Ne, neděste se, milí čtenáři. Tato internetová kavárna nepatří TOMU Husákovi, jehož oslizlý vepřecí obličejík na nás spiklenecky pomrkával z obrazů ve školních třídách let sedmdesátých a následných. Tato kavárna patří totiž panu Radimu Husákovi, nadobyčej elegantnímu a duchapřítomnému muži XXI. věku. Obvyklý návštěvník je zde odkázán na posezení u počítače, za které ovšem zaplatí, neboť pouze takto je to v naprostém pořádku, neboli podle správnosti, neboť každý musí být z něčeho živ, což je v případě Radima Husáka dobře, na rozdíl od jeho jmenovce, který už naštěstí musí jen z něčeho být mrtev, podobně jako jeho bludy, jež nám kdysi hlásal. Pouhé posezení u počítačů se však nemusí zákonitě týkat čtenářů NÚP (www.usti-nl.cz/nup), pakliže navštíví v zadní oddělené síňce sedícího majitele. Jestliže řeknou jedno ze zásadních hesel, která znějí: a) Radime, Radime, ty se máš… celej den nic neděláš. b) Radime III., na zdraví, ty velký jsi a udatný!!! c) ááále jo, no to se musí!!!, budou jim otevřeny tajné dveře k srdci hodného Husáka a budou pohoštěni, pravděpodobně červeným vínem s Colou, to je tam obvyklé. Občasné posezení v této kavárně se nezřídka protáhne až do časných ranních hodin, většinou v privátní společnosti. Na zvláštní přání Vám může pan Husák promítnout filmy o Dr. Fešákovi či záběry z dua Matadoors. Při posezení můžete konzumovat celou řadu tatranek, sledovat zábavnou dvojici nádherných želv, pozorovat majitele ručně sázejícího fonty jediného exempláře svých veršů, poslouchat muziku z archivu, popíjet kafe, chodit na záchod a posílat internetem SMSky svým blízkým, majícím tu smůlu, že nesedí momentálně s Vámi. Tuto kavárnu hodnotím velmi pozitivně, neboť nejen prostředím, ale zejména osobou majitele se odlišuje od jiných, které jsou jen neumělými kopiemi velkého a udatného vzoru. A ještě jedna rada na závěr: odcházíte-li již domů, neopomeňte říci panu majiteli užitečnou frázi: 'Jseš prima chlap!!'
hRvN

SYPEME SI POPEL NA HLAVU…
   Aniž bych tak činil úmyslně, povedlo se mi v dubnu cenzůrované hospodě U ZIPPICHA čtenáře trochu mystifikovat: Kolonka Záchod patřila dojmu kapku (škopku) staršího data, tedy dobám 'Zippicha č. 1'. Ačkoliv to tam rovněž uvádím, hlavně slovem 'tenkrát'. Do nově zrekonstruovaného 'Zippicha č. 2' sem sice zabrousil, jenže právě na onu potřebu, která mohla být spíše potřebou vidět, než chtít, sem opomněl. Budiž vedením této restaurace přijata jak moje omluva, tak i článek dopisovatelky Marfushky, kterážto si její aktualizaci vzala na paškál (viz str. 72). Věřte, milí hospodští, nebo ne, v době nemilosrdné uzávěrky, jdou i jakékoliv sebezákladnější potřeby (a pudy) stranou. Chápu, že v případě rubriky Ústecké hospody, jíž 'vedu' od května 98, není lehké některé mé obraty pochopit a, děje-li se to vůbec, se s nimi také ztotožnit. Nejvíc pobouření může vyvstat právě na straně majitelů zmiňovaných zařízení, kteří ne vždy uznají fakt, že i (spíše) negativní recenzi lze chápat jako (spíše) pozitivní a za účelem podrobnějšího průzkumu přiláká nejednoho zvědavce. Každá hospoda má své stálé osazenstvo, tzv. štamgasty a ti se nějakým článkem přece jen tak otrávit nenechají. Z pohledu relativně mladého člověka potkávajícího nezanedbatelnou část našich čtenářů (s autorem většinou generačně spřízněných) pak mohu směle potvrdit, že je tato rubrika, i styl jakým je psána, spíše baví, než naopak. Až tomu tak být přestane, vzdávám se svého žezla a děj se vůle pivní… Emilio