Prof. PhDr. Tomáš Fiala, CSc. - jeden z nejvýznamnějších hudebních pedagogů, který působí na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí n. L. od r. 1959. V l. 1979 - 91 byl jejím vedoucím. V letošním roce probíhá 46. sezóna jeho pedagogického působení. Vychoval a připravil více než1000 sborových pěvců, většina z nich se stala učiteli hudební výchovy a mnoho z nich sbormistry školních dětských sborů. V r. 1991 vybudoval obory: hudební výchova a sbormistrovství, dalšími byl klavír a nebo sólový zpěv. Někteří absolventi se pod jeho vedením stali ve svém oboru mistry - např.: doc. Anna Kobrlová, doc. Vladimír Kuželka, doc. Jiří Holubec, Dr. Petr Ježil a mnoho dalších. Předával lásku k hudbě, ke zpěvu i celkově k umění osobním příkladem, výukou, výchovou - hudba je vlastně jeho životním posláním. Souběžně s pedagogickou a vědeckou činností se jako sbormistr a dirigent věnoval mnoha pěveckým sborům, v r. 1954 založil svůj (úplně první) sbor v Litoměřicích, kde jeho učitelské působení začalo na Střední pedagogické škole. V l. 1959 - 92 (33 let) řídil smíšený vysokoškolský pěvecký sbor UJEP v Ústí n. L. ‘Universitatis’. Následovaly další, např. Pěvecký sbor severočeských učitelů v České Lípě (1955 - 85) - čítal až 80 členů - mužů z různých profesí. V určitém mezidobí dirigoval pěvecký sbor děčínských učitelek (1959 - 66). Tři roky (1992 - 95) působil jako sbormistr v ústeckém divadle, kde připravil řadu oper a premiér. Z lásky k divadlu se vyznává stále. Od r. 1995 vede Pěvecké sdružení litoměřických učitelů. Především se sborem PF dosáhl řadu ocenění, předních umístění - jak na sborových festivalech u nás, tak i v zahraničí. Množství koncertů není možné spočítat, samozřejmě následovaly nahrávky v rozhlase, televizi, vznikla CD. Je až neskutečné, co všechno stihl. Jaká byla jeho cesta k těmto úspěchům? Narodil se 1933 v Praze. Hrdě se však hlásí k moravskému původu rodičů. Pocházeli z Valašska, a to z vesničky Poličná u Valašského Meziříčí. Otec byl synem rolníka, maminka dcerou řídícího učitele Hynka Kašlíka. Bratr maminky - Václav Kašlík - byl známá osobnost z hudebního světa: skladatel, dirigent, operní režisér, šéf opery v Divadle 5. května (od r. 1949 Smetanovo divadlo, druhá scéna ND). Tomáš se později dal směrem podobným - za hudbou. Rodiče až do 10. 5. 1945 žili v Praze. Otec byl úředníkem v Národní bance čsl. Po válce převzal místo přednosty filiálky banky v Teplicích. Maminka se starala rodinu. Tomáš měl ještě o 2 roky staršího bratra, který v 27 letech tragicky zahynul. Tomášovi bylo 12 let, studoval v Praze na Akademickém gymnáziu. Po přestěhování pokračoval v reálném gymnáziu v Teplicích. Vzpomíná na výbornou úroveň školy, jeho spolužáky byli Dušan Třeštík, Milan Stuchlík, sochař Jan Koblasa aj. Hudebním vzorem mu rozhodně byl prof. Evžen Rattay, který vedl gymnaziální sbor. Tomáš maturoval v r. 1951. Ve studiích pokračoval na Pedagogické fakultě UK - obor hudební výchova. Současně studoval Státní konzervatoř v Praze. Jak sám říká, velkou školou pro něho bylo Pěvecké sdružení pražských učitelů s dirigentem prof. Metodem Doležilem. Na zkoušky do Prahy jezdil i později. Studia ukončil v r. 1954. Jeho pedagogická aktivita začala v Litoměřicích (1954 - 59). V Ústí začínal jako odborný asistent na tehdejším Pedagogickém institutu, od r. 1964 to byla již samostatná Pedagogická fakulta. Tedy neustálé učení a studium. R. 1980 se stává docentem, od r. 1987 profesorem hudební výchovy na Pedagogické fakultě. Působil ve vědeckých radách PF i UJEP, je stálým předsedou habilitačních a jmenovacích profesorských komisí. V l. 1993 - 2001 byl hlavním odborným a organizačním garantem mezinárodních vědeckých sympozií o sborovém zpěvu ‘Cantus Choralis’ v Ústí n. L. Bohatá je i jeho činnost odborná - publikační a přednášková. V r. 2002 obdržel uznání od primátora města Ústí n. L. a byl uveden do Síně slávy. V loňském roce byl jmenován emeritním profesorem UJEP (k 50. výročí PF). Z těchto 50ti let zde působil 45. Opět se nabízí otázka - jak je možné všechno stihnout a být stále tak činorodý? Sám přiznává - nemohl by se nikdy plně věnovat pedagogickému povolání a sborům (což je jeho velká láska), kdyby neměl vynikající rodinné zázemí. Za všechno vděčí hlavně své ženě Jiřině. Dokázala vytvořit příjemné rodinné prostředí, vychovala 2 syny. Přitom měla zaměstnání, nejdříve ředitelka v mateřské škole, dálkově vystudovala u prof. Sováka v Praze logopedii, je doktorkou pedagogiky, od r. 1972 pracovala v Krajské nemocnici, posledních 7 let působila PaedDr. Jiřina Fialová privátně. Ve svém oboru je uznávanou odbornicí. Vždy měla pro svého muže pochopení, stejně tak ho podporovali oba synové. Nyní si pan profesor užívá vnoučat. Je už 4násobným dědečkem. Další relaxací pro rodinu je také chata nedaleko Ústí. Profesor Tomáš Fiala prožil a stále prožívá bohatý a smysluplný život. S nadšením předával studentům, v řadě případů i dnes současným kolegům, lásku ke zpěvu, ke všemu krásnému, co hudba přináší. A to vše s neutuchající energií. Ať se mu nadále daří v životě i profesionálně, kde má neobyčejně široký záběr.
Mgr. Marie Peterková
Prof. PhDr. Tomáš Fiala, CSc. - jeden z nejvýznamnějších hudebních pedagogů, který působí na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí n. L. od r. 1959. V l. 1979 - 91 byl jejím vedoucím. V letošním roce probíhá 46. sezóna jeho pedagogického působení. Vychoval a připravil více než1000 sborových pěvců, většina z nich se stala učiteli hudební výchovy a mnoho z nich sbormistry školních dětských sborů. V r. 1991 vybudoval obory: hudební výchova a sbormistrovství, dalšími byl klavír a nebo sólový zpěv. Někteří absolventi se pod jeho vedením stali ve svém oboru mistry - např.: doc. Anna Kobrlová, doc. Vladimír Kuželka, doc. Jiří Holubec, Dr. Petr Ježil a mnoho dalších. Předával lásku k hudbě, ke zpěvu i celkově k umění osobním příkladem, výukou, výchovou - hudba je vlastně jeho životním posláním. Souběžně s pedagogickou a vědeckou činností se jako sbormistr a dirigent věnoval mnoha pěveckým sborům, v r. 1954 založil svůj (úplně první) sbor v Litoměřicích, kde jeho učitelské působení začalo na Střední pedagogické škole. V l. 1959 - 92 (33 let) řídil smíšený vysokoškolský pěvecký sbor UJEP v Ústí n. L. ‘Universitatis’. Následovaly další, např. Pěvecký sbor severočeských učitelů v České Lípě (1955 - 85) - čítal až 80 členů - mužů z různých profesí. V určitém mezidobí dirigoval pěvecký sbor děčínských učitelek (1959 - 66). Tři roky (1992 - 95) působil jako sbormistr v ústeckém divadle, kde připravil řadu oper a premiér. Z lásky k divadlu se vyznává stále. Od r. 1995 vede Pěvecké sdružení litoměřických učitelů. Především se sborem PF dosáhl řadu ocenění, předních umístění - jak na sborových festivalech u nás, tak i v zahraničí. Množství koncertů není možné spočítat, samozřejmě následovaly nahrávky v rozhlase, televizi, vznikla CD. Je až neskutečné, co všechno stihl. Jaká byla jeho cesta k těmto úspěchům? Narodil se 1933 v Praze. Hrdě se však hlásí k moravskému původu rodičů. Pocházeli z Valašska, a to z vesničky Poličná u Valašského Meziříčí. Otec byl synem rolníka, maminka dcerou řídícího učitele Hynka Kašlíka. Bratr maminky - Václav Kašlík - byl známá osobnost z hudebního světa: skladatel, dirigent, operní režisér, šéf opery v Divadle 5. května (od r. 1949 Smetanovo divadlo, druhá scéna ND). Tomáš se později dal směrem podobným - za hudbou. Rodiče až do 10. 5. 1945 žili v Praze. Otec byl úředníkem v Národní bance čsl. Po válce převzal místo přednosty filiálky banky v Teplicích. Maminka se starala rodinu. Tomáš měl ještě o 2 roky staršího bratra, který v 27 letech tragicky zahynul. Tomášovi bylo 12 let, studoval v Praze na Akademickém gymnáziu. Po přestěhování pokračoval v reálném gymnáziu v Teplicích. Vzpomíná na výbornou úroveň školy, jeho spolužáky byli Dušan Třeštík, Milan Stuchlík, sochař Jan Koblasa aj. Hudebním vzorem mu rozhodně byl prof. Evžen Rattay, který vedl gymnaziální sbor. Tomáš maturoval v r. 1951. Ve studiích pokračoval na Pedagogické fakultě UK - obor hudební výchova. Současně studoval Státní konzervatoř v Praze. Jak sám říká, velkou školou pro něho bylo Pěvecké sdružení pražských učitelů s dirigentem prof. Metodem Doležilem. Na zkoušky do Prahy jezdil i později. Studia ukončil v r. 1954. Jeho pedagogická aktivita začala v Litoměřicích (1954 - 59). V Ústí začínal jako odborný asistent na tehdejším Pedagogickém institutu, od r. 1964 to byla již samostatná Pedagogická fakulta. Tedy neustálé učení a studium. R. 1980 se stává docentem, od r. 1987 profesorem hudební výchovy na Pedagogické fakultě. Působil ve vědeckých radách PF i UJEP, je stálým předsedou habilitačních a jmenovacích profesorských komisí. V l. 1993 - 2001 byl hlavním odborným a organizačním garantem mezinárodních vědeckých sympozií o sborovém zpěvu ‘Cantus Choralis’ v Ústí n. L. Bohatá je i jeho činnost odborná - publikační a přednášková. V r. 2002 obdržel uznání od primátora města Ústí n. L. a byl uveden do Síně slávy. V loňském roce byl jmenován emeritním profesorem UJEP (k 50. výročí PF). Z těchto 50ti let zde působil 45. Opět se nabízí otázka - jak je možné všechno stihnout a být stále tak činorodý? Sám přiznává - nemohl by se nikdy plně věnovat pedagogickému povolání a sborům (což je jeho velká láska), kdyby neměl vynikající rodinné zázemí. Za všechno vděčí hlavně své ženě Jiřině. Dokázala vytvořit příjemné rodinné prostředí, vychovala 2 syny. Přitom měla zaměstnání, nejdříve ředitelka v mateřské škole, dálkově vystudovala u prof. Sováka v Praze logopedii, je doktorkou pedagogiky, od r. 1972 pracovala v Krajské nemocnici, posledních 7 let působila PaedDr. Jiřina Fialová privátně. Ve svém oboru je uznávanou odbornicí. Vždy měla pro svého muže pochopení, stejně tak ho podporovali oba synové. Nyní si pan profesor užívá vnoučat. Je už 4násobným dědečkem. Další relaxací pro rodinu je také chata nedaleko Ústí. Profesor Tomáš Fiala prožil a stále prožívá bohatý a smysluplný život. S nadšením předával studentům, v řadě případů i dnes současným kolegům, lásku ke zpěvu, ke všemu krásnému, co hudba přináší. A to vše s neutuchající energií. Ať se mu nadále daří v životě i profesionálně, kde má neobyčejně široký záběr.
Mgr. Marie Peterková
