Tak zas úvodník na poslední chvíli. Nojo! Nejdřív pršelo, tak se nemohlo dělat nic venku. To mi bylo líto. Musel jsem pít hodně piva. A znáte to - to se pak nedá tak myslet, ergo psát. Pak udeřily vedra. Venku se nedalo nic dělat - musel jsem pít hodně piva. Atd. A najednou je dvacátýho. A navíc si nerozumím s počítačem. Ne, pořád ho nemám rád. On mě taky ne. Takže když je všechno skoro hotový a já u něj půl hodiny po půlnoci na chvíli usnu, hned toho svině využije, zamrzne (samozřejmě neuloženo) a když se ve 2.30 vzbudím, můžu znova, jenže to už nemůžu. Teď už všechny plánovaný rubriky saturovat nestihnu, takže se nedivte, že z tohohle úvodníku udělám VÝJIMEČNĚ mišunk téhož s 'Káráme', speciální listárnou a koutkem pro ochranu zvěře. A to asi takhle:
   Máme to teda zas jednou za sebou. Skončila volební komiksová truchlohra tupých hlav s tvářemi šelem. Výrobci hesel se zas na 4 roky stáhli, kupčíci vyplašení civí do misálů a v studené parádě kožených křesel zůstala lůza od platanu. Jestli si ještě někdo pamatuje, na co narážím, děkuji - beránek zbytečně neumíral. Znám odrostlýho hippiesáka, duší orosenou skoro děcko, kterej den po volbách nakrmil svý nabořený játro osmi fernetama a pak se poblil do denní tiskoviny. (To je jedno, do jaký.) Připomíná mi to toho Korejce, co se upálil, aby jeho země postoupila do čtvrtfinále. Liší se to jen tím, že ty játra se upalovaly až v době, kdy už bylo jasný, že 'naši nepostoupili'. Každopádně nejen jemu, leč i všem ostatním, co myslej hlavou, zbejvá z povolební kocoviny sardonickej šklebík. Ti zbylí, ti bez fantazie, se můžou nechat překvapit nebo se přímo těšit, co na nás budoucí premiér našpidlá a jak zas opozice ze svých nepříjemných úkolů vyklauzne.
   Někdo prožil i jiný radosti. Třeba panu Opltovi se líbil můj minulej úvodník. A je uznalej: 'No - je vidět, že jste IN, IN, IN !!! Protože vulgarita letí - fakt super - jen doufám, že si neposeru koule z takovejch sraček.' (Konec citátu.) No, vážený, se svejma koulema si dělejte, co chcete. Pokud si je pokakáte, budou halt polejnované (nepřipadá vám to moc šroubovaný, že ne?). Ono je to těžký, když někdo kvůli formě nevnímá obsah a pak mu to celý ulítne. To je vyhozenejch 15,- Kč. Každej to prostě máme s tou expresivitou jinak a já třeba když popisuju jevy minule probírané (události v Erfurtu, bin Ládin apod.), nebo dnes by to zas mohly bejt ty volby, taky bych sice fyzicky zvládl napsat 'To je e-anej pán, děti, uděláme na něj ty-ty-ty!' nebo v knižním stylu pohovořit o 'věru zatroleném osouloženci'… jenže bych asi nemohl klidně spát a ani by mi nechutnalo, kdybych neřek 'Zmrd je to - hovnem psa po ňom hodit!' Někdo to holt má jinak a na takový lidi já si dávám bacha. Proč? No protože mám tu zkušenost, že to většinou mají podobně vlažnějc se vším. Třeba jejich guláš bych jíst nechtěl - skoro jistě nuda, pokud ho vůbec umí. Jó, pokud ho vůbec JÍ! Pan O. má, jako každý příčetný (což předpokládám) občan nad 18, (předpokládám taky) možnost další svobodné volby - nejen té u urny. Může přeskakovat úvodníky, nečíst vůbec NÚP, nebo reagovat, jak učinil. Ovšem marně, protože já se nezměním. Já totiž svobodnou volbu nemám. Já, omezenec, musím psát jen tak, jak umím a jinak mě to ani nebaví. Jsem vlastně determinovanej. Ovšem postiženejm se CO, Oplt? Postiženejm se neposmíváme! Ta svobodná volba je fakt moc potřebná věc. Znal jsem krásnýho pejska Žofku, dlouhosrstýho jozefčíka. Jeho bláznivá panička se rozhodla, že stejně jako ona bude vegetariánem. Zapomněla jenom drobnost: zeptat se jeho. Totiž jí. Žofky. Šelmy. Zvíře mělo naštěstí dost rozumu, aby se chopilo každý příležitosti, třeba na návštěvách a tak, a naládovalo se dobrůtkama z masíčka, když se baba nekoukala. Jenže to bohužel nebylo často, a tak přece jen strádání trvalo… a když jednou trvalo nějak dýl nebo co, ze zoufalství sežrala někde nějaký igelity a umřela (mluvím furt o Žofce, bohužel). A proto bych na závěr v kontextu dnešního pichlo-úchylníku rád zvolal: 'Svobodné volby diet zvířátkům! Konec vlády (ne)jedné bláznivé paničky! Srstka na Hrad!'
   Tak končím… je zas vedro. Musím pít hodně piva. Asi půjdu do hospody a pak se koupat. Nebo koupat a pak do hospody. Nevím. Šťastný nejsem. Až se vrátím, snad budu šťastnější. Nevím. Jarda Pichlík