U DĚJINY SKAUTINGU NA ÚSTECKU - 6. část - V tomto pokračování se seznámíme s nejznámější osobností skautského hnutí na Ústecku. Je to bratr, Jaroslav Körner, se skautskou přezdívkou KIKI. Narodil se v Krásném Březně 15. 7. 1909 matce Antonii a měl další 3 sourozence: Bohouše, který vystudoval něm. reálku a stal se ing. ekonomem. Sestra Milča byla prodavačkou a Květa učitelkou, která se provdala za spisovatele Jiřího Marka, který život rodiny Körnerových použil jako předlohy k románové trilogii Sůl země. Jaroslav navštěvoval českou učňovskou školu a vyučil se prodavačem u fy PICK (Henzel a Stolle - židovská textilní firma). Měl těžké mládí, otec byl zedníkem, často bez práce, padl ve 34 letech ke konci 1. světové války. Maminka pronajímala byt, pracovala jako pomocná dělnice v cukrovaru, prala vojenské prádlo, šila, půjčovala masky. Později dostala trafiku. Když začala působit Ústřední Matice Česká, nařídili Němci, aby každý, kdo posílá děti do české školy, dostal z bytu výpověď, a tak se rodina ocitla v nesnázích. Do doby, než byl postaven Konzum, bydlela rodina na balkóně Českého domu. Přitom se matce podařilo, že 2 děti ze 4 šly studovat. Všichni 4 se stali členy Junáka už v r. 1921. O skautské činnosti přinášel zprávy nejstarší Bohouš z Prahy, kde studoval. Jaroslav se stal členem oddílu v Krásném Březně v květnu krátce po založení. Bylo mu tenkrát 12 let. Zúčastňoval se veškerých skautských aktivit, obětavě a s nadšením; 20. února 1931 se stal vedoucím 1. chlapeckého oddílu skautů v Neštěmicích - členské číslo legitimace 225. Skautské oddíly oslavily v Krásném Březně a v Neštěmicích 10 let trvání. Registrováno bylo18 členů. Žilo se nesmírně skromně, ale obětavě a vlastenecky. Pořádaly se časté zájezdy oddílů do vnitrozemí i do dalších pohraničních oblastí. V květnu 1930 se konal župní sraz v Radejčíně. Na koupi pozemku se vydělávalo besídkami, malovanými pohlednicemi, brigádami, prací mimo školu a sbírkami. Konečná částka byla doplacena těsně před okupací ČSR. Srazu se zúčastnilo 488 skautů a bylo postaveno 80 stanů. Bratr J. Körner byl jedním z nejaktivnějších skautů na Ústecku, pracoval všude: v rozhlase, v novinách, pořádal výstavy, propagoval skauting. A tak nebylo divu, že si ho zakladatel Župy Přemysla Oráče, bratr František Xaver Kučera vybral jako svého nástupce. Ve dnech 27. 6. - 3. 7. 1931 se KIKI zúčastnil sjezdu Slovanských skautů - Jamboree v Praze. R. 1932 se účastní župního sjezdu v Radejčíně. Dne 17. 4. 1932 byla otevřena klubovna v Krásném Březně a 21. 4. i v Neštěmicích. Stává se i členem klubu turistů. Při společném cvičení ústeckých a litoměřických skautů se r. 1936 na Vartě konal junácký slib. V následujícím roce se účastní legionářských slavností při odhalení pomníku TGM na Střekově. V r. 1937 vede skautský tábor v Rybništi. Před zabráním pohraničí se v r. 1938 rodina stěhuje do Prahy, protože Ústí n. L. zůstalo v Sudetech. Ve 30 letech (28. 4. 1939) otvírá v Praze (Stašnicích ve Vinohradské ulici) svůj obchod s textilním zbožím. Skaut je Němci v listopadu 1940 rozpuštěn. Dne 1. 10. 1942 (34 let) se žení se skautkou Jitkou Haasovou z Jaroměře (*1911), která měla po dobu okupace v úschově vlajku dívčího kmene. Po osvobození, na doporučení generála Karla Kutlvašra, byl pověřen dozorem v mládežnickém táboře - 2 měsíce. Rodina se okamžitě vrací zpět do Ústí n. L., br. J. Körner se stává národním správcem velkoobchodu textilem fy Pick, kde také otvírá skautskou prodejnu. V 1. patře bylo i sídlo Župy Přemysla Oráče. Skauting obnovuje br. F. X. Kučera a jeho nástupcem, krajským náčelníkem se stává br. J. Körner, 17. 5. 1945 je jmenován tajemníkem předsedy Národního výboru a protože pobíral 2 platy - jako tajemník a jako národní správce - což mu čest nedovolala, poukázal jeden plat - z lásky ke svému rodišti - na zvelebení Krásného Března. Junák dostal 8. 10. 1945 do správy zámek a sad v Krásném Březně, ale brzy jim byl zase odebrán. Dne 4. 4. 1945 se mu narodil syn Jaroslav, 14. 7. 1946 dcera Jitka a 23. 10. 1947 dcera Dagmar. Skautská činnost se bohatě začala rozvíjet. J. Körner udržuje kontakty s ústředím a náčelníkem Čs. svazu skautů a skautek br. Rudolfem Plajnerem. Dne 16. 5. 1948 je br. KIKI jmenován vrchním velitelem skautského svazu v Křešicích. Skauti si v Krásném Březně postavili rezervaci, která byla za jeho účasti slavnostně otevřena ve dnech 2. - 3. 10. 1948. Vyhrávala Junácká kapela, byla otevřena výstavka rukodělných prací, bylo možné si i prohlédnout klubovny, které byly vyzdobeny skautskými motivy apod. Večer byl zažehnut velký táborový oheň pro veřejnost, na kterém byl mimo jiné předveden ‘Pražský orloj’ s postavami v oknech chaty. Pro činnost Junáka se rezervace stala ideálním místem a členové na ni byli patřičně pyšni. K její historii se ještě vrátíme a v dalším čísle NÚP budeme pokračovat ve vyprávění o životě i skautské činnosti bratra Jaroslava Körnera - KIKI. Mgr. Marie Peterková

U ÚTULEK FEST 05 očima JOHNYHO MISTRA PARKOVÁNÍ TAKÉ VZADU, BRAJGL, (TRYSKÁČI), F. S., HOUBA, LENIWIEC (Polsko), EDITOR (Slovensko), LAURA A JEJÍ TYGŘI, PEPA NOS, TYGR GANG, NAŠROT a HOUPACÍ KONĚ ‘Tak jak se vlastně povedl letošní útulek?’ To byla otázka jedný kamarádky, která se, bohužel pro ní, nemohla zúčastnit letošního (17. 6.) dobročinného počinu, pořádaného Ústeckou Kulturní Platformou ’98, městem a bůhví, kým ještě. Začal sem jí pozvolna vyprávět, jak to tak nějak probíhalo z mého pohledu: Ráno sem vstal a šel do práce, dohodl sem se, že půjdu o něco dříve z práce, páč to mělo začít už ve 3 hodiny a ne na zahradě gymnázia Jateční, jako všechny předchozí, ale na ‘Habráku’ (koupaliště v Habrovicích, samozřejmě přírodní), což je přeci jenom poněkud delší štreka. Nicméně vyrazil sem o něco dřív, a tak sem si skočil ještě na jedno do Chaloupky, kde sem vlastně tím pádem odstartoval svou pouť, společně s Kájou, který, narozdíl ode mě, znal zaručeně nejkratší cestu na místo určení. Dopili sme a vyrazili 56kou na konečnou, tam sme šli na nějakou skládku a vůbec bloudili a teprve asi tak po půl hodině, po mé intervenci, sme nalezli tu správnou cestu. Na Habráku sme teda byli něco před 3tí. U vstupu známý lidi a jelikož sme tam měli hrát, nemuseli sme platit vstupný, které činilo přijatelných 130 Kč. V té době už tam mohlo být takovejch 100 až 150 lidí a stále ještě se nezačalo. Převážná část seděla na travnatém place před pódiem z lešení, a popíjela tu Zlaťáka, tu Gambrinus tu Limo a také víno s kolou, který si mohli pronýst skrze vchod, což každý s povděkem kvitoval. Přibližně ve 3 hodiny se nástrojů chopila a začala zvučit první kapela, nádherný holky z Děčína - Ústí s ještě nádhernějším hlasem a opravdu originálním názvem, Parkování také vzadu. Po několika minutovém zvučení a uvedení slovutným hrabětem Neuwirthem, začaly hrát a stálo to opravdu za to. Hnedle první píseň, Jsme proti, a já měl při refrénu husinu jak pes. A nebyl sem sám. A v tom duchu to pak pokračovalo. Pamatuju si ještě píseň o Sámmerovi Issovi, nebo jak se píše a tak holky chválim a doufám, že jim to vydrží. Následně se na prkna, která prý znamenají svět, vloudila kapela Brajgl. Její výkon nemohu a ani nebudu komentovat, snad jen, že hráli krátce, a tak ve zbývajícím čase, kapele vymezeném si stihli zahrát, pro někoho překvapivě - Tryskáči. Lidé už se dostávali pomalu, ale jistě do varu. Když Tryskáči dohráli, začali se pomalu stahovat nad Habrákem mraky a bylo jasné, že ani letos se útulek neobejde bez deště. A taky že jo. Nežli se stačila na pódiu nazvučit teplická kapela F. S. krapet sprchlo, ale zase ne moc. Aspoň byla teplá voda. Pak zahráli F.S. Naposled sem je slyšel asi před 4 rokama a už ani nevim kde, ale hráli celkem dobře. Zvuk seděl a lidi to bavilo, takže v pořádku. Nejvíc mě zaujala poslední píseň, která byla v trochu jiném stylu, než ty předešlé. Mezitím než dohráli, nastal první problém. Kapela Leniwiec se zasekla někde u Liberce a nebyla tudíž schopna dorazit včas. Vznikl tedy prostor pro představení pejsků z útulku. Sličné figurantky představily 5 pejsků (teda jestli sem dobře počítal) a ředitel útulku na Severní terase ke každému z nich řekl základní informace pro případné budoucí majitele. Pamatuju si jen, že ten první z nich byl kastrovaný, ale jinak ani nic. Jelikož ani potom ještě Leniwiec nedorazil na scéně se začala připravovat Houba. Začali netradičně písní Antinazi a pokračovali dál svými fláky a rozpumpovali to a vůbec lidi pařili, někdo skákal z pódia, ztráceli se mobily a klíče a pak se nahoře objevil zpěvák z Leniwiece a zase zmizel a Houba přidávala atd atd. Prostě opět vynikající, podle mě vůbec nevadí, že hrajou na Útulku každý rok, jelikož sem tak nějak patří. Houbu vystřídal první zahraniční host Leniwiec, podle mýho, nejlepší kapela večera. Harmonikapunk, veselá muzika a lidi už v transu, opravdu hodně. Taky přidávali písně a zahráli i píseň Na měsíc od Houby, ovšem svým specifickým způsobem. Opravdu si mě získali. Musím říci, že pořadatel měl šťastnou ruku, když vybral zrovna tuto kapelu. Mnozí z pařících lidí nalezli osvěžení ve vodách Habrovického rybníku a bystrému oku pozorného šmíráka mých kvalit nemohla uniknout nahá a polonahá těla pánů, ale hlavně dívek. Nádhera. Po výtečných Polácích čekala diváky druhá zahraniční kapela - veleznámá slovenská grupa Editor. Opět skvělý výběr. Zahrál na jedničku a myslím si, že nejen já sem toho názoru. Když dohrávali, pomalu se začínalo stmívat. Po Editorech byla opět trochu delší pauzička, způsobená přípravou další kapely, a podle mnohých největší hvězdy večera, Laura a její Tygři. Rozezvučili se trubky a do té doby sedící lidé se zvedli a šli do předu, aby jim nic neuteklo. Mně osobně se Laura moc nelíbí, ale proti gustu víte co. Nicméně zahráli slušně a myslím si, že spousta lidí byla spokojena, že na již osvětleném pódiu hraje právě Laura. Mnohočetnou kapelu pak vystřídal další profláklý host a dalo by se říci 2. největší hvězda (pro někoho první pro někoho třetí) Pepa Nos. Společně s klukama sme si přáli a aj hlasitě zpívali, aby nám zahrál píseň O šípkové marijánce, ale asi nás neslyšel a tak hodil, krom jiných, do placu Agenta a to o tý kulatý zemi. Mě osobně nezklamal, ale ani nijak nenadchl. Po kratší pauzičce, opět vyplněné slovutným hRvN, se již krapet prořídlému publiku představil Tygr Gang. Kapela složena s chlapů a zpěvačky mě osobně zklamala. Snažili se být co nejlepší, ale spíš to byla křeč. Ovšem, je možné, že se to zdálo jen mně. Koneckonců své publikum si tady v Ústí našli. Během vystoupení se u vchodu strhla menší potyčka, jíž sem byl svědkem a nepochopil sem, o co v ní vlastně šlo. Asi tak 5 lidí tam chtělo zmlátit jednoho člověka. Zajímavá, ale tak trochu debilní situace. Když sem se od potyčky navrátil zpět před pódio, hrála, dnes již HC anglicky zpívající legenda, Našrot. Není to zrovna můj šálek čaje a navíc se blížila 1 hodina a tudíž už sem je ani neviděl do konce a vyrazil pěšky k domovu, neb sem toho za celý den měl dost. Tím pádem sem přišel i o poslední kapelu, Houpací koně. No nic. Aspoň sem nezmokl. A nakonec snad trochu té nepřesné statistiky. Lidí bylo cca 550 platících + 150 hostů = sakumprdum 700 lidí (navíc nějaký psi), vybráno 35 000 kaček (celkem za všechny útulky 113 000), který se v úterý 28. 6. proměnili na psí žrádlo - více než slušný. Za zmínku ještě stojí střelnice, kolem který sem semtam šel, ale nestřílel sem, neb mám voči z kašparovy krávy a pak také Panoptikum Maxe Fische s hadama či tatoo saloon SVR tribaltatoo. Uf. Tákže, akce povedená, lidí i peněz dost, skorem žádný průser, vše v pořádku uklizeno a myslím, že pokud se Útulekfest již na zahradu Gymnázia Jateční nevrátí, našlo si opravdu vynikající náhradní útočiště. Na příštím útulku naskle. Jo ještě, fotky a jiný podrobnosti najdete na www.utulekfest.cz. Johny Mistr, foto: www.utulekfest.cz/gallery (Míra Rosendorf a pořadatelé)

U 19. ROČNÍK FESTIVALU ČTVEREC (5. a 6. srpen 05) - Minulý rok Čtverec (www.luzickeprehledy.cz/ctverec) překročil práh dospělosti a po letech tápání snad už konečně nalezl svou tvář. Předešlé 2 ročníky ukázaly, že návštěvníky chceme (a dokážeme) oslovit širokoúhlým záběrem, a u toho zůstaneme i v srpnu 05. Nechceme ustrnout, zpohodlnět, chceme stále něčím překvapovat. V první řadě trochu odlišnou dramaturgií, než zastává většina festivalů dělaná jakoby přes kopírák. Letos opět neuvidíte ani jednu kapelu z loňska (ani předloňska). Tím je pro nás potvrzen fakt, že na nezávislé scéně (narozdíl od ohraných rádiovek) je opravdu stále z čeho vybírat! Čtverec chce být jiný, originální a i z toho důvodu nastaly jisté změny. Doufáme jen, že k lepšímu. Jelikož se místo konání festivalu nachází v kraji česko-polsko-německého trojmezí, jaksi logicky se nabízí uvádět vedle domácích jmen právě soubory z Německa a Polska (navíc pak z Anglie a Belgie). V menším měřítku si organizátoři tento nápad vyzkoušeli už na minulém ročníku (němečtí Zombie Joe and The Dustbowlers a Poláci Zlodzieje Glow) a v příštích letech by se měl internacionální duch stát nepsaným pravidlem. Letos na hlavní scénu zavítají polští ska-punkeři Leniwiec, angličtí Vermont (casio-beat/indiepop) a barvy Německa budou reprezentovat: Big Bad Shakin (rockabilly band), c4space (indie-rock) a Eva Loft band (ač vzhledem křehká, hlasem drsná dívka s ostrou rockovou kapelou za zády). Druhou, neméně zásadní novinkou je premiéra druhé scény, na níž se budou prezentovat nadějné mladé rockové kapely, o nichž v budoucnosti (doufejme) ještě uslyšíme, respektive už zavedené independent svěženky, s nimiž by bylo škoda vás neseznámit. Konkrétně se jedná o Bonesaw in the brain (Varnsdorf), ememvoodoopöka (CZ), Moonprojekt vs. Lilac (CZ), Moonprojekt vs. Lilac (CZ), Advent (PL), The Brood (D), OW (Belgie), River for Sale (Dolní Podluží), Blasting Out Of Lethargy (Nový Bor). A ještě něco, letos na druhé scéně vystoupí divadlo Demago se svou hudebně-pantomimickou show. A nyní už jen ve zkratce, co vás letos čeká na hlavní scéně z ‘tuzemských zdrojů’:
* Houba - momentálně jedna z nejoblíbenějších českých punkových skupin nové generace. Ústečané ve své vrcholné formě.
* Čellisti - 3 cellisté a jeden bubeník svérázně upravují rockové hity. Česká Apocalyptica ?!
* Pražský výběr - legendu českého rocku, čtveřici hudebních osobností snad není nutno blíže představovat …
* Volant - pardubická kapela, v jejíž řadách se vedle obligátních ostrých kytar našlo místo i pro saxofon, nedávno vydala druhé CD Točte se Pankáčové! - samotný titul alba o stylovém zaměření hovoří víc než výmluvně.
* E!E - minulý rok nám trestuhodně proklouzli mezi prsty. Všem, kteří se těšili na punkovou legendu z Příbrami, se omlouváme. Náprava je na cestě!
* Jack si udělat hračku - děčínská kapela bizarního názvu v čele s talentovaným písničkářem Frantou Řezníčkem produkuje příjemný pop rock, který neurazí.
* Ahmed má hlad - další tvář tzv. Stejných ksichtů (Klec, Monty Pičusův létající pes, Neočekávaný dýchánek…). Lidová hudba východní Evropy, Balkánu i ozvěny klezmeru v energickém podání Středoevropanů.
* Irish Dew - tradiční irská a skotská hudba ale i původní skladby v ‘keltském’ duchu na nedávno vydaném albu Šance (Indies Rec.) pasují ID mezi domácí špičky žánru vedle Dún An Doras. Uznávaní tuzemští hudebníci a anglický harfista a zpěvák Sean Barry dodávají kapele na lesku.
* Kamil Jasmín Band - z alternativního ranku pocházející bigbítový soubor s dechovou sekcí a s odkazy na český underground, jazz, Franka Zappu i břesknou dechovku. Chuťovka!
* November 2nd se pyšní výraznou (a pohlednou) vokalistkou v čele a vydaným albem u velké firmy. Chytlavé, inteligentní ‘listopadové’ songy na pomezí popu a rocku lze při troše štěstí občas zhlédnout v klipové podobě v TV či zaslechnout na vlnách rozhlasu.
* Psí vojáci již 25 let tvoří absolutní špičku české alternativní scény. V čele formace, jež za název přijala jméno indiánského kmene stojí, resp. za klavírem sedí - Filip Topol, skladatel, hudebník a interpret netuctových písní, které mají stejně blízko k alternativnímu rocku jako k šansonu.
* Pavilon M2 - V časopisu Rock & Pop podobným kapelám říkají svěženky, což v překladu znamená: mladé kapely, co nám to ještě ukáží. Debut Safety About Your Glass Face vyšel u táborské firmičky Free Dimension (Waawe, C, Deverova chyba) a přinesl výtečný emocionální rock s dotekem melancholie a la Radiohead.
* Vertigo - vedle Fast Food a Tleskačů jsou jedněmi z čelních představitelů ska v tuzemsku. Minulý rok jim vyšel pozitivně přijatý debut Graveyard Shift. Off beat!!!
To všecko 5. a 6. srpna na 19. Čtverci v Dolní Poustevně! Pavel FFF Sajfert - dramaturg festivalu

U AHOJ MAMI! - Tak ti zase píšu z Ústí. Nic moc se tady za tu dobu nezměnilo. Nudila sem se, a tak sem se ve čtvrtek 10. února vydala s kámoškou na koncert do Národního domu. Hrála tam totiž údajně známá punková kapela Visací Zámek. Přišly jsme tam v 8 hodin a už skoro nebyly lístky. Ačkoliv stály 120 a v předprodeji 100. Na plakátech bylo napsáno, že se začne v půl 9tý a taky se tak začlo. V Národním domě už si byla, a tak ti to tam nemusím popisovat, snad bych ti jenom měla říct, že tentokrát byl otevřený ten bar, co je tam nastálo daný a za ním se kmitaly 2 barmanky, který vůbec nestíhaly. Na to, že to byl punkovej koncert sme tam s Marcelou moc kohoutů neviděly. V podstatě jedinej, kdo měl kohouta, byl basák na pódiu. Tím se dostávám k aktérům. Mámo, na tom pódiu byly normálně pánové asi v tvém věku. Bubeník měl kudrnatý dlouhý vlasy a tepláky, podobný nosil táta, jak o nich mluvil, že jsou z vojny. Jeden kytarista na sobě měl dres fotbalovýho klubu z Anglie i s jménem fotbalisty, kterýho neznám. Pak basista, ten pro jistotu triko neměl, ani tílko, ale jenom to číro a džínsy a když brnkal do strun, tak se mu houpalo prso do rytmu. Druhej kytarista furt chodil sem a tam po pódiu a něco pořád naznačoval a byl takovej vilnej a nakonec zpěvák. To bylo něco. On prej slavil den před tím narozeniny, a tak byl celkem mi přišlo pod parou a pořád volal do mikrofónu Zlatopramen 11°. To asi proto, že ho tam ten den točili. Mámo, bavili jsme se o tom s Marcelou, a myslíme si, že ten zpěvák hrál v tom filmu, jak tam Bořivoj Navrátil stříhal ty knoflíky z těch gaučů zadkem. No a teda ten zpěvák měl taky dlouhý vlasy a měl tričko ČSSR se starým znakem ve předu, co o něm tak nehezky píšou v učebnici dějepisu. Na to, že to byli starý pánové, tak ale hráli docela dobře a hlavně dlouho, asi tak 2 hodiny odhadem a všichni lidi, teda pokud nečekali půl hodiny na pivo, se tam vlnili. Jeden chlápek si tam dokonce sundal tričko a tancoval oplzle jen tak, taky se mu houpalo prso do rytmu. Poslouchala jsem 2 kluky, co tam stáli, já je tak trochu znám, protože hrajou v tý kapele Brajgl, jak sem ti o nich už taky psala, a ty povídali, že ten zvuk je celkem dobrý. Víš já tomu moc nerozumim, ale oni řikali, že se to Veselýmu celkem povedlo. No nevim, jelikož to sem tam pískalo. Ale lidem to nevadilo. V 2hý polovině produkce už tam celkem řádili. Pak tam ta kapela vyhlásila soutěž o tričko. Pravidla byly takový, že holka s nějvětšíma prsama si ho mohla odnýst. O tom, která má největší prsa, rozhodoval ten jejich bubeník. Ze 4 nakonec vybral jednu, ale když jí řekli, že si ho musí převléct nahoře na pódiu, tak se ho vzdala ve prospěch jiný, která si ho tam v klidu oblékla. Ještě že sem se nepřihlásila. Za prvé bych to nevyhrála, víš proč, a za druhé jsem ten den neměla na sobě podprsenku. Po týhle pauze hráli písničky, který už sem někde slyšela. Například písničku o nějakým Johny Debilovi, nebo Traktor. Lidi už fakt dost pařili a já sem radši stála vzadu, jelikož se to tam začlo přiostřovat. Potom kolem 10tý přestali hrát a vypadalo to, že už hrát nebudou, ale lidi si je vyžádali, a tak zahráli ještě 2 písničky. Jedna byla fakt dobrá. Jmenovala se Dopravní značky. No a pak hned jak dohráli tu 2hou, tak se rozsvítilo a začalo se tam skládat a já si všimla, že tam je nějak srulovaný koberec. No řekni, napadlo by tě pokládat na punkový koncert koberec. Mě teda ne. Každopádně byl konec, tak sme se s Marcelou zvedly a šly ještě do Domova a pak ještě do Emca, to je takový klub na náměstí a pak jely na intr. Večer to byl každopádně dobrý. A nemusíš se bát, že by to bylo nějak hrozný, jelikož jsem tam zahlédla i ústeckýho primátora, a ten by přeci na něco nemravného nešel. No. Už musim končit, takže jenom snad, pozdravuj tátu a ségru a Čerta. Tvoje Jana

U DÁMA A ŠVIHADLO - Kniha tohoto názvu s podtitulem ‘lesbicko-killerská parodie s autobiografickými prvky’ (Votobia, Olomouc 04) teplické autorky Svatavy Antošové (* 1957) mě doslova přizdila k posteli (kterou považuji za nejlepší místo na čtení) - po dlouhé době ‘beletrizační nudy’, ze které mě nadlouho dokázali vytrhnout jen grafoman Patrik Linhart a nově objevená Elfride Jelinek. Antošové kniha je z hlediska válcujícího toku strhujícího příběhu, vyvážených intertextových deviací (v tomto případě míchání popisného diskurzu s ne zcela rozpoznatelně ironizujícími pasážemi) zvládnutá naprosto mistrně - čitelná je dlouhá praxe autorky v psaní článků a přípravě rozhlasových příspěvků. Kvalitou textu jsem byl zaražen především proto, že jsem básním a litaniím ‘lesbické autorky’či ‘Sapfó Českého středohoří’ nikdy nepřišel na chuť. Námětem připomíná ‘Dáma a švihadlo’ knihu ‘Konec světa’, kterou do českého literárního mainstreamu prorazil Emil Hakl: vysilující práce v profi-médiích, vedle níž osobní bohémský život, plný lásek, sexu a rozchodů, utíká bez jakéhokoli náznaku, že by měl nějaký smysl. Nemohoucnost vzepřít se práci, která ubíjí a která se podílí na konstrukci světa, jdoucí proti vlastnímu spektru názorů a hodnot, hrozí vybouchnout v iracionálních návalech, jež jediné mají punc autenticity, kvůli nimž stojí za to žít, být uvězněn i zemřít. Avšak i tyto existenční ‘skoky’ bývají překonány a kolovrátek existence, s kterou se nelze ztotožnit, spustí znovu. Jediným únikem z tohoto života je psaní, úsilí poetizovat, skládat mikropříběhy svého života s příběhy jiných nebo s vymyšlenými, do podoby sebeironizujícího, ale přesto melancholického TEXTU, který má z hlediska autenticity větší hodnotu než život. Životní postoj dnešní střední generace intelektuálů, aktualizovaný knihou S. Antošové, se odráží v řadě děl současného umění, ve filmu se mistrem stal Petr Zelenka. Jeho aktuální ‘Příběhy obyčejného šílenství’ může sloužit jako vzorový manuál pro life style dnešních 40tníků. Antošové text je zajímavý kvůli pozoruhodné demytizaci klišé a stereotypů ‘heteráků’ o životě homosexuálně orientovaných. ‘Dáma a švihadlo’ je kromě jiného osobní a otevřenou výpovědí o radostech a starostech v zakletí jinakosti a může fungovat i jako pracovní materiál genderových studií. Pro Severočecha přitažlivé je i dosti otevřené líčení osobních životů reprezentantů severočeské literární scény a situování příběhu do hospod a bytů mezi Teplicemi, Ústím a Prahou. Jarobal (jarobal@seznam.cz)

U V PÁTEK 10. VI. 05 v příjemně zaprděné krčmě U Krysy se zapojily do zdi Míchačky betonu a začly rachotit, že to museli slyšet i ‘esenbáci’ v ‘Pentagonu’ přes 2 ulice. Barák nicméně oproti předchozím předpokladům vydržel. V sestavě chyběl Křivka, jehož vyhodili jakožto troublemakera, Cigánek, kterej ten den bušil s Brichtou a Martinek, jelikož se 3 dny předtím rozsekal na motorce a prej je to s ním blbý. Nicméně zaskakující Jarda Janecký válí na kytaru nejmíň stejně a k tomu víc bluesuje. Novej člen Tomáš Hádek hraje na vícero harampádí, mně se nejvíc líbil na garmóšku držkóvu. Hráli jako vždy perly 60. a 70. let, takže posluchač mého, tj. předkrematorního střihu ucvrnkával do kalhot. Největší pecka: ‘Dreamer’ od Ozzyho, ale hranej jako rockec, a to teda vostrej! No, pobyli jsme do půlnoci a nelitovali. Martinkovi přejem vylízání. A 30. VI. jsou v Praze 5 s Čechomorem. Beru si dovolenou. Yarda Pichlík

U VÝSLEDKY postupové přehlídky Ústeckého kraje festivalu poezie WOLKRŮV PROSTĚJOV - I. kat. (15 - 17 let) - postup na celostátní festival - Monika Bérešová - Ústí n. L., Alena Brabcová - Louny - uznání poroty za mimořádný výkon: Hedvika Řezáčová - Děčín; II. kat. (17 - 20 let) - postup na celostátní festival - Ivana Krmíčková - Litoměřice, Eva Šofrová - Děčín, Ondřej Mataj - Benešov n. Pl. - uznání poroty za mimořádný výkon: Markéta Holá - Č. Lípa, Vítězslav Větrovec - Most; III. kat. (20 - 35 let) - postup na celostátní festival - Alžběta Vobejdová - Most - uznání poroty za mimořádný výkon: Radek Hásek - Teplice Hedvika Řezáčová

U V PÁTEK 17. VI. 05 zahráli v teplickém JAZZclubu ti 2, co ho loni v říjnu ‘otvírali’, tentokrát jen v tandemu, bez kapely: Luboš Pospíšil a Bohouš Zatloukal. ‘Někdy mi trvá celý jaro, než se rozjařím’, začali Šrutovými slovy. Texty tohoto geniálního básníka zůstaly téměř monopolním informačním zdrojem po celý večer. ‘Pak v půli června hrál svůj song srdcerváč…’ a já jsem si uvědomil magickou auru, která červen provází… Mně to tak aspoň vždycky vycházelo - zkuste si vzpomenout, co všechno se vám (určitě) muselo stát v tomhle měsíci. S jednou přestávkou se hrálo skoro do jedenácti p. m. a pak se ještě sedělo a nikam se nechtělo. A mimo jiné jsem taky nevěřícně přihlížel, jak se kolem obou chlapců rojí fanynky a potenciální groupies. A mohly by bejt určitě nejen potenciální, kdyby hoši takoví byli. Ale to ne! Po pár Pilsenerech bourbona na dobrou noc, vyčůrat a spát. A ráno (časně - asi v 10.00) zpátky do stověžaté matičky a Bohouš hned zase s Hudbou Praha do Podbořan, tentokrát se všema kytarama, který tady neměl. A Luboš z Prahy taky dál, do rodného města koudelníků. A někdy prej zas přijedou. Yarda Pichlík

U NOVÁ PANDORA - Editorka Kateřina Tošková připravila v minulém měsíci své opus magnum, 10. číslo literárního sborníku PANDORA, který vychází na Pedagogické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Ústí n. L. pod záštitou katedry bohemistiky. Na téměř 70 stránkách je zastoupena především původní, mnohdy poprvé publikovaná tvorba poetická, prozaická. Autoři se profilují z řad začínajících (např. Jakub Čermák, Milan Sochora ad.), ale i pokročilejších autorů, kteří si již vydobyli uznání kritiky v rámci celonárodního literárního provozu (např. Lukáš Marvan). Tématem čísla je mikropovídka, která se v posledních letech prosazuje jako specifický žánr u početné řady autorů severočeské literární scény (František Řezníček, Radek Fridrich, Mnoháček Zgublačenko ad.) Naivní a insitní poezii se věnují stati Radima Kopáče a R. Fridricha. V Pandoře nechybí zprávy z regionu, recenze a všelijaké hrátky. Je k dostání ve studovně bohemistiky a historie na PF UJEP v Ústí n. L., nebo v Univerzitním knihkupectví tamtéž, popř. po dohodě na e-mailové adrese pandora@email.cz. Jarobal (jarobal@seznam.cz)

U www.MINIMAX.cz + MINIMAX UMĚNÍ - Tento server byl vytvořen za účelem podpory mladých a začínajících umělců, příp. fanoušků umění (amatérů), kteří mají zájem prezentovat svou tvorbu a hledají pro to prostor. Minimax má za cíl stát se volnou galerií i koutkem autorského publikování, kde mohou autoři příspěvky publikovat zcela zdarma a očekávat k nim hodnocení a komentáře. Doufáme, že případné pozitivní reakce ‘poňouknou’ autory k větší aktivitě a prosazování se na uměleckém poli i jinou formou, než publikováním na internetu a Minimax tak prospěje celkovému rozvoji umění. Zároveň si přejeme, aby kritika autory od tvorby či jejího publikování neodradila, ale byla přínosnou a motivující ve prospěch jejich uměleckého vývoje, tvůrčích schopností či osobnost - výsměšnou, zdrcující a hanlivou, která má za cíl jakkoli autora osobně invektivovat, proto budeme odstraňovat. Každý autor má právo upozornit na příspěvek pod svým či cizím dílem, který je v rozporu se slušností a nesouvisí s názorem na dílo, a požádat o jeho odstranění (minimax není diskusní server a komentáře u jednotlivých děl se musí týkat výhradně díla samotného; pro ostatní náměty je zde zřízeno přehledné diskusní fórum, kde může kdokoli svobodně vyjádřit svůj názor na jakékoli téma). Doufáme, že se MINIMAX.cz stane místem, kde se bude umění nejen prezentovat, ale také vyvíjet a růst. www.minimax.cz

U V JAZZclubu (ulice 28. října 12, Teplice) je permanentně nějaká arteficielní výstava. Toho času možno obdivovat obrazy a plastiky Edy Vacka. Letem jeho životem je to takhle: narozen 20. IV. 1947 (rozhraní Berana a Býka) v Hradci Králové. Teď už dávno žije v Teplicích a současně v Praze. Vyučil se jako elektromechanik, ale moc tomu nedal. Studoval Teokratickou školu kazatelské služby a Školu služby království u Svědků Jehovových, s nimiž se ale rozešel, ančto má rozum. Publikoval v tak slušnejch tiskovinách, jako je (bylo ?) Vokno a Jazzstop. Tím, že začal vydávat vlastní sborník PAKO, nasral bolševický paka natolik, že ho v r. 1986 na rok zamkli za ‘hrubé urážení budovatelského úsilí pracujícího lidu’. (Ještě že tam nebylo to obligátní adjektivum ‘všeho’ [prac. lidu], protože já jsem v tý době už dávno pracoval a mě to neuráželo.) 1990 - 2 poslancem Parlamentu ČR, čili v tý první garnituře, z níž tam už dnes není nikdo a lze se jen divit, že nejsou dávno popravený. Od 1993 vedoucí oddělení pro styk s veřejností Gen. ředitelství vězeňské služby. Taky je redaktorem časopisu Historická penologie a maká i v Kabinetu dokumentace a historie. Pro nás je hlavně zajímavý, že v r. 1982 založil Patafyzické kolegium Teplice (Antošová, Kuranda, Lukášek, Wanek) a 1984 spoluzakládal výtvarné seskupení Terč (Víchová, Pejša, Adamec, Kreml). Vydal i knihy, za jednu dostal cenu Masarykovy akademie, ale to bysme museli přidat NÚP nějaký stránky… Tak prostě jenom tolik, že ta jeho díla jsou výtvarně dost zajímavá, trčej na vás ze zdi přímo mementózně, snad abych navnadil, vzpomenu jen jednoho objektu: Z šedomodré mazanice vyčnívá nápis informující nás, že pravda a láska musí… (dál to jistě tak 16 let znáte) a pod tím je vysvětlující popiska ‘Smrádek, ale teploučko’. Stačí? Více v klubu, ale pospěšte si! Už to brzy sundaj. Anebo pak taky stránky www.czecharts.com. Yarda Pichlík

U NOVÝ ČASOPIS NA TRHU - Jeden z velkých bossých šéfů nakladatelství a agentury GRAFOBAL PRES, Der Ryda, začal vydávat nový časopis Mladý sémiotik. ‘Navazuje na Ročenky vědeckého studia Stará milenka, kterou v Duchcově vydává Lux von Dux s Evou Voglerovou. Podobně jako ony má za cíl obrátit naruby žargon určitého směru humanitního bádání,’ řekl vydavatel na tiskové konferenci všetečnému Janni Vorlíčkovi z Ústeckého týdeníku. S Linhartovými para-vědeckými žurnály má Mladý sémiotik společnou i formu a grafickou úpravu, využívající možnosti programu MS-Word až na dřeň. ‘Připojujeme se tím k překvapivému retro-trendu současného grafického designu’, vysvětlil k vydání prvního čísla MS Násoír, který má grafiku tohoto časopisu v pácu. Na otázku Radka Strnada z Ústeckého deníku, proč vybral jako logo a ústřední grafický motiv postavu Supermana, odpověděl: ‘Eko si myslí, že když si poslechl 2 funkový desky a píše do Lidovejch novin, tak je superman. My si to myslíme také.’ Otázkou zůstává, jak se k Mladému sémiotikovi dostanou čtenáři. Pracovník GP, Fukó, zodpovědný za distribuci tiskovin, totiž přednedávnem zemřel na mor homosexuálních intelektuálů ajcvajdraj. Přestože je cena časopisu velice vstřícná (5 Kč), nemůžeme tedy čtenářům NÚP pomoci v tom, kde by ho mohli sehnat. Jediný způsob, který můžeme doporučit, je napsat na e-mailovou adresu semiotik@seznam.cz. Elektronická verze je dokonce gratis. Jarobal (jarobal@seznam.cz), autorka plakátu: Zuzana Musilová

U KONCERT AVRIL LAVIGNE V PRAZE - Avril jméno pro někoho známé pro někoho zcela neznámé (divíte se, já se divila také:o)) Den před vystoupením mi volal Emilio, že mu vypadl Johny Mistrů, který si zazpíval spolu s BRAJGLEM sice ne před Avril, ale před HOUBOU a VOLANTEM ve Mlejně. Tak jsem kývla do phónu a říkala si, jaký to asi bude vystoupeníčko takové známé, ‘punkové’, mladičké ‘rebelky’ :o) Avril se narodila 27. 9. 1984, takže světe div se, ale ona zas tak mlaďoučká není:o) Mikle! :o) Druhý den tedy 3. 6. 05 ráno do worku, po odklepnutí půl 5té rychle na hajzlíku převléknout (dostala jsem radu na houbo stránkové diskusi, že culíky budou ‘in’) a pak jen hupky dupky do Tojky a zapárknout na dobrém ‘levném’ fleku. No levném... píchla jsem to na nádraží Holešovice, kde mě sejmul hlídač se slevičkou za kilečko, což jsem razantně odmítla, že si jí ohlídám sama a odjela jsem hledat jiný flek, přičemž z okna auta jsem začínala spatřovat šestnáctileté slečny s dlouhými vlasy, rukavičkami a kravatami, zkrátka avrilovská image:o) Říkala jsem si, že jsem na správném místě:o) no přeskočím pasáž s parkováním v uličce a vrhnu se rovnou k T-Mobile Areně, kam jsem si měla dojít pro volňáska na Přehledy. Ne že bych měla ve svých letech trému, ale člověk při tom pařáku si rád dopřeje jedno pivečko na zchlazení (teď to zní trochu alkoholicky, hi:o) Zchlazení jsem dostala přímo od pana vrchního reakcí na můj požadavek jednoho pivečka... OBČANKU!... eh, tak to se mi už dlouho nestalo:o))) Po pívu jsem si v klídku šla vyzvednout lístek, a tak jsem si říkala, co tady budu dělat ještě 2 hoďky a opět, světe div se, mezi fízlama mám známé z drsného mostecko-uhelného severu:o))) - no nebylo by mne, abych jim nenaprášila, že jsem si dala pívo, a že jsem se tam doslala kárkou:o))) že mi tu pusu nezašili:o))) Ááá dostáváme se na osmičku večerní... nikdo netušil, že před Avril ještě budou předskokani s názvem PS a že boli zo Slovenska, ale lidi (to jsem přehnala.. mládež:o) se celkem bavila. Nemohu si pomoci, ale silně mi připomínali slovenskou pohodovou PEHU, kterou jsme mohli vidět o týden dřív na teplické lázeňské sezóně, ale zpět do Prahy k PS-kům… na rozdíl od Pehy zněli spíš popově, občas kytarové vyhrávky a samé love songy. PS-ka, tedy konkrétně 6 členů, spolu se svou frontmankou ‘rozřádili’ skoro celou arénu... slova typu ‘ruky hore, pojďme všetkých, ruky spojit so súsodom’ atd. mi přišly chvílemi trapný, ale mládež to nadchlo:o) Proč ne? Mám takový pocit, že snad měli ten den i premiéru v ČR... vystoupení trvalo 40 min. A dostáváme se k již očekávané Avril... bylo dost času na přípravu vystoupení, a tak jsem se zakecala s pořadatelem Jakubem, který mi sdělil, že se na Avril prodalo max. 5.000 lístků a že je z DC reggae kapelky PAPAYA DAYS:o)))) - to bylo náhodiček v jednom dnu nějak moc... jsem si říkala, že snad další zajímavé potkání mě snad už nemůže čekat, ale opak byl pravdou:o))) Ale pěkně popořádku:o) Díky Jakubovi jsem se dostala přímo pod pódium v čase 21.20, kdy se rozezněly první tóny a Arena se díky publiku a fanouškům rozezněla v základech... každý byl v očekávání, jaká je ta Avril naživo... můj první dojem byl naprosto překvapující, čekala jsem skutečně 15tiletou rozjařenou brunetku s kravatou a místo toho přišla na pódium drobná osůbka malého vzrůstu s blond dlouhými vlasy v černých upnutých, bokovkách a černým tílku s 3řádkovým pyramidovým páskem a teniskách, s úsměvem na tváři a silně, černě namalovanýma očima, ba co víc s upřímným pohledem směrem k publiku. Páni - takovou ‘rebelku’ jsem:nečekala o) Celý koncert mě překvapovala, protože dokázala, že umí nejenom parádně a procítěně zpívat, ale že i při zpívání zahraje na kytárku, klavírek a při posledním songu dokonce i na bicí, i když ne 2krát profi, ale zahraje:o) Teď trocha výtky (do celého toho očarování:o)) Čekala jsem trochu show, která se ne a ne dostavit, ale zas na druhou stranu Avril prokázala, že songy skládá a zpívá procítěně, i když mě to někdy uvádělo do stavu zívavého, byť jsem vinu přikládala neznalosti textů (zas na druhou stranu stály za mnou 2 slečny a ty všechny songy odzpívaly s Avril:o) Jediný song při kterém se odvázala byl cover ‘American Idoit’ od GREEN DAY, kteří vystoupili 2 dny po ní a prodalo se na ně 9.000 lístků... hmm. Vystoupení Avril trvalo přesně hodinku a 10 minut s přídavkem:o) Dojmy se mi chvílemi mísily... sympatie spojené s únavou... ano právě únava mi možná přišla na Avril tolik znatelná, že jsem se snad tolik nebavila, a bohužel jsem nebyla sama. Ale ne... zážitek to byl skutečně fantastický! A kdo jste tam byl, dáte mi za pravdu:o) Teď už bych mohla skončit, ale napotřetí - světe div se:o))) Vycházím s čerstvými zážitky a u východu z arény dostávám CD zdarma, říkám si fajn ještě bonus na závěr:o) a můj zrak jde od tohoto CD na člověka s krabicí CD’s, kterým byl Aleš z kapelky JAKSI TAKSI, začali jsme se na sebe ‘gebit’ a říkat si ‘pšššt neviděli jsme se’ hihííí... ohlížím se a spatřuji Radka (zpěv J.T.) jak organizoval rozdávání CD’s:o))) Říkám si proč ne, každý má svůj plán jak získat nové fanoušky ;o))))) MARKY

U VE ČTVRTEK 10. III. 05 se v DK Teplice zamodřilo od BLUE EFFECTU, kterýžto barevný jev se zde nekonal možná 30 let, aspoň ne samostatně - loňské mihnutí v rámci ‘Zahájení sezóny’ nepočítám. Koncepci omlazení souboru s jedním starým psem v čele vysvětlil Radim Hladík o týden později na ČT2 v ‘Krásných ztrátách’. A jak jsem měl možnost v DK vidět, ono to funguje! Začali dlouhým blokem starob z doby kolem LP ‘Meditace’, v tak či jinak pozměněných aranžích a - jak jinak - se zvukem 21. století. Zezačátku se mi zdálo, že vokály líp zvládá pan Křížek, známý z Walk-Choc-Ice, zatímco druhý junák, Pavel Bohatý (svého času v Eastpark - jo, to se mi líbilo!) bude mít asi potíže. Ale ty zmizely během prvních několika zahalekání a pak už kolegu svou chraptivou expresí převálcoval, nejvíc asi v ‘Sun Is So Bright’. V té byl kdysi Mišík ‘akademičtější’. Mladej to tam prostě víc nasolil. Abych nevynechal ostatní: basovka Wojttech, bicí Zima (bratr walk-choc-iceového bubeníka). Došlo samozřejmě i na několik skladeb z pera abych tak řekl ‘nehladíkovské’ části kapely. Všechno se dalo poslouchat, ale vzhledem k řádově nesrovnatelné zažitosti níže podepsaným nelze zatím blíž srovnávat se starým repertoárem. Snad jen postřeh (či dojem?), že při starých číslech to neznělo ani tak jako Blue Effect, jako spíš Radim Hladík a jeho doprovodná skupina, až při novějších písních z nich byla ta správná ‘sbórnaja’. Ale to je, jak módně říkají Super Stars, hlavně ty ‘nenalezené’, prostě můj názor. No a proběhli jsme se i po ul. Modrého efektu, slunce osvítilo hrob, jen co - ej! - spadla rosenka, z mých nejoblíbenějších snad jen pták Fénix křídly nemávl a odchod s kapelou do místního snacku předznamenala zmínka o jakési čajovně… teď mi možná rozuměli jen důchodci. Na rozdíl od některých… no - zase skoro důchodců - se domnívám, že od jiných návratů se tento liší: není trapnej. Ono totiž, jak je vidět, nejde ani o návrat, ale o regulérní pokračování. Yarda Pichlík

U SEVER SEVERU - Zástupci nakladatelství a agentury GRAFOBAL PRES Štefka Švestka a Der Ryda s básníkem Mnoháčkem Zgublačenkem se v únoru setkali s dámskou delegací z asociace New Writing North (www.literaturenortheast.co.uk) z Newcastlu v severovýchodní Anglii, která sdružuje autory této oblasti, vypisuje pro ně ceny, pořádá soutěže, vydává literární časopisy, podporuje kreativitu mladých lidí a příslužníků asociálních skupin atd. V restauraci U Vlka padl na zem nejeden hrneček rozrušením z konfrontace na koleně dělané sbírky Radka Háska (česká strana) s faktem, že je vypisována soutěž pro začínající autory s hlavní cenou 60.000 Liber, tedy 2.500 000 Kč (anglická strana). Po kompletním roztřískání restaurace se zástupci obou organizací odebrali do Teplic, kde byla místní bohémsko-literární scéna zastoupena již zmiňovaným Háskem a Patrikem Linhartem, který si pro tuto příležitost oblékl tričko s britskou vlajkou. Radek Hásek opět potvrdil nadnárodní srozumitelnost svých básní při jejich přednášení v hospodě Pod Letnou. Závěrečný mírný poklus na vlak byl pro ladies, které v náročných pracovních 3 dnech pobytu stihli již literární Prahu a Plzeň, jejich ‘most interesting experience in the Czech’. Výsledkem setkání je mlhavá vidina mezinárodní básnické výměny, překlad některých českých autorů do ingliš lenguič atd. Mají se ti Galové na co frojn! Jarobal (jarobal@seznam.cz)

U NEDÁ MI TO, ABYCH SI ZAS JEDNOU NEZANYL nad večerem ‘rockování’ v rámci ‘Antidiskotéky’ Jirky Černého (www.nacerno.cz). Stalo se tak opět po 2měsíční pauze ve svatostánku pana Dostála zvaném mezi prostým lidem Nároďák ve středu 12. I. 05. Nestor a guru českých hudebních publicistů, pouštěčů a komentátorů se dostavil s další várkou aktuálních i historických nahrávek, jak mu to tak pod ruku přišlo. A lid ústecký se tentokrát nenechal zahanbit a dostavil se ve množství nebývalém. Navíc i pozornost publika je v současném místě konání pořadů podstatně chvályhodnější, než bývala svého času v Kladívku, kde začasté nějaký ten opilec zprudil sešlost měrou vrchovatou. Z tentokrát uvedené sestavy bych pro sebe nejvýše vyzdvihl ukázky z posledních alb Zuzany Navarové, Briana Wilsona, Leonarda Cohena, Frames… a z vykopávek ‘Blues samotářky’ v podání Evy Olmerové. Z rarit pak ‘oskarovou’ ‘Things Have Changed’ Boba Dylana, jehož je mi ale fakt trapný vůbec s někým srovnávat. Ten večer se mi na chvíli zdálo, že to tu funguje podobně, jako kdysi v Praze 2, v Čáslavské. Nezáleží na tom, kolik lidí se sejde a třeba to můžou bejt vždycky ti samí, každej měsíc (tenkrát každou sobotu), ale vědí, proč tam jsou, proč tam CHTĚJÍ být - a nepotřebujou nikoho jinýho. Jak to ostatně říká Pan Nesrovnatelný: ‘Lidi blázněj a časy jsou

U 39. ROČNÍK NEJSTARŠÍHO HUDEBNÍHO FESTIVALU PÍSNÍ ROMANTICKÝCH TULÁKŮ - TRAMPSKÁ PORTA vyvrcholil o víkendu 3. . 5. 6 05 v Ústí n. L., kde byl v r. 1967 založen a kde se konalo jubilejní 12té finále. O čtyři trofeje porty se utkalo 28 hudebních formací z Čech, Moravy a Slovenska ve 3 soutěžních koncertech. ‘Festival, který byl v době normalizace vyhnán z tohoto města se po letech putování republikou vrátil a stal se jednou z nedílných součástí jeho image. Letošní finálový koncert bude již 12tý, který se uskuteční právě v našem městě’, napsal ve svém pozdravu účastníkům primátor Petr Gandalovič a pokračoval: ‘Velice si cením toho, že si tato „dáma“ mezi festivaly zachovala mladistvou tvář i myšlení, že je přístupná novým žánrům, trendům a pohledům na tuto hudební scénu. Vážím si všech muzikantů, především těch mladých, ať jsou z Košic, Ostravy nebo z Ústí, kteří soutěžili o postup do Ústí n. L. Každé oblastní kolo potvrdilo nejen velkou rozmanitost a otevřenost, ale i vysokou úroveň umění soutěžících. To je i záruka kvalitních kulturních zážitků na jednotlivých koncertech celé akce.’ 28 míst v Čechách, na Moravě a na Slovensku bylo startovní čarou soutěžních koncertů pro rovných 300 soutěžících formací, v nichž se představilo 1.100 hudebníků. Koncerty zhlédlo 3.300 diváků. Soutěž se přes současný velmi náročný postupový pavouk dostala až ke svému vrcholu v Ústí n. L. Poroty nejprve ze 2 semifinále vybraly 12ku finalistů, kteří si v zaplněném, nádherně zrekonstruovaném Letním kině zahrály a zazpívaly o 4 trofeje Porty. Interpretační Portu získaly skupiny DIVOZEL z Košic a MY3.AVI (www.my3avi.com) z Prahy, která si z Ústí odvezla též Autorskou Portu. Diváci se shodli s porotou odbornou a dali svoji Portu formaci DIVOZEL. Nedílnou součástí festivalu byla přehlídka vynikajících a renomovaných interpretů portovních žánrů. Na scénách Porty se představili Wabi Daněk s Milošem Dvořáčkem, Nezmaři s Mikim Ryvolou, Hop Trop, Pacifik, Kapitán Kid, Lístek, Roháči, Mirek Černý, Asonance, Náplava, Zlatý Orel, Mountain Dew a slovenské skupiny The Followers a Country Limit. Petr Křivohlávek - tiskový mluvčí festivalu (ctu@tabornici.cz, porta.tabornici.cz)

U SPIRITUÁL KVINTET v Teplicích, poprvé bez Zicha (Krušnohorské divadlo, 17. března 05)… Jiřího Tichotu (zpěv, kytara), Dušana Vančuru (zpěv, kontrabas, perkuse), Zdenu Tichotovou (zpěv, perkuse)a Irenu Budweiserovou (zpěv, perkuse) už před pár lety doplnil Jiří Cerha z C&K Vocalu (zpěv a úžasné perkuse) a teď tedy ještě Jiří Holoubek (zpěv, kytara). Bude se samozřejmě srovnávat všude, kam přijedou. Proti Karlu Zichovi je ‘nový hlas’ pochopitelně jiný, ‘obyčejnější’ - to ale kdo by (proti K. Z.) nebyl? Jde o nezasloužený handicap v důsledku velmi silného předskokana. Začalo se (kupodivu) - spirituálem! Jejich ‘znělkou’ o 12ti branách. Byla to zároveň jediná anglicky zpívaná večera. Střídalo se rozestavení u sólových mikrofonů s občasnou skrumáží v půlkruhu na rampě a zpěvem přímo do sálu. Někde v polovině koncertu zazněly 3 Cerhovy skladby. ‘Mít tak křídla holubic’ interpretoval sám a byla z jeho příspěvků nejjednodušší a nejbaladičtější. Další 2, podané postupně oběma dámami, ‘Babylon’ a ‘Zloděj času’, dokladovaly, nakolik je Cerha proti černošským lidovým autorům složitějším skladatelem. Žádné prvoplánové výkřiky z bavlníkového pole, ale čecháčkovsky sofistikovaná kompozice. (Taky jsem mu to hned po skončení vpálil! Ale teď nevím, byl-li dle mého zámyslu potěšen.) Občas jen trochu vadila mírná nevyváženost zvuku, kvůli níž některé hlasy (Holoubek, Vančura) tak úplně nezazněly, resp. nedozněly - to s sebou jistě neměli vlastního zvukaře! Ale celkově se mi to všechno líbilo dost - až se divím při své známé a špatně skrývané zapšklosti vůči celoakustickým skupinám. A stejného názoru bylo jistě i vyprodané divadlo, které vymámilo 3 přídavky. Yarda Pichlík

U SRAZ REDAKCE - to je jízda! To se toho vždycky vyřeší! A co se zapomene, dohání se den poté telefuněním. Na posledním srazu 2. III. 05 Na Šachtě (v Teplicích 100 m od nádraží, protože Ústečáci by dál nedošli), byli přítomni: Fred-šéf, Emilio-podšéf, Rusín-odborník, hrabě-neu, Lenka-ozdoba, Bárby-taky, ňákej pes (foto)… no a já taky, jak asi tušíte. Vyjasňovala se témata kolem psaní do jinejch periodik, dále pak otázky typu hamletovin, jako jestli vás (čtenáře) šetřit či nešetřit (i bez mé přímluvy bylo shledáno, že B je správně), taky stříhání pejsků, venčení těchže v mrazech, pak jestli to psaní má vůbec ňákou cenu, hraběte nový film, právě přicházející do kin, bude-li Blackfoot na srazu NÚP 9. III., no a to ostatní byly už opravdu jenom čiročirý krystalický číčoviny. Nejsilnější dojem? Hrabě svým neoddiskutovatelným břichatým charismatem dokázal, že se mi celá redakce směje, že píšu furt jen o Mišíkovi, Hrubým a Černým. Příčinu nutno hledat… - ne, špatně! Přítel Jerome razí: ‘Chybu nikdy nehledej v sobě!’ Takže je to jasný - chyba je v hraběti! Už když přišel, Lenky pejsek na něj řval. To zvíře prostě pozná… (Asi cejtí modrou krev a ví, že chutná hnusně.) Dále pak jsem vydedukoval, že hRvN neuznává Mišíka a Hrubýho proto, že na rozdíl od něj na pódiu nikdy nevytahujou pinďoury. (On netuší, že ho možností poměření nechtějí rozplakat.) Kromě toho taky umějí trávit, což je další jeho slabý místo, ostatně jak každý ví. V případě legendárního publicisty J. Č. je analýza náročnější, nikoliv však bez řešení. Po několika litrech Zlatopramenu jsem uznamenal šokující prozření: publicistova vlasová úprava, v Čechách notoricky známá, děsí v Neuvirtovi latentního Róma! Kolega o onom latentuálovi v sobě vlastně ještě ani neví, ale už to, jak podlehl vzoru nepřizpůsobivých a rozšířil svoji donedávna neškodně nepočetnou rodinu všemi směry stejnoměrně… No, končím, že aby mi nedali všichni výše (ne)jmenovaní do dršťky. Tak to byl teda sraz redakce NÚP. (pic)

U ASIE POD LABEM - Někdy se voda valit příliš prudce (vlna Tsunami), přijít Ústecká kulturní platforma a Mima agency, krásní bílí muži Ertin a Mamil uspořádat 15. 1. benefici. Jako když 2002 se voda valit na nas (Ústí pod Labem). Udělat to v krytu ex-Metro. Tam nepříznivé podmínky pro koncert, ucpané hajzly ženské, kapat voda ze stropu, pódium fuč, tma atd. Přesto se sejít mnoho mužů a žen (431 nebo vice, nespočitat přesně), hlavně mladi a hlavně pankovi. Dávat si do nosu (pivo), hrat kulečnik, povidat si, pogovat (kopat na všechny strany) na kapely. Největši uspěch Houba, dav zahnat muzikanty do rohu, opravdu dělat bordel. Divit se, že pankači nevypiskat UDG (ty tvoje vuně, ty tvoje vuně). Básník Radek Hásek si připsat další vroubek, ale chtit byt už jen novinařem. Kromě toho např. Brajgl a Rose Means Rose pobídnout lidi do tance, Nirvana unplugged revival a teplicky Brač chraň a Michal David revival Luxus. Hvězda největši Insania, Brno hardcore. Přijit něco řict i Jana Eichlerova, tisková mluvči nadace Hand for Help, o.p.s. (www.handforhelp.cz), kera zkasnout prachy vybrane. Dat to na ošetřovnu pro děti tam za voda. Dobře veci, dobra činnost. Dostat utrženych 23.000. Ertin a Mamil byt hrdi. Jarobal, info: web.usti-nl.cz/asie, foto na www.maudcaffe.net