Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Rakousko: Camping Klöntaler - pondělí 2. 7. 2007, den sedmý, 7.30, tachák 9.037 km. Pršelo snad celou noc a pořád (i přes den) jsme čekali, jestli náhodou nepřestane, a nepřestalo. Ve 12.30 jsme vyrazili na morálku kolem jezera, mnoho místa tam nebylo, tak akorát na silnici po jedné straně. Dominik nejel, tak sem se vracel. Fotil a jak se později ukázalo, tak tam ztratil nový švýcarák. Měl ho asi 24 hodin. Blížil se zase přívalový déšť, tak jsme zašli na nákup do vesnický samoobsluhy. U školky, ve vesele vymalovaném přístřešku pro kola, jsme jedli a čekali, až přestane pršet. O Švýcarsku se tvrdí, že je tam draho, není to žádná pravda přátelé, je to tam levnější jak v Rakousku. Služby jsou asi drahý, hotely - hospody, ale to jsme nepotřebovali, byli jsme totiž na ‘expedici’. Petr se rozhodl, že si to zkrátí a pojede zítra z Feldkirchu do Innsbrucku vlakem, proto že by chtěl (prý musí) být v sobotu doma. Jeli jsme podél jezer a dálnice, po cyklostezce, která vedla po staré cestě, kde se jezdilo, když byly koně a málo aut, na knížectví Lichtenštein, kam se nám pro neustálé zastavování (déšť) dorazit nepodařilo. Spíme na švýcarské straně hranice, pod střechou, na fotbalovém hřišti FC Trübbach, tímto všem z oddílu děkujeme. Jirka byl naštvaný, že někdo přijde a budeme se muset dohadovat. Řekl sem mu, ať se nebojí, že to vyřídím, ale nebyla to potřeba. Na stadionu voda z kohoutků a sucho, okolo jezdila auta, občas i vlak, ale je to tu lepší, než spát v kempu v mokrém spacáku a stanu. Když se začalo smrákat, tak nám pohybové čidlo nad hlavou rozsvítilo halogenové světlo. Vlezl sem kovářovi Petrovi na záda a na snímací čidlo navlékl návlek, co se natahuje na kolena, když je zima a byla tma. V noci začal foukat vítr, rozhýbal návlek a měli jsme ve 2 ráno ‘poplach’, protože čidlo sepnulo a halogen posvítil rovnou do odpočívajících spících očí. Dlouho jsme před tím nemohli usnout, protože po jídle jsme si uvařili hodně čaje a taky kafíčka. A to nás hrozně příjemně pobavilo. Ujeto v odpočinkovém tempu 62 km.
Hřiště FC Trübbach: úterý 3. 7. 2007, den osmý, 8.10, tachák 9.099 km. Celou noc rachot ale sucho, vstáváme v 6.00. Balíme celkem suché věci, snídáme ale stejně vyrážíme po osmé. Mostem přes Rýn, kde prostředkem řeky vede státní hranice. Po protipovodňové hrázi vyrážíme cyklostezkou na Vaduz. Tam jsme zastavili u prodejny suvenýrů a vybírali si samolepku Lichtenštejnska a najednou se za mnou ozvalo ‘ahoj Pekky’, byl to kluk mého kámoše, úplně mně to vehnalo slzy do očí. Hned jsem kámošovi zavolal, že mu někoho dám, později mně řekl, že to sním skoro seklo. Jsem rád, že naši děti nejsou uskřípnutý bolševickou minulostí. Byl jsem vykolejený, nevěřil svým očím, takovému překvapení skoro nešlo uvěřit, a u něj to bylo, asi jako by mě potkal na Václaváku, a to je dobře. Je to náhoda, nebo to do sebe všechno nějak zapadá a různě se to poskládá a říká se tomu život, sám nevím. Jinak je Lichtenštejnsko nudný a platí se tam švýcarským frankem. Další překročení hranice, a to s Rakouskem. Ve Feldkirchu jde Petr na vlak do Innsbrucku, dál pojede sám. Objímání a loučení, jako bysme byli spolu 2 roky na vojně. My 3 pokračujeme dál podél potůčku, do nejvyššího místa naší cesty - sedla Silveretta (2.034 m n. m.) Dnes počasí akorát na kolo, 10 km před začátkem stoupaní na sedlo, ve vesnici St. Gallenkirch (860 m n. m) začíná pršet, stejně je večer, tak hledáme spaní. Nacházíme to nejlepší za celou cestu, celodřevěný most přes prudce padající šumící řeku a je jen pro pěší. Na jednom konci je Kristus na kříži s hořící svíčkou a naproti lavička, kde si píšu deník, taky sem se jakž takž pomodlil a pokorně požádal, jestli by nepřestalo před zítřejším náročným stoupáním pršet. Do sedla to máme 1200 výškových metrů a 20 km, končí to 14% stoupáním, myslel jsem, že to nahoru pojedu tak 5 - 6 hodin. Spali jsme při stěně za sebou, ve spacáku, na tlustých dřevených trámech, po kterých se po staletí vodily krávy na pastvu. Než jme usnuli, tak prošel jen pán se psem, proběhl běžec a kráva žádná. Sucho a teplo, tak dobře sem se už dlouho nevyspal. Chlapi byli taky spokojený a Dominika přestal bolet zub. Najeto 75 km. Nastoupáno 490 m. Zde fota moje: www.panoramio.com/user/389149 a Dominika: www.panoramio.com/user/473789, fota na blogu: usti.blog.cz/galerie/juralp-4 (pokračování příště). Milan, Pekky, Míla, Tlustej, Bouška (pekky@dbdent.cz) na usti.blog.cz
2007, den sedmý, 7.30, tachák 9.037 km. Pršelo snad celou noc a pořád (i přes den) jsme čekali, jestli náhodou nepřestane, a nepřestalo. Ve 12.30 jsme vyrazili na morálku kolem jezera, mnoho místa tam nebylo, tak akorát na silnici po jedné straně. Dominik nejel, tak sem se vracel. Fotil a jak se později ukázalo, tak tam ztratil nový švýcarák. Měl ho asi 24 hodin. Blížil se zase přívalový déšť, tak jsme zašli na nákup do vesnický samoobsluhy. U školky, ve vesele vymalovaném přístřešku pro kola, jsme jedli a čekali, až přestane pršet. O Švýcarsku se tvrdí, že je tam draho, není to žádná pravda přátelé, je to tam levnější jak v Rakousku. Služby jsou asi drahý, hotely - hospody, ale to jsme nepotřebovali, byli jsme totiž na ‘expedici’. Petr se rozhodl, že si to zkrátí a pojede zítra z Feldkirchu do Innsbrucku vlakem, proto že by chtěl (prý musí) být v sobotu doma. Jeli jsme podél jezer a dálnice, po cyklostezce, která vedla po staré cestě, kde se jezdilo, když byly koně a málo aut, na knížectví Lichtenštein, kam se nám pro neustálé zastavování (déšť) dorazit nepodařilo. Spíme na švýcarské straně hranice, pod střechou, na fotbalovém hřišti FC Trübbach, tímto všem z oddílu děkujeme. Jirka byl naštvaný, že někdo přijde a budeme se muset dohadovat. Řekl sem mu, ať se nebojí, že to vyřídím, ale nebyla to potřeba. Na stadionu voda z kohoutků a sucho, okolo 
jezdila auta, občas i vlak, ale je to tu lepší, než spát v kempu v mokrém spacáku a stanu. Když se začalo smrákat, tak nám pohybové čidlo nad hlavou rozsvítilo halogenové světlo. Vlezl sem kovářovi Petrovi na záda a na snímací čidlo navlékl návlek, co se natahuje na kolena, když je zima a byla tma. V noci začal foukat vítr, rozhýbal návlek a měli jsme ve 2 ráno ‘poplach’, protože čidlo sepnulo a halogen posvítil rovnou do odpočívajících spících očí. Dlouho jsme před tím nemohli usnout, protože po jídle jsme si uvařili hodně čaje a taky kafíčka. A to nás hrozně příjemně pobavilo. Ujeto v odpočinkovém tempu 62 km. 
hranice. Po protipovodňové hrázi vyrážíme cyklostezkou na Vaduz. Tam jsme zastavili u prodejny suvenýrů a vybírali si samolepku Lichtenštejnska a najednou se za mnou ozvalo ‘ahoj Pekky’, byl to kluk mého kámoše, úplně mně to vehnalo slzy do očí. Hned jsem kámošovi zavolal, že mu někoho dám, později mně řekl, že to sním skoro seklo. Jsem rád, že naši děti nejsou uskřípnutý bolševickou minulostí. Byl jsem vykolejený, nevěřil svým očím, takovému překvapení skoro nešlo uvěřit, a u něj to bylo, asi jako by mě potkal na Václaváku, a to je dobře. Je to náhoda, nebo to do sebe všechno nějak zapadá a různě se to poskládá a říká se tomu život, sám nevím. Jinak je Lichtenštejnsko nudný a platí se tam švýcarským frankem. Další překročení hranice, a to s Rakouskem. Ve Feldkirchu jde Petr na vlak do 
Innsbrucku, dál pojede sám. Objímání a loučení, jako bysme byli spolu 2 roky na vojně. My 3 pokračujeme dál podél potůčku, do nejvyššího místa naší cesty - sedla Silveretta (2.034 m n. m.) Dnes počasí akorát na kolo, 10 km před začátkem stoupaní na sedlo, ve vesnici St. Gallenkirch (860 m n. m) začíná pršet, stejně je večer, tak hledáme spaní. Nacházíme to nejlepší za celou cestu, celodřevěný most přes prudce padající šumící řeku a je jen pro pěší. Na jednom konci je Kristus na kříži s hořící svíčkou a naproti lavička, kde si píšu deník, taky sem se jakž takž pomodlil a pokorně požádal, jestli by nepřestalo před zítřejším 
náročným stoupáním pršet. Do sedla to máme 1200 výškových metrů a 20 km, končí to 14% stoupáním, myslel jsem, že to nahoru pojedu tak 5 - 6 hodin. Spali jsme při stěně za sebou, ve spacáku, na tlustých dřevených trámech, po kterých se po staletí vodily krávy na pastvu. Než jme usnuli, tak prošel jen pán se psem, proběhl běžec a kráva žádná. Sucho a teplo, tak dobře sem se už dlouho nevyspal. Chlapi byli taky spokojený a Dominika přestal bolet zub. Najeto 75 km. Nastoupáno 490 m. Zde fota moje: www.panoramio.com/user/389149 a Dominika: www.panoramio.com/user/473789, fota na blogu: usti.blog.cz/galerie/juralp-4 (pokračování příště). Milan, Pekky, Míla, Tlustej, Bouška (pekky@dbdent.cz) na 
