopá, sám do ní padá’. Mgr. Mirek J. Tuščák (tuscak@nipos-mk.cz)
mladý český herce vůbec neznám… Napadá mě Lanďák, je můj kámoš, ale ten je vlastně starej, tak nevim. K: Co tě nevíc a zaručeně vyvede z míry? L: Blbej zvukař. Vozíme s sebou dobrou a spolehlivou aparaturu. Tragedie vznikne ve chvíli, kdy jí dostane do ruky diletant. Nic mě nevytočí víc, než blbej zvuk na koncertě… K: Dokážeš si tipnout, kolikrát ještě bude Karel Gott zlatým, nebo českým slavíkem? L: Mluvíš o tý buzerantský soutěži, kterou komouši vymysleli někdy v 60 - 70tých letech? K: Jo. L: Podívej, Karla Gotta už vnímaj jenom lidi nad 40 let. Jestli mu posílaj hlasy, ať mu je posílaj. Ti mladší by se už neměli takových kokotin zúčastňovat. Měli by spíš poslouchat, co je opravdu baví a dokáže oslovit. K: Jaké umělecké dílo tě spolehlivě dojme? L: Cokoli od Debussyho, nebo Ravela… to jsou skutečný dojáky. K: Která zpráva tě naposledy šokovala? L: Že mám s tebou dělat rozhovor… K: Tak dík… a ať to šlape. L: Tobě ať to šlape, sousede… (Soused je přezdívka, kterou mi Laco před časem vymyslel, nevím ale proč, jelikož bych musel bydlet ve státě Connecticut, což nebydlím…) Pan Klobouk (panklobouk08@centrum.cz)
a Šíp konečně zabalili. Ještě víc se mi líbily obě šéFredaktorské formace. ROSE MEANS ROSE s frontmankou doktorkou Romanou těží z neobyčejně kvalitních textů zavedených básníků. Všechno šlape, akorát použití stále též interpretky může po delší době zavánět stereotypem. Ta předložená půlhodina byla ovšem zcela v pohodě. Při delší ploše bych si představoval, že takovej zpěvák, jako je Fred, se do toho od bicích taky vloží. Asi tak, jak tomu potom bylo v případě INTIMNÍHO ŽIVOTA. Všehochutnej záběr od punku přes southern rock až po reggae, vyváženost všech složek, bez komentáře k oběma zpěvákům, sólům muzikantů a prostě celý squadře. Pak vyrostla na pódiu taková jedna HOUBA - a to už jsem věděl, co můžu čekat a taky jsem se toho dočkal. Nikdy jsem se netajil tím, že Sex Pistols se mi nelíbili a už asi ani nebudou. Ale houbař jsem byl odmalička a to se asi taky už nezmění. Tohle prostě je velmi sympatickej zvukovej záhul a skoro až záviděníhodný plejtvání energií. V souvislosti s tím pak ovšem následující Xavier Baumaxa - při vší úctě - trochu vyšuměl. A to byl právě vhodnej okamžik k ústupu, takže zbylým účinkujícím se omlouvám, ale nekonzumoval jsem, tak nemůžu referovat. Jestli tam zbyl někdo střízlivej, ať to napíše. A kéž by se takhle v r. 2018 zase slavilo. Jenom bych žádal pořadatele, aby zařídili, že ty pečený kuřata budou lítat samy do huby, aby se to nemuselo tahat na těch talířích - vždyť je to namáhavý. V tý době to už jistě půjde (foto na prehledy.multiply.com). Yarda Pichlík (jpichlik@centrum.cz)
