V pondělí 14. listopadu vzpomeneme nedožitých 84. narozenin významného ústeckého malíře, grafika, pedagoga a publicisty Bohuslava Malečka. Když se budeme seznamovat s jeho životem a malířským dílem, půjde vlastně o svědectví času minulé doby - neblahého komunistického režimu. Jeho jméno nesmělo být vyslovováno až do konce normalizace. Teprve po revoluci pak jeho přátelé a rodina připravili rehabilitační výstavu (v r. 1990) ve vestibulu ústecké Pedagogické fakulty. Následovala další (opět v r. 1990) - na chodbě Krajského památkového ústavu. R. 1991 uspořádaly Městské muzeum a Galerie G na PF UJEP výstavu, na které bylo představeno autorovo celoživotní dílo. Jeho posmrtný návrat uvítali přátelé, kolegové a celá řada jeho žáků, kteří na něho dodnes vzpomínají. V katalogu výstavu citlivě uvedl univerz. Prof. PaedDr. Jaroslav Brožek. Dovolím si z tohoto textu použít některých myšlenek. O společné pedagogické a publikační činnosti se zaujetím vypravuje malíř a grafik Miroslav Houra. Autorský kolektiv Brožek - Houra - Maleček publikoval první učebnice pro výtvarnou výchovu v 7., 8. a 9. roč. ZDŠ (SNP Praha, 1963 - 71) a řadu dalších prací. B. Malečka musíme posuzovat jako osobnost v celku jeho díla, a to práce učitelské, teoretické i malířské, přičemž nelze opomenout ani jeho dimenzi lidskosti. Narodil se 14. 11. 1921 v Praze. Maturoval na gymnáziu v Libni v r. 1941. Ve studiích nemohl pokračovat, proto byl nejdříve zaměstnán jako úředník firmy Karel Kuklík Praha (1941 - 43). V l. 1943 - 45 byl nasazen na práci v Německu. Po skončení války studoval profesuru na PF UK - obor výtvarná výchova, deskriptivní geometrie a modelování. Po absolutoriu v r. 1949 působil jako profesor na gymnáziu v Žatci, odkud přešel r. 1950 na Pedagogické gymnázium v Teplicích (později Střední pedagogická škola). Byl jmenován nejdříve zástupcem ředitele školy (1953 - 59) a poté i ředitelem (1959 - 60). Po zrušení školy odešel na Pedagogický institut do Ústí (1961). Stál u zrodu katedry výtvarné výchovy PF, kterou vedl (1961 - 70) od jejího vzniku až do nuceného rozpadu, s výjimkou 2 let, kdy pracoval na docentské práci. Habilitován byl v r. 1966. Vedle publikační a pedagogické činnosti se věnoval také volné malířské a grafické tvorbě. Po nuceném odchodu z politických důvodů a zákazu povolání se vrátil k malbě a grafice. Učil krátce v LŠU a na 16. ZDŠ (1971 - 74). Následujících 7 let pak pracoval jako výtvarník družstva Kontakt. V tomto období vznikly cykly suchých jehel a nevelkých akvarelů. Náměty čerpal z přírody, jednotlivé studie stromů, kaktusů apod. Pohledy na navštívená nebo vysněná města, folklórní motivy z lidových zvyků. Patrně v nich nacházel životní zakotvení a naději. R. 1981 odešel do důchodu. Na toto období se těšil jako na dobu, kdy bude konečně moci jen a jen malovat. Chodil na procházky do blízkého okolí bydliště, nebo rekreační chaty, akvarelem dle skutečnosti zachycoval části krajiny, aby je pak doma přetvářel do nových kompozic. Na přání vnoučků vznikaly barevně svěží obrázky letedel a jiných objektů klukovsky romantického světa techniky. Podíváme-li se zpětně na jeho tvorbu - olejomalby - např. zátiší malovaná bezprostředně podle modelu, krajiny a městské periférie, kytice a celá řada dalších maleb a námětů, nacházíme i grafiku, jejíž podíl neustále vzrůstal. Mohla bych pokračovat v uvádění mnoha příkladů, ale rozhodně by nejlepší byla možnost, kdybychom mohli zhlédnout jeho práce na výstavě, kterou by příznivci výtvarného umění jistě uvítali. Snad se dočkáme. Bohuslav Maleček by si to zcela určitě zasloužil. Zemřel 15. prosince 1988, aniž se dočkal svobody a osobní rehabilitace. Zůstává krutou ironií osudu, že generace, k níž patřil, zažila za celý svůj život jen málo let relativního uvolnění z politického tlaku. Nemělo by se na takové osobnosti zapomínat.
Mgr. Marie Peterková
V pondělí 14. listopadu vzpomeneme nedožitých 84. narozenin významného ústeckého malíře, grafika, pedagoga a publicisty Bohuslava Malečka. Když se budeme seznamovat s jeho životem a malířským dílem, půjde vlastně o svědectví času minulé doby - neblahého komunistického režimu. Jeho jméno nesmělo být vyslovováno až do konce normalizace. Teprve po revoluci pak jeho přátelé a rodina připravili rehabilitační výstavu (v r. 1990) ve vestibulu ústecké Pedagogické fakulty. Následovala další (opět v r. 1990) - na chodbě Krajského památkového ústavu. R. 1991 uspořádaly Městské muzeum a Galerie G na PF UJEP výstavu, na které bylo představeno autorovo celoživotní dílo. Jeho posmrtný návrat uvítali přátelé, kolegové a celá řada jeho žáků, kteří na něho dodnes vzpomínají. V katalogu výstavu citlivě uvedl univerz. Prof. PaedDr. Jaroslav Brožek. Dovolím si z tohoto textu použít některých myšlenek. O společné pedagogické a publikační činnosti se zaujetím vypravuje malíř a grafik Miroslav Houra. Autorský kolektiv Brožek - Houra - Maleček publikoval první učebnice pro výtvarnou výchovu v 7., 8. a 9. roč. ZDŠ (SNP Praha, 1963 - 71) a řadu dalších prací. B. Malečka musíme posuzovat jako osobnost v celku jeho díla, a to práce učitelské, teoretické i malířské, přičemž nelze opomenout ani jeho dimenzi lidskosti. Narodil se 14. 11. 1921 v Praze. Maturoval na gymnáziu v Libni v r. 1941. Ve studiích nemohl pokračovat, proto byl nejdříve zaměstnán jako úředník firmy Karel Kuklík Praha (1941 - 43). V l. 1943 - 45 byl nasazen na práci v Německu. Po skončení války studoval profesuru na PF UK - obor výtvarná výchova, deskriptivní geometrie a modelování. Po absolutoriu v r. 1949 působil jako profesor na gymnáziu v Žatci, odkud přešel r. 1950 na Pedagogické gymnázium v Teplicích (později Střední pedagogická škola). Byl jmenován nejdříve zástupcem ředitele školy (1953 - 59) a poté i ředitelem (1959 - 60). Po zrušení školy odešel na Pedagogický institut do Ústí (1961). Stál u zrodu katedry výtvarné výchovy PF, kterou vedl (1961 - 70) od jejího vzniku až do nuceného rozpadu, s výjimkou 2 let, kdy pracoval na docentské práci. Habilitován byl v r. 1966. Vedle publikační a pedagogické činnosti se věnoval také volné malířské a grafické tvorbě. Po nuceném odchodu z politických důvodů a zákazu povolání se vrátil k malbě a grafice. Učil krátce v LŠU a na 16. ZDŠ (1971 - 74). Následujících 7 let pak pracoval jako výtvarník družstva Kontakt. V tomto období vznikly cykly suchých jehel a nevelkých akvarelů. Náměty čerpal z přírody, jednotlivé studie stromů, kaktusů apod. Pohledy na navštívená nebo vysněná města, folklórní motivy z lidových zvyků. Patrně v nich nacházel životní zakotvení a naději. R. 1981 odešel do důchodu. Na toto období se těšil jako na dobu, kdy bude konečně moci jen a jen malovat. Chodil na procházky do blízkého okolí bydliště, nebo rekreační chaty, akvarelem dle skutečnosti zachycoval části krajiny, aby je pak doma přetvářel do nových kompozic. Na přání vnoučků vznikaly barevně svěží obrázky letedel a jiných objektů klukovsky romantického světa techniky. Podíváme-li se zpětně na jeho tvorbu - olejomalby - např. zátiší malovaná bezprostředně podle modelu, krajiny a městské periférie, kytice a celá řada dalších maleb a námětů, nacházíme i grafiku, jejíž podíl neustále vzrůstal. Mohla bych pokračovat v uvádění mnoha příkladů, ale rozhodně by nejlepší byla možnost, kdybychom mohli zhlédnout jeho práce na výstavě, kterou by příznivci výtvarného umění jistě uvítali. Snad se dočkáme. Bohuslav Maleček by si to zcela určitě zasloužil. Zemřel 15. prosince 1988, aniž se dočkal svobody a osobní rehabilitace. Zůstává krutou ironií osudu, že generace, k níž patřil, zažila za celý svůj život jen málo let relativního uvolnění z politického tlaku. Nemělo by se na takové osobnosti zapomínat.
Mgr. Marie Peterková
