Jednou z poboček Severočeské vědecké knihovny v Ústí n. L. je i 'Zvuková knihovna pro nevidomé'. Navštěvují ji nevidomí a slabozrací čtenáři. Sídlí přímo v areálu invalidního družstva KARKO ve Štefánikově ulici na Klíši. To proto, že je prostředí v areálu VD KARKO nevidomým a slabozrakým občanům velice blízké. Malým prázdninovým zastavením na stránkách Nových ústeckých přehledů trochu od klasických knih či jiných informačních dokumentů umístěných v běžných pobočkách odbočíme. Dnes se podíváme, jakou formou může služeb Severočeské vědecké knihovny využívat nevidomý nebo slabozraký uživatel. Proč zvuková knihovna? V uváděné pobočce totiž neuvidíte knihy v klasickém stránkovém vzhledu, jak je všichni znáte, ale najdete je v podobě nahrávek na magnetofonových kazetách. Knihovna spolupracuje s Knihovnou a tiskárnou Emanuela Macana v Praze, kde pro své čtenáře nahrané knihy na kazetách získává. Zrakově postižení se též rádi seznamují s literaturou. Knihy jsou proto namluveny našimi známými herci na magnetofonových páscích a podle toho, jak je publikace rozsáhlá, se mění i počet nahraných kazet. Nevidomý se tak pomocí poslechu s knihou seznamuje a tím ji vlastně čte. Dříve si slabozrací knihy četli jen prostřednictvím slepeckého písma, které vynalezl Francouz Luis Braille. Vytvořil pro nevidomé metodickou příručku 'Postup při psaní a čtení pro potřeby slepců'. Zrakově postižení pomocí tohoto zvláštního písma - které se vlastně do papíru nebo speciální umělé hmoty 'děruje' a čte hmatem - mohou nejenom číst, ale i psát. Přepsat ovšem celou knihu je velice obtížné. Proto se knihy začaly postupem doby namlouvat na zvukové nosiče. Někdy se celý titul na jednu kazetu nahrát nepodaří. Proto jsou jednotlivé kazety toho kterého díla označovány slepeckým písmem. Podle toho čtenář pozná, kterou kapitolu právě 'čte'. Například Solženicynovo 'Souostroví Gulag' je namluveno na 61 kazetách, známý a velice oblíbený 'Jih proti Severu' od Margarety Mitchellové má 44 kazety, román 'Zámožná žena', T. B. Bradfordové, který je v běžné stránkové podobě vydán ve třech dílech, je na 70 kazetách, populární a velmi čtivé dílko pro děti 'Školák Kája Mařík' na 50 kazetách. Sami podle uvedených titulů vidíte, že je značení kazet pro uživatele nezbytné. Nedaleko knihovny je i mateřská škola pro nevidomé a slabozraké děti. I ta s pobočkou spolupracuje. Fond je tudíž stavěn nejenom ze zvukových nosičů pro dospělé, ale jsou zde zastoupeny i pohádky a knihy na kazetách pro děti a mládež. Čtenáři, kteří si pro nahrané knihy jezdí pomalu z celého našeho kraje, si mohou vybírat z bezmála 2.800 namluvených knih. V knihovně je zaregistrováno více než 100 čtenářů a v r. 2001 si vypůjčili 55.087 kazet. Jak zajímavý je tedy fond nevidomých a slabozrakých čtenářů? Je vesměs zastoupen všemi žánry beletrie i některými tituly populárně naučné literatury. V současné době se v nahrávacím studiu k vydání připravuje krásný cestopis od Hanzelky a Zikmunda 'Cejlon - ráj andělů', Škvoreckého 'Hořkej svět' či 'Samožerbuch', Ryanův 'Vzdálený most' a 'Jak jsem vyhrál válku', ale i 'Nedokončené příběhy' od čerstvého nositele Nobelovy ceny za literaturu pana Tolkiena. Namlouvají se 'Drobečky z půjčovny' Vlastimila Brodského či 'Sovák po čtvrté', vzpomínky herce J. Sováka od autorské dvojice Sovák - Kopecká. Z dětské literatury se děti mohou těšit na titul pana Macourka 'Mach a Šebestová'. Z detektivek jsou připravovány knihy Dicka Francise 'Mezi koly' či 'Pole pro třináct', ale i A. Christie 'Záhada zámku Styles'. Máte-li někdo z vás kamaráda, přítele či rodinného příslušníka, který je slabozraký a ještě neví, že zvuková knihovna existuje, doveďte jej do invalidního výrobního družstva KARKO ve Štefánikově ulici a knihovnu mu ukažte. Určitě si z nabízených nahraných knih nějakou pro své potěšení vybere. Stačí jen zajít k očnímu lékaři a nechat si o slabozrakosti vystavit potvrzení, to je pro přihlášku do zvukové knihovny nezbytnou součástí. (opk)