Pohled do údolí Khumbu je podívanou na nakreslenou kulisu. Kam oko dohlédne, stovky bílých ledových hor a obrovská hluboká a černá údolí. Dotýkám se rukou stupy a vím, že ten pohled - to se nezapomíná. Fotíme stupy, kamenitá políčka ohraničená zídkami, malé pokroucené túje, sami sebe a vše mi nakonec vyjde jako foto hor a v popředí něco malého, nepatrného a zanedbatelného. Takže fotka konec konců vystihla realitu nejvěrněji. Malí kluci se v uctivé vzdálenosti pěti metrů plíží za námi. Odstup se pořád zkracuje a za chvíli už si s nimi povídáme. Oni brebentí nepálsky, my česky - a rozumíme si krásně. Uzavřeme s nimi malý obchod. Pár fotek za bonbóny pro všechny. Kluci nadšeně souhlasí. Musím dojít pro bonbóny do báglu, který jsme si nechali v chrámu a tak - když se vrátím - caparti jsou už připraveni ve fotopozicích. Vyfasují, opět za hurónského smíchu, cukrovinky a než stačí Jirka svůj objemný foťák vyndat, mizí za nejbližším rohem. Takže jedinou fotku jsem stihnul udělat já - se svou malou, milovanou Minoltou, a to je na ní právě jen ten poslední mizející kluk. Tomu se nedalo než smát a malí Nepálci se smáli z nás všech nejvíc, vykukujíce - na nás, hloupé cizince - poschováváni za kameny. Možná, že nám stejně nepálsky říkali, že foto nebude, ale bonbóny, ty že by si dali. Naštěstí před chrámem posedává mladá a hezká Nepálka s dvěma dětmi - ta se dokonce sama i s potomky naaranžuje jako u fotografa. Směje se a děti taky. Veselá a drsná země. Z kláštera pokračujeme takřka vodorovnou pasteveckou stezkou pod mohutnými, snad kilometrovými skalními stěnami Tawoche. Pěšinu nad vesnicí lemují desítky stup a krajinkové kýče v pozadí. V krásném slunečném dni nepotkáme během hodiny - kromě několika jaků - ani nohu. Na hlavní cestu do Peritche se napojíme, až když se klasicky odpoledně zatáhne. Nicméně špičky Ama Dablamu a Nupce i Lhotce čumí z temných mraků, ozářeny podvečerním sluncem. Foťáky i jejich majitelé řičí blahem. Svačinku ve 'vesničce' Shomare (jeden barák) málem nemohu zaplatit, protože didi zrovna kojí. Prostě se usadí s umouněným novorozencem venku, mezi hosty, aby užila zbytky sluníčka… a kojí. Hosty jsou jen Jarda a Iva, kteří se na pěšině objevili - a já. Tak popíjíme společně s didi čaj, kojenec mlíko a všem je nám fajn. Jelikož se Peritche nachází 4.400 m n. m., je už docela zima. Kraťasová oblast končí. Přiznávám bez okolků, že mě i lehce pobolívá hlava a o bolestech v krku ani nemluvím. Večer ve velké a na místní poměry skoro až luxusní lodži Himalaya se samostatnými trojmužnými a zamykatelnými pokojíky si s ostatními chlapy-hypochondry krásně o všech bolístkách popovídáme. Mocná garlic soup však umí problémy vyřešit za nás. Lepší jeden garlic, než deset doktorů. Peritche vypadá trochu jako vesnice z divokého západu - nebo jako odněkud z tibetské náhorní plošiny. Rozkládá se v mohutném rovném údolí z ledovcových naplavenin, z jedné strany sevřena masivy Tawotche a z druhé pak suťovým svahem a horou. Nikde žádné stromy, jen kameny a tráva a v chráněných prohlubeninách zakrslé túje. Údolím teče ledovcová říčka - zde rozlitá do několika ramen. V ledové vodě si klidně postávají jaci. Samotná vesnice je jednou kamenitou a prašnou uličkou, na které zevlují naložení jaci i jejich šerpští páni - pár kamenných domků a zdí. Tibet je odtud vzdušnou čarou údajně asi 20 kilometrů a Tibeťani s místními čile (a pravděpodobně načerno) obchodují. Jejich indiánské vzezření a prašný vítr dojem divokého západu jen umocňují. Doutnovi se večer podaří navázat vysílačkou spojení s první skupinou Michala Brunera, která se ještě navíc snaží vylízt na jeden z údajně nejtěžších trekkových vrcholů - Island Peak (6.185 m n. m.). Všichni jsou v pořádku v základním táboře a připravují se na výstup. Zítra je další nezbytný aklimatizační den. Volno - ale já se dvakrát volně necítím. Večer opatrně zkoušíme pár čangů. Čang je něco jako místní pivo, i když pivu je to na hony vzdáleno. Jedná se o zkvašenou rýži, takový rýžový burčák s konzistencí kyselého mléka. Vzhledově na posrání, ale mně (a třeba i Doutnovi) to samozřejmě chutná. Tak jich pár před spaním urazíme. Dan