Tato vzpomínka je se vší úctou věnována významné Ústečance, která nás opustila ve středu 5. 12. 2007. Krátce předtím, v neděli 18. 11., se paní Jiřina Hanauerová, rozená Hanzlíčková, dožila 99 let. Za svůj dlouhý věk prožila řadu radostí, ale i mnoho starostí, jak to v životě bývá. Vždy se ale všemu statečně postavila. Poslouchat vypravování moudré ženy a velké pamětnice bylo neobyčejně zajímavé. Narodila se v Ústí n. L. v r. 1908, v čp. 21 v ul. Králova Výšina (název od r.1945), dříve Písečný vrch (název odvozen od četných pískoven v okolí). Měla o 3 roky mladšího bratra Ottu (* 19. 11. 1912 Ústí n. L. - † 10. 10. 1940). Otec, Václav Hanzlíček byl ševcem a maminka se starala o domácnost. Když otec odešel do 1. sv. války, maminka posluhovala, aby rodinu uživila, později byla uklízečkou v Živnobance na dnešním Mírovém nám. (dnes ČSOB). Ve stejné ulici (v čp.12) v domě vedle ‘Rychty’ se narodil a žil Ota Král (* 24. 8. 1904 Ústí n. L. - † 8. 9. 1943 Berlín - Plötzensee). Společně všichni 3: Jiřinka, Otto i Ota zde prožívali dětství, chodili do Sokola a ve skautu, jenž v Ústí začínal v r. 1921, byli mezi prvními. Hanzlíčkovi i Královi patřili mezi české vlastenecké rodiny, což tu tehdy nebylo běžné. Paní Jiřina vzpomínala nejdříve na školu obecnou (samozřejmě německá), od r. 1918 ale chodila do jediné ústecké české školy, a to v Solní ul., nedaleko kostela sv. Vojtěcha. Vyučila se prodavačkou v nožířství v Hrnčířské. R. 1930 se vdala za strojvůdce státních drah, Jindřicha Hanauera a r. 1931 se jim narodil syn Jiří. Vždy zdůrazňovala, že život pokračoval úplně obyčejně. Otto se nejdříve vyučil strojním zámečníkem, a protože miloval letadla, přihlásil se k čsl. letectvu, absolvoval leteckou školu a stal se pilotem. Byli na něho pyšni. Nadešla složitá doba. V r. 1938 utíkala s rodinou z Ústí a po různých problémech, které měli všichni, co pohraničí opustili, se usadili u příbuzných v Praze. Otto tam za nimi přijel, ale 9. 6. 1939 se rozloučil a ilegálně přešel polské hranice. Nedostávali od něho sebemenší zprávy, v chodbě měli neustále nachystané kufry, kdyby je povolali do koncentračních táborů. O bratrově smrti se dozvěděli teprve, když válka skončila. Létal u 312. čsl. stíhací perutě. Zahynul při cvičném letu nad zátokou u Liverpoolu. Na jeho statečnost a řadu vyznamenání jsou hrdi. Do Ústí se vrátili 15. 5. 1945 a zase pokračoval ‘obyčejný život’. Syn vystudoval strojní fakultu ČVÚT a poté pracoval Chemičce. Když Jiřinin manžel vážně onemocněl, starala se o něj, 16 let byl doma ležícím pacientem. prožívali to těžce, ale nikam ho ale nedala. Zemřel v r. 1970 v 65ti. Vdovou pak byla téměř 40 let. Nicméně život šel dál: starala se o rodinu, kterou považovala za základ všeho a většinou sama pečovala o větší zahradu. Po válce to nebylo snadné, chovala drůbež, králíky, dokonce i včelařila. Synovi pomáhala s výchovou 3 vnuků a dožila se i 2 pravnuků a 2 pravnuček. S přibývajícími léty se objevily zdravotní problémy, statečně je však překonávala. Starost o ni převzal syn Jiří. V mládí byla skautkou, později jim alespoň pomáhala. Této činnosti se věnovala až do konce života. Byla nejstarší skautkou v ČR. Vedení Junáka její zásluhy o hnutí ocenilo a udělilo jí v r. 1999 jedno z nejvyšších vyznamenání - Stříbrný Syrinx. Nezapomínali na ni ani skauti ústečtí, což ji vždy potěšilo. Všichni si přáli, aby p. Jiřina Hanauerová - Babča v příštím roce oslavila 100. narozeniny. To už se nestalo. V tichosti odešla žena, která pamatovala téměř celém 20. stol. Při loučení ji provázeli známé verše skautské večerky: ‘Zapad den, slunka svit vymizel z údolí z temen hor, odpočin každý, kdos boží tvor’.
Mgr. Marie Peterková
Tato vzpomínka je se vší úctou věnována významné Ústečance, která nás opustila ve středu 5. 12. 2007. Krátce předtím, v neděli 18. 11., se paní Jiřina Hanauerová, rozená Hanzlíčková, dožila 99 let. Za svůj dlouhý věk prožila řadu radostí, ale i mnoho starostí, jak to v životě bývá. Vždy se ale všemu statečně postavila. Poslouchat vypravování moudré ženy a velké pamětnice bylo neobyčejně zajímavé. Narodila se v Ústí n. L. v r. 1908, v čp. 21 v ul. Králova Výšina (název od r.1945), dříve Písečný vrch (název odvozen od četných pískoven v okolí). Měla o 3 roky mladšího bratra Ottu (* 19. 11. 1912 Ústí n. L. - † 10. 10. 1940). Otec, Václav Hanzlíček byl ševcem a maminka se starala o domácnost. Když otec odešel do 1. sv. války, maminka posluhovala, aby rodinu uživila, později byla uklízečkou v Živnobance na dnešním Mírovém nám. (dnes ČSOB). Ve stejné ulici (v čp.12) v domě vedle ‘Rychty’ se narodil a žil Ota Král (* 24. 8. 1904 Ústí n. L. - † 8. 9. 1943 Berlín - Plötzensee). Společně všichni 3: Jiřinka, Otto i Ota zde prožívali dětství, chodili do Sokola a ve skautu, jenž v Ústí začínal v r. 1921, byli mezi prvními. Hanzlíčkovi i Královi patřili mezi české vlastenecké rodiny, což tu tehdy nebylo běžné. Paní Jiřina vzpomínala nejdříve na školu obecnou (samozřejmě německá), od r. 1918 ale chodila do jediné ústecké české školy, a to v Solní ul., nedaleko kostela sv. Vojtěcha. Vyučila se prodavačkou v nožířství v Hrnčířské. R. 1930 se vdala za strojvůdce státních drah, Jindřicha Hanauera a r. 1931 se jim narodil syn Jiří. Vždy zdůrazňovala, že život pokračoval úplně obyčejně. Otto se nejdříve vyučil strojním zámečníkem, a protože miloval letadla, přihlásil se k čsl. letectvu, absolvoval leteckou školu a stal se pilotem. Byli na něho pyšni. Nadešla složitá doba. V r. 1938 utíkala s rodinou z Ústí a po různých problémech, které měli všichni, co pohraničí opustili, se usadili u příbuzných v Praze. Otto tam za nimi přijel, ale 9. 6. 1939 se rozloučil a ilegálně přešel polské hranice. Nedostávali od něho sebemenší zprávy, v chodbě měli neustále nachystané kufry, kdyby je povolali do koncentračních táborů. O bratrově smrti se dozvěděli teprve, když válka skončila. Létal u 312. čsl. stíhací perutě. Zahynul při cvičném letu nad zátokou u Liverpoolu. Na jeho statečnost a řadu vyznamenání jsou hrdi. Do Ústí se vrátili 15. 5. 1945 a zase pokračoval ‘obyčejný život’. Syn vystudoval strojní fakultu ČVÚT a poté pracoval Chemičce. Když Jiřinin manžel vážně onemocněl, starala se o něj, 16 let byl doma ležícím pacientem. prožívali to těžce, ale nikam ho ale nedala. Zemřel v r. 1970 v 65ti. Vdovou pak byla téměř 40 let. Nicméně život šel dál: starala se o rodinu, kterou považovala za základ všeho a většinou sama pečovala o větší zahradu. Po válce to nebylo snadné, chovala drůbež, králíky, dokonce i včelařila. Synovi pomáhala s výchovou 3 vnuků a dožila se i 2 pravnuků a 2 pravnuček. S přibývajícími léty se objevily zdravotní problémy, statečně je však překonávala. Starost o ni převzal syn Jiří. V mládí byla skautkou, později jim alespoň pomáhala. Této činnosti se věnovala až do konce života. Byla nejstarší skautkou v ČR. Vedení Junáka její zásluhy o hnutí ocenilo a udělilo jí v r. 1999 jedno z nejvyšších vyznamenání - Stříbrný Syrinx. Nezapomínali na ni ani skauti ústečtí, což ji vždy potěšilo. Všichni si přáli, aby p. Jiřina Hanauerová - Babča v příštím roce oslavila 100. narozeniny. To už se nestalo. V tichosti odešla žena, která pamatovala téměř celém 20. stol. Při loučení ji provázeli známé verše skautské večerky: ‘Zapad den, slunka svit vymizel z údolí z temen hor, odpočin každý, kdos boží tvor’. 
