¨ ZAHÁJENÍ LÁZEŇSKÉ SEZÓNY V TEPLICÍCH (je důležitý, kolikátý? - stejně je to spekulace) jako vždy ve velkém stylu, až moc velkém. Už se tam nedá setkat s nikým, s kým chcete, a naopak. Jen ohňostroj byl proti loňsku menší. Aspoň zezdola to tak vypadalo. Protože nelze pohovořit o všech asi 50 kapelách, co tu byly, pouze výsek poklony následujícím: Big Heads, tedy velký Pavlíček (největší!) a kluci od Mišíka plus filharmonik Kolář. Impresivní zvukomalba. Znám psychiatra - bluegrassistu - líbilo se i jemu! Lenka Dusilová čím dál lepší, její kluci pořád stejně vlažný. Ale špatný ne. Hlavně, že je vývoj. Buty jsou fachmani, všechno na svým místě, dál: Pink Floyd Revival - moc dobrý. Jak Floydi z desky. Smysl revivalů? Hodně diskutovaný téma. Ty, co to dělaj takhle dobře, beru. Např. Janis Joplin jsem nikdy živou neviděl, to přijde až v životě po životě, a proto se odvazuju z jejích dvou opravdu dobrejch napodobenin. Loni to byla Táňa Poláčková z Prahy, tentokrát PAVLA KAPITÁNOVÁ, která je míň Joplinka, ale zase má větší hlas. A ji taky vyzdvihuju jako největší hrdinku celého weekendu, protože běhala z pódia na pódiíčko a zpět a stihla za neděli 3 performance - kromě výše zmíněné ještě 'Vlasy' (skvělá koncertní verze, možná vidíte i fotku, jestli se vešla, takže Pavla první zleva, druhá je Ina Urbanová, ségra Urbana z Arakainu a česká Allanah Myles a ty další dvě neznám, ač je představovali, ale určitě jsou taky strašně slavný… a pak jsem fotil ještě Pavlu samotnou, ale copak vím, co tam ten Fred dá?) a nakonec přišel 'Jesus Christ Superstar', kde má P. K. na starost taky dost náročného vřískotu. Kromě ní vystoupil samozřejmě 'Náš Kamil', a to nejen jako obligátní hlavňák Ježíšek, nýbrž zapěl i to nejtěžší, vstupní árii Jidáše! Prý aby toho měl víc a Štágr nebyl tak privilegovanej - dovolte, abych si o tom myslel svý, protože jsem tohle Štágra zpívat před pár lety slyšel, což si dopřeju nekomentovat, jenom řeknu, že nad Kamila už je jenom Bárta a pak ten černoch z filmu. No a tak skončilo zahájení lázeňský sezóny a celkový i umělecký dojem většinou dobrý, řekl bych, že z toho pořadatel vykrasobruslil tak na 5,7. Jen v šanovské mušli OPĚT (jako dycky!) vystoupila dechovka s neuvěřitelně drzým jménem Pichlovanka - prosím vás, mohli byste zapomenout, že něco takovýho existuje? (pic) + foto
¨ FLOEX HVĚZDOU CAMPOSTELLY - Těžko říct, proč na slušně zorganizované a především obsazené akce, přijde mnohdy neekvivalentní počet návštěvníků. Nejen tím je Ústí vyhlášené až za daleké hranice kraje a lépe vždy počítat s horším. 'Byl to mejdan za třicet tisíc,' podotýká za pořadatele 8. Campostelly, Hero Zero Negro, Petr Kuneš. Nebýt sponzorů, jsou prý v mínusu cca 20 tisíc Kč! Vždyť; v předprodeji se prodalo pouhých 5 lístků; do Doma pak v úterý 23. března dorazilo cca 60 platících, ale celkem se jich na Floexovu hudbu mohlo vlnit kolem 200. Zahajovali ústečtí My Mixture, kteří o sobě na http://mymixture.hyperlink.cz prohlašují: 'My Mixture je směsí hudebních stylů, nástrojů, mazec, představ, lidí, fantazie. Tvoří prvky elektrodubfunk, válce roll&base, koule etnotechno, čtverce.. ' Obzvlášť vydařený kus, v němž muzikanti pomocí čtyř bubínků + jednoho živého bicmana vrstvili rhytmy v jeden nekompromisně gradující závěr. Jejich setu lze vytknout snad jen občasnou monotónnost, jinak se (zdroje nejmenovány) líbí víc a víc. O projektu FLOEX (www.floex.cz) sem do té doby slýchával a četl jen samé chvály (např. cena Objev&deska roku v Rock&Popu, cena Akademie populární hudby, resp. Anděl v kategorii 'Trance&Dance'). Teď můžu říct: Měli recht! Poklidná, místy až relaxační muzika (zkusili ste na chvíli zavřít oči?), doplněná videoprojekcí - co skladba, to 1 klip (autoři různí, např. ZŠ Praha). V některých přišla obrýleného basáka se šmytcem v pouzdře a Radka Bureše (Skyline) za bicími svým hlasem doprovodit hostující Ridina Ahmed , fakt balzám na duši. A co ten kluk - Tomáš 'Floex' Dvořák - umí na ten svůj klarinet radno mluvit, navíc moc příjemně/pohodově působí, že by se s nim člověk hned pustil do řeči (což se mnohým z nás povede těžko, takže si spíš pusťme jejich prvotinu 'Pocustone'). Ústí se navíc stalo prvním městem, kam pražští Floex se svým 'nářezem' dorazili a, dle organizátorů, se jim u nás líbilo (díky). Finiš obstaral plzeňský DJ Hoffee. Z dalších 'vychytávek' zmiňme 'stan' Legendární čajovny a Konopy, nebo třeba možnost poslat přímo z akce komukoliv pohled hradu Střekova, jenž tu nabízel kostýmem ohozený kastelán Jirka Himmel. Další akce chlapíků z HZN (Čajda a Kuny) ˇ= 31. 8., hrad Střekov UL, J. Schmitzer, Skyline, The Boom! Emilio + foto
¨ DNES VEČER 'NA SPRÁVNÉ ADRESE' - Po delší době jsem vyrazil 17. května do Městského divadla na činohru s tím, že když nic jiného, zabiju načatý večer. Jméno Marc Camoletti mi nic neříkalo, ale risk může být někdy zisk, říkal jsem si. A kupodivu to zisk byl. Divadelní společnost Háta O. Želenské z Prahy disponuje řadou, i pro nás vesničany, známých jmen. To ještě samo o sobě není zárukou zábavy na úrovni, ale jistě to zvýší zvědavost na výkony těch či oněch umělců. Ten večer to byl zejména V. Čech, A. Gondíková, M. Zounar a Z. Pantůček od nichž jsem cosi očekával. Musím říci, že jsem vcelku protrpěl a přetrpěl začátek, ale už M. Zounar a A. Gondíková naznačili, že to nebude taková nuda, jak jsem si myslel. Zápletka vcelku není důležitá. Čtyři osaměle žijící ženy, bývalá diva, služka, malířka a klavíristka si nezávisle na sobě podají inzerát, v němž hledají partnery, ovšem každá za jiným účelem. Tyto čtveřice se poté všelijak vzájemně propletou, až se různé účely sjednotí v jeden. Páni bez výjimky končí v negližé fyzickém, dámy pak kupodivu pouze duševním. Důležitější než zápletka však bylo to, že se děj tak rozjel, až jsem se nepřestal divit, co herci z Háty udělají s tak trochu banálním dějem. Konec konců byli výborní všichni, zejména Pantůček, Zounar, Čech, trojice k pohledání. A tak nakonec diváci tleskali a řvali smíchy i při produkci, zejména během druhé části. Nakonec jsem byl docela nerad, že se už blíží konec. Závěrečné společné tango všech protagonistů bylo velmi příjemnou tečkou, za velmi příjemným kusem, který přes jemnou lascivnost přece jen nespadl do nevkusu. Zkrátka a dobře, budete-li shánět tu správnou adresu, neváhejte a navštivte tu, kterou vám nabízí divadelní společnost Háta O. Želenské z Prahy. Karel Herzog
¨ INCOGNITO KŘTILI, DAYTIAN a ZEN KMOTŘILY - Taxe to v úterý 21. května sešlo, že v Kladívku brousil Lord Bishop z USA a Doma svý první CéDeso křtili Incognito za asistence ústeckých kapel Daytian (www.daytian.wz.cz) a ZEN. Ti první, ponejvíce ovlivnění dřevním hard rockem, otvírali pro slaběji než jindy navštívenou prostoru, ale svůj set si, řekl bych, vychutnali. Konečně; aspoň tak poznali jiný prkna, než sou ty Axelu UL. Ač nerad, musím za nejslabší článek 4hlavého bandu označit zpěváka Milana Boháčka. Makej víc chlape, takhle to místy působí, bez urážky, legračně. Textová část by taky jistě mohla doznat větší propracovanosti, ale ve srovnání s některými dalšími band(askam)i), se to nechá. Jináč muzika normoš; osobně mi nejvíc bavěj Standovo (ex Necrosorth - zpěv) kytarový sólíčka, basa Tomáše Ťažára a bicí Lukáše Mašťálka (ex Necrosorth, R. Aeternam) šlapou rovněž gut. Celkově vzato: Poctivej českej bigbítek, kterej je třeba ještě řádně pilovat. Děčínsko-ústečtí soft-rockeři Incognito hráli v mulfunkčním prostoru rovněž poprvé, jejich (sebe)jistota však působila dojmem protřelých muzikantů. Perličkou budiž údajně 14tiletý bubeník z jehož věku i vzrůstu plyne to, že kolikrát nevíte, zda-li zatim aparátem vůbec někdo sedí... Na křest prvního dema si trojka pozvala protagonisty z obou kapel, resp. Marťana (ZEN) a Standu. Ústy kytaristy&zpěváka Mykee Mládka by prý byli rádi, 'kdyby si to lidi hodně kupovali a oni měli hodně peněz…'. Hláška lidi pobavila, šáňo teklo po disku, následně vhozeném do publika (slečno, před tím se neuhýbá, to se chytá). Dojem? Nejen můj, ale i pár dalších míní, že jde o 'druhý UDG'. Jinak doufám, že kluci hrajou, co je baví a nikoho nemaj v úmyslu kopírovat. Muzika to neni špatná, naopak, dokonce pár potencionálních študentských hitů by se dalo vystopovat. Tož ať vám to, Incognito, šlape a vaše demíčko se (také cestou i-net shopu www.nemadema.cz) dostane k co nejširšímu počtu sluchovodů. (Incognito kontakt: 0605-745 829, Michal.Mladek@seznam.cz, incognito.webpark.cz) Emilio + foto
¨ TERRY PRATCHETT - SOUDNÉ SESTRY (Městské divadlo Děčín - Divadlo V dlouhé Praha) - Divadlo v Dlouhé (www.divadlovdlouhe.cz) uvedlo v české premiéře dramatizaci jedné z famózních knih volné Zeměplošské série anglického autora Terryho Pratchetta. Fenomén Zeměplochy můžete buď milovat a jako narkoman očekávat s radostným rozechvěním každý nový díl a nebo vás humor a kouzlo vyprávění páně Pratchetta míjí 'nepovšimnuto'. Pokud patříte k té druhé skupině, přicházíte o hodně. Minimálně o prakticky nekonečnou sérii vynikajícího humoru (v luxusním překladu pana Kantorka), odehrávajícího se v zemi nesené čtyřmi slony stojícími na zádech obrovské želvy plující volně vesmírem a osídlené pestrou směsicí trpaslíků, skřetů, trollů, velkých bohů, malých bohů, pracujících zombie a v neposlední řadě osídlenou i přímo neskutečnou plejádou lidských tvorů a z nich se rekrutujících králů, cechu vrahů, faraónů, operních pěvkyň, turistů, čarodějek a prakticky čehokoliv co vás může napadnout. A právě poslední jmenované jsou ústředními postavami v Pratchettovské parafrázi na Shakespearova Mackbetha. Převést svět Zeměplochy na divadelní prkna mi přišlo asi tak stejně reálné, jako zahrát na divadle jeden z dílů Hvězdných válek, či Indiana Jonese. Poté, co ale sám autor Soudných sester v divadelním provedení (a česky) zhlédl a pochválil, začal jsem být hodně zvědav. A tak když pražské Divadlo v Dlouhé zavítalo se Zeměplochou do Děčína, nebylo co řešit. Vyprodané divadlo hostilo tentokrát společnost diváctva skoro stejně pestrou, jako Zeměplocha. Snadno rozeznatelní fandové T. Pratchetta, diskutující o jednotlivých zemeplošškých taškařicích se zvolna mísili s nejistými diváky, kteří tak nějak z dálky něco o Pratchettovi slyšeli a už si nepamatovali zda v dobrém, nebo ve zlém. Vše zastřešovaly věrné abonentky důchodkyně. Mnohotvárnost krajů Zeměplochy vyřešil dramaturg fikaně jedinou jen velmi zlehka obměňovanou kulisou. Příběh tří čarodějek z hor Beraní hlavy (nachomejtnuvších se jaksi nedopatřením k nepovedenému odstraňování královského potomka sirotka a z toho plynoucí nutnosti vyřešit královraždu, zosnovat sesazení despoty a další banality) mohl začít. Začal, trval tři hodiny a já (troufám si říci, že spolu s celým divadlem) jsem se bavil až mi chvílemi tekly slzy. V království Lancre je zavražděn král. Nebyl to žádný beránek, dokonce i vypaloval domy (a pak je dotyčným obyvatelům vždy zaplatil), ale lidé ho měli tak nějak rádi. Rozhodně raději než jeho samozvaného nástupce. Král se plíží hradem coby duch a vidí ho jen kočky a čarodějky. A samozřejmě SMRŤ, který jen čeká, až se věci světské dají do pořádku, aby s ním král mohl v klidu odejít tam někam… Králův syn má být zavražděn, aby nebylo legitimních nástupců. Toho však zachrání tři čarodějky a dají ho na vychování do herecké společnosti. Navíc se rozhodnou, že dají věcem řád, ale když se navíc ukáže, že králův šašek je i jeho tak trochu nelegitimní syn, je na problémy zaděláno. Za pomoci spisovatele her, šaška levobočka, SMRŤE a hlavně mohutného přispění čarodějek (např. posunutí v čase o dvacet let za jeden oblet okolo Zeměplochy na porouchaném koštěti) se vše nakonec v dobré vyústí, diváci už smíchy stejně nemohou a tak může být konec. Vydařená podoba na první počtení nezdramatizovatelné knížky. Přesvědčete se v Divadle v Dlouhé sami. A nemusíte být zrovna Zeměplochožrouti. Á propos, víte že stařenka Ottová vydala kuchařku svých nejoblíbenějších jídel podporujících zejména sexuální apetit. Po představení doporučuji zajít na kávu a dezert Jahodový klátil. Dan
¨ II. ŠEDÉVR 2002 ANEB VE STÍNU JARABÁKA*) - 'Lepší vrabec/než-li holub/lepší v hrsti/než-li na střeše.' (TVK 2000) - Když se sejdou kreativní duchové v místě, kde není mnoho co na práci, může vzniknout cokoli: třeba přehlídka studentských filmů. Jedna taková proběhla před dvěma lety v Dolním Podluží, čtenáři Konůpkova Bőhmerlandu 600cc ráčejí znát. Ten rok jsme do Bia Luž zajeli jen tak na otočku a byli okouzleni: nabitý sál i restaurant kina, pospolitý duch akce sdělané na koleně a přesto zjevně fungující. Sem je třeba se vrátit, říkal jsem si. Další rok získala akce hlavičku Šedévr a zjevně zdárný průběh naladil pachatele optimisticky. I zařízli sobě tlustý krajíc: třídenní soutěžní přehlídka se vším, co k tomu patří. Jenže: v porovnání s loňským ročníkem našlo do Luže, i přes vyvinutí žádoucího organizačního úsilí včetně příslušného mediálního průplachu, cestu daleko méně lidí. Přesto nelze říci, že by konto festivalu zatížilo příliš minel. Ano, časový harmonogram sice poznamenal jistý skluz. Stran angažmá dosti nemrcoušského moderatizátorského dua, které v průběhu sobotního odpoledne neželeno vysublimovalo, lze hovořit o přehmatu. Drobné programové korektury vyvolaly jisté tenze snad jen v případě napjatě očekávané projekce filmu Amores Perros, který se zasekl někde na cestě. Jinak si ovšem p. t. publikum, myslím, nemuselo stěžovat. Ani já ne: snad poprvé v životě jsem totiž v biu slzel smíchy. Umožnila mi to prvotina Pavla Göbla Příšerný Franta, devítiminutový kameňák, který jeho pachatel natočil (podle vlastních slov) 'když poprvé držel v ruce kameru.' Viděné se zdráhá popisu. Užil jsem si i Kvasničkův dokument Kolem republiky, domácí verzi jeho evropského železničního putování. Nápad je to úžasný: naskočit v Ostravě do vlaku, během tří týdnů obkroužit ČR podél hranice a zkoumat nálady obyvatelstva mezi dvěma státními svátky, s akcentem na stav vlastenectví v duši lidu. Přes určité černobílé vidění světa okolo (chodím po pohraničí deset let pěšky a nevidím některé oblasti tak zmarněně, jako on) to byla pozoruhodná 'zpráva o stavu Unie'. A za třetího do mariáše vyhlasme Sommerovu jemnou a důvtipnou studii partnerského vztahu Elffilm. Hektickou atmosférou vynikaly noční 'hudby z respiria'. Vzhledem k dobrým vztahům zdejších reprodukčních umělců se Stejnými ksichty vyslala obávaná camorra pražského kulturního života na sever dvouhlavou delegaci ve složení Monty Pičusův létající pes (pátek) a Klec (sobota). Obé kvitováno s povděkem, včetně nečekaného pátečního jamu za účasti řídícího festivalu. Osvěžující moment, jenž ovšem bylo třeba další den session manovi důrazně připomenout, přebilo jen alpinistické okénko nejmenovaného pražského delegáta, který bez úhony na svých údech dokázal směstnat svůj korpus do úzkého výklenku ve skříni na šaty, kam obvykle odkládáme klobouky (disponujeme-li jimi) a v tomto setrvat. Důstojnou protiváhu 'umělcům až z Prahy' vytvořilo dvé zástupců z regionu: Orli w blotie Ewropy (co VÁM mám povídat…) a za absentující Traband zaskočivší domácí band Totální výprodej koberců, veselá bigbítová kutálka, která, zdá se mi, dobře naplňuje krédo Jiřího Dědečka 'a já bych byl rád, aby se vám ze mě udělalo špatně'. Řízné pivo a chutné alaše na čepu, divé tance = pěkná tečka za tím naším dnešním povídáním. Radek Diestler, Rock & Pop (j. h.), *) Pták Jarabák - festivalová cena (www.sedevr.cz) + foto kapely: Raadim
¨ 6. června v DK v Teplicích místodržící 'Kapela roku', tedy MONKEY BUSINESS, poprvé tady. První půlka - snad že mě bolely záda nebo proč - zdálo se, že se nějak nechytnu. Nebo se opravdu nemohli rozehrát? (Podobně na tom bylo víc lidí.) Pak najednou se to zlomilo. Davové voodoo? I zadními běhy mi to začlo škubkat. Až by člověk litoval, že naposled dobrovolně tančil na svým maturáku, kterej byl někdy po polovině minulýho století a od tý doby tak činí jenom v sebeobraně. Mělo to tah a nejvíc se mi kromě střapatýho Holýho líbil zpěvák Matěj Ruppert. Rtuťovka Tonya Graves taky potěší. A všichni dohromady mě dostali nejvíc cover-blokem, zařazeným ke konci, v němž kromě Párplů a AC/DC zaznělo taky zfunkovaný Riders On The Storm (Doors) - věřil by někdo, že to taky jde? (pic)
¨ GLORY DAYS ZAŽILI DOMA SVŮJ 'GLORY DAY' - Ústecká funky-jazzová kapela Glory Days uspořádala 7. května v klubu DOMA večer pro příznivce hudebního stylu funky. Podpořit ji přijeli další skupiny z regionu. Jako první si na prknech DOMOVA zahráli litoměřičtí Maelström. Čtyřčlenná sestava představila kromě hitů ze svého posledního demosnímku 'Fall into...' i několik nových skladeb. Polovina fanoušků ještě bohužel sledovala poslední třetinu našeho hokejového utkání s Ruskem, takže účast nebyla stoprocentní. To se ale hned vzápětí změnilo. Po prohře našich hokejistů s Rusy si návštěvníci klubu chtěli spravit náladu, a tak přivítali teplickou kapelu Smíšené pocity jaksepatří. Po příjemné odpočinkové hudbě vybalili svoje nástroje ústečtí Funky Town, kteří občas podporováni zpěvákem Johny Kokosem (z kapely Glory Days) naladili publikum na tu správnou notu. Ve 12tičlenné sestavě nechyběla ani výborná dechová sekce. Zlatým hřebem večera byli - jak jinak - než skvělí Glory Days. Jejich hudba rozpohybovala i toho nejzarytějšího statika a uvedla všechny návštěvníky klubu do varu. Jejich těla se nadšeně zmítala v rytmu hudby a prosila o další přídavek. Vystoupení skupiny Glory Days připomínají malá (nebo chcete-li velká) divadelní představení. Kokos a jeho převleky jsou nenapodobitelné. Za všechny, které během večera použil, uveďme alespoň bohatýrský kožich s beranicí. Zpěvačky si vyměňovaly sobí parůžky a ostatní indiánskou čelenku. Zpěvačka Glory Days 'Kytička' nezůstává za Kokosem v ničem pozadu. Její projev trochu připomíná Lauru (a všechny její tygry dohromady). Celým večerem provázel hosty Dady a jeho zesilovač Šéďa (a naopak), kteří vždy patřičně nabudili publikum na další kapelu. Tímto všem děkujeme za uspořádání koncertu a vyslovujeme přání: Kéž by takových akcí bylo v Ústínadlaband víc! (2. 7., Doma UL) Markéta Vaníčková + foto
¨ KAFILERIA PARTY I. PROMĚNILA AXEL V JATKA - Cituju leták: 'Ústečtí hudební řezníci uvádějí Kafileria Party I. Na masokostní moučku vás zpracují: Ingrowing (jateční grind - Č. Budějovice), Bizzare Embalming (BSE gore - Č. B.), Blasphemer (plísňový black/death - Sedlčany), Wyrm (kremační black - Ústí n. L.), Pussy Pumpers (neolithic folk/noise - UL). Datum porážky: 17. května 2002. Čas vykrvení: 18 hodin. Místo vyvržení: Axel clbu, Ústí n. L. - Kr. Březno.' K tomu k(osti)resbičky Jirky 'Akademika' Lhoty a dojem je dokonalej. Začátek posunutý ke 20h obstarali přes 2 roky nespalující Wyrm (viz mini-profil na str. 59). Image do půl těla svlečených metlíků by jim třebas popíci z Lunetic mohli jen tiše závidět, i když zrovna u Morma je basová pokrývka spíš výhodou... Sypačkovité pasáže, tolik příznačné pro jejich styl, střídali pomalejší, vč. poměrně častých změn, který chápu jako velký plus. Ač zvuk Davidovy kytary nebyl z nejlepších, mam z jejich setu dobrej pocit. Což se nedá říct o Bizarre Embalming s krátkovlasým vokalistou v tílku, jejichž koncert mi přišel, až na výjimky, na jedno brdo. I našlo se pár hrozících jedinců a jeden (Roman), co si to celý točil na kameru. Vlakinovi (kytara+zpěv) Ingrowing (http://ingrowing.wz.cz) sou už, soudě dle doslechu, asi legendičkou, já mam zázemí trochu jinde (třeba v bigbítu, jak by řek Béda z Kouře), takže nemůžu posoudit. Jinak mi přišli lepší, než ty předtim, ale to je tak asi celý, co k tomu můžu říct. No, Pussy Pumpers, he... V NÚP 1/01 sem se o nich vyjádřil jako o bezduchym bordelu s retardovaným obsazením (pův. Homolkova slova), načež svým způsobem 'poděkovali' v příbalovém letáčku jejich a Močových khamenů splitka (dodnes mi ho 'Ticháč' nedotáh, kárám). V praxi to vypadá tak, že proti vám stojí/hejbe se těhle šest pacientů: Bárny - zpěv/řef/chropot (přezdívka: Doktor z... v zelenym), Petr 'Lord Unclean's' Čejka - kytara (+rouška), David Balák - kytara (+přilbice), Milan 'Mormo' Adámek (foto) - basa, tahací radiátor, Pavel 'Bális' Baláček - škopky, Ondřej 'Doli' Doležal (foto) - chroploň, jinak TV krabice se sukýnkou (a Ticháč, dyž se do tý doby newožere a newodpadne). Carda Retarda by měl určitě radost a přijít se podívat důchodce z okolí, asi dostane na místě infarkt. Vlakinovi bylo přes 30 a tak ho hoši obšťastnili masovým dortem a riffem 'Happy Birthday'. Lid dorazil v počtu cca 90 makovic, Mrázek (ne ten vůl z ústředny) taky, Blasphemer ani záskok Crusher (death, Jičín) vůbec, vzduch by se dal díky venkovní teplotě krájet, Ticháč na mě zkoušel hospodský karate... no, celý to je pro případný zájemce nahraný na VHS a navíc by z celý party mělo vzniknout CD. Emilio + foto
¨ NEČINNĚ V DĚČÍNĚ - Tak jsem si zase jednou listoval Ústeckými přehledy, když v tom jsem narazil na závažnou věc, jež nebylo možno přejít. A nejen to, nebylo jí možno ani smést ze stolu, natož ledabyle přehlédnout. O nevšímání ani nemluvě. Prostě tam byla. Či spíše nebyla. Ale možná bych mohl začít trochu jinak a méně tajnůstkářsky. Takže znovu: jednoho dne jsem listoval ve svých oblíbených (!!! - pozn. red.) Ústeckých přehledech a co nevidím - ani zmínka o Děčíně. Ne, nemám na mysli přehled nejrůznějších kulturních i nekulturních akcí, programů či pořadů. Mám na mysli skutečný článek věnující se Děčínu jako městu s duší i tělem: Vždyť - přiznejme si to a podívejme se na titulní stranu přehledů. I tam je chudák Děčín jako poslední. Asi se ptáte proč. Proč by se hergot měl do Ústeckých přehledů, notabene ještě tak jasně pojmenovaných, měl cpát nějaký Děčín?!? Cožpak nemají tam v Děčíně dost svojí žurnalistiky? Cožpak u nich nevychází něco podobného?!? A jestli ne, proč si tam neudělaj svoje Ústecký přehledy??? A mohly by se jmenovat třeba Ústecké přehledy v Děčíně nebo Děčínské Ústecké přehledy či tak nějak podobně. Ano, ano. Máte pravdu všichni ti, kteří toto tvrdíte. Ale jak říká klasik (JC): 'Můžete s tím nesouhlasit, můžete se proti tomu ohrazovat, ale to je asi tak všechno, co proti tomu můžete dělat'.' Vždyť, co si budeme nalhávat - Ústí n. L. a Děčín si byly vždy o něco blíž než města jiná. Stačí se podívat, kolik lidí z Děčína studuje, pracuje a žije v Ústí n. L. a naopak. A jak se tyto skupiny navzájem škádlí, provokují, milují a navštěvují. Kupříkladu já. Žiji v Děčíně, ale pracuji v Ústí. Čili vlastně trávím více produktivního času v Ústí než ve svém rodném Děčíně. A protože si myslím, že Nové ústecké přehledy jsou plátek velice podařený a protože si myslím, že v Děčíně je plno zajímavých věcí, které by zajímaly i ostatní (nejen obyvatele Děčína), rozhodl jsem se oslovit mého redaktorského kamaráda Emilia s prosbou o kousek té papírové hmoty na které Přehledy vycházejí a on mi vyhověl. A tak se od této doby budete 'na stejném místě měsíc co měsíc' (??? - pozn. red.) setkávat s obšírným a vyčerpávajícím článkem o průběhu a vydaření či nevydaření jednotlivých Děčínských akcí a zábav toho kterého měsíce, o tom jak pracuje či nepracuje Děčínská státní i nestátní struktura, kde kdo co a komu a kdo s kým a jak a proč. To vše samozřejmě v tónu nemilosrdném, nesmlouvavém a ničeho a nikoho se neobávajícím. Takže se těšte, protože trapasů, omylů a nepodařených věcí je v Děčíně víc než dost a doufejme, že bude ještě víc. No, zkrátka a dobře tento odstavec bude natolik úchvatný, zábavný a poučný, že od něj neodtrhnete oči ať jste z Děčína, Ústí, Teplic, Litoměřic nebo z Tramtárie. Jijanek
¨ 18. ČERVNA SE V KLADÍVKU (UL) podruhé v historii zastavil Jirka Černý, nestor českých hudebních publicistů, Železný muž II. stupně, ten, který národu objevil Karla Kryla a Vláďu Mertu - a to beru ty jeho zásluhy hodně hákem (není místo). V Teplicích nebyl 20 let, tak jsme holt jeli. Forsíroval tentokrát trochu folkloristy, ale proč ne? A co mě vzalo nejvíc? Zaprvé Glen Hansard ze skupiny Frames (živák natočen v ČR!) - toho neprošvihněte! A pak ti dva chytroušové v rohu u baru, kterým každé nasazení desky bylo povelem, aby začali projednávat své rozsáhlé, zajisté zajímavější a důležitější problémy, než byla náplň pořadu. Pak už kecali, i když Jirka mluvil. Když jsme na ně syčeli nebo jsem hodil do prostoru něco o trotlech… - tak nic. A když i 'pán hlavný' přímo do mikrofonu požádal o trochu slušnosti, začli zas, hned při následující písni. Tak puclíčkové, příště, pokud vás tam uvidím, si půjdete vrkat do jinýho podniku - o to bude postaráno před začátkem. Vaše kydy si tam nikdo nezaplatil! (pic), f: Majda
¨ PŘEHLED OCENĚNÍ MEZINÁRODNÍHO HUDEBNÍHO FESTIVALU DĚČÍN 2002 - Taneční orchestry - Zlaté pásmo - 1. cena (absolutní vítěz): Big Band des HSK Dresden, 2. cena: Studentský Big Band Litvínov - Chudeřín, 3. cena: Big Band ZUŠ Rokycany; Stříbrné pásmo - 2. cena: Academic Jazz Band - Gymnázium Cheb, Big Band ZUŠ Děčín, Big Band ZUŠ Liberec, Taneční orchestr ZUŠ Litvínov; Bronzové pásmo - 3. cena: Velký swingový orchestr ZUŠ Roudnice n. L., Big Band Boom Krakow. Za vynikající sólový výkon ve hře na klarinet byl oceněn Michael Ťupa ze Studentského big bandu Litvínov. Za vynikající sólový výkon ve zpěvu byla oceněna Marie Nová z Big Bandu ZUŠ Liberec, za vynikající sólový výkon ve hře na trubku Antonín Sedlák z Tanečního orchestru ZUŠ Litvínov, za vynikající sólový výkon ve hře na bicí Phillip Scholz z Big Bandu Dresden. Dechové orchestry - Zlaté pásmo - 1. cena: Junior Brass Band 'RITMAS' - Vilnius (Litva), 2. cena: Dechový orchestr mladých Krnov, 3. cena: Jugendorchester der Stadt Thum (Německo), 4. cena: Dechový orchestr mladých ZUŠ J. L. Dusíka v Čáslavi; Stříbrné pásmo - 2. cena: Blasorchester of St. Petersburger City Palace of Youth Creativity (Rusko), Bartók Youth Brass Band (Maďarsko), Dechový orchestr ZUŠ Vimperk, Dychový orchester mladých Hradiště (Slovensko); Bronzové pásmo - 3. cena: Orkiestra DETA O. S. P. Mszczonów (Polsko), Dechový orchestr ZUŠ Bystřice p. P., 'Die Bläserkids' Thum (Německo), Miejska Orkiestra Deta Wolomin (Polsko), Krakowska Orkiestra Staromiejska (Polsko), Orkiestra Deta O. S. P. w Kameniu (Polsko), Orkiestra Deta TON w Kosciane (Polsko). Cena pro osobnost dirigenta: p. Karel Dospiva z Dechového orch. Krnov. Cena za sólový výkon: Waldas Pesliakas - pozoun - z orchestru Junior Brass Band 'RITMAS' - Vilnius. Výsledky autorské soutěže - 1. místo: Najednou - zpívá DASHA (hudba: David Solař, text: Markéta Vítková), 2. místo: Divokou vodou - zpívá EXIT (hudba a text: Vladimír Budík), 3. místo: Bombay - zpívá DAN KOHOUT BAND (hudba a text: Daniel Kohout). Cena Poštovní spořitelny pro nejlepšího interpreta - hlasování diváků: Cesty - zpívá ARGEMA (hudba: Daniel Škrášek, text: Josef Pavka). Cena SAI: Padám - zpívá LAVINA (hudba a text: Lukáš Chromek). Cena Rádia Děčín: Brouček - zpívá Šárka Rezková - Brabcová (hudba: Jan Kodad, text: Jan Kodad a Pavlína Bártíková). S pozdravem Hanka Meissnerová (meissnerovah@seznam.cz)
¨ MU-MU LAND, NEBO ČSSD LAND? - 'Megapárty 2002 - koncertní show pro celou rodinu' si na 'Den města Ústí n. L.', tedy sobotu 8. 6., připravila ČSSD. Na parkovišti před kinem Hraničář vyrostlo obr-profi-pódium, kde se od 11 do 20 hod. představily 'špičky' naší pop music, aneb 'znáte nás z TV'. Já nohou nestrannou vkročil do tý ukrutný předvolební show právě při setíku Hanky Zagorové. 'Hej mistře basů, podej mi další basu, ať to tady ňák přežiju', poudám si v duchu, ale tý Hance to tak ňák zpívá furt 'jako dobře', se musí nechat. Zastřižená Leona Machálková v džínsové sukni zas kapku nakřáplým hláskem přidala pár svých nevlastně vlastních hitíků a s následujícím Péťou Kotvaldem si střihla duet (viz foto) z Hříšného tance. 'Bukvicoidní' Kotvald poskakoval před potencionálníma voliči - skládajícími se převážně z občanů Romské národnosti (fikaně nalákanými účastí Věry Bílé a Kale) - jak dyby mu bylo 20, přičemž už je mu asi 40, ale to je jeho věc. I vytryskl nad Hraničářem 'Gejzír' a 'v něm já a spol' sme se shodli, že Péťa je fakt 'náš světobol'. Vzpomněl taky, jak k nám kdysi jezdil na krajské pěvecké soutěže, takže to chápe jako takový návrat do Ústí, ale timhle bych se na jeho místě zrovna nechlubil. Ovšem bolševik se vrací v plný polní a s ním i vzpomínky na dobu nedávno minulou… Muzikál Pomáda je zas partička nagelovanejch hochů (což je v tomto případě v pořádku) a rozjuchanejch děveček, nicméně se nemůžu zbavit dojmu kýčovitosti a lacinosti. Přicházím o Vaška Neckáře a Bacily, ale ke 'spokojenosti' mi stačí, že s nim mam fotku z loňskýho Trutnova. Předem naučenými kecy moderovala 'prdelka' Iva Kubelková a 'vtipálek' Petr Jančařík, který si ve vstupech zval na pódium představitele ČSSD, nejvíc pak Vladimíra Špidlu (t. dne údajně trsajícího i mezi publikem). I odpověděl Špidla na Jančaříkovu otázku ohledně bydlení v luxusním domě slovy, že mají s manželkou 1 + 1, ale jednou... Prostě parodie od začátku do konce, ale kolik z přítomných to vlastně pochopilo?! Pro děti si Socdemáci připravili např. nafukovací hrad a 'Shoď ho!' (viz foto) a samolitr nechybělo ani občerstvení (pivo, buřty apod.), i když cálovat ste museli sami. Přenos na plátno zajišťoval neustálý kontakt s publikem, páč kameraman co chvíli zabral ňákej ten xicht z davu a lidi mávali a mávali, do toho předvolební spoty, jaxme nejlepší apod. Hesla jako 'Člověk na prvním místě' a 'Spravedlnost pro všechny' by spíš mělo nahradit 'Děláme z vás blbce, protože potřebujem váš hlas, ale psst', ale co, každej nechť si rozhodne sám. Výsledek znáte sami... Emilio + foto
¨ KARATISTÉ KAMURA-RYU NA MEZINÁRODNÍM CZECH OPEN ÚSPĚŠNĚ - V červnu se uskutečnil již 7.ročník evropského poháru Czech open v Mladé Boleslavi. Obsazení této soutěže bylo kvalitní, neboť zde startovalo přes 600 karatistů z více než 9 zemí. Kvalitní konkurenci tvořili např. družstva Itálie, Jugoslávie, Chorvatska, Litevska. Přicestovalo jsem na zvláštní pozvání i velmi kvalitní družstvo z Filipín. Vynikajícího úspěchu, zde dosáhli ústečtí karatisté Kamura-ryu shotokan v podobě stříbrných medailí Jaroslava Hodiny v kategorii kata žáků a Jakuba Formánka v kategorii kumite žáků. 'S úspěchy těchto našich svěřenců jsme spokojeni. Jára se svými výkony dokázal prosadit v dobře obsazeném poli 60ti mladých karatistů v disciplíně kata. V boji o finále však již podlehl 1:2 na praporky ostřílenému borci Nejedlému z České Lípy. V kumite předvedl Jakub, nováček soutěžního družstva, perfektní přehled na tatami a probojoval se až přes početně obsazené pole závodníků do večerního finále. Tam však již na svého soupeře nestačil a skončil na druhé stříbrné příčce. I když těsně před koncem zápasu vedl, prohrál na bohužel překvapivou techniku nohou soupeře, která znamenala převrat v bodovém skóre.' Mladé závodníky dále otestoval domácí druhý ročník vyzyvatelského turnaje karate Kamura cup 2002. Výzvu pro tuto atraktivní soutěž, pořádanou v Doběticích, přijali borci z Liberecké školy karate. Pod vedením trenérů P. Piskačové a P. Horňáka, několikaletými úspěšnými reprezentanty ČR, přijela výprava z Liberce v hojném počtu. Přes 250 karatistů se zde utkalo v kategoriích rozdělených podle technického stupně. Vítězi svých kategorií se stali L. Klaus (bez STV - UL), P. Ludvík (8. kyu do 13 let - UL), J. Kadlečková (7. kyu do 13 let - UL), L. Krojidlová (6. kyu do 13 let - UL), M. Svoboda (5. - 1. kyu do 13 let - UL) a L. Fetr (8. - 1. kyu nad 14 let - LB). Trofej pro nejúspěšnějšího bojovníka turnaje si odnesl Pavel Linke z Libereckého oddílu. Poděkování za podporu patří společnostem Formtech a Ústeckým přehledům. -kable-