Nevím, je-li to TAK aktuální vývoj, nebo jestli jsem si toho já tak pozdě všiml, ale zdá se mi, že uplynulej rok se vyznačuje pádem většiny autorit, ikon, idolů, konstant… hlavně ve sféře politické a částečně i kulturní. (Jenom ten Gott je tu furt.) Lidi už prostě nevěřej ničemu. A já se jim nedivím. Naopak jsem rád, že většině národa snad konečně dochází to, co 'mý smečce' je jasný už asi tak 30 - 35 let. Uznávám - každej neměl tak dobrou rodinnou průpravu, takže může mít skluz. Kolik se nás (vlastně vás) může pyšnit dědou, jemuž znárodnil pivovary hrdina SS (myšleno teda 'Sovětskýho svazu', ale vono by to v případě záměny vyšlo nastejno) maršál Buďonnyj osobně (jo, ten z našich čítanek, vrstevníci), přičemž jeho parta znásilnila služky a podřezala slepice (nebo to bylo navopak? - já tam nebyl) - takže chápete, že děda měl u nás doma zakázáno přede mnou moc mluvit, že abych neměl ve škole průser. Ale samozřejmě mu tu a tam slůvko (rádo) ukáplo - a ančto jsem ho měl rád, všechno jsem si (rád) pamatoval. Taky mi říkal, když stavěli pomník Stalinovi - to mi bylo asi 6 - že to byl největší vrah v historii a že se možná dožiju, jak mu ho budou bourat... Nakonec zaplaťpámbu přežil sám ten pomník o 8 let. A Buďonnýho o tejden. A když mě ve 4. třídě šátkovali na pionýra a troubili při tom na trumpety (a to se nám líbilo), babička plakala. Ne dojetím, že jsem zasranej pionýr. Vzpomněla si na ty pivovary. Ergo - vstup do SSM, kterej jsem už moh aktivně ovlivnit, jsem nerealizoval. Přinejmenším kvůli dědovi. Měl jsem ovšem skvělý podmínky 'uvolňovacích let' (poloviny 60tejch). Na vejšku jsem se dostal bez problémů: v r. 1968 na jaře (!) stačilo udělat zkoušky. Pivovary v anamnese nevadily. (Možná rok předtím a určitě potom by to bylo ve prdeli.) Další 20tiletej vývoj a 'conditions' se dají dobře vyčíst ve Škvoreckém a Švandrlíkovi, trochu matněji v Páralovi a kašpárkovitě pitoreskně i ve Švejdovi. Existování sekundárního lékaře (se stykama s Chartou a undergroundem) pod komunistickým primářem, tlačeným superkomunistickým vedením špitálu, superultra-dtto města a superextra svč. kraje, to je asi pamětníkům jasný. (Popíšu jednou v memoárech.) Úniky: hudba, ženský, chlast - čili pivo, ženy, zpěv - je to dokonalý. Je to model. 1989 nadšení - nahoře je člověk, jehož artefakty už léta šířím mezi těma pár spolehlivejma spřízněnejma a vedle něj ještě pár dokonce přímo kamarádů, o nichž přece vím, že by ne… Jak známo, první garnitura nepřežila až na výjimky první dva roky. A přišla druhá vlna a třetí… V kontextu s tím se dnes lze děsit, co tak asi nadělá ta příslovečná devátá, co bejvá největší… Neb deziluze už mě taky zasahuje. (Ale vydržel jsem dlouho - uznejte!)
A proč to všechno tady dneska bleju? Protože je přelom zas ňákýho roku a v tom novým se zas bude o něčem rozhodovat a protože všichni ti kdysi očelenkovaný rudý Velký Volove, na svejcjh místech Sedící Kanci, dávno odhalený Červený Prasata, blahem z normalizace Chrochtající Svině, na karavany jinejch barev Vyjící Šakali a z mršin padlejch si rvoucí Smrdutí Kojoti čím dál víc vylejzají ze svejch doupat a dočasnejch rezervací, i když na rozdíl od Comanchů z amerického kontinentu nemají na tuhle zemi (a na nic v Evropě) domovský právo. Neboli jak říká teplickej písničkář Jarda Holán: '…bývalí soudruzi už zas nejsou druzí, Fortuna odchází… a hází zadkem.' A vládní strana, přes kterou historicky už aspoň 2x vyšplhali, jim k tomu OPĚT nepoučitelně dává příležitost. Stačí mi ten úzkej úhel, do kterýho trochu vidím už přes 30 let - milostné vztahy premiéra s galérkou showbusinessovejch estébáků. Ano, navedl mě na to ten skvělej Reflex č. 47/04, kterej v tomto našem vydání cituju na tolika místech. Tak honem ještě něco pozitivního: 'Želvou prý vyléčíte vše - od rakoviny po impotenci.' (Jiří X. Doležal, str. 80) A snad se vám bude líbit nová koncepce řazení programů a dalších článků v NÚP - viz již toto číslo - a jestli ne, hlaste se, volejte, mailujte, vyhrožujte! A ještě posílám všem čtenářům (i těm rejpalům - blééé!!) a kolegům svoje PF, na němž je vrchol kamenného ohniště-griloviště, které jsem v minulém roce na chatě dobudoval - může to bejt keltskej znak, anebo písmeno 'pí'. Zlý jazyky tvrděj, že jelikož jde o MOJE pé-ef, chybí jim tam u toho ještě '- ča'. - Na to nehleďte! 'Pí' je symbol vítězství ducha nad hmotou. (Paradoxně jedinej, kdo tohle rozluštil, byl můj chatovej soused jménem - teď se držte - Antonín Novotný!) A komunisti byli vždycky jen ta hmota. Ducha tam moc nebylo. Jak se objevil, tak ho utnuli.
- No a TAKHLE to tady milé děti půjde, jestli to TAKHLE půjde dál. (Rozumíte mi, prosímvás?) A co bych si (vám) přál nejlepšího do dalšího roku? - Napadá mě tak 'Grosse na kolejích.' (Viz : '…nohama stírám…')
(pic)
Nevím, je-li to TAK aktuální vývoj, nebo jestli jsem si toho já tak pozdě všiml, ale zdá se mi, že uplynulej rok se vyznačuje pádem většiny autorit, ikon, idolů, konstant… hlavně ve sféře politické a částečně i kulturní. (Jenom ten Gott je tu furt.) Lidi už prostě nevěřej ničemu. A já se jim nedivím. Naopak jsem rád, že většině národa snad konečně dochází to, co 'mý smečce' je jasný už asi tak 30 - 35 let. Uznávám - každej neměl tak dobrou rodinnou průpravu, takže může mít skluz. Kolik se nás (vlastně vás) může pyšnit dědou, jemuž znárodnil pivovary hrdina SS (myšleno teda 'Sovětskýho svazu', ale vono by to v případě záměny vyšlo nastejno) maršál Buďonnyj osobně (jo, ten z našich čítanek, vrstevníci), přičemž jeho parta znásilnila služky a podřezala slepice (nebo to bylo navopak? - já tam nebyl) - takže chápete, že děda měl u nás doma zakázáno přede mnou moc mluvit, že abych neměl ve škole průser. Ale samozřejmě mu tu a tam slůvko (rádo) ukáplo - a ančto jsem ho měl rád, všechno jsem si (rád) pamatoval. Taky mi říkal, když stavěli pomník Stalinovi - to mi bylo asi 6 - že to byl největší vrah v historii a že se možná dožiju, jak mu ho budou bourat... Nakonec zaplaťpámbu přežil sám ten pomník o 8 let. A Buďonnýho o tejden. A když mě ve 4. třídě šátkovali na pionýra a troubili při tom na trumpety (a to se nám líbilo), babička plakala. Ne dojetím, že jsem zasranej pionýr. Vzpomněla si na ty pivovary. Ergo - vstup do SSM, kterej jsem už moh aktivně ovlivnit, jsem nerealizoval. Přinejmenším kvůli dědovi. Měl jsem ovšem skvělý podmínky 'uvolňovacích let' (poloviny 60tejch). Na vejšku jsem se dostal bez problémů: v r. 1968 na jaře (!) stačilo udělat zkoušky. Pivovary v anamnese nevadily. (Možná rok předtím a určitě potom by to bylo ve prdeli.) Další 20tiletej vývoj a 'conditions' se dají dobře vyčíst ve Škvoreckém a Švandrlíkovi, trochu matněji v Páralovi a kašpárkovitě pitoreskně i ve Švejdovi. Existování sekundárního lékaře (se stykama s Chartou a undergroundem) pod komunistickým primářem, tlačeným superkomunistickým vedením špitálu, superultra-dtto města a superextra svč. kraje, to je asi pamětníkům jasný. (Popíšu jednou v memoárech.) Úniky: hudba, ženský, chlast - čili pivo, ženy, zpěv - je to dokonalý. Je to model. 1989 nadšení - nahoře je člověk, jehož artefakty už léta šířím mezi těma pár spolehlivejma spřízněnejma a vedle něj ještě pár dokonce přímo kamarádů, o nichž přece vím, že by ne… Jak známo, první garnitura nepřežila až na výjimky první dva roky. A přišla druhá vlna a třetí… V kontextu s tím se dnes lze děsit, co tak asi nadělá ta příslovečná devátá, co bejvá největší… Neb deziluze už mě taky zasahuje. (Ale vydržel jsem dlouho - uznejte!)
A proč to všechno tady dneska bleju? Protože je přelom zas ňákýho roku a v tom novým se zas bude o něčem rozhodovat a protože všichni ti kdysi očelenkovaný rudý Velký Volove, na svejcjh místech Sedící Kanci, dávno odhalený Červený Prasata, blahem z normalizace Chrochtající Svině, na karavany jinejch barev Vyjící Šakali a z mršin padlejch si rvoucí Smrdutí Kojoti čím dál víc vylejzají ze svejch doupat a dočasnejch rezervací, i když na rozdíl od Comanchů z amerického kontinentu nemají na tuhle zemi (a na nic v Evropě) domovský právo. Neboli jak říká teplickej písničkář Jarda Holán: '…bývalí soudruzi už zas nejsou druzí, Fortuna odchází… a hází zadkem.' A vládní strana, přes kterou historicky už aspoň 2x vyšplhali, jim k tomu OPĚT nepoučitelně dává příležitost. Stačí mi ten úzkej úhel, do kterýho trochu vidím už přes 30 let - milostné vztahy premiéra s galérkou showbusinessovejch estébáků. Ano, navedl mě na to ten skvělej Reflex č. 47/04, kterej v tomto našem vydání cituju na tolika místech. Tak honem ještě něco pozitivního: 'Želvou prý vyléčíte vše - od rakoviny po impotenci.' (Jiří X. Doležal, str. 80) A snad se vám bude líbit nová koncepce řazení programů a dalších článků v NÚP - viz již toto číslo - a jestli ne, hlaste se, volejte, mailujte, vyhrožujte! A ještě posílám všem čtenářům (i těm rejpalům - blééé!!) a kolegům svoje PF, na němž je vrchol kamenného ohniště-griloviště, které jsem v minulém roce na chatě dobudoval - může to bejt keltskej znak, anebo písmeno 'pí'. Zlý jazyky tvrděj, že jelikož jde o MOJE pé-ef, chybí jim tam u toho ještě '- ča'. - Na to nehleďte! 'Pí' je symbol vítězství ducha nad hmotou. (Paradoxně jedinej, kdo tohle rozluštil, byl můj chatovej soused jménem - teď se držte - Antonín Novotný!) A komunisti byli vždycky jen ta hmota. Ducha tam moc nebylo. Jak se objevil, tak ho utnuli.
- No a TAKHLE to tady milé děti půjde, jestli to TAKHLE půjde dál. (Rozumíte mi, prosímvás?) A co bych si (vám) přál nejlepšího do dalšího roku? - Napadá mě tak 'Grosse na kolejích.' (Viz : '…nohama stírám…')
(pic)
