Znáte
to. Zase ten nepříjemný pocit, když se ráno chystáte na výlet
a pohled z okna na mokré silnice avizuje rozladěnost. Zatím
ale neprší, teploměr je na devítce, snad to vydrží. Na startu
září pestrost barevných dresů a radostné pohledy, že se zase
vidíme. Kapacita organizátorů praská ve švech, na startu je
52 cyklistů. Nebývalý zájem byl o krátkou 100km trasu, které
se upsalo 22 přihlášených, zbytek si dal k vychutnání celou
novou 180. Prvním prubířským úsekem bylo 8 km stoupání z Boletic
do Lesné. Odměnou byl sjezd do Benešova. Po kvalitní silnici
podél Ploučnice se nám zlepšuje průměr a ve Stružnici se poprvé
dotkneme CHKO Kokořínsko, která je hlavním cílem. Výjezdem na
Bořetín zvyšujeme tepovou frekvenci do přijatelných hodnot a
s pohledem na Českou Lípu se spouštíme na druhou stranu kopce.
Záhy všechny uchvacuje nádherná skalní soutěska, kterou vede
odbočka na Kvítkov, stejně tak celý nový úsek, který nebývá
častým místem našich výletů. V Holanech se po bufetu obě trasy
rozdělí. Příznivci lehké cykloturistiky s hodnotou 100 km míří
přes Blíževedly a Úštěk do Ústí, ostatní prostupují chráněnou
krajinou oblastí a vesnicemi s lidovou architekturou, zasazenými
do skalních oblastí, ve směru na Dubou a dále. Odbočkou na Blatce
se dostáváme do lesní oblasti, kterou prochází několik roklí.
Silnice je vedena po obou stranách s možností zajímavého dohledu
na další úsek. Okolo Bezdědic, obce s nádherným výhledem (při
dobrých podmínkách i na Krkonoše) jsme v symbolické polovině
v Březovicích u oběda. Hospoda na návsi, která se stává i vyhledávaným
místem zájezdových autobusů, nás vítá příjemným prostředím,
sympatickou obsluhou a chutným pokrmem, což cyklista po náročné
stovce s převýšením 1045 m zvlášť ocení. Již nyní jsme se avizovali
na příští rok. Následný šestikilometrový úsek na Doubravici,
který řádně natřásl naše hýčkané žaludky, byl jedinou skvrnou
na této trase. Opravdu špatná cesta. Za Mšenem už následovala
jenom cyklistická radost. Kokořínské romantiky jsme si tentokrát
užili mnohem více, když jsme tuto oblast projeli v celé její
délce (15 km). Z Liběchova jedeme proti směru minulých ročníků,
proti proudu Liběchovky a taky proti větru, abychom se v Chudolazech
pustili do zdolání hořického vrchu. Nepříliš dlouhý, ale prudký
kopec se sklonem 12% nás přinutil nasadit převody nejlehčí.
Tím jsme se přiblížili až ke druhé občerstvovací stanici, kde
byl okamžitě prostor na dojmy z posledních km. Oscilace další
trasy nebyla velká, a tak se s napětím blížíme ke zlatému hřebu,
kde na 180 km nás čeká přímé spojení z Litoměřic do Sebuzína
přes Tlučeň. Opět 12% sklon v přímém úseku z nás ždíme poslední
síly a když na vrcholu u silnice míjím Boží muka, mám pocit,
že ztělesňují můj stav. Sjezd do Sebuzína je vzkříšení, po výjezdu
z Brné nás vítá kouzelný pohled na střekovský hrad, a tak v
pohodě dojíždíme do cíle. Spokojeni s přízní počasí ani nikomu
nevadí, že avizovaných 180 mělo ve skutečnosti 198 km. Celkovým
převýšením 1920 m jsme se prodrali průměrnou rychlostí 24,5
km/h. Miroslav Konopásek
KRUŠNOHORSKÁ PORCE
O víkendu 11. a 12. 5. Vás zveme na totální
cyklistické menu nazvaného 'Krušnohorská porce'. Dvě dvousetkilometrové
trasy okořeněné výstupem do Českého středohoří a krušnohorských
kopců vám nabídnou neopakovatelné zážitky. Koncové místo k ubytování
je Skalná u Frant. Lázní. První den se přes záp. část Českého
středohoří vklíníme mezi Doupovské a Krušné hory. Do těch se
zakousneme jen zčásti a po jejich vrstevnici ve výšce cca 600
- 700 m vychutnáme lesní asfaltky krušnohorského západu. Tu
hlavní porci si necháme na neděli. Hned v prvních km vystoupáme
do úrovně okolo 1000 m. Po následném vrcholu dvanáctistovky
na Klínovec, zamíříme do údolí Ohře a okolo Nechranické vodní
nádrže bývalou měsíční krajinou míříme do cíle. Tato dvoudenní
akce startuje v sobotu 11. 5. v 6:30 u hl. nádraží ČD v Ústí
n. L. Přihlášky předem jsou bezpodmínečně nutné, stejně tak
jako dobrý technický stav kola a trocha odvahy zakousnout se
do takové porce. Záloha 500 Kč, celk. cena startovného 900 Kč.
Kontakt tel: 0602-495 710, 047/550 29 16 večer a e-mail: KonopasekM@opr.unl.cdrail.cz
Miroslav Konopásek
Znáte
to. Zase ten nepříjemný pocit, když se ráno chystáte na výlet
a pohled z okna na mokré silnice avizuje rozladěnost. Zatím
ale neprší, teploměr je na devítce, snad to vydrží. Na startu
září pestrost barevných dresů a radostné pohledy, že se zase
vidíme. Kapacita organizátorů praská ve švech, na startu je
52 cyklistů. Nebývalý zájem byl o krátkou 100km trasu, které
se upsalo 22 přihlášených, zbytek si dal k vychutnání celou
novou 180. Prvním prubířským úsekem bylo 8 km stoupání z Boletic
do Lesné. Odměnou byl sjezd do Benešova. Po kvalitní silnici
podél Ploučnice se nám zlepšuje průměr a ve Stružnici se poprvé
dotkneme CHKO Kokořínsko, která je hlavním cílem. Výjezdem na
Bořetín zvyšujeme tepovou frekvenci do přijatelných hodnot a
s pohledem na Českou Lípu se spouštíme na druhou stranu kopce.
Záhy všechny uchvacuje nádherná skalní soutěska, kterou vede
odbočka na Kvítkov, stejně tak celý nový úsek, který nebývá
častým místem našich výletů. V Holanech se po bufetu obě trasy
rozdělí. Příznivci lehké cykloturistiky s hodnotou 100 km míří
přes Blíževedly a Úštěk do Ústí, ostatní prostupují chráněnou
krajinou oblastí a vesnicemi s lidovou architekturou, zasazenými
do skalních oblastí, ve směru na Dubou a dále. Odbočkou na Blatce
se dostáváme do lesní oblasti, kterou prochází několik roklí.
Silnice je vedena po obou stranách s možností zajímavého dohledu
na další úsek. Okolo Bezdědic, obce s nádherným výhledem (při
dobrých podmínkách i na Krkonoše) jsme v symbolické polovině
v Březovicích u oběda. Hospoda na návsi, která se stává i vyhledávaným
místem zájezdových autobusů, nás vítá příjemným prostředím,
sympatickou obsluhou a chutným pokrmem, což cyklista po náročné
stovce s převýšením 1045 m zvlášť ocení. Již nyní jsme se avizovali
na příští rok. Následný šestikilometrový úsek na Doubravici,
který řádně natřásl naše hýčkané žaludky, byl jedinou skvrnou
na této trase. Opravdu špatná cesta. Za Mšenem už následovala
jenom cyklistická radost. Kokořínské romantiky jsme si tentokrát
užili mnohem více, když jsme tuto oblast projeli v celé její
délce (15 km). Z Liběchova jedeme proti směru minulých ročníků,
proti proudu Liběchovky a taky proti větru, abychom se v Chudolazech
pustili do zdolání hořického vrchu. Nepříliš dlouhý, ale prudký
kopec se sklonem 12% nás přinutil nasadit převody nejlehčí.
Tím jsme se přiblížili až ke druhé občerstvovací stanici, kde
byl okamžitě prostor na dojmy z posledních km. Oscilace další
trasy nebyla velká, a tak se s napětím blížíme ke zlatému hřebu,
kde na 180 km nás čeká přímé spojení z Litoměřic do Sebuzína
přes Tlučeň. Opět 12% sklon v přímém úseku z nás ždíme poslední
síly a když na vrcholu u silnice míjím Boží muka, mám pocit,
že ztělesňují můj stav. Sjezd do Sebuzína je vzkříšení, po výjezdu
z Brné nás vítá kouzelný pohled na střekovský hrad, a tak v
pohodě dojíždíme do cíle. Spokojeni s přízní počasí ani nikomu
nevadí, že avizovaných 180 mělo ve skutečnosti 198 km. Celkovým
převýšením 1920 m jsme se prodrali průměrnou rychlostí 24,5
km/h. Miroslav Konopásek
