¨ STERILNÍ NÁVRATY - Kaiserkeller (aneb klub kde to všechno taky začalo) - 31. 5. 02 (hala SKP Sever UL) - Snad Sám osud tomu chtěl, abych pár dní po ústeckém koncertu 'mistrů světa v interpretaci BEATLES' - slovenské skupiny THE BACKWARDS (www.september.cz/beatles.html) zavítal do míst, kde jejich slavní vzorové pilovali svůj raný živočišný styl. I když nápad na sepsání této recenze vznikl už během produkce slovenské čtyřky, nemůže být lepšího místa na její realizaci než v klubu, ve kterém BROUCI neurvalou a drsnou produkcí sršící překypující energií válcovali ušní bubínky hamburských prostopášníků. BACKWARDS se kopírování zhostili s chvályhodně sezpívanými vokály a téměř zvukovou identitou zhruba prvních čtyřech alb. To bylo však vše. Vystupováním na podiu připomínali spíš slušné hochy z SHADOWS kombinující vizáž první manažerské kapely na objednávku THE MONKEES (pro ty, kteří neví: skupinu dali dohromady američtí produkční pro původně druhořadý TV seriál - odtud tedy 'buble goom music'). Bohužel však nejen vystupováním. Možná že manažer B. EPSTEIN navlékl Beatles do sak a zakázal při koncertech kouřit a pít, ale samotnou hudbu se mu naštěstí učesat nepovedlo. Jak by to dopadlo, byli Backwards až hrozivým příkladem. Ta tam byla energie Lennonova hlasu ve TWIST AND SHOUT, pryč strhující šťáva Harrisonových sól, o Ringových 'kotlích' nemluvě. Jestliže se interpretační sterilita dala u staršího repertoáru jakžtakž vydržet, když ovšem sáhli - a to velmi zřídka - po novějších věcech, třeba po lennonovských feťáckých vypalovačkách REVOLUTION a DON´T LET ME DOWN, vyzněla jejich snaha vysloveně komicky. Vlastně spíš až k pláči - nad vyhozenými dvěmi stokorunami. Takových kopírek jako Backwards je podle mého názoru totiž hodně. Sám jsem jich pár slyšel a viděl, ale pouze minimum z nich se alespoň snaží písničky FAB FOUR interpretovat s jejich energií (vzpomínáte na cikánské Beatles z Karlova Mostu?). To co Backwards v ústí předvedli, mi spíš připomnělo nádherně vycpanou šelmu z hodin biologie. Byla jako živá, až na ten pohled mrtvých skleněných očí… A krve byste se v ní taky nedořezali. Spíše tu zakamuflovanou hrst pilin, než doufám ještě žijící odkaz jedné z nejtalentovanějších kapel historie rocku i experimentálního popu. Jdouce z koncertu spláchnout podivnou hnilobnou pachuť na patře rezonovala mi v hlavě slova díků P. NEPIVODOVI a The BOOM, za to co během svých koncertů (za padesátikorunu!) dělají. Když totiž v amatérských podmínkách s bůhví kde posháněnými žesti a smyčci dokáží s neobvyklým drajvem přejet půlku ABBEY ROAD, doopravdy mě mrazí v zádech a srdíčko milovníka Beatles se tetelí rozkoší, kterou by snad překonal jen koncert Beatles samotných. Pro ty, kteří po koncertě slovenské čtyřky radostí plakali: Zapomeňte na Backwards, jděte na vánoční koncert The Boom za čtvrtinovou cenu budete mít z Beatles daleko daleko víc!! A vůbec nevadí když nějaká ta nota spadne pod pult… Coach Potato (id_spp@yahoo.com)
¨ Docela pěkně se oproti loňsku vydařilo počasí na dostaveníčko trampů a příznivců akustických kytar, kontrabasů a banj - TRAMPSKOU PORTU v Ústí n. L. 14. a 15. 6. v Domě kultury a v Letním kině. Sprchlo sice dost, ale jen krátce, aniž by TP zmrazil chlad. A protože ona je to přehlídka soutěžní, tady jsou vítězové: Interpretační Portu získaly kapely Vltavín z Liberce a Tempo di vlak z Ostravy, Autorskou Portu si odvezl Petr Pololáník@Poloband z Tvarožné, Diváckou Portu si vysloužil Lístek z Prahy a dvě zvláštní ocenění poroty - za sólový zpěv a instrumentální výkon patří interpretům/instrumentalistům ze skupiny Country Jam z Krajkové/slovenské skupině Lekra z Dolného Kubína. Sobotní Galavečer přinesl i přehlídku stálic, z nichž nejdéle nenechalo publikum z jeviště odejít Waldemara Matušku. Pořadatelům z Kulturního střediska Albis, Domu kultury chemiků, České tábornické unie, jakož i Technickým službám města UL patří uznání nejen za dva dny, po které bylo Ústí plné muzikantů a hudby, ale i za to, že letní kino vypadá zase jako čistá svěží zelená oáza v sousedství komerčního centra města. Zbyněk S.
¨ SETKÁNÍ S ŠÉFEM OPERY A DIRIGENTEM NORBERTEM BAXOU - Diváci se mohou na následující sezónu v našem Městském divadle opravdu těšit. S nadšením a uměleckým zaujetím uvedl šéf opery celou řadu zajímavých a opět originálních inscenací, které budeme moci na ústecké scéně vidět. Hned na září se připravuje nová premiéra opery Prodaná nevěsta. Její uvedení vzniklo na přání přímo z Prahy. Po uvedení v UL bude na počest výročí republiky provedena na Staroměstském náměstí v Praze - pravděpodobně 27. + 28. 9. v 17.00. Bude to zvláštní představení, ve kterém vystoupí ústečtí sólisté, hosté, ústecký sbor a orchestr Městského divadla. Ústecká opera získala během posledních dvou let významné renomé, a tak i další inscenace je velmi zajímavá. V říjnu bude následovat soudobý balet 'Noční ptáci' autor T. Kupsch. Bude to představení vznikající v rámci 'Českých dnů' v Drážďanech. Balet má moderní děj, je to celovečerní představení o dvou jednáních. Samozřejmě v něm vystupuje ústecký baletní soubor a orchestr. Na prosinec divadlo připravuje premiéru operety 'Mamzelle Nitouche' od F. Hervé. Představením bude jistě potěšeno značné množství ústeckých návštěvníků, příznivců operet. Vedle místních umělců zde budou vystupovat opět hosté, mezi jinými P. Štěpánek. Na začátku kalendářního roku má divadlo v plánu další unikátní inscenaci a to operu 'Xerxes' od G. F. Händela. Vznikne ve spolupráci s agenturou Alber Concert z Mnichova (www.alber-concert.de). Uskuteční se devět představení v Německu a naše v MD. Odvážným plánem je i květnové uvedení opery 'Tannhäuser' od R. Wagnera na hradě Střekov ve spolupráci s Goethovým institutem v Praze (www.goethe.de/ms/pra/deindex.htm) a majiteli hradu (Lobkowicz). Ale hlavně bude záležet na možných sponzorech, protože je to velmi náročné představení, o kterém se již uvažuje delší dobu. Žádné divadlo v ČR nemá tu možnost uvádět operu v přírodě a v případě nepříznivého počasí ji přesunout do divadelních prostor. Bylo by to úžasné, kdyby se to uskutečnilo na hradě. Šéf opery vyprávěl v závěru setkání o velmi úspěšném uvedení opery 'Bohema' ve Španělsku v Seville ve velkém divadle pro 860 diváků. Zájezd byl uskutečněn s veškerými náklady na straně Španělů. Ústecké divadlo mělo velký úspěch a spolupráce se Španělskem rozhodně neskončila. V červnu jsme viděli operu Manon, představením byl nadšen i režisér z televize, jenž ho natáčel. V příští sezóně budou samozřejmě zařazena i díla, která známe také z letošního roku. Uvidíme Fausta a Markétku, Traviatu, Noc v Benátkách, Hraběnku Maricu, Eugena Oněgina. Dalším úspěchem je např. účast v únoru 03 na přehlídce v Národním divadle s operou Eugen Oněgin, kterou nastudovali, jak víme, v originálním znění. Přehlídka se koná každé dva roky. S Hraběnkou Maricou uskuteční ústecký soubor 20denní turné v Holandsku. A to zdaleka šéf nevyjmenoval všechno, jen krátce nastínil, co divadlo pro diváky připravuje a s jakým nasazením. Z jeho slov se dalo rozpoznat nadšení, které všichni do své práce vkládají, aby diváky potěšili. Mgr. Marie Peterková
¨ Předletní sraz redakční rady NÚP se tentokrát premiérově konal u hraběte na Southworku, a to částečně v jeho nejvyšším patře a částečně na jeho střeše. Grilovali se mrtví ptáci, pila whisky (levná, protože už tu byla obava, že pravice zas nevyhraje) a to zrzavý, co tu pijou skoro všichni, co je to tu taková tradice. Bylo to tam móc pěkný, i pozorování, jak hRvN komunikuje se svými náhle vyniklými zbrusu novými potomky. A plynul entertainment jak stehno. Ale vocaď až pocaď - že by se něco projednalo, to zas prr! Kde žijete?! (pic) + foto
¨ LES DIVOKÝCH SVINÍ očima a jazykem uvnitř hlavy aneb Divadelní menu 5. - 9. 6. 02 v ČS UL - menu č.1. středa: Před magistrátem bylo nakrmeno 30 hladovců čerstvou porcí dietních párků s hořčicí a chlebem. Prokousali jsme se postupně 30ti lety činoheráku - to vše servírováno za zvuků motorové pily a vůně železa - transparenty 'Vrtík není hoblík', 'Láska a činoherák' a 'S činoherákem za životní jistoty' předčily nudná hesla nevyhnutelné a všudypřítomné volební kampaně. Hlavním chodem večera byl Jiří Bartoška - tříhodinová krmě Příběhů obyčejného šílenství byla vskutku vydatná a komu nestačilo, byl dosycen hromadou chlebíčků, jahod a vína - několik vyvolených slečen se stalo majitelkami vlastnoručního podpisu hvězdy večera do jarně předpečené kůže. Menu č. 2 čtvrtek: Celodenní pikantnosti pro otrlé - dva vydařené bifteky s vůní krve a spermatu servírováno patřičně cool - tituly Tvář v ohni (HaDivadlo) a ústečany ověřené Shopping and fucking neslibovalo kakao a sušenky, ale pořádnou flákotu a stálo to za to. Menu č. 3 pátek: V teplém podvečeru jsme připravili dvě pikantní jednohubky pro opravdové znalce - scénické čtení J. Juklové a M. Spurné - jen gurmán dokázal ocenit, jak zraje víno a že není jen bílé a červené. Pozdní večeře - červená jablka, víno a francouzská paštika připravená mistry divadelní gastronomie v Divadle Na zábradlí - se stala (alespoň pro mě osobně) nejvydařenějším soustem několikadenní hostiny - pod šéfkuchařskou čepicí J. Pokorného se kulinářský skvost pro mlsné jazýčky i chutichtivé oko. Terasa - ze surovin jmenujme např. dobrého K. Dobrého, křehkého L. Suchařípu, pikantní N. Drabiščákovou (importována z naší domácí lednice), ovocnou M. Málkovou nebo lahodného I. Chmelu. Děkuji - mňam!!! Menu č.4 sobota: Přesně o šestnácté pro milovníky exotické kuchyně naservírováno Hadí klubko - u vařečky stál r.: M. Lang a smíchal T. Pavelku, M. Sittu, I. Řezáče a A. Veldovou do podivného přechuceného pudinku politého octem - je mi líto, mé chuťové buňky odmítly a odešla jsem od nedojedeného talíře. Kdo byl otráven stejně jako já mohl si přijít ještě na příděl Kyanidu o páté - ten míchaly herečky Národního divadla K. Burianová a V. Chramostová - omlouvám se dámy - neviděla jsem vás a proto nekomentuji. Menu č.5 neděle: Rozpálili jsme čajovar do ruda a vychladili vodku - Čechov a Gogol byly dva velké chody. Ivanov - ze zásob domácí kuchyně činoheráku se hrál v jemně popolední dobu a tak ke stolu přišlo strávníků jen pomálu - chápu, taky bych byla raději na dece v Brné. Přijďte v září, až už se horkem všechna voda vypaří a nebude stejně co jiného dělat. Divadlo Bez zábradlí přivezlo Hráče a 'bylo cítit po heřmánku' - proti gustu žádný dišputát, ale milý pane Heřmánku - nejste divadlem mého srdečního svalu. Ovšem festival nebyl jen pro mě a tak jsem ráda, že ostatní byli rádi. Stokrát víc mi pak zachutnala nesmrtelná dechovka v podání kapely Sen noci svatojánské revival band a harmonikové preludium naší inspicientky Ester, která dozpívala až pozdě k ránu. ..(ne)stranný divák a milovník činoheráku
¨ ANDRŠT BLUES BAND & R. REX - NÁRODNÍ DŮM UL (11. 6. 02) …v neděli jsem se šel pomodlit k bohu, aby mi vrátil peněženku, co mi ukradli v pondělí… zpíval Američan Ramblin Rex blues v 'doprovodu' kytary Luboše Andršta a jeho spoluhráčů. 'Blues je nejpravdivější muzika, o životě, na nic si nehraje', komentoval později po koncertu celou historku Andršt. A zdá se, že tahle muzika nekonečných variací na klasické schéma dvanácti taktů lidi zajímá stejně jako život - v ústeckém Národním domě bylo ten večer 11. června plno a ani dvě a půl hodiny dobré muziky publiku nestačily, to si vynutilo přídavek na dalších dvacet minut. Tak tak, aby stihlo rozjezd posledních autobusů. Luboš Andršť - nejlepší kytarista, pravil Ramblin Rex a fanoušci spokojeně tleskali. O sobě skromně nic neprozradil, vyjma oné ztracené peněženky. Snad že toho Amíka našli někde v Praze v nějaké hospodě, kde hrál sám na foukací harmoniku a zpíval za jídlo své pravdivé blues. Vždyť přece - víme - veliké umění se nedá měřit velikostí sálů, ale velikostí srdce. Zbyněk S.
¨ V neděli 19. 5. v ústeckém Národním domě vystoupil v rámci shromáždění Křesťanské společnosti Nový Život reverend Berin Gilfillan, ředitel International School of Ministry (www.isom.org). B. Gilfillan je dlouholetým spolupracovníkem světově známého evangelisty Reinharda Bonnkeho (www.gnny.com/Reinhardt_bio.htm), jehož shromáždění se pravidelně účastní statisíce lidí. Během sezení byl promítán záznam z mítinku v africkém Nairobi, kterého se účastnilo na 3 miliony osob.
Martin Šiška - Nový Život (info@novyzivot.cz)
¨ JAKÝ BYL DEN MĚSTA ÚSTÍ? - Škoda, škoda, že v ten slavný sobotní den 8. června, kdy nám díky kulturnímu středisku Albis byl zaveden Den města Ústí nad Labem bylo hnusně a pršelo. Jinak by si, myslím, na Lidické náměstí, do přilehlého atria, ale také do Letního kina našlo cestu daleko víc lidu. Ve vrchní části posledně jmenovaného odstartovalo Mezinárodní sochařské sympózium - čeští a němečtí výtvarníci obráběli kámen ku vzniku společného uměleckého díla, jež se stane součástí obnovovaného areálu LK a slavnostního odhalení se dočkalo o týden později na Trampské portě. O něco níže, ale stále v horní části probíhala Hudba.Ústí.02, resp. její první část - od 13 do 22h to tu rozjížděli Dj's Bely, Sky, Stranger, Speedy, Mellnia, Mihai a BeBe na 3 gramce, opodál zahříval čajem Legendární Lukáš, který na 'vzdálené' návštěvníky pokřikoval megafonem, o něco výš se trčil takřka opuštěný stánek Red Bullu a pár 'oddaných' cucalo škopek pod přilehlým plachtovím. Tato open-air část pak večer pokračovala dalšími Dj's v clubu www.ME-TRO.cz. Na Lidickym zrouna dechovkovala 'dámská hravá kapela' VIKTORKY, což je partička devíti středně mladých/starých dam v šatičkách a přitroublými kecy zavánějícími dobou Husákovou. (Chcete-li se pobavit, doporučuji jejich stránky www.viktorky.cz). Daleko víc mne zaujaly historické stánky Samuel, především ten s Polévkou pro chudé (foto s. 40). Vošmakoval sem jí sic mírně studenou, ale dobře kořeněnou, tož pochvala pohodovým chlapíkům z Chomutova. O kúsok dál jste si, nebo vaše děti, mohli urobiť svíčku za 10,- Kč, zalézt do Věštírny, Lazebny, nebo si koupit medovinu, koření, korále, keramické a kožené věci apod. V 17h byl šmytec - Dne města UL konec. Důležitou sobotní událostí se v 10h stalo slavnostní odhalení pamětní desky 'Bosenským padlým' (foto) za účasti představitelů města apod. Emilio + foto
¨ ÚSTÍ NAD LABEM - MĚSTO NA SOUTOKU DVOU ŘEK- Fotografický projekt tohoto názvu iniciovaný ústeckým občanským sdružením 400/37 v červnu v kostele sv. Vojtěcha představil 13 osobitých pohledů na naše město očima a fotoaparáty studentů Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, ateliéru fotografie ústeckého FUUDu a dvou opavských pedagogů na výše zmíněném Institutu. Výstava prezentovala to nejlepší ze snímků na určité téma, které si každý účastník na začátku projektu vybral a kterému potom podřídil objekt svého fotografického zájmu. K vidění byly snímky černobílé i barevné. Tématy např. architektura, Romové, dělníci ze Spolchemie, ženy apod. Přínosné formou i obsahem bylo téma objektů lehkého opevnění - bunkrů zachovaných z druhé světové války. Vedle převažujícího realismu se v práci některých fotografů objevila i snaha o konstrukci, přetváření skutečnosti v předem ujasněný estetický objekt (např. dělník s květinkou nebo rudé bunkry). Díky projektu jsme si mohli znovu uvědomit, že město není anonymní instituce z kvádrů, ale především společenská jednotka vznikající a neustále se proměňující z lidské pospolitosti. Město je tedy takové, jací jsou v něm lidé. (léto)
¨ Staroolešští Kramlins - V polovině června se již poněkolikáté ve Staré Olešce uskutečnil festival Olešská Kramle, jehož výtěžek byl věnován na konto zdejšího ústavu pro mentálně a tělesně postižené. Přímo v jeho areálu se hudebně-divadelní festival odehrál. Taková malá okresní obdoba Mezi ploty. Jeli jsme tam v podstatě jen na výlet, samotný program, nás ani tolik nezajímal. Již u vchodu nás uvítal jeden z místních. Přímo ke mně se rozběhl mladej kluk, hubu od ucha k uchu, oči plný radosti, jako když vidí po letech nejlepšího kámoše, až si Jarka myslela, že se snad opravdu známe. To boží hovádko lámalo rukama, něco nesrozumitelně drmolilo a neobratně, ale rychle se s otevřenou náručí přibližovalo. Bylo jasné, že mě chce obejmout a já nevěděl, co mám dělat. Dost jsem se zastyděl, když jsem si v duchu přiznal, že se toho člověka skoro štítím a nechal jsem si při objetí decentní odstup. Nebylo to v to odpoledne naposledy. Myslím ten stud. Muzika nebyl úplně náš šálek kávy, ale zdejším chovancům se líbila. Co líbila, oni při tanci doslova vybuchovali štěstím. Oni si nemuseli dávat bacha, aby si snad o nich nikdo nemyslel, že je snad kousla tarantule nebo co. Oni se prostě nezřízeně radovali a muziku dosyta vychutnávali. Narozdíl od Mezi ploty, zde byla mnohem větší koncentrace různě postižených kluků i holek. Tipoval bych, že tak čtvrtina všech účastníků byli domorodci. Ale když ono se to dost blbě rozlišovalo. Jak trefně poznamenal jeden kamarád, ta hranice byla mlhavá a později se během večera úplně vytratila. Bylo zajímavé sledovat lidi a tipovat. Je tu natrvalo, nebo se přijel jen pobavit? Rozeznat to snad občas šlo. Ti blázni jsou mnohem větší bohémové než se mnozí z nás snaží být. Oni mají na háku takové ty banality, že mají přední kapsy tepláků na zadku, že je jedna ponožka bílá a druhá červená, košile naruby. No a co! Bavili se a snažili se skamarádit. Sršela z nich upřímnost, i když jim kolikrát nebylo rozumět. Toužili po kontaktu, možná i fyzickém, alespoň pro tento víkend. Říkal jsem si, to oni jsou šťastní, nic je netrápí, dokáží se radovat z blbostí, ale během večera jsem tomu přestal věřit. My jdeme na muziku, do divadla nebo do kina, kdy se nám zachce. Oni mají jen tento víkend, možná televizi, snad i nějaký ten zájezd jednou za čas. Nevím. Mají vlastní svět, ale sami si ho nevybrali. Časem jsem se přestával těch podivně se pohybujících, přiblble se tlemících lidí bát, ale pokaždé, když se některý z nich přiblížil a chtěl si jen potřást rukou nebo obejmout, tak jsem se opět přistihl, že neumím být tak upřímný a bezprostřední, že jsem z nich trochu nesvůj a opět se objevil zmiňovaný stud. Byl tam jeden kluk, tak něco kolem pětadvaceti. Chodil divně, ruce měl trochu pokroucené a nemluvil. Na hlavě měl takovou podobnou přilbu, jako nosí boxeři. Chodil od jednoho člověka k druhému. Do každého jenom šťouchl, podíval se přímo do očí a podal tužku a pomuchlaný papír. Jeho obličej měl úplně zmrzlou mimiku, v jeho očích nešlo nic vyčíst. Jen, že jsou hluboké a úplně normální. Dlouho je nezapomenu. Obešel úplně všechny účastníky a nechal si je podepsat. Nádherné pozitivní a strašně smutné gesto z jiného světa. Dorazil k partičce totálně ožralých mániček. Šťouchl do jednoho a ten debil mu přilbu s hlavy sebral. Objevila se jizva přes celé temeno. Máničky si chvilku přilbu mezi sebou přehazovali a kluk po ni natahoval ruku. Nakonec mu ji se slovy 'ná, ty blbečku' triumfálně narazili zpátkyna hlavu. Hranice padla. To odpoledne - nebo vlastně celý víkend vůbec nebyl o muzice nebo divadlu. Byl to most mezi dvěma světy, který mi díky svým rodinným rozměrům přišel mnohem osobnější a intenzivnější, než na velkém festivalu Mezi Ploty. Teprve tady jsem smysl obdobných akcí docenil. Díky. Q.
¨ KRÁSKA A ZVÍŘE - 1. 6., tedy na Den dětí, zasedlo do nepříliš používaných zaprášených vrzajících sedadel Malého divadla Setuza početné, nejen dětské a rodičovské obecenstvo, aby zhlédlo klasické nastudování pohádky Kráska a zvíře v režii Jana Korčíka. Ten hrál i jednu z hlavních rolí. O role další se podělili mimo jiné i členové progresivního divadelního souboru DeINformace, kteří trochu strnulou a nudnou koncepci hry oživovali mladistvou energií a svou typickou poetikou, jež kombinuje nadsazenou mimiku a gestičnost s romantickým splynutím s rámcem děje. Nejen děti si přišly na své. I dospělí mohli ze hry leccos vytěžit, například popřemýšlet nad problémem lásky a krásy. (léto), foto archiv: Emilio (Kytička)
¨ KAMERA SKURA VE FILLOVCE - Od 29. 5. do 26. 6. Se ve výstavní síni Emilla Filly uskutečnila výstava jedné z nejznámějších tvořících českých skupin, ostravská Kamera Skura. Ta se proslavila zejména digitálně zpracovanými velkoplošnými fotografiemi, které karikují buďto pokleslý design reklamních plakátů 90. let nebo tzv. dobročinné moralizující billboardy proti rasismu a xenofobii. Tyto práce tvořily také jádro ústecké výstavy. Na plakátu nazvaném Luxus stojí členové skupiny oblečení v černé kůži se založenýma rukama u přepychového motocyklu, v cyklu Žijeme tu s vámi napodobují invalidy nebo černochy. Kromě těchto mediálně známých děl se Kamera Skura prezentovala objekty Hmota a Chuchvalec. Hmota - zelená fluoreskující barva stříknutá na zeď, stékající na podlahu, má podle dvou členů skupiny, jež se zúčastnili vernisáže výstavy - Reného Rohana a Jiřího Maška- vizualizovat jejich představu hmoty jako takové. Chuchvalec - koule z prachu a prázdných krabiček od cigaret, má představovat špínu zpod skříně. Inspiraci ke svým výtvorům berou umělci v družné hospodské zábavě. Přínos Kamery Skury tkví ve zlehčování tzv. vážných témat a zesměšňování nabubřelosti reklam. To, že skupina ironizuje záležitosti z médií důvěrně známé, což jí otevírá cestu k široké veřejnosti, má ovšem i stinnou stránku: Nepřiživují se umělci (kteří ostatně v reklamě také pracují) lacinou prvoplánovitou metodou na účinnosti reklamy? (léto)
¨ 14. června ožil hrad Střekov další akcičkou, která dokazuje, že se správa hradu snaží Ústečanům nabídnout opravdu široké spektrum zábavy. Vystoupení Pražského vokálního kvartetu v romanticky nasvícené gotické zřícenině bylo velmi pohodovou záležitostí, kterou nezkalil ani fakt, že veřejnost (asi unavená z volebního dne) tento koncert prakticky ignorovala. Ti co přišli, slyšeli renesanční skladby a spirituály ve velmi profesionálním podání. Byl to příjemný večer s překvapivou účastí hodně mladého publika!! (kastelán)
¨ Hudba Ústí 02 - telegrafická zpráva o rockové části - Nadpis takřka delší, než vlastní recenze. Rocková část Hudby Ústí s pořadovým číslem 02 proběhla rozumně v nerockovém (ano, dnes po volbách už to můžu říct, nebo - nedejbože - to zatím ještě můžu říct) ale naopak bolševickém městě v prostorách komornějších, než letně kinový ročník první. Nový rocko-skate-dance a bůh ví jaký ještě klub Metro (www.me-tro.cz), stojící, nebo spíše zakopaný v bývalém krytu CO (pozn. pro mladší, to není otázka co?, ale kryt civilní ochrany zbudovaný proti a kapitalistickému atomu navzdory). Ano c je správně, je to ten klub co býval nechvalně profláknutou diskotékou Armageddonovým Riem. Kapely vesměs, či vlastně výhradně ústecké provenience hrály pro celkem slušně zaplněný podnik, i když by to mohlo samozřejmě být lepší. UDG, The Boom, Mladí a neškodní, Hanuman, Zen byli na plakátu i na podiu. UDG překvapili poněkud tvrdším soundem a vyhraností. Samozřejmě obé v dobrém. Vyvíjejí se směrem k lepšímu, což už jsem pozoroval kdysi u Zenu, dnes hrajícího první ligu. The Boom odvedli standardní práci a tančící jim za to byli jistě vděčni, stejně tak jako John a George, neboť jejich hudba je na rozdíl od nich samých nesmrtelná. Mladí a neškodní jsou hudebně profíci, ale - opakuji to pořád dokola - chybí jim to porodní plácnutí. Svoje věrné však mají a jejich hudba neurazí (jen ty texty občas zatáhnou za uši, kde jsou ty zlaté časy, kdy kapelám nebylo rozumět). Bomba večera - a nejen pro mě byli - Hanuman. Vynikající temný rock, trochu grunge, krapet gotiky a přiměřeně King Crimson. Kvalitní texty, kvalitní zpěv, kvalitní i vše ostatní (jako např. basa, kytara a bicí). Moc se mi líbili. Dávám jim nejvíc pomyslných hvězdiček. A Zen? O těch už řeč byla. Rocková část Hudby Ústí 02 tedy je za námi a nezbývá než doufat, že i rok po volbách bude ještě v Ústí slyšet elektrickou kytaru a ne už jenom slizké varhánky pánů Janečků a spol. Dan, foto: Emilio
¨ O vynikající restauraci Pod Lampu jsem psal již v Teplických hospodách. Její pivo a jídlo bylo vždy vyhlášené a proto, ačkoliv NÚP nejsou inzertním časopisem rád dělám výjimku. Majitelka, paní Věra Šrámková nedávno ústně, mezi řečí vyhlásila totiž konkurz na nového kuchaře. Přestože patřím mezi muže, kteří touto schopností disponují, má pracovní smlouva s teplickou Hvězdárnou a planetáriem mne zavazuje k něčemu jinému a rád Vám tedy tuto nabídku postupuji. Tedy: je-li někdo z Vás výborným mistrem ve zpracovávání potravy a chce-li pracovat v parádním prostředí plným zajímavých lidí, nechť se hlásí u zmíněné ženy ve zmíněné restauraci. Naleznete je v samotném ústí ulice Lipové, poblíže Kamenných lázní v Teplicích. (neu)
¨ SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ - Začalo to nevinně. Telefonátem z Frankfurtu, dřívější západní Německo. Vděčná dcera chtěla své mamince uspořádat k 70. narozeninám velkou sešlost příbuzných a přátel. Mělo se to odbývat na zámku v Trmicích, podmínkou byla dobrá nálada a veselé vzpomínání. Slíbila jsem zajistit klavíristu. Jak šel čas, řekla jsem si, že jeden klavírista na velkou společnost je málo. Vzpomněla jsem si na pověstmi opředenou hudební skupinu, která by mohla výt zárukou té dobré nálady. Kapelník, zpěvák a konferenciér pan J. B. Šerý mi pod podmínkou dohody a souhlasu ostatních účinkujících účast slíbil. Na rozdíl od zajištěného klavíristy, který se nedostavil ani neomluvil, přijeli hudebníci pana Šerého v plném počtu. Před zahájením oslavy se s hlavní organizátorkou upřesnil program. Když už bylo předsálí zcela zaplněno asi šedesáti pozvanými, požádaly jsme hudebníky o zahájení, aby se hovor ztišil. Stalo se, ač někteří hosté mysleli, že se teprve ladí. Pořadatelka - dcera přivítala přítomné a delším projevem poděkovala matce za všechno, čím ji a jejího bratra do života obdařila. Přidala jsem se vlastní básničkou (znám oslavenkyni od školních lavic) a pak už jsme daly prostor hudbě. On to vlastně prostor nebyl, jen stísněné schodiště jak pro trubadúry. Hlasité činely kapelníka polekaly nejmladší účastnici, ještě ne dvouletou Aničku tak, že další pořad provázela nářkem. Přidali se i někteří další posluchači, ne nářkem, ale odchodem do vedlejší místnosti, kde se nabízelo šampaňské. Po několika skladbách přišla časová tíseň pro kapelu, která měla další povinnosti. Rozloučila se tedy s hosty hymnou jako Česká televize před spaním. Hostům se nabídl studený bufet i teplá jídla s kuchařem dle vlastního výběru, vzduchem létala přání a přípitky. Konzumace byla provázena reprodukovanou hudbou obsluhovanou panem kastelánem Součkem. Někteří opravdu vydrželi do ranního kuropění při klavíru MUDr. Bacíka. Odvoz byl zajištěn a tak vše dobře skončilo. To už ale není podstatné. Jen jsem se chtěla omluvit kapele, že jsem ji považovala za nechvalně proslulou Vyžvejklou Bambuli, zatímco ona má poetický název Sen noci svatojanské, ač se skřítky a vílami mají pramálo společného. Jejich velkým vzorem je J. Vejvoda, navazují na tradici undergroundové skupiny Revival Band. Hrají především dechovku prokládanou i jinými žánry a s oblibou falešně. Je nutno je pochopit, nebo se o to aspoň snažit. V každém případě německá a kanadská smetánka bude mít na co vzpomínat. A naše skupina dostala punc 'zámecké kapely'. Helena Borská
¨ÚSTECKÉ HVĚZDY A ÚSTEČTÍ SLAVÍCI - 30. 5. se v Národním domě uskutečnilo finále soutěže Rozjezdy pro ústecké hvězdy a zároveň vyhlášení výsledků ankety o nejpopulárnější hudební těleso okresu Ústí n. L. Ústecký slavík. Jednalo se o show srovnatelnou snad jen s českou či americkou Gramy či Grammy. Vždy vtipný moderátor Ivan Dolejší z Českého rozhlasu předčil svou výmluvností všechny Ebeny a Dušky. Z napínavého střetnutí pěvkyň, které se předvedly přímo na jevišti, vyšla vítězně Tereza Ulrychová, okouzlivší publikum výtečnou interpretací písně z populárního muzikálu Johanka z Arku. Ústeckým slavíkem se po právu stala hvězda folkového nebe - drsně kovbojská squadra Kliďánko (viz foto a www.volny.cz/klidanko), která své kytary nosí proklatě nízko. Do pomyslné síně slávy kromě manželů Kobrlových, potažmo Ústeckého dětského sboru a šéfa skupiny Formani vstoupil i sám moderátor večera Dolejší za obětavou a namáhavou práci pro ústeckou hudbu. Bylo to pro něj takové překvapení, že - podle svých slov- ztratil nit. O skandál se postarala heavy metalová kapela Stará škola, která odmítla převzít ocenění třetího místa, neboť se jí akce zdála příliš oficiální. Slavnostní průběh show kazil snad jen okruh punkové skupiny Houba, který ojíněn alkoholem pískal, výskal a tleskal v nevhodných okamžicích a moc nahlas a k celé akci zaujal nepřiměřeně výsměšný postoj. (léto)
¨ Onanie a poezie II - Tento příběh vypráví o cestě teplického básnického souboru vystupujícího pod názvem 'Psáno hůlkovým písmem' do jihomoravské metropole. Cestu tito moderní umělci vážili zánovním vozem pana básníka Romana Krajíce známého pod pseudonymem Radim Husák (majitel internetové kavárny). Poté, co svůj program předvedli nejprve umělci moravští, dozrál čas pro seveřany. První část společné recitace byla zahájena předříkáváním společných textů, a jako jediná byla všemi téměř bezvýhradně přijata. Vše na videozáznam zachytil známý moravský bankéř Tomáš Graffe, několik snímků pořídil i renomovaný fotograf Milan Bruchter. Ten také jako jediný nalezl v sobě dostatek odvahy prohlásit, že celé dílo seveřanů je geniální. Básníci Linhart s Krajícem, hudebně doprovázení Chroustem Votickým přednášeli za střídavých ovací svou vytříbenou poezii, korunu všemu však nasadil rozporuplný hRvN. Plytké veršíky na úrovni komunistických textů z padesátých let, plné oplzlých vulgarismů, nemající nic společného s jakoukoli kulturou rozladily brněnské občany natolik, že v sále zbylo pouhých osm posluchačů - Krajíc, Linhart, Votický, Krajíček, Krajíčková, Bruchter, Graffe a sám hRvN. Poté umělci vystoupili jakožto Jan a František Revival Band, což bylo poměrně vtipné, i když se se zmíněnými bratry - co se týče intelektuálního náboje - rovnati nemohli, avšak v mnohém - ne-li ve všem - je dramaticky převyšovali. Závěrečné fiasko však z velké míry zavinila technika (jež selhala) a pořadatel - jinak milý člověk, Ivan D'Krajíček, - jenž k nápravě technických handicapů nejevil dost ochoty. Každopádně tepličtí umělci - s výjimkou hRvN - dokázali, že sever umí být něžný i drsný zároveň. (21.3)
¨ ÚTULEK FEST 2002 - Sdružení nEMAdEMA (neboli partička snažící se prosadit regionální hudební scénu + on line CD shop - www.nemadema.cz) spolu s Novými ústeckými přehledy a samozřejmě i dalšími sponzory připravilo parádní hudební charitativní akci. Výtěžek z minifestiválku šel na podporu ústeckého psího útulku (nákup žrádla), což jest akce více než chvályhodná. Spousta lidí si totiž pořídí psa, protože je to IN a pak ho jaksi odloží, protože starat se o něj je pro tato hovada OUT. Za vším tím pořadatelstvím je ale nutno hledat člověka a tady by se dal najít jeden. Emilio jest tím tvorem co převzal vše na svá bedra. A podařilo se mu to výtečně. Tudíž velmi chválím, protože organizovat rockový koncert v Ústí je obtížnější a hlavně nejistější než takto činit např. v Kábulské mešitě. A tak mohl ústecký gympl přivítat do deštivého odpoledne osm rocko-punko-metalových partiček. Zahráli si Incognito, Zen, UDG (ti přivolali déšť a vytvořili tak zajímavou woodstockovskou atmosféru), Houba, Glory Days, slovenští Plus Mínus, Mewa a Metallica Revival Praha. Není vůbec důležité, jak kdo hrál. Všichni hráli dobře, protože hráli pro dobrou věc. A diváci v tom Emília nenechali, přišli v hojném počtu i přes to deštivé počasí. Chybička se teda vlastně vloudila i pořadateli Emíliovi a jeho teamu, protože nedokázali poručit větru dešti. Ale lidem (převážně mladým - opět jsem byl společně s Pumpou, Fredem a gymnaziálním školníkem jedním z nejstarších) to nevadilo a bavili se. A to je to oč tu kráčí, že. Pívo taky bylo, i buřty, skončilo se dle plánu v 10,30 takže i zahrádkáři byli klidní, prostě pěkná vydařená akce. Takže díky Emílio, díky kapely, co jste tam hrály, a díky lidi, že jste přišli. Psi Vám všem děkují. Dan
¨ MINI-PROFIL ÚSTECKÉ KAPELY WYRM - Rychlý, melodický black metal. Kolik takových v Ústí najdete? Žádnou, nepočítaje v to trochu odlišněji znějící Unclean. Hodně příležitostí je vidět jste ale zatim mít nemohli, další si rozhodně ujít nenechte. Proč? To bylo tak... Zač. listopadu 97 se dala do kupy první sestava Wyrmu ve složení Milan 'Mormo' Adámek na kytaru (tenkrát brousící basu v tenkrát Hydrargyrum), Ondřej 'Doli' Doležal u mikrofénu (rovněž vypomáhá u Unclean) a Ondra Kůs za škopky. V sestavě již s Pavlem 'Balisem' Baláčkem (který přišel v dubnu jako basák - dříve Unclean, Shitlovers, Closing) si také odbyli 1. koncert na Chabařovické 'Noci vzkříšení'. Rok zkoušeli naproti Delvitě na Sev. Terase. O 4 měsíce později obsazuje Bális Kůsovo místo, který se odchází věnovat převážně jazzem nasáklým aktivitám; zkušební rachot se ozývá z místa nad hospodou U Kroupů, později pak od prostor pod 28. ZŠ u Dřeváku. Koncem 98 tvrdí muziku Zbyněk Haase (Hydrarrgyrum), aby si po cirka 1/2 roce prohodil nástroj z Mormem. Po vykradení zkušebny se hoši stěhují do výměníkovky na Sev. Terase pod Biografem U Františka, odkud se - můžu potvrdit - kdysi ozýval kravál, že psy na ulicích štěkali jak pominutý a já měl z balkónu aspoň slušnej poslech. Následuje koncert v Žatci v dubnu 99 na akci s názvem In The Name Of Satan a poté v listopadu 99 v K. Varech na sešlosti s názvem Night Of Cold Darkness. Leden 2000 = poslední koncert ve staré sestavě (tj. ještě se Z. Haasem u kytary) na Kuřetově axelovským dostaveníčku pod názvem Miniwoodstock (není od věci podotknout, že WYRM zde, vzhledem ke svému žánrovému zaměření na většinu lidí působil asi jak rána řemdichem do hlavy…). Krátce poté co odešel Zbyněk bylo po jedné spíše soukromé Metal Night dohodnuto zastoupení postu kytary Davidem Balákem. Od tý doby se pilně dřelo a na světlo pekelný vylezlo až 17. 5. t. roku na akci Kafileria Party v Axelu č. II, o čemž se lze dočíst v jiné části těchto NÚP. 'Proč Wyrm? Podle jedný starý mytologie, de fakto i hry. Prostě se nám to líbilo,' osvětluje název bandu Doli. Textově čerpají jak z mytologie Wyrmu, tak i z Necronomiconu a nyní hlavně pohansky laděných témat. Angličtinu by měl doplnit i jeden česky a výhledově také německy zpívaný song. Těch 5 let existence hoši začali mapovat na konci loňského roku; s Jirkou Beránkem roztočili demíčko, které snad koncem tohoto r. budou mít hotové. Čekejte 6 kousků vč. 'Voice of Pagan Blood' a 'The Astral Throne' + klávesové intro a outro by Mormo. Hotovo je již také 5 písní na další placku. A co Wyrm a blízká budoucnost? 'Chcem víc koncertovat, dotočit tohle demo a vydat další CD', drží se při zemi Doli, aby vzápětí přitvrdil: 'Taky plánujeme svržení zaběhlých a nastolení nových morálních i kulturních hodnot...'.
Tak to zní fakt rozumně... Kontakt: 0605-772 982 (Doli). Emilio + foto
¨ VYPSANÁ FIXA + DOMA - Myslela jsem si, že tyto dva pojmy se navzájem vylučují, ale ouha chyba lávky. Fixa to v Domově 4. 6. parádně rozjela. Sice to chvilku trvalo, ale ta třičtvrtě (nebo ňák tak) hodinová sekera záhy upadla v zapomnění. Takže to začala kapelka Daenesh Baan, se kterou máme tu čest viděti se na letním ROCK for PEOPLE, ale stejně všichni prahli po oné Vypsané fixe, jež tedy zahrála něco ze svého repertoARU. Inu lidičků nepřišlo zrovna přehršel, ale nebylo to na škodu (abychom se tam přeci neušlapali). Á shrňme to: za stováka dobrá akce, neníliž? Marfushka
¨ MOROVÁ RÁNA V ÚSTÍ, ANEB ČECHOMOR TOUR 2002 - Tytam jsou časy, kdy morové rány decimovaly tisíce obyvatel, celá města, ba národy, potažmo etnika. Ale Čechomor není rána, ani mor ani morbidní seskupení potměšilých sadistů, i když každé takovéhle seskupení (ve věku mezi 40 - 50 lety?) je vždycky podezřelé, že si před důchodem chce vylepšit finanční situaci či konto. Tak tedy přehlédnu nedůstojné shromáždění davu 1. května před halou SKP, kde ani po hodině čekání nebyl nikdo z pořadatelů schopen oznámit, proč to zpoždění. Jako za starých časů. Jenže před lety mě tolik nebolely nohy a můj náhled na svět nebyl tak pesimistický jako dnes. Když začaly skupinky i jednotlivci vracet peníze, byl dav konečně vpuštěn. Asi polovina uchvátila místa k sezení, ostatní pohodlně stáli, nebo leželi na podlaze mezi batůžky a pivními poháry. Za dalších zhruba 20 minut se v zoufale neútulné hale SKP započalo to, na co jsme všichni čekali. Pohasla světla a zaduněla úvodní orchestrálka z platinového alba 'Proměny'. Působivá a jediná zvukově vyrovnaná skladba večera. A pak už nenápadný nástup Morů a jedna skladba za druhou. Muziky bylo tolik, že by se dala vidlemi přehazovat. A nyní posluchači vezmi hudební šejkr a vkládej jednotlivé ingredience. Trochu starých Bukanýrů, trochu Muziky Bohemiky, trochu Hradišťanu a pár Kukulínů s jejich keltským rockem, řádně protřepat a navrch přidat trochu morbidních a lechtivých textů, pořádnou dupárnu a máš, cos chtěl - ČECHOMOR. A to vše řádně nahlas, aby si mládež pod pódiem užila a nepletly se jí nohy při přešaltovávání z rocku na moravský folk-rock. Mnohý jistě pozdě zjistil, že místo kroků ryze moderních tančí horňáckého šlapáka, či skáče odzemek. Než se mu mohlo okolí začít smát, pokračoval raději pouze tleskáním na obvyklou českou první dobu. S nostalgií jsem vzpomněl, kolik hitů mohl mít Jaroslav Krček s Musicou Bohemikou v 60. letech (Cožpak těm Zálinskejm, Stojí hruška v širém poli), jen trochu přitvrdit. Ale jsou jiné časy. Jen jedna věc je tady jistá, ta ohromná show má tu výhodu, že vám řádně pročistí mozek a po koncertu odcházíš bohatší o řadu zážitků folklorních i hudebních. Pohříchu jsem nevěděl, že 'šimbolice' je děva lehčích mravů, a doteď nevím, pobijou-li se 'dwa górale cupagami'.Tak díky Čechomorové, neumořili jste mě, ani folklór, ani ty, kdož Vám radí při výběru atraktivního repertoáru. Tak jen houšť, mořte dál! S pozdravem 'Mor ho!' Váš příznivec Karel Herzog
¨ AKADEMIE DĚČÍNSKÉHO GYMNÁZIA - 4. a 5. dubna 02 se v děčínském Městském divadle konala Akademie zdejšího gymnázia, kterou si připravili maturanti jako své rozloučení se školou. O přestávce jsme se od dotazovaných dozvěděli, že Akademie má již nejméně třicetiletou tradici. Na zakladatele ani na přesný rok vzniku si nikdo nevzpomněl. Vyučující češtiny nám sdělila, že představení byla původně ve stylu 'lidušky' - tanec, recitace, zpěv. V 90. letech se uvolnila pravidla vystoupení. Fantazii studentů byl dán větší prostor. Studenti měli při přípravě podporu učitelů i vedení školy. Přestože je Akademie záležitostí hlavně maturujících ročníků, zúčastnily se přípravy tříhodinového programu téměř všechny třídy. Vydařené byly rozhodně scénky, kdy se po pódiu plazila studentka coby píďalka, skutečně létající Superman - bojovník se zápachem, či namátkou také ještě šílený plastický chirurg se svým brutálním odsáváním tuku. Mně se představení líbilo a zhodnotila bych ho jako velice vydařené. Škoda, že takové akce jsou na našich středních školách spíše ojedinělým úkazem.
Elanor, foto: Bruto (TlachaPost)