U DĚJINY SKAUTINGU NA ÚSTECKU - 9. část - Naše vyprávění o skautech a jejich činnostech bude pokračovat v rozmezí let 1938 - 1945. Až do okupace se pořádalo nespočet podniků - pravidelné tábory, akce pro veřejnost, vlastní vzdělávací kurzy pro činovníky atd. 1. - 10. října 1938 dochází k ‘zabírání Sudet’ a skauting je rozpuštěn. Hodně českých rodin se před a během záboru stěhuje z různých důvodů (pracovních, politických, služebních, národnostních) do vnitrozemí. Většina českých rodin nemá kam jít, a proto zůstává. V létě 11. 7. 1940 gestapo rozehnalo skautské tábory. Po zrušení Junáka v listopadu 1940 se i v celé ČSR někteří starší členové scházejí o sobotách a nedělích a vymýšlejí různé programy jen aby se ‘dobrá parta’ udržela co nejdéle pohromadě. Válka, studie, existenční, politické a rodinné problémy nakonec rozprášili členy do různých koutů republiky. Sakutští činovníci zažili i několikaleté vězení, někteří pracovali v odboji a řada v zahraničních armádách, kde jich mnoho položilo život za vlast. Jedním z nich byl Josef Vrána. Narodil se 13. 12. 1910 v Krásném Březně a zemřel 30. 4. 1937 jako interbrigadista ve Španělsku. Byl jedním ze zakladatelů Spartakových skautů v Krásném Březně. Jeho fotografie je na společném pomníku v Pivovarské zahradě. Další známou osobností je Ota Král, ústecký rodák, sokolský pracovník, zakladatel I. skautského oddílu. Zapojil se do odbojové činnosti, spolupracoval při přípravě atentátu na Heydricha, v červnu 1942 byl zatčen, odsouzen k trestu smrti a 8. září 1943 popraven v Berlíně. Na jeho rodném domě č. 12 v Ústí n. nL. na Králově výšině mu byla odhalena deska. Ve stejné ulici, Králova výšina, se 18. června 1911 narodil v české rodině syn Otto. Hanzlíčkovi byli vlastenci a ve stejném duchu vychovali i své děti. Otto chodil do Sokola, skautoval a miloval letadla. Po vyučení se přihlásil k čsl. letectvu. Jako celé řadě našich letců se mu podařilo přepravit do Anglie a 19. 9. 1940 se stal pilotem 312. čsl. stíhací perutě. Na podzim 10. října 1940 odstartoval Otto Hanzlíček na svůj poslední let. Byl hodnocen jako excelentní stíhací pilot, který vždycky prokazoval velkou statečnost a hluboké pohrdání nebezpečím. Město Ústí n. L. uctilo jeho památku pojmenováním ulice jeho jménem. Závěrem - dnešní pokračování uzavřu úryvkem z posledního poselství Lorda Baden - Powella, zakladatele světového skautingu, které se našlo v jeho pozůstalosti po jeho smrti 8. 1. 1941: ‘Snažte se zanechat tento svět trochu lepším, než byl, když jste sem přišli. Buďte připraveni spokojeně žít i umírat. Zůstaňte vždy věrni svému skautskému slibu, i pak, až dospějete. Bůh vám pomáhej!’ Mgr. Marie Peterková

U DVOJITÁ PORCE - V listopadu vycházejí nová čísla studentských časopisů Filé a Pandora - 10. číslo Filé je věnováno tématu Černobílá. ‘Téma mělo být návodem ke spoustě myšlenek… K protikladům, variantám apod.’ , vysvětluje šéfredaktorka Adéla Hrušková, studentka filosofie a estetiky na Pedagogické fakultě. Zastoupeny budou kromě studentských esejů a recenzí také práce výtvarníků, pedagogů a teoretiků Venduly Fremlové a Martina Koláře. Poezii budou reprezentovat Jan Novotný, baskyrista a textař nové kapely s provizorním názvem Paris a Vít Grúz, přezdívaný Čert. Filé bude obsahovat i komiks, který vznikl díky spolupráci se streetartisty z Varnsdorfu. ‘Nová Pandora má téma, které je vyčpělé už tak dlouho, že se zase dostává do kurzu - tematizujeme: konzum!’ Prozrazuje šéfredaktorka literárního časopisu, který vychází při katedře bohemistiky místní alma mater, Kateřina Tošková. ‘Pohled skrze beletrii nabízí texty Blumfelda 2001, Jana Nejedlého, Josefa Straky a Xaviera Baumaxy (www.xavi.litvinoff.cz) - různorodost autorů přesně naznačuje množství možností, jak se s fenoménem konzumu umělecky vyrovnat. No a pak tam jsou nějaké články o konzumu, komiksu, Majoru Zemanovi, socialistickém realismu. Ze zbytku čísla musím připomenout ukázku z nového románu Martina Fibigera a rozhovor s J. A. Haidlerem. A taky zadní stranu: tu jsme přejmenovali na de-boty a budeme v ní představovat ranou tvorbu (naivní, snad nedospělé, možná pubertální texty) dnes již zavedených autorů - prvním odvážným, který poskytl texty, je Jiří Koten. A krom toho všeho máme pár nových rubrik: reflexe (Martin Kolář v ní píše o 51. Benátském bienále), edice (Radek Fridrich mapuje Vokolkovu edici Turské pole) a Living in Sudetenland (prostor výhradně pro břitkost a ironii Luxe von Duxe)’ , dodává teta Kateřina. Jarobal (jaroslav.balvin@volny.cz)

U ZÁSTUPCI ÚSTECKÉHO KRAJE V SOUTĚŽI JOIN MULTIMEDIA 2005 - Již podeváté letos proběhla mezinárodní soutěž žáků základních a studentů středních škol o nejlepší multimediální prezentaci. Z českých reprezentantů si nejlépe ve 2. (starší) věkové kategorii vedl soutěžní tým z Gymnázia Nad Alejí v Praze 6, který s prezentací na téma Technologie a inovace: Světlo hýbe světem obsadil v obrovské mezinárodní konkurenci 4. místo. Velice pěkné prezentace však poslaly do soutěže i týmy z našeho kraje, konkrétně ze: ZŠ Bynov DC (www.zsbynov.cz), ZŠ Bílá cesta TP (www.zsbilacesta.cz), SPŠ Teplice, Benešovo nám. (www.spsteplice.cz), ZŠ Pod Vodojemem UL (www.zsvodojem.cz). Projekt Join Multimedia bude samozřejmě pokračovat také v tomto školním roce 2005/06. Jaká jsou letos témata? 1. Škola a učení: Studentští dobrovolníci - Jak být užitečný. 2. Lidé a místa: Váš region - Zasvěcený průvodce. 3. Technologie a inovace: Voda - Mnohostranný element. V pravidlech a harmonogramu soutěže dochází k určitým změnám.Všem zájemcům o účast v soutěži proto doporučujeme sledovat pokyny na německých stránkách www.siemens.de/join_multimedia, v češtině se pak hlavní informace objeví na www.siemens.cz/multimediaprojekt. Ceny věnované pořádající firmou Siemens jsou opět lákavé. Všichni účastníci, kteří prezentaci dokončí a včas odešlou, obdrží diplom Join Multimedia. Šest nejlepších týmů v obou kategoriích bude pozváno do Mnichova, kde se zúčastní speciálního několikadenního Join Multimedia Camp. Zde vzniknou mezinárodní týmy, které dostanou další malý úkol ke zpracování. Vítězné týmy a školy obdrží peněžité ceny ve výši 1000 - 2000 EUR. Početná účast základních a středních škol z více než 30 zemí Evropy potvrzuje - jako každoročně - velký zájem o tuto soutěž, která přispívá k získávání zkušeností při práci s novými technologiemi a zároveň pomáhá učitelům při názorné výuce. Věříme, že i právě začínající ročník bude pro naše týmy úspěšný, a přejeme jim všem mnoho úspěchů! Národní kancelář soutěže ‘Join Multimedia’ - Agentura DAHA, s. r. o. (joinmultimedia@daha.cz)

U SVATBA - Koncem první říjnové dekády vstoupili do manželského svazku slavný majitel proslulé teplické hospody U Krysy pan Martin Krysa Marek a výtečná angličtinářka a saxofonistka Zora Veselá - Marková, sestra Nory Veselé Tamme, teta Petrnory Stejskalové, vnučky pana Veselého. Na svatbě se sešlo množství lidí větší než malé a samotné oslavy pak probíhaly na teplické Panoramě, tedy v místech, kde se dějí svatby všech top-10 lidí města. Hudebníci hráli, pivo, víno a jiný chlast tam tekl proudem a jídla bylo víc než v závodní jídelně a jiné kvality. Na svatbě Martina a Zorky se obnovovala stará přátelství a navazovaly nové vztahy, ráno, po probuzení jsem necítil kocovinu a tělem se rozléhal pocit příjemně stráveného večera. Redakce NÚP se k přání všeho nejlepšího novomanželům přidává. (hrvn)

U JAZZ & BLUES FESTIVAL - V sobotu 15. 10. 05, slabou půlhodinku po půlnoci, si Ivan Dostál, hlavní organizátor již 9tého mezinárodního JAZZ & BLUES FESTIVALU v Ústí n. L. (www.usti-nl.cz/jazzfest), mohl konečně vydechnout, a nalít si tolik potřebného panáka něčeho ostřejšího. Právě skončená akce totiž přinesla tolik organizačních problémů, že by se z nich mohl zhroutit i zkušený tým promotorů. Je fajn, když máte 2 měsíce dopředu připravený program, a staráte se již jenom o ubytování a podobné drobnosti. Jenže v noci ze středy na čtvrtek, tedy již v průběhu festivalu, se hlavní hvězda pátečního programu, legendární bubeník Billy Cobham rozhodl, že se mu do Evropy nechce, a zrušil bez uvedení jakéhokoliv důvodu evropské turné, které mělo právě v Ústí začínat. Sehnat ze dne na den odpovídající náhradu je prakticky nemožné, ale světe div se, povedlo se. Jakousi číselnou zaklínací formulkou se podařilo přemluvit jinou americkou bubenickou legendu, pana Willa Calhouna (známého především jako tahoun rockových Living Colour’s), který posbíral na svůj evropský program supersestavu z amerických jazzových hvězd, a měl hrát v pátek pod Alpami v Innsbrucku. Namísto toho se ocitl pod Krušnými horami, ve skoro stejně velkém a neméně malebném -:) Ústí n. L. Požár byl uhašen, ale na jiném místě vyskočily plamínky jiného průšvihu - americká kytaristka Deborah Coleman seděla na pražském letišti a usilovně se sháněla po kufru ale hlavně po své nejen drahé, ale taky zamilované kytaře lespaul. A tak pořadatelé zuřivě sháněli v okolí Ústí kytaristu, který by měl doma kytaru stejné značky a mohl vypomoci. Nakonec se našla kopie, se kterou byla Deborah ochotna vystoupit, ale rozhodně to nevypadalo na žádný happyend. Jako zázrakem ale v sobotu při začátku zkoušky jí manažer z Bratislavy (kam ji z New Yorku omylem poslali) kytaru přivezl. Na jejím večerním vystoupení pak bylo vidět, že měla opravdu radost a taky hodně razantně posluchačům předvedla, co všechno se svojí milovanou hračkou umí.
* Trápení ovšem nebyl ještě konec, protože asi hodinku před plánovaným začátkem vystoupení Deborah Coleman Bandu přišel za Fredem japonský kytarista téhle formace - Hiromasa Suzuki a skoro šeptem se ho ptal, jestli někde v sále neviděl takového vysokého proplešatělého chlapíka. ‘Víš, to je náš basák. Nemůžeme ho najít, tak zkus zavolat na hotel, jestli třeba neusnul na pokoji.’ Neusnul, prý si sbalil nástroj a před drahnou dobou se vydal z hotelu do města. Snad už poslední jobovka měla trvání asi 20 minut, než se do Nároďáku přikulil obrovský chlap s baskytarou na zádech a odzbrojujícím úsměvem. Šel se trochu projít, prý mu to dělá dobře. Ivan Dostál raději rozhodl zamknout východ pro umělce, aby se nemohl nikdo ztratit, a Hiromasa pak už se smíchem v zákulisí prohodil, že ten chlapík je jeho kámoš, má ho moc rád, ale tohle dělá v 19ti případech z 20ti.
* První ze 2 ‘hlavních’ večerů, páteční, byl opravdu hlavně jazzový a přinesl satisfakci všem fanouškům, kteří si v minulých letech stěžovali na převahu blues a různých experimentů. Po slovinsko-slovenském mladém souboru Five Seasons, který postoupil ze čtvrteční soutěže talentů, nastoupil band, od kterého asi nikdo nic moc nečekal - polský Grzegorz Karnas Quintet. A vyklubalo se velké a příjemné překvapení. Pro Poláky typický moderní jazz v jeho příjemnější poloze, ale žádné easy listening. Kapela střídala polohy, od skoro freejazzového entra přes maisntreamovou podobu až k baladické. Zpěvák je špička, a na kapele je vidět, že si stojí za hudbou, co hrají a rozhodně nemají žádné komplexy z hvězd, se kterými se na festivalu setkali. Klavíristu Michala Tokaje zná české publikum z účinkování v prestižním Quintetu Jaromíra Honzáka, s nímž natočil jednu z nejlepších domácích jazzových desek posledního 10tiletí Present Past.
* A pak přišlo velké očekávání, protože na rozdíl od avizovaného Billy Cohama nikdo přesně nevěděl, co od Calhounova souboru AZA očekávat. Pravda je, že se Willovi podařilo seskupit excelentní sestavu z hodně výrazných osobností současné jazzové scény. Ale na některé posluchače působilo jejich vystoupení poněkud vyumělkovaně. Technicky úžasné, ale spíš než jako kapelu jsem vnímal soubor 5ti vynikajících individualit, které se ještě nedohodly, jestli budou skupina nebo seskupení. Ovšem pro mnohé posluchače to byla úžasná bomba.
* Sobotní večer pak zahájila zpěvačka, kytaristka a skladatelka Joyce (Silveira Palhano de Jesus) a doprovodný soubor, ve kterém hraje i její manžel, významný brazilský bubeník Emmanuel Alves Moreno. Joyce má za sebou dlouhou kariéru, okořeněnou střídáním úspěchů a období ústupu, ale v současné době je opět na vrcholu a důkazem toho je i její současné evropsko-severoamerické turné. Protože nemáme mnoho možností vychutnat si brazilskou hudbu v její autentické podobě, zaujala její směs bossa-novy, samby a jazzu určitě všechny v sále. Mnohým posluchačům zpěvem i vzhledem připomněla nedávno zesnulou Zuzanu Navarovou, která byla propagátorkou latiny u nás. A taky je zapotřebí připomenout úžasný výkon baskytaristy, prvního v řadě vynikajících hráčů na basu, kteří ten večer vystoupili.
* Pokud by ale bylo hlasování o jednoho jediného mistra z mnoha superhráčů večera, pak by jím byl určitě bubeník - jazzová legenda Al Foster. Ještě nikdy jsem neměl možnost sledovat člověka, který by se s bicími tak zamilovaně mazlil. Nebubnoval, ale se svými nástroji si pohrával. A důležitým článkem jeho hry bylo i nesmírně vstřícné a poučené publikum, kterému taky tenhle pán složil na závěr vystoupení poklonu: ‘Jsem hodně unavený z cesty, a tak jsem nenastupoval v nejlepší náladě. Ale výborné publikum mne dokázalo doslova nastartovat.’ Zaslouží se i vyjmenovat spoluhráče tohoto letitého souputníka Milese Davise, a to basistu Douga Weisse, pianistu Kevina Hayse ale hlavně druhého sólistu souboru, nastupující hvězdu světového jazzu, mladého izraelského saxofonistu Eli DeGibriho. A taky to pro mne byl protipól jiné hvězdné sestavy, tedy AZA bubeníka W. Calhouna, protože v souboru Al Fostera hrají všichni spolu a ne každý za (nebo na) sebe.
* Po obou energií nabitých, ale přesto relativně křehkých vystoupeních se kompletně přestavovalo pódium pro nejtvrdší muziku, která na festivalu letos zazněla. Americká černošská kytaristka a zpěvačka Deborah Coleman spolu se svým bandem rozpálila převážnou část publika, a byla to dokonalá tečka za opět úspěšným ročníkem. V jejím zpěvu opravdu najdete barvy Patti Smithové, ale přístup je z jiného břehu. Zato nasazením si rozhodně obě dámy nemají co vyčítat. Šťastná z nálezu kytary se rozparádila tak, že při druhém přídavku odkopla boty a poskakovala po pódiu bez nich v divokém tanci s baskytaristou Michaelem Nordbergem (mimochodem ten chlap hrál taky jako z jiné planety, další pozoruhodný zážitek). Jasně, že nejde o žádné velké umění, ale o příjemnou zábavu, která dokáže rozproudit krev i starším ročníkům, a to bez náznaku podbízení, jak to někdy bývá u černošských bluesových šoumenů 2hé či 3tí ligy. A to právě proto, že tohle je extraliga a jak říkal Ivan Dostál ‘jde hodně nahoru a za rok už bychom ji nezaplatili’. Dobře, že jsme to stihli letos. A za rok se (doufám) máme opět na co těšit. Pavel Mareček

U TI, KDO SE TĚŠILI NA HLAVNÍ HVĚZDU pátečního večera - legendárního bubeníka Billyho Cobhama (www.billycobham.com) a jeho Culture Mix, nemuseli být zase tak zklamáni tím, že nakonec nepřijel, neboť jej nahradil neméně virtuózní Will Calhoun (www.willcalhoun.com) se svojí novou formací AZA. Tento charismatický bubeník, který ve své hudební kariéře spolupracoval s mnoha hvězdami, a to velmi širokého záběru (od B. B. Kinga přes Jaca Pastoriouse, Paula Simona, Marcuse Millera... až po rappery RUN DMC či Public Enemy) je nejvíce známý jako zakladatel a hráč kapely Living Colour’s. Vedle toho se účastní různých projektů, ať vlastních či cizích, v různých hudebních žánrech. V Ústí předvedl jazzovou smršť okořeněnou world music, rockem... ambientem i hardcorem, míchání různých vlivů a vizí mu nedělá potíže, naopak. Už jen sledovat ho na pódiu (a i ostatní vynikající muzikanty samozřejmě) byl zážitek, všichni zklamaní, kteří se těšili na Cobhama, museli nutně roztát. Neméně výborný byl program druhého dne. Byl jsem nadšen nejdřív brazilskou holkou na děravou kytaru s kapelou - až dodatečně jsem zjistil, že paní je skoro v důchodu a proto - nebo přitom - jede brazilskou sambu na sto procent. Al Foster, kvůli kterému jsem na festival vyrazil, předvedl klasický jazz v rychlém tempu, saxofonista měl snad třicet prstů, pianista šedesát a kontrabasista tři ruce. Foster se u bicích usmíval jak na vesnický tancovačce v Libouchci a až pak jsem si v programu přečetl, že jsem slyšel současný špičky světový scény. Poslední - zase ženská (tentokrát na bluesovou kytaru) - byla taky dost dobrá, basák jakoby ke kapele nepatřil, ale hrál syrově a surově jasný blues. Potěšilo mě, že celý večer byl sál narvaný až k baru, odkud tentokrát nerušil pan Mareček s partou. Česko-německá kapela JazzBanda v Kladívku (Circusu) pak důstojně a bez komplexů z předešlýho nářezu ukončila večer. Jediný, co mi vadilo, bylo dívat se na modrý logo vpravo, jakože rádio Sever máme v našem kraji nejradši???? Já teda určitě ne, je to stanice k zblití a hudebního dramaturga by měli za ucho vyvést do jiného kraje - třeba do Nashville, tohle já platit tedy nechci. Dík pořadatelům za skvělý program a panu Zámečníkovi za dokonalý zvuk. Luděk Nedvěd

U POLÁKŮM SE V ÚSTÍ LÍBILO - Nadšeni odjížděli domů z mezinárodního setkání 2 skupinky polských studentů z Gdaňsku a Ostrowiecze, ale i skupinka českých studentů navštěvujících ústecký klub RELAKS (relaks.webpark.cz). Mladí lidé se stihli za týden seznámit a víc poznat, společně vtrhli do městských ulic a zvali Ústečany na svojí výstavu o polské kultuře s ukázkami tradičních polských tanců v národních krojích, kterou česká skupinka zpestřila uspořádáním koncertu Xaviera Baumaxy a dalších hudebníků a vystoupením dalších umělců a řemeslníků. Pobyt završili přechodem části Krušných hor. Mezinárodní setkání se uskutečnilo v rámci projektu ‘Křížem krážem’, který je podporován NROS - Nadací rozvoje občanské společnosti z programu ‘klub-net’ (www.klub-net.org). Nápad vznikl letos v dubnu na jednom z mezinárodních seminářů, které pro kluby při školách zasíťované v síti klub-net pořádají polská, německá a česká nadace. Projekt napsali a sami realizují studenti z klubu relaKs a studenti z polských klubů z Gdaňska (Infinitus) a Ostrowiezc (Energy). Hlavním cílem bylo sbližování účastníků, obou kultur a oživení ústecké kultury. Setkání bude mít i jeden hmatatelný výsledek - brožurku pro mladé, jak si poradit s přípravou a organizací podobných setkání. Psaná bude formou deníku a obsahovat bude i různé hry a jiné nápady, jak trávit volný čas. Na jaře zřejmě vyrazí česká skupinka mladých lidí zase do Polska. RELAKS totiž dostal od obou polských klubů pozvání. Martin Trousil řekl: ‘Ani se po těch zážitcích nedivím, že se nám moc nechtělo do loučení. Týden s Poláky byl opravdu přínosný. Zjistili jsme, jak si jsou naše jazyky a vůbec naše kultury podobné. Mám radost z toho, že se všichni polští i čeští účastníci cítili spokojeně a že mají chuť společně připravovat další akce. Teď už mají zkušenosti.’ RELAKS

U TRŮN MILOSRDENSTVÍ DIVADLO DĚČÍN - Necelé 3 roky po světové premiéře se před vyprodané hlediště Městského divadla v Děčíně (www.divadlodecin.cz) dostala nová hra amerického autora Neila LaButa Trůn Milosrdenství. Nastudovalo ji hostující divadlo Ungelt z Prahy (www.divadloungelt.cz). Dialog 2 milenců se odehrává v propletenci tragedie New Yorku 11. září 2002. ‘Možná už 6 tisíc lidí mrtvých.’ ‘No, pokud se všichni neschovávají v bytě svý milenky…’, načrtává cynicky výchozí situaci jedna z replik. Pohřešovaný hrdina zvažuje, že tragedie využije k útěku od práce, dluhů a rodiny k novému začátku. Miroslav Etzler, role milence: ‘Život je milosrdenství a on dostane život - protože má bejt někde jinde - a jak s ním naloží je jeho věc.’ Vilma Cibulková, role milenky: ‘Není velká a malá katastrofa, já myslím, že katastrofy… mají úplně stejný dopad na myšlení a vůbec chod dalšího života.’ Hra je o morálce, nemůže však moralizovat. K happy-endové úlevě zde vede tak či tak sobectví. Vystihuje to i epitaf, který by si přál hlavní hrdina na náhrobku v případě svého zmizení = oficiálního tragického úmrtí v sutinách Dvojčat: ‘Jako člověk byl v pohodě.’ Zbyněk Smetana - TV Lyra

U CENU ‘PTÁČKA LEDŇÁČKA’ - převzal na sympóziu ‘Vznášení nad krajinou’ RNDr. Miroslav Patrik z Dětí Země (www.detizeme.cz) za dlouholetou činnost v ochraně severočeské krajiny a zejm. CHKO České středohoří (www.ceskestredohori.ochranaprirody.cz). Cenu uděluje Společnost přátel města Duchcova jedinci a nebo kolektivu, který pečuje a nebo se mimořádně zasadil o ochranu severočeské krajiny V předchozích letech převzali cenu Bernd König ze saského spolku Förderverein für die Natur Osterzgebirges, RNDr. Petr Roth z MŽP ČR, umělecký fotograf Roderick Slavík z Lovosic, Miroslav Kořen z odboru životního prostředí Krajského úřadu v UL a za spolek pečující o arboretum zámku Jezeří Ing.Vít Józa z Litvínova. K překvapení účastníků nejnovější držitel ‘ptáčka ledňáčka’ Miroslav Patrik prozradil, že je původem ze severních Čech a po studiích se věnoval archeologii v Krušných horách a v Podkrušnohoří. Se svým původem nikdy neargumentuje: ‘Zasazuji se především o českou krajinu, to a nejen v severních Čechách, mám ji rád…’ ba (verabar@volny.cz)

U NA ZAČÁTKU KALENDÁŘNÍHO PODZIMU uspořádala skupina KRUCIPÜSK (www.krucipusk.cz), soukromou neoficiální rozlučku s nabitou letní festivalovou sezónou, kde kromě účinkování v projektu Růžový panter (hlavní hvězda Kabát) stihla i nemožné cestovní kotrmelce typu odpoledne Plzeň a o půlnoci Nové Mesto nad Váhom. Utahaní rockeři zvolili k oslavičce překvapivě náš okres, a to konkrétně restauraci Pod Císařem (www.podcisarem.cz), jinak horolezecké doupě uprostřed nádherné scenérie Ostrova. Odhadem 80 - 100 návštěvníků přetékalo ze sálu ven a slyšet tuhle nadupanou muziku doslova z metru, stejně tak jako sledovat Tomáše Hájíčka ze stejné vzdálenosti, byl opravdu zážitek. Kapela na malém sálku mezi 10tou a půlnocí odehrála kompletní současný koncertní repertoár, tedy skoro celé poslední album ‘Druide’ a staré pecky jako ‘Cirkus dneska nebude’ a samozřejmě i osvědčený zavírák ‘Mexiko’. Tomáš mi pak v zákulisí (to tam vlastně není, takže v hospodě) stačil říct, že si na jaře - když se sehrávali s novým kytaristou Jardou Gabrielem - tohle místo zamilovali (‘Drsnej sever a ty úžasný skály kolem, to je paráda’) a že sem budou i dál jezdit na soustředění. Prozradil, že k další výměně došlo už v říjnu na místě basáka (Janka Jarina nahradil Maťo Ivan, ex B.S.P.) a na otázku, jak vadí, že kapelu opustil v dubnu autor většiny písní posledního alba Renda Rypar (dnes Support Lesbiens) mi vysvětlil, že vlastně to autorství je v rokenrolu hlavně ‘o tom základním riffu’, a že si myslí, že současná sestava dokáže dát dohromady stejně dobrý repertoár. ‘A příští soustředění bude zase tady v Ostrově, asi v březnu příštího roku, to bysme právě měli dávat dohromady novou desku.’ Howgh. Pavel Mareček

U RELAKS OTEVŘEL DISKUSI NA TÉMA REGISTROVANÉ PARTNERSTVÍ - Tématem víkendové akce Láska jako láska v alternativním klubu pro mladé lidi relaKs pořádané v rámci Týdnů pro duševní zdraví byla homosexualita a registrované partnerství. K tématu se promítaly dokumentární i hrané filmy k navození besedy s Petrem Žaloudkem, členem Gay a lesbické ligy a zpestřením bylo divadelní představení pražského Divadla bez zábran a v závěru také živý koncert studentské kapely Z formy. Nejprve asi 20 návštěvníků klubu shlédlo situační dokument o partnerství většinové společnosti s homosexuály, který režíroval Janek Růžička. Prostřednictvím osobních i veřejných situací filmu bylo možné se zamyslet nad konkrétními podobami obecně nejednoznačného vztahu mezi většinovou společností a sexuálně jinak orientovanou menšinou. Po promítání následovala beseda s P. Žaloudkem členem Gay a lesbické ligy (www.gll.cz). Diskuse se dotýkala problémů spojených s registrovaným partnerstvím, které není v ČR dosud zavedeno. Mezi tyto problémy patří mj. i to, že v případě hospitalizace lékař nemusí informovat partnera nebo že bez ohledu na závěť mají dědici v první dědické skupině přednost před partnerem. Kromě toho nemohou adoptovat děti nebo je mít v pěstounské péči. S tímto někteří návštěvníci souhlasili a oponovali tak Petru Žaloudkovi. Žaloudek představil v rámci besedy komentovaný komiks o registrovaném partnerství, který chce předat poslancům před projednáváním zákona o registrovaném partnerství. Po besedě následovalo představení Div. bez zábran (www.dbz.cz). Komedie slavného amerického režiséra Murraye Schisgala ‘Jako jedna rodina’ a herecké výkony všechny diváky pobavily. Byl to příběh úspěšného scénáristy Sama, který chce radikálně změnit svůj život: po třech rozvodech se hodlá stát gayem, protože podle něj muži rozumí jedině muž, soužití s ženami je nepřirozené a krajně nepraktické. Hotelový pokoj, v němž se vše odehrává, je svědkem nejen spousty gagů, ale i překvapivého rozuzlení. ‘Tady v klubu to bylo úplně něco jiného než v divadle. Přišlo mi, že jsem to víc prožívala a herci taky,’ řekl jeden z diváků. Po skončení divadla se promítali dva hrané filmy a dokumentární film ‘Neboj se, to přejde’ z videotéky o. p. s. Člověk v tísni z filmového festivalu ‘Jeden svět’ s gay a lesbickou tématikou. Dokument pojednával o třech švédských dívkách, které přitahují dívky, ale obávají se, jak tuto skutečnost přijme jejich okolí. Režisérka snímku, která prošla podobnou zkušeností, se ve snaze o maximální upřímnost výpovědí rozhodla dát zpovídaným kameru a nechat je, aby vše podstatné, čím během tří let procházely, zdokumentovaly samy. Celou akci zorganizovali mladí lidé zapojení do aktivit klubu. Vedoucí klubu Martin Trousil k tomu řekl: ‘Šanci spolupodílet se na přípravách akcí má každý, kdo se chce zapojit do klubové činnosti a každý má také možnost, kdykoliv přijít s nápadem, co sám by za akci chtěl udělat. Na tom jsou založeny téměř všechny klubové akce a poskytovat volný prostor pro vymýšlení a realizaci nápadů mladých lidí je i posláním klubu.’ Klub pořádal akci ve spolupráci s hudební agenturou Maul (www.maul.cz) . Všichni účinkující - hosté k besedě, divadelníci i hudebníci se vzdali ve prospěch akce nároku na honorář. Klub na akci spolupracuje také se SOŠ sociální a veřejnosprávní, která umožňuje provoz klubu. RELAKS

U SEVERNÍ VÍTR - Velkým úspěchem a povzbuzením pro nás pořadatele do dalších ročníků byl letošní sportovně hudební festiválek Severní Vítr v Litoměřicích, který se jak víte konal 13. 8. a přivál do arény hokejbalového klubu HC Killers tamtéž, něco málo přes 4 stovky platících diváků, kteří vytvořili vskutku skvělou a místy až bouřlivou atmosféru. Ve sportovní části festu byla jeho součástí exhibice s hakysákem (pleteným míčkem tzv. footbag) v podání vicemistra republiky Michala Daňka, flatlandová exhibice a streetbikeová show (akrobacie na kolech), miniturnájek ve stolním fotbálku, ukázky brazilského bojového tance ‘Capoeira’ (skupina abadá Liberec), ale především také skateboardové závody. Přihlášených borců sice nebylo mnoho, okolo desítky, ovšem o to urputněji bojovali ve dvou klasických disciplínách a to v ‘ollie contestu’ a ‘besttricku’ o ceny, které daroval spolupořadatel, legendární litoměřický skate and snow shop ’SWAMP’. Co se týká muziky, tak všechny zúčastněné kapely (viz www.severnivitr.wz.cz) byly fantastické a hrály jako o život. Sympatická byla hláška zpěváka skupiny CLOU do mikrofonu, že ‘konečně taky nějaký festival, kde se jen nekonzumuje alkohol :o)’ což skvěle vystihlo i základní myšlenku, propojení hudby a pohybu. Stručné výsledky festivalu v číslech: 405 platících diváků, cca 180 vystupujících + pořadatelů a VIP hostů. Celkem tedy program mohlo zhlédnout až 600 návštěvníků. Z výtěžku festivalu se na podporu hokejbalového oddílu HC Killers vydělalo a formou nájmu bylo vyplaceno 10.000,- Kč. Ta samá částka zůstala ve fondu rozvoje festivalu a 5.000,- Kč připadlo informačnímu centru mládeže ‘ICM’ v Litoměřicích na podporu jeho činnosti. Děkujeme teda vám sponzorům a mediálním i jiným našim partnerům za snahu a přízeň a doufáme, že příští rok bude festival Severní Vítr znovu a opět minimálně stejně úspěšný, nebo raději ještě o něco (či mnoho?) lepší a úspěšnější. Za organizátory… Hynek Vraný expressive music ag.

U MLADÍ KARATISTÉ KAMURA-RYU OVLÁDLI MISTROVSTVÍ ČR - O tomto víkendu se v Brně uskutečnila nejvýznamnější mládežnická karatistická akce tohoto roku, a to Mistrovství České republiky v karate mládeže. Toho se zúčastnilo více než 400 nejlepších žáků, dorostenců a juniorů z celé České republiky. Ti se zde, ve dvoudenním sportovním klání, utkali v disciplínách kata i kumite o tituly mistrů ČR a také o případné nominace do řad reprezentace a na mistrovství světa, které se bude konat v listopadu na Kypru. Vynikajícího úspěchu zde dosáhli ústečtí karatisté školy Kamura-ryu shotokan, kteří zde, pod vedením trenérů Lešky a Kabeše, dosáhli obdivuhodného výsledku. Ziskem celkového počtu 24 medailí, z toho 7 titulů mistrů republiky, 6 stříbrných a 11 bronzových medailí dosáhli historického úspěchu na těchto mistrovských šampionátech. ‘Letos jsme vycestovali na toto mistrovství s historicky nejpočetnější a nejsilnější výpravou, neboť se letos nominovalo až neuvěřitelných 40 našich mladých karatistů. I to lze částečně považovat za měřítko kvalitní úrovně a výkonnosti našeho sportovního klubu. Naši mladí karatisté se na toto mistrovství připravovali poctivě a pečlivě již od srpna a úspěchy se dostavili,’ řekl vedoucí trenér této ústecké karatistické výpravy M. Leška. V prvním soutěžním dni nastupovali na tatami žáci a mladší dorostenci, kteří v dopoledním bloku bojovali o tituly mistrů republiky v disciplíně bojových sestav kata. Zde si nejlépe vedla ústecká ml. žákyně Bytyqi Fabiána, která svými kvalitními výkony nakonec nenašla soupeřku a získala titul mistryně republiky. Mistry republiky se také stali kata družstva ml. žáků (Matlocha, Šrettr, Mudrik), ml. žákyně (Smolová, Lehečková, Secká) a ml. dorostenek (Zámečníková, Smolařová, Canincová). Stříbrnou medaili získalo v této disciplíně družstvo mladších dorostenců, ve složení Rýpar, Klaban, Sochanič. Bronz si na tomto mistrovství vybojovali v kata žáci Matlocha, Špatenka, Kouba, Smolařová, ml. dorostenka Zámečníková a kata družstvo žáků , ve složení Hodina, Špatenka, Kolář. ‘V disciplíně bojových sestav kata si nejlépe vedla ml.žákyně Bytyqiová Fabiána, která podávala vyrovnané a sebejisté výkony. Ve finále porazila Novákovou z SC Flair Praha a titul mistra ČR jí patří zaslouženě. Velmi pěkné výkony na úrovni mistra ČR předváděl i žák Špatenka, který ale bohužel již v eliminačních kolech narazil na pozdějšího finalistu a vítěze,kterému těsně podlehl 2:1. V opravných soubojích si zaslouženě vybojoval bronz. U většiny našich bronzových medailistů je třeba podotknout,že byli ale vždy velmi blízko dvoučlennému finále. Velmi pěkné výkony také předváděli naše kata družstva,zejména mladší dorostenky, které zaslouženě získali titul mistra republiky,’ dodal trenér Leška. V odpoledním bloku pokračovalo disciplínou soubojů kumite úspěšné tažení těchto ústeckých mladých karatistů sportovního klubu Kamura-ryu shotokan. Ti zde nastupovali podle svých váhových kategorií. Nejvýznamnějšího úspěchu a mistry české republiky se stali žáci Zoula Jakub (+ 60 kg), žákyně Canincová Denisa (+ 50kg) a Smolařová Monika (- 50kg). Vicemistry republiky a stříbrné medaile vybojovali žáci Matlocha(+40kg), Salášková (+50kg), Loubal (-60kg) a ml. dorostenky Zámečníková(-55kg) a Noskeová (-45kg). Bronz pak vybojovali žáci Hodina (-40kg), Jedrýsková (-40kg) a Rýpar (-65kg). ‘V soubojích kumite se nám letos opravdu dařilo. Obsadili jsme většinu finálových soubojů a téměř v každé hmotnostní kategorii jsme dokázali uspět. Velmi dobré výkony podávali zejména naše dívky, které předváděly opravdu pěkné mládežnické karate.Mezi chlapci to byli zejména žáci Loubal a Matlocha, kteří ukázali svou odvahu i proti mnohem silnějším soupeřům. Velmi bych chtěl vyzdvihnout výkony dorostenky Noskeové, jejíž finálový souboj s Trakalovou z SKK Liberec patřil k ozdobám tohoto turnaje žáků. Ve vypjatém souboji plném krásných akcí a bojového nasazení, však nedokázala za vyrovnaného skóre udržet koncovku zápasu a podlehla těsně. Její stříbro patří k ozdobám našich výsledků. Velkým překvapením byly také úspěchy našich nováčků v soutěžním týmu , Zouly a Jedrýskové’, hodnotil trenér Leška. Takto byl úspěšně zakončen první,sobotní, den tohoto republikového šampionátu mládeže. V neděli pak nastupovali dorostenci a junioři.Zde již šlo o hodně,neboť se zde rozhodovalo na základě výsledků také o nominaci na MS. V dopoledním bloku kata se bohužel nedařilo jediné kandidátce v této disciplíně, dorostence Přibylové, která byla vyřazena v eliminačních kolech. V odpoledním bloku kumite získali bronz dorostenky Přibylová(+57kg) a Krojidlová(-57kg). ‘Přibylová vzhledem k tomu,že většinu své přípravy směřovala k technické disciplíně kata, podala v kumite dobrý výkon. Krojidlová, jako případná kandidátka na postup na MS bohužel podcenila, zejména první fázi kondiční přípravy. V době kdy se dostala před mistrovstvím do relativně uspokojivé formy jí navíc skolila na 14 dní viróza,což je velký handicap. Její bronz v tomto stavu je dobrým výsledkem. Kvalitní výkony předváděl junior Hála, který bohužel trochu doplatil na špatný los. V jedné straně vyřazovacího pavouku se setkal se všemi favority této kategorie. I přesto podával minimálně vyrovnané výkony. V prvním kole bohužel podlehl pozdějšímu vítězi reprezentantovi Sládečkovi z Havířova a v opravných bojích o bronz v napjatém souboji s dalším ústeckým závodníkem Týlem taktéž neuspěl.Pokud na sobě bude dál pracovat, má velkou perspektivu. Další dorostenec Hovorka (-70kg) i přes důrazný styl boje doplatil na základní taktické chyby a bohužel rovněž v souboji o bronz neuspěl,’ dodal trenér Leška. Celkovým ziskem 24 medailí se tato ústecká škola karate Kamura-ryu shotokan stala již po čtvrté v řadě za sebou nejúspěšnějším sportovním klubem karate ČR mládeže, a to zejména v žákovských disciplínách. ‘Tímto bych chtěl poděkovat za celý trenérský kolektiv všem našim svěřencům za velmi dobrou reprezentaci našeho klubu a dále také všem našim rodičům, příznivcům, partnerům a sponzorům za podporu a snahu v této sportovní výchově mládeže,’ dodal na závěr vedoucí trenér SK M. Leška. karate@kamura.cz