HOUPACÍ KONĚ - ‘Haiku’ (Guerilla Rec. 05) - Tak nevím, jestli Houpacím koním (www.houpacikone.cz) hodně pomůžu, když řeknu, že je to podle mýho vysloveně intelektuálně orientovaná kapela, jejíž (Imlaufovy) texty jsou podepřeny postgrungeovým rachotem, který - kdyby nepřišel tak pozdě - mohl se svýho času využít při demolici vybydlených domů v Trnovanech (více informací viz hesla: Bible, trubky, Jericho, husitskej chorál a další). Koncert, který proběhl 19. X. 04 v Nároďáku v UL, byl natočen a letos i vynešen na světlo tržního poznání. Zaplať Pámbu či Příroda - jak račte. První živák Koní po 10 letech jejich gramo-aktivit, to je vlastně ostuda všech vydavatelství, ale aspoň že teď. Pamatuju si některý z jejich akcí, jako třeba křest studiové ‘dvojky’ ve stejném sále, z něhož pochází tato nahrávka. Tenkrát se nám od přívalu zvuku dělaly placatý čela a odstálý uši. Doufám, že je tomu tak i nadále, od tý doby jsem je neviděl. Doma se to dá trochu dohnat vytočením čudlu, ale člověk má bobky - ty nový paneláky nevydržej asi to, co předválečný stavebnictví. Nicméně potichu je poslouchat nedoporučuju - to si radši něco hezkýho přečtěte… No a když tak s tím tulamórem v ruce ležím v obýváku na zemi (protože jinak mě tlaková vlna stejně povalí) a ty dřevěný zvířata se přese mě houpavě valej na balkon a dál do teplickýho Harlemu a Bronxu, tak si říkám, že tohleto je ten pravej cross undergroundu, grunge, punku, beatnický poezie i prózy a možná ještě něčeho. Není to opakování předchozích modelů, je to zas jinak, ale špinavej zvuk si nechali - tohle bude určitě moje oblíbená deska! Z 10ti skladeb jsou čtyři z ‘trojky’, jenom jedna z debutu, žádná z druhý desky - a PĚT novejch! Skvělá zpráva je, že ty právě patří k nejlepším. Jízda - jestli to takhle půjde dál, Pámbu s náma! Texty jako vždy předtím zajímavý, na ten i ten způsob vyložitelný (třeba ‘Žaluzie’). Dříve již vydané písně dle očekávání vykaleny do ocelova. Třeba ‘Pecka z olivy’. Akustika drnčivější, elektrika žahavější. Zavalení posluchače zvukem (ostatně specialita kapely). ‘Marseille - Oděsa’ - letošní rychlík jede proti předloňskýmu s větší razancí, víc houká a taky víc duněj koleje. V pravidelnejch intervalech zatáčka, v ní se zvýrazní neodvratnost jeho řítící se hmoty, někam do tmy, za štěků akordeonu na každém spoji kolejnic. Titulní ‘Haiku’ (i když to teda není žádný opravdický japonský haiku, aspoň ne formálně, ale asi pocitově a zkratkovitostí sdělení, vlastně minimalismem), je asi nejdecentnější skladbou, co kdy měli. Z dalších novinek: ‘Alkoholy’ moc zajímavá rytmicky, riffová pro HK netypicky, napětí od začátku do konce, gradace i bez zesilování. ‘Kabaret Faust’ - jedna z nejzvláštnějších textově i hudebně, divadlo v jedný písničce. Závěr tvoří ‘stará známá’ ‘Kuli-gejša-rikša’, typická pro kapelu po všech stránkách, tepající, bzučící, drhnoucí, to všechno už v r. 2003, ale teď víc. A víc taky rikša uhání. Jako by už spěchali domů, napadlo mě. Ale to je opravdu nepodezřívám. Je na závěr desky moc dobrá. Graduje. Zpěv Imlauf & dkp přes sebe, každej mele svoje - skvělej nápad. A navíc vyšel i zvukově. Tak deska dohrála. Škoda. Mami, já se chci ještě pohoupat! Yarda Pichlík

DESTROYSELF - ‘Destroyself’ (Cecek Rec. 05) - Destroyself (www.destroyself.cz) je kapela, o které jsem slyšel již hodně dávno. Měl jsem ji vždycky spojenou se skejtovou scénou. Bylo to proto, že hráli několikrát v druhý půlce 90tých let na různých skejtových závodech (hlavně v Ústí n. L.) Mně se v každém případě líbili, ale v té době hráli ještě v 5ti, avšak jejich zpěvák Vilík brzy odešel a zpěv převzal kytarista Míša T., což jsem již tehdy velmi ocenil (i když Míša to slyšel nerad). Avšak postupem času došlo ke změnám a začal zpívat Kamil R., tehdejší basista (dnes působí jako zpěvák v teplických The Hysterics) a muzika se trochu změnila. V r. 2002 vyšla deska Kontrolujou!, která pro mě byla tak trochu krokem zpátky. Důvodem byl zejména Kamilův zpěv, který byl na poslech nepříjemnej a ve vysokých tónech velmi špatně zvládnutej. Budiž, deska nebyla špatná - co s muziky týče. Kamil R. tuším v r. 2003 nebo 04 z kapely odešel a bubeník Pepíno, nový basista Lojza a Míša s mikrofonem na stojanu a kytarou na krku nahráli nové CD s prostým názvem Destroyself, které je velkým příslibem a které vychází právě v těchto dnech na labelu Cecek Records (www.cecek.com). Za nálepkou Destroyself rozhodně nečekejte primitivní punk s jednoduchými texty. Ten tam rozhodně nenajdete. Destroyself hrajou velmi specifickou směs melopunku, punkový klasiky, místy jsou zde cítit i prvky crossoveru či slyšet metalové rify. To však rozhodně není na škodu. V muzice je místy slyšet jejich známější kolegy Totální nasazení (píseň Fajl eksklusiv), místy jsem si vzpomněl i na legendární hardcoreovce Kritická situace (song Emoce monstra), dokonce jedna píseň je tak trochu grungeová (i název tomu napovídá - Pohlednice ze Seattlu). Zvukově je deska průměrná, avšak když přihlédneme k tomu, že byla nahrávána v obyváku, nelze než ji považovat za vcelku zdařilou. Škoda jen, že celková hlasitost nástrojů se u jednotlivých skladeb malinko liší (zejména druhá část desky mi hraje jinak než první…) Pokud však nehledáte primitivní punk s tisíckrát omletými texty, nejste zas tak zaměřeni na hyperkvalitní zvuk, pak je to deska, která vám má co říct. Má poselství, má názory, je barevná a má jednoduchý, ale mnoho říkající booklet. Takže do toho! Mtčk

---