Myslím, že tuto restauraci, hospodu, občerstvení či jak to nazvat, byste jen těžko hledali a možná, že ani ne tak těžko, jako spíš, že lehko, ale nenašli. Na druhou stranu, když nad tím tak přemýšlím, pak po přečtení recenzičky určitě zjistíte, že jí všichni moc dobře znáte. Po minulém kritickém článku, kdy jsem dokonce od majitele restaurace dostal zajímavý email, jsem se rozhodl, že krapátko zvolním a hlavně napíšu o zařízení, o kterém si mohu s čistým svědomím a vědomím napsat, co chci a nebudu nikým napadám či kárán. Ale začnu od začátku. Jednou jsem vedl telefonický rozhovor s kamarádem Hřebíkem, známým to frontmanem kapely No Sympathy (nosympathy.houba.info), a ten mi řekl, přijeď pod Holoměř. Myslel tím ono známé sídliště, jež se nachází pod naším největším zaměstnavatelem, Masarykovou nemocnicí, známou též jako MNUL (www.mnul.cz). Chvíli sem se nechal přemlouvat, jelikož to mám moc rád, a nakonec sem vyrazil. Jel sem vozem a tak sem nemusel pracně hledat cestu (od autobusové zastávky trolejbusu číslo 60), kterážto vede kolem sportovní školy směrem do kopce, po schodech až k nejvýše položenému paneláku. Hospoda Malibudrajf je pouze venkovní, ale má tu výhodu, že se tam vejde v podstatě tolik lidí, kolik se sejde. Hřebík už seděl na místě, obrubníku, a já viděl, že vedle něho je místo, tak jsem přisedl. Spolu s náma tam už pak byl jen výčepní Robert, mezi kamarády přezdívaný Urby či Bárby. V hospodě Malibudrajf se pivo netočí, ale lahvová Plznička je tam náramně vychlazená. V parném letním odpoledni se její zelené sklo nádherně orosilo a čas tak příjemně ubíhal. Kolemjdoucí a projíždějící lidé se sice divili, ale nebylo jim to nic platné. Ženy ostentativně odvracely zrak, muži jen tiše záviděli. Zkrátka nádherný okamžik. Z tvrdého v Malibudrajf dostanete pití pouze jedno a zkuste hádat (napovím, že název napoví) jaké. Ano správně. Kdo hádal Malibu, vyhrál. Ovšem ne lecjaké, ale 5 let staré, v mrazáku zapomenuté. Pokud Plznička osvěžila hrdlo, tak toto Malibu osvěžilo chuťové buňky a aj mozky nás návštěvníků. Co se týče sociálního zařízení, takové to klasické chybí, ovšem nachází se tu WC přírodní. Jen si vybrat, které křoví zrovna skropíš. Postupem času se nálada zlepšovala a hosté přibývali. Robertova přítelkyně a její známí se nejprve podivili, co že to tam děláme, ale brzičko se přidali a dokonce kvitovali můj nápad roztáhnout deku, na které se dalo sedět i na silnici. Myslím, že již každý pochopil, že se o žádnou hospodu nejedná, ale jen o setkání přátel na parkovišti za barákem jednoho z nich, takže byste jí jistojistě nikde nenašli, ale každý z vás v nějaké podobné alespoň jednou byl. Pro vysvětlení, článeček není pouhým mlácením prázdné slámy, či nějakým výplodem okurkové sezóny. Ani to neznamená, že sem chtěl jen narychlo něco sesmolit a z nedostatku invence takovouto snůšku slov sepsal. Jde spíše o takové zamyšlení se nad tím, že není ani tak důležité, ve které hospodě sedíte, ale s KÝM tam jste. Nezáleží zcela na tom, jestli je to Hilton, či zaplivaná čtyřka, ale je-li zábava. Určitě jsem neobjevil nic nového, jen sem se tak lehce zamyslel a chtěl vám to všem připomenout.
