Kulturní dům v Horním Jiřetíně (www.hornijiretin.cz) jsem nehledal zbůhdarma, nýbrž celkem cíleně, neboť jsme tam měli v mnoha významech onoho slova poslední vystoupení toho našeho divadélka z Teplic. Jeli jsme hned třemi vozy, neboť jsme hógo-fógo soubor a role řidičů se ujali Mgr.pplk. Novák, známý ústecký Záchranář Václav a sestra tragicky zesnulého kavárníka Rádi Bohunka, moc príma holka. Po příjezdu do HJ (Horní Jiřetín, neplést si s HitlerJungend) nás místní vzali do budovy poblíže kostela a v tomto mikromuzeu naklonovaném s výstavní síní jsme zhlédli historii těžby v tomto revíru. Stydlivě jsem se při tom koukal do země a myslil na to, jak jsem před lety coby havíř se svou Ká desetitisícovkou rozorával podobné obce, dnes již zaniklé. Pravda, havířskou minulostí se nechlubím, spíše všeobecně, nepatřil jsem zrovna mezi vzorné pracovníky Velkolomu Maxim Gorkij!! Kulturní dům je umístěn v těsném okolí hlavního geobiokoridoru v podobě silnice, vedoucí kamsi nahoru. Stavba je to stará, před nájezdy vandalů, zlodějů, velkorypadel a od září i Vyžvejklé Bambule dobře chráněna masivní mříží. Podaří-li se Vám ji překonat, postupujete dále po schodech až dorazíte do šeré místnosti s masivním socrealistickým lustrem, velikým jevištěm a ještě větším sálem užívaným umělci jako šatna. Obsluha je v rámci venkovských možností zdvořilá, nezadala nám příčinu ku stížnosti či rozhořčení. To naopak my jsme důvod k nespokojenosti jakési sebestředné kravce zadali, u poslední scény našeho předem připraveného a propracovaného scénáře běhala jako čamrda a vykřikovala bláboly typu: ‘Okamžitě ukončete produkci, nebo zhasnu světla!’ a podobné kokotiny. Nikdo jí ani nedal facku pro uklidnění a když jsme odcházeli, skupina jejích soukmenovců na nás tiše hleděla s bezmála takřka vyřčenou větou: ‘To jsou oni!!!’ v očích. Chyběl snad jen ten matěj, Matěj Stropnický, aby nám k tomu němě do taktu mlčel. Večer po nás pak hrálo divadélko… příjemné a místní, kde mladí chlapci jemně naznačovali, co jsme my, baletní mistři, předváděli natvrdo - hysterická intelektuálka trochu ubrala a občas se z jejích nesličných úst ozval smrtelný chropot, snad smích této děvy. Pohoda a usmíření se neslo sálem. Pivo měli dobré a nic jiného jsem tam nepil, nebo si už na to nepamatuji. Kulturní dům v HJ mohu jen doporučit, zkuste to stihnout, než nějaký soudruh zase prolomí limity myslíce na nás, zmrzlíky, s jedinou touhou na srdci, aby nám to svítilo a hřálo.
hrvn (weiss-neuvirt@volny.cz)
