Z výtvarníků, který v Ústí zanechal výraznou stopu, je určitě malíř František Hora. Vyprávění o něm budiž pozváním na jeho výstavu, která proběhne v červenci v Děčíně ve výstavní síni Hefaistos. Narodil se 22. 11. 1913 ve Vosí u Klatova a zemřel 10. května 2004 v Třebenicích. Na Ústecku žil od r. 1934. působil zde jako učitel, ale brzy se propracoval k malířské tvorbě. Byl to umělec osobitý a pilný. Zanechal rozsáhlé dílo. Je těžké z něho vybírat. Do malování se pouštěl od počátku z hlubokého poznání a pochopení. Už při studiu na učitelském ústavu v Plzni vyhledával a studoval výtvarné časopisy a odborné knihy. Celoživotní nezbytností - až posedlostí - se pro něho stávaly návštěvy pražských výstav. Nejdříve se projevilo nadšení pro moderní tvorbu se speciálním zaujetím pro kubismus. Tyto rané práce byly přijaty na výstavu hostí Mánesa a kladně hodnoceny samotným E. Fillou. Bylo mu umožněno navštěvovat večerní malířskou školu Mánesa, vedenou tehdy V. Benešem. I když František hranice státu nikdy neopustil, nenavštívil světové galerie, přesto patřil mezi umělce mimořádně vzdělané a poučené. Vybudoval si rozsáhlou odbornou knihovnu, jejíž obsah dokonale znal. Na severu Čech ho neobyčejně zaujala krajina Českého středohoří. Jak uvádí k jeho výstavě Miroslav Houra - Středohoří se stalo jeho lidským i uměleckým doživotním osudem. Usadil se v městečku Třebenice nedaleko Lovosic. Zde až do důchodu učil a řediteloval. Na zahradě rodinného domku mezi stromy meruněk si po vzoru Cézanna postavil altán - ateliér. Ani chvilku nezahálel. Stal se prvním českým malířem, jenž malířsky, umělecky ztvárnil krajinu Českého středohoří. Obklopen komolými kužely Hazmburku, Košťálova, Lovoše pochopil, že právě tato krajina - kde se v dálce na horizontu často opakuje obrys Řípu - je básnickým českým domovem. Byl pověstný malířskými výlety na kole. V jeho ateliéru zůstaly desítky, stovky rozměrných akvarelů. Františku Horovi se podařilo zaznamenat složitost proměn této krajiny. Žil v ní a tvořil téměř 70 let. Dále to byla grafika a exlibris. Jeho linoryty byly vždy osobité a svěží. Životním posláním byly sice krajiny Středohoří, přesto v období posledních 10ti, 15ti let krajinné motivy opustil a jako by navázal na své nejranější začátky, vytvořil rozsáhlý cyklus ženských aktů v duchu téměř programového kubismu. Toto období se silně promítlo právě do jeho tvorby exlibris. Na výstavě v Děčíně budeme moci zhlédnout akvarely a olejomalby. Mgr. Marie Peterková