Konec války zastihuje revír za situace plné vážných problémů. Z revíru odcházejí váleční zajatci a vězňové, přicházejí noví lidé z vnitrozemí. V květnu 1945 byly na všechny provozy SUBAG jmenovány národní správy. Dne 15. 8.1945 byl název organizace změněn na Severočeské hnědouhelné doly v Mostě. Dekretem prezidenta republiky 24.10.1945 byl veškerý důlní majetek v revíru znárodněn a s účinností k 1. 1.1946 včleněn do národního podniku Severočeské hnědouhelné doly Most - SHD. To byl počátek téměř padesátileté historie rozvoje největší těžební hnědouhelné organizace v celé republice
Po r. 1945 navázal průmysl v Ústí n. L. na skladbu průmyslových odvětví, které zde byly před válkou a během ní. Je zapotřebí si ale uvědomit, že došlo k některým zásadním změnám. Předně všechny průmyslové podniky, závody i drobné provozovny změnily své majitele. Původní němečtí majitelé byli odsunuti. Ještě před odsunem jim byl majetek konfiskován a uvalena na něj národní správa. Za účelem dosazování národní správy byl při místním národním výboru vytvořen úřad, Správa národního majetku (SNM). Podnětem ke vzniku jako části příslušných národních výborů byly 2 dekrety presidenta republiky: dekret z 19. května 1945 ‘O neplatnosti některých majetkoprávních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů’ (č. 5/1945 Sb.) a dekret z 25. října 1945 ‘O konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy’ (č. 108/1945 Sb). Dle ustanovení těchto dekretů došlo ke konfiskaci některého movitého a nemovitého majetku, který byl ‘ve vlastnictví Německé říše, Království maďarského, politických fašistických stran a jiných útvarů, organizací, podniků a zařízení těchto režimů, fyzických osob německé nebo maďarské národnosti, s výjimkou osob, které prokáží, že zůstaly věrny Československé republice’. V neposlední řadě se konfiskace majetku týkala fyzických osob, které vyvíjely činnost směřující proti státní svrchovanosti, samostatnosti a celistvosti Československé republiky. Z konfiskace byla vyňata pouze ta část movitého majetku, kterého bylo nevyhnutelně třeba k ukojení životních potřeb nebo k osobnímu vykonávání zaměstnání těchto osob a jejich členů rodiny.
Národním správcem se mohla stát osoba, s patřičnými odbornými a praktickými znalostmi, mravně bezúhonná a státně spolehlivá. Před nastoupením úřadu skládali národní správci příslušnému národnímu výboru slib, že budou svědomitě plnit své povinnosti v souladu s hospodářskými, národními a jinými veřejnými zájmy. Národní správce byl také povinen skládat příslušnému národnímu výboru účty o svém hospodaření. Pozdějšími zákonnými úpravami bylo možné přeměnit národní správu podniku za určitou úhradu do vlastnictví. Úpravy se vztahovaly na některé malé a střední konfiskované podstaty, vesměs živnostenské provozovny. První evakuace Němců z města proběhla 11. 6. 1945 z Bukova, 200 až 400 lidí bylo shromážděno před školou, autobusy či nákladními auty byli přes Telnici dopraveni na hranice, odkud šli pěšky do Saska. Údajně jim bylo řečeno ‘teď můžete jít, kam chcete!’ (Alfred Bohmann: Die Ausweisung der Sudetendeutschen, dargestellt am Beispiel des Stadt- und Landkreises Aussig - 1955). Pak se odsunovali obyvatelé dalších ulic v jiných čtvrtích. Byly to tzv. ‘divoké transporty’. Domy byly obklíčeny a lidé museli během půlhodinky odejít. Od května do října 1945 bylo údajně odsunuto kolem 40 tisíc osob (Umlauft). Řádné odsuny - jako jedno z preventivních opatření proti rozpoutání další války - byly stanoveny spojeneckými mocnostmi na Postupimské konferenci. První ‘Mustertransport’ šel 8. 4. 1946 (39 vagónů po 30 osobách). Asi 2 třetiny obyvatel Ústí (města i venkova) přišla do středního Německa a 1 třetina do jižního. Podle přehledu českého ONV z r. 1955 bylo od ledna do listopadu 1946 do sovětské a britsko-americké zóny přesídleno 50.216 osob - ještě později specialisté, celkem asi 92 tisíce. Odcházeli ještě v r. 1949. Někteří antifašisté se k odsunu hlásili dobrovolně. V takových případech měly 4 rodiny možnost použít k přepravě celého majetku jeden vagón ČSD. Ti, co zůstali, diskriminováni nebyli. V našem okrese jich dle statistik zůstalo 7.202. Helena Borská