uDĚJINY MĚSTSKÉHO DIVADLA V ÚSTÍ N. L. - 12. část - Pokračování vzpomínek pana L. Mušky (*1928) - předsedy Severočeského klubu spisovatelů. V ústeckém divadle prožil téměř 40 let. L. Muška vzpomíná na úspěšný pořad ‘Pojďte si hrát do divadla’, který se udržel na programu 8 let. Byl to nový program pro rodiče s dětmi. L. Muška psal sám scénář i režíroval. Býval vždy v neděli, trval asi 1 1 hodiny, vánoční až 3 hodiny. Do programu se zapojovaly hlavně děti. Průvodcem byl ředitel a dirigent M. Krejčí, střídala ho V. Andělová. Náměty byly různé, součástí byly písničky. Moc se to líbilo. Do roka byly 4 premiéry. Skončilo to odchodem M. Krejčího do Německa. V roce 1988 - 89 odešel L. Muška z divadla. Přestoupil, jak sám říká, na jiný vlak. Konečně mohl svobodně se věnovat psaní. Nemohl předtím asi 20 let nic vydávat. A tak se do toho pustil s plnou silou. Na divadlo však vzpomíná stále, prožil tam hezké chvíle, byla tam legrace. Osobní vztahy byly bezvadné. S těmito podmínkami se překonávaly i těžkosti při zájezdech. V r. 2000 vydal knížku vzpomínek na ústeckou operu a její členy pod názvem ‘Hrůůůzzy ústecké opery’. V krátkých příbězích ožívají sólisté i další lidé od divadla. Příjemné je že l. Muška přibližuje čtenářům divadlo humorným způsobem. V únorových NUP budou vycházet na pokračování dějiny skautingu na Ústecku. Téma neobyčejně zajímavé. Mgr. Marie Peterková
u TEMNÁ OBLOHA NEJCHLADNĚJŠÍCH NOCÍ - - v lednu zima z hlediska počasí vrcholí, ale dny se již zvolna prodlužují, během měsíce o hodinu a 10 minut a výška slunce nad obzorem o celých 5 stupňů. Měsíc je v novu 10. 1. a v úplňku 25. 1. ve 12 h. Na své cestě mezi hvězdami se přiblíží 4. 1. v časném ránu k jasné planetě Jupiter, nejblíže uvidíme Měsíc v poslední čtvrti a Jupitera brzy po jejich východu nízko nad východním obzorem kolem 2. h. Další zajímavé seskupení nám Měsíc připraví 8. 1. kolem 7. h ranní, kdy za úsvitu nízko nad jihovýchodem bude náš nejbližší vesmírný soused se vzhledem úzkého srpku mezi načervenalou dvojicí planety Mars a hvězdy Antares ze souhvězdí Štíra (níže) a nápadnější a těsnější dvojicí planet Merkur a jasnější Venuše. Tato výraznější dvojka objektů bude vlevo od Měsíce, ale bohužel velmi nízko nad obzorem. Planety nejbližší Slunci, nazývané vnitřními planetami (obíhají uvnitř - od dráhy Země) tedy uvidíme ráno před východem Slunce nízko nad jihovýchodem poměrně blízko sebe. Nejtěsněji se přiblíží 13. 1., Merkur je z této dvojice slabší. Postupně se budou ztrácet v záři Slunce. Mars je o něco výše vpravo nad obzorem, jeví se jako jedna z jasnějších načervenalých hvězd. Velmi nápadný jasný Jupiter je ke spatření kolem 5. až 6. hodiny ranní výše nad jihem v souhvězdí Panny, níže vlevo je nejjasnější hvězda tohoto souhvězdí Spica. Z planet však lednovému nočnímu nebi vévodí Saturn, který je pozorovatelný vysoko nad jihem kolem půlnoci pod obrazcem souhvězdí Blíženců s dvojicí jasných hvězd Castor a Pollux, svým jasem je ale překonává. Jasnější je pouze hvězda Sirius ze souhvězdí Velkého psa, který se nachází poměrně nízko nad jihem. Tato hvězda je nejjasnější hvězdou celé oblohy. Jasnější je také výše zmíněný Jupiter viditelný po půlnoci. Nejhezčí pohled na Saturn, který můžeme vidět po celou noc, je ale v dalekohledu. Poněvadž je nyní z celého roku nejblíže naší Zemi, nejlépe jsou vidět jeho široce rozevřené prstence, nyní z jižní (spodní) strany, v obracejícím teleskopu však koukáme na prstence jakoby svrchu. Dobře pozorovatelný je zejména měsíc Titan, největší měsíc naší sluneční soustavy, a ve větších dalekohledech uvidíme i menší měsíce Tethys, Dione. Rhea. V současné době obíhá kolem planety Saturn sonda Cassini provádějící zejména průzkum Saturnových prstenců a hustou atmosférou obdařeného měsíce Titan. V lednu budeme mít možnost vidět po delší době snad i pouhým okem (v méně osvětlených oblastech) kometu Machholz s označením C/2004 Q2. Bude procházet rychle k severu, zprvu souhvězdím Býka západně od hvězdy Aldebaran, kolem 7. 1. projde kousek západně od nápadné otevřené hvězdokupy Plejády (lidově Kuřátka), která vypadá na první pohled jako světlá skvrnka. Bude zajímavé spatřit tyto objekty vedle sebe, možná dobrý námět na fotografii s delší expozicí. V dalším průběhu měsíce bude procházet souhvězdím Persea a stane se cirkumpolární, tzn. že nebude zapadat, bude stále nad obzorem. Snad nám bude přát počasí. Tomáš Janík (jazzer@centrum.cz)
u JEN NĚKOLIK SLOV A MYŠLENEK… - Letos proběhla v našem městě již 18. výstava betlémů, a to v kostele Nanebevzetí Panny Marie (kostel se šikmou věží). Vernisáž se uskutečnila ve středu 15. 12. 04 v 16.00. Otevřena bude až do 2. 1. 05. Pravidelným návštěvníkům výstavy se dostavilo určité zklamání, jednak nad malou účastí Ústečanů na vernisáži a jednak také opravdu malý počet vystavených betlémů. S loňskou se letošní nedá srovnat. Chyběla účast umělců, které tvoří betlémy a nebo je sbírají. Loni ji navštívil bývalý ústecký arciděkan ThDr. Antonín Sporer, který se zde betlémům věnoval řadu let. Je škoda, že je letos výstava opravdu slabší. Přádá ji Římskokatolická farnost arciděkanství Ústí n. L. (www.usti.farnost.cz) ve spolupráci s Českou křesťanskou akademií (www.studovna.cz/cka) - místní skupinou v Ústí n. L. Vernisáž zahájil arciděkan Miroslav Šimáček. Moudrými slovy účastníky přivítal a po uvedení následoval hudební program. Příjemným překvapením bylo vystoupení několika sólistek z Komorního pěveckého sboru ZUŠ v Neštěmicích (www.volny.cz/zus.nestemice). Překrásný zpěv dívek, který se nádherně nesl celým chrámem, doprovázela vedoucí - p. uč. Šímová. Vystoupení, které zajišťoval ředitel školy p. Beneš, zakončilo asi 5 dívek známými koledami. Na ně navázal hrou na dudy František Roubal, oblečen v chebském kroji: Nerodil se v Ústí n. L., na dudy se naučil hrát sám a jeho doplnění programu bylo velmi milé. Všem účastníkům patří dík. V neděli 2. 1. 05 v 16.00 bude výstava slavnostně zakončena. Doufejme, že příští rok bude účast početnější. Mgr. Marie Peterková)
u OTEVŘENÍ EVROPSKÉHO MLÁDEŽNICKÉHO PORTÁLU ‘EURODESK’ - v Ústí n. L. - Ve čtvrtek 9. 12. 04 ve 14.00. - YMCA v Ústí n. L. (Dominikánský klášter, Hradiště 4) - Internetový portál bude sloužit jako informační médium pro získávání a vyhledávání informací pro mladé lidi - kam za prací v Evropě, kde je dobré ubytování, kde nabízejí stáž či praxi pro studenty nebo kde se mohu spřátelit a vytvořit společnou mezinárodní výměnu mládeže atp. Přístupný bude regionálnímu zástupci Eurodesku, který na základě požadavků mladých lidí bude informace vyhledávat a získávat a zpětně mladé lidi informovat. Nachází se v sídle Křesťanského sdružení mladých lidí YMCA v Ústí n. L., Hradiště 4. Kdokoliv z mladých lidí může přijít a získat informace pro pobyt či cestu po Evropské unii zdarma. EURODESK má kontakty na sítě po celé Evropě a velice snadno můžeme zjistit jak to vypadá v Portu v Portugalsku či v Dublinu v Irsku nebo na jiném místě EU. Do sítě jsou zapojeny všechny členské státy - mají svou regionální síť ve své zemi. V ČR je zatím 10 regionálních partnerů. Ústí n. L. se stalo 10. místem regionálního zastoupení EURODESKU. Další podrobnější informace naleznete na: www.eurodesk.cz - Kontakt: Pavel Hušek jr. (capitaine@centrum.cz, 776-103 810)
u ČINOHERNÍ STUDIO OTEVŘENO - Poslední listopadový víkend bylo v Ústí sychravo. Kultura má však tu výhodu, že se může schovat. Někdy ani to nepomůže - jako to nepomohlo Činohernímu studiu v srpnu 2002, kdy bylo vyplaveno. Paradoxně až tato katastrofa vedla ke zlepšení komunikace divadla s vedením města. Hodně zásluhou primátora Gandaloviče, ale také zásluhou různých nadací, institucí, přátel a anonymních dárců, se podařilo na opravu a potřebnou rekonstrukci uvolnit a sehnat téměř 40 miliónů. Výsledek jsme mohli vidět poprvé na programu ‘Činoherní studio - otevřeno’. Kritika zazněla na hollywoodský charakter - tolik netypický pro estetiku ČS - úvodního pátečního večera pro slavné a další pozvané. V sobotu byl vrcholem programu koncert písničkáře Jiřího Schmitzera. Odpolední části programu nabídly po troškách dětem, sportovcům i básní milovným, čímž divadlo naznačilo značnější otevřenost své koncepce pro nadcházející sezóny. *** V lednovém programu nově otevřeného Činoherního studia si rozhodně nenechejte ujít první česky inscenovanou hru nositelky Nobelovy ceny za literaturu v r. 2004, rakouské autorky Elfriede Jelinek (ourworld.compuserve.com/homepages/elfriede) ‘Nemoc aneb moderní ženy’. Jelinek, narozená r. 1946 (jejím tatínkem byl Žid českého původu), začala publikovat koncem 60. let; od začátku byla ovlivněna rakouskou poválečnou experimentální literaturou (zejm. autory sdruženými do tzv. ‘Vídeňské skupiny’). Již od začátku své tvorby zaujala svéráznou prací s jazykem, jazykovými hříčkami, ironickým a parodickým reprodukováním jeho stereotypů a klišé v promluvách antihrdinů současnosti. Záměrně prezentuje černobílý provokativní pohled na postavení žen v moderní společnosti, přičemž vychází z hlavních postulátů postfeministické kritiky - faktu nerovnoprávného postavení žen a mužů a toho, že žena je objektem chtíče, resp. má problémy fixovat svůj subjekt (‘Slast’). Jelinek protestuje za použití mimořádně provokativních výpovědí, plných brutálního a obscénního sexu. Od 80. let se autorka, politicky vycházející z radikálně levicových pozic, podobně jako její starší souputník Thomas Bernhard, staví kriticky k rodnému Rakousku, zejména k jeho nevyrovnání se s nacistickou minulostí (‘Děti mrtvých’). Společnost vidí jako odlidštěnou masu hodnotově neutralizovaných občanů, kteří jsou pod politikou a obchodem řízeným tlakem novodobé mytologie médií. Režie dramatického textu ‘Nemoc aneb moderní ženy’ se ujala mladá režisérka Viktorie Čermáková. Hra je halucinací, zběsilým tokem do sebe uzavřeného lyrického textu s nelyrickými motivy, který v pozoruhodné míře reprezentuje 2 ze tří hlavních prubířů tvorby Jelienekové - kritiky postavení žen ve společnosti a kritiky mediální hantýrky. Hlavní postavy, dvě ženy (K. Raková, I. Kristeková) a dva muži (M. Matějka a S. Majer) si tento text rovnoměrně rozdělují. Redukovaný děj a jeho scénický doprovod - proměna dobře vyfiknutých postav středního stavu ve vojáky a psy (muži) a upírky, vysávající vlastní děti (ženy) souvisí sice s textem, avšak jakoby v posunutém úhlu, nezávisle na něm. Inscenačním příspěvkem je kritický apel na diváky v drsných invektivách a výzvách herců (aby si diváci uvědomili, že i oni jsou součástí systému, do kterého se na jevišti tepe). Tento 130 minut dlouhý očistec doporučujeme každému, kdo si myslí, že je nevinný. *** Na závěr mi dovolte, vážení čtenáři, přidat se k Elfriedě Jelinek s kritikou rakouské společnosti. V Rakousku jsem v podstatě nikdy pořádně nebyl, projížděl jsem jím však x-krát, a to mi stačilo. Kombinace takových zážitků jako průjezd nekonečnou noční Vídní, doprovázený nuceným poslechem šílené německé dechovky z autorádia, spaní ve dvou na otevřeném záchodě na sídlišti v Linzi, zoufalé stopování v dešti tamtéž ad. mně posloužily jako surový materiál pro následující báseň: Vídeň Úlisný had / Čistá děvka / Nablýskaná výloha germánské / Preciznosti, usedlosti / Rozplizlá až někam/ Švábská / noční / mrcha. Jarobal
u OD 1. LEDNA 2005 ZAČÍNÁ REALIZACE - projektů, které byly podpořeny Komunitní nadací (www.komunitninadace.cz) Euroregionu Labe (www.euroregion-labe.cz) v 8. otevřeném grantovém kole. V závěrečném hodnocení se o finanční prostředky ucházelo 47 projektů neziskových organizací působících či realizujících projekty v oblasti Euroregionu Labe, respektive na území bývalých okresů Děčín, Litoměřice, Teplice a Ústí n. L. Hodnotící komise se rozhodla podpořit 10 z nich v celkové částce 354.200,- Kč. ‘Oceněné projekty spadají do oblasti sociálních služeb, vzdělávání, životního prostředí a oblasti volných témat. Jejich realizátoři se zaměřují například na zlepšení života našich zdravotně postižených spoluobčanů, přicházejí s nabídkou volnočasových aktivit pro děti a mládež, usilují o spolupráci a posílení místního neziskového sektoru, zpřístupnění klášterní zahrady v centru města Ústí n. L. a na mnohé další obecně prospěšné aktivity.’ Uvedl Petr Veselý, grantový manažer nadace. V souvislosti s podpořenými projekty se nadace rozhodla formou výstavy prezentovat činnost neziskových organizací, jejichž projekty jsou realizovány v letošním roce. Výstava byla slavnostně zahájena ve středu 8.12. 04 a potrvá do konce ledna 05. Je instalována v prostorách Fakulty sociálně ekonomické UJEP. ‘Výstava představuje 21 projektů neziskových organizací, které byly nadací podpořeny a v současné době končí jejich realizace. Snahou je přiblížit veřejnosti aktivity neziskového sektoru v Euroregionu Labe a osvětlit činnost Komunitní nadace. Ta spočívá zejména v získávání finančních prostředků v okresech Ústí n. L., Děčín, Litoměřice a Teplice a jejich efektivním navracení do těchto komunit. Slovo komunitní v sobě zahrnuje i fakt, že Komunitní nadace se vymezuje podporou určitého území nikoliv podporou určité cílové skupiny, jak je to u většiny nadací…’, řekla Kateřina Niklová, manažerka pro vztah s dárci. info@komunitninadace.cz
u V TEPLICÍCH POKRAČUJÍ HUDEBNÍ SKLEPY - (sklepy.jpg - A to je dobře. Paní Iveta Lamačová se neohroženě pustila do pořádání další série koncertů, z nichž první 2 již proběhli v prosinci v Zámeckém klubu Regionálního muzea v Teplicích (www.muzeum-teplice.cz). Díky vstřícnému postoji muzea se tak v můžeme již ve čtvrtek 13. ledna vypravit na Jiřího Dědečka, v dalších měsících to pak bude Václav Koubek, Jan Burian atd. Pravidelný koncert jednou do měsíce se může stát dobrou tradicí. Věřme tedy, že návštěvnost bude hojná a vše nezkrachuje na ubohé maličkosti, jako jsou peníze. zddr@volny.cz ,br> u CO DĚLAJÍ VÝTVARNÍCI - - Ateliér fotografie (fuud.ujep.cz/foto) při Fakultě užitého umění (fuud.ujep.cz) UJEP slavil ke konci listopadu své 10té narozeniny. Výstavou v prostorách bývalé pošty, která přináleží muzeu, katalogem k ní vydaným, večírkem a prezentací českých a slovenských vysokoškolských oborů fotografických, nebo institucí, spojených se současnou fotografií. Vedoucí ateliéru Pavel Baňka (foto) a teoretik Michal Koleček se shodují na tom, že práce studentů domácího ateliéru fotografie více než je v ČR zvykem akcentují polohu tzv. výtvarné fotografie, která prostý dokumentární přenos přesahuje a bere si hodně k srdci výsledky současného výtvarného umění. Zmiňují i značný kontakt studentů s novými médii, umožněný především existencí nově založeného Ateliéru digitálních médií (fuud.ujep.cz/digi). Při prezentaci studentských prací z ostatních škol bylo možné vidět některé rysy nastupující akademické fotografické estetiky. Hádám na příklon k okrajovému, marginálnímu, tomu, co ještě nebylo zobrazeno, popř. hledání nových možností, jak zobrazovat. Uplatňování strategií postprodukce, subverze mainstreamových - komerčních fotografií na zakázku. Zdá se však, že pomalu mizí chlad a emocionální odstup nebo naopak akcentace groteskna, kterými byly postmodernistické ‘přepisovací’ přístupy dosud doprovázeny. Jakoby nastupovala nová citlivost, melancholický pocit ztráty v současném světě, a zároveň z této opuštěnosti plynoucí vzmach k dospělým krokům, vedoucím ke snaze zjednat si prozatímní místo na půdě, která se boří pod nohama.
* Začátkem prosince končila v muzeu výstava, pořádaná Galerií Emila Filly. Němec Karsten Bott postavil ve 2 místnostech ve 2. patře lávku, ze které si návštěvník mohl prohlížet nakupení předmětů na podlaze a částečně i na stěnách. Expozice působila zvláštní výpovědní hodnotou právě v prostředí muzea. V prvním plánu byla totiž určitým přehodnocením principu muzealizace dnes, kdy Předměty a Historie mizí. Kritika staro- a pořádkumilovnictví dostala jemnější obrysy tehdy, uvědomil-li si divák, že předměty nejsou nakupeny nahodile, nýbrž podle logiky metafory a mentonymie (podobnosti významem a tvarem). Chaos dat tak je v Bottem navrhovaném pořádku tříděn nikoli na základě linearity času a funkce (princip historie a muzea), nýbrž na základě poetického kutilství (princip umění). Kromě toho všeho bylo nanejvýš zábavné zastavovat se u samotných vybraných věcí (převažovaly užitné předměty, ale např. i časopisy s typickou germánskou a starogermánskou estetikou). Zařazení náhodně a narychlo sehnaných českých předmětů a materiálů ‘tady a teď’ (volební letáky, magazín pro ženy atd.) bylo podle mě nadbytečné a narušovalo jinak vytříbenou koncepci výstavy.
* V listopadu a prosinci vystavovala v galerii Raketa MgA. Lucie Peroutková (environment.ffa.vutbr.cz/lucie) svou diplomovou práci, velkou neónovou tabuli se sérií fotografických záznamů lapaček odpadu ve dřezu. Jejich snímáním, multiplikací a zařazením do tabulky autorka původní ošklivost, kterou vzbuzují, přeměnila v estetickou působivost. Podobný princip ‘zrušení hnusu’, se kterým máme konkrétní objekt spojen, a jeho nahrazení zalíbením, s nímž jsme zvyklí se dívat na umělecká díla, využila Peroutková i v další, simultánně probíhající výstavě ‘rozplizlé bez okrajů’ v Galerii Josefa Sudka na pražském Úvoze: na 21ti barevných fotografiích sledovala pohyb a postupné mizení sliny na vodní hladině, odrážející okolní prostředí. Autorka absolvovala v brněnském Ateliéru environmentu, žije v Praze, před několika lety studovala i v Ústí n. L. v Ateliéru textilní tvorby a s ústeckým výtvarným okruhem je stále v kontaktu. Jarobal
u PŘEDSTAVUJI ÚSTECKÉ GALERIE (2. část) - - Dalším místem, kde si mohou Ústečané prohlížet výtvarná díla je galerie Globus (současně spojena s cestovní agenturou) se sídlem v ulici Velká Hradební č. 39, nedaleko Severočeské vědecké knihovny. Otevřela a věnuje se jí paní Alena Trefilová (*1945). Od r. 1947 žije v Ústí, vystudovala Obchodní akademii, několik let pracovala jako účetní, ale rozhodující pro ni byl přestup do podniku Dílo se sídlem v Hrnčířské ulici, který patřil Českému fondu výtvarného umění. Nastoupila v r. 1974 a působila v něm až do závěru v r. 1991. Po jeho ukončení prošla rekvalifikací a začala samostatně podnikat v účtařině. Měla neobyčejně zkušenosti z praxe v Díle - jednalo se o zakázkovou spolupráci s výtvarníky. Prošla tehdy 2letým studiem výtvarného umění pod vedením známého odborníka prof. Františka Dvořáka. Studium zakončila zkouškami. Po určité době se rozhodla opět se věnovat výtvarnému umění - stýskalo se jí. Otevřela si proto galerii. Tato práce je pro ni velkou zálibu, téměř 30 let získávala v tomto oboru zkušenosti.Je podle ní úžasně zajímavá, plně se jí věnuje. Setkává se, jako v minulosti, se zajímavými lidmi. K vedení galerie a cestovní agentury jí pomáhají získané zkušenosti, ať už účetní či v právních vztazích, tak i zkušeností, kdy bývala u zrodů uměleckých děl a umělce poznávala po stránce lidské i pracovní. Byla svědkem spolupráce výtvarníků s architekty a podnik Dílo to umožňoval. Chtěla by úroveň galerie udržet na vysoce profesionální úrovni. Město nemůže být bez galerie, ta centrum vždy oživuje, stejně tak jako knižní prodejna. V centru by měli bydlet lidé, tím by se prostředí zlepšovalo. V galerii představuje hlavně severočeské, ale i jiné umělce. Nedávno to byl malíř a sochař Jaroslav Vlček (foto), který se narodil r. 1946 ve Velkém Březně a nyní žije v Chlumci u Chabařovic. Je členem Unie výtvarných umělců ČR a rovněž i výtvarné skupiny SPOLU (www.spolu.cz-online.com). Měl už řadu samostatných výstav u nás i v USA. Galerie Globus připravuje další seznámení s obrazy našich umělců. Mgr. Marie Peterková
u PANDORA A FILÉ V CIRCUSU - Pod taktovkou šéfrataktorek Báry Řebíkové, Venduly Bínové a Kateřiny Toškové se v pondělí 6. prosince v klubu Circus konal zábavný večer, spojený se křtem studentských časopisů, vycházejících na půdě Pedagogické fakulty FILÉ a PANDORA. Bohemisté připravili tzv. retro-pásmo, sérii komediálních výstupů, reminiscencí televizních pořadů za totality, ale i po ní. Zvláště zábavná byla parafráze známého pořadu ‘Možná přijde i Luděk Marks’. Jako host se blýskl amatérský divadelní soubor ‘Zrakoplav’ s pohádkou o tom, jak si babička a dědeček dávali přednost v tom, koho si vezme smrtka do hrobu první. Hlavní postavy hrály loutky sestrojené z kuřat a brambor. Když na konci smrtka rozcupovala dědečka i babičku najednou, herci se jali, s euforií z úspěšně zvládnutého kusu, rozdávat kusy grilovaného kuřátka s chlebem a okurkou. Potom přečetli ze své tvorby autoři, zastoupení v obou periodikách (největší ohlas zaznamenal mladými intelektuály tolik oblíbený Radek Hásek). Výborně se své pozice ujal i DJ Jiří, rezident Severočeské Vědecké Knihovny. Jarobal
u MIREK BROUM BAND - - (www.mirekbroum.com) se jmenovala ta formace, co zlobila v Božáku začátkem prosince a šlo o synovce známého basáka Olympiku Milana Brouma. Toto nebezpečné komando vystoupilo poprvé 31. VII. 03 a kromě již jmenovaného ho tvoří ještě basák DJ Murphy a bubeník JFF, též zvaný Fido nebo Modrák. A naplňujou zase jednou tu poučku, že ve třech se dá udělat PĚKNEJ bordel. (To platí už od Hendrixe - a jak je vidět, furt.) Byli jsme nadšeni, protože jsme měli dojem, že je o 10 let nižší letopočet a do Teplic konečně dorazila Nirvana!! Alenku to vyhnalo do druhý místnosti. Podlehla dojmu, že se bortí zdi. A demáč, kterej je tč. k dispozici, tento dojem neshazuje. Pochválil jsem je za ‘špinavej zvuk’ a oni řekli ‘No, snažili jsme se…’ Tak Míro - vydrž! A doufám, že si za pár let nevystřelíš mozek z hlavy. (pic)
u ČTEME A DOPORUČUJEME - Držím v ruce malou knížečku veršů do básnířky Libuše Svobodové (www.svkul.cz/sks/autori.html) z Roudnice n. L. Je to už její 3 dílko, které vyslala k nám - milovníkům poezie. Sbírka básní ‘Všechny hvězdy pro Vás’ je vyznáním lásky k životu, čerpá hlavně ze svých prožitků, hledá sílu v přírodě. Líbí se mi její něžná vyjádření. V doslovu se L. Muška zastavil u ryzího člověčenství, které je pro její básně příznačné. Láska, pokora, city - myšlenky, které jsou nám blízké a vedou k zamyšlení. I tuto sbírku citlivě doplňují ilustrace JUDr. Ondřeje Růžičky. Příjemné propojení slov a jemných kreseb. Jedna báseň z celé sbírky jako poselství. Před branou: Možná že na zemi / někde je ráj / člověk jej stále hledá / jak věčný poutník před branou / naději z růží ustlanou / kdo ví / možná že snadnější je nelehké / hledání / než poznat jej / a pak / být z něho vyhnáni. Seznámení s autorkou: L. Svobodová (*6. 4. 1939 v Haraticích v Jizerských horách, kraj Liberec) Zde žila do r. 1987. Jako absolventka Ekonomické školy v Liberci pracovala v administrativě, delší dobu jako matrikářka a vedoucí kulturního zařízení. První básně publikovala v časopise Proměny. Od r. 1988 žije v Roudnici n. L. Více se věnuje literární tvorbě. V Deníku Litoměřicka publikovala básně, drobné fejetony a literární recenze. Patří k zakládajícím členům Modrého literárního klubu v Litoměřicích. Od r. 2002 je členkou Severočeského klubu spisovatelů v Ústí n. L. Básnická sbírka (2003), Šeptáno do noci (leden 2004), Všechny hvězdy pro Vás (říjen 2004) Mgr. Marie Peterková
u PÁRAL SE S NÁMA NĚKDY PÁRAL? - - V rámci tvz. Páralových dnů do Ústí dorazil také sám Vladimír Páral osobně. Spisovatel (* 10. 8. 1932 v Praze), známý svým působením v Ústí n. L. (výzkumný pracovník, směnový mistr nebo patentový chemik v útvaru vědecko-technických a ekonomických informací). Zde se také odehrávají 3 z filmů (dohromady 8) natočených dle jeho předlohy. Údajně nejpovedenější Soukromou vichřici (1967) a dle mýho soudu víceméně blbej a prorežimní kousek Mladý muž a bílá velryba (1978, kniha OK) letos doplnil ‘román červených a modrých’ Milenci a vrazi. Ostatně rozhovor s režisérem Viktorem Polesným, s Ústím spjatým díky Činohernímu studiu, jste si v NÚP mohli přečíst už dříve (???). O jeho, dle mého názoru, výtečném zpracování ale jinde, popř. jindy. Severočeská vědecká knihovna pozvala Ing. Párala (pod prvním kusem Šest pekelných nocí podepsán jako Jan Laban) do budovy v ul. W. Churchilla 29. 11. 04 na společnou besedu. 30. 11. 04 od 20 h pak bylo v kině Hraničář možno zhlédnout světovou premiéru Milenců. Osobně si tohoto setkání vážím a děkuju za něj - ruku na srdce (nebo kam chcete), jak často máte možnost se s někým takovým potkat? Upřímně, možná větší prostor bych na místo představování autorova díla vč. výčtu jeho překladů (11 titulů do 13 jazyků, nejvíc překládaný Katapult, 5 načteno pro oddělení nevidomých) dal jemu samotnému, resp. posluchačům. Samozřejmě i na to došlo, jen toho času se dalo nastřádat víc. Tím nijak neshazuji snahu paní Opravilové a pana ředitele Brožka, kterých si vážím a oceňuji jejich aktivity. Od inženýra chemie (VŠ chemicko-technologická Pardubice, 1950) jsme se mj. dozvěděli, že považuje jakýkoliv film za umění, vč. těch připitomělých a že vždycky stojí za to jít do kina. On na pivo v 60. letech chodil do střekovské restaurace ‘U Lípy’, o čemž se mj. zmiňuje v Soukromé vichřici (např. pivo za 1.40,- Kč). ‘Liberec jsem měl rád a bylo to první místo, kde jsem působil’, zmíní na adresu tamního ročního zaměstnání v podobě vývojového technika a vedoucího výzkumného oddělení. Osobně mě zaujal názor ‘pouze hlupáci a mrtvoly nemění své názory’ týkající se právě změny jeho názoru na svou tzv. nej knihu (z Milenců přešel na Katapult). Po přípitku a před následným podepisováním své tvorby ještě řekl: ‘Omlouvám se, že můj výkon není nejlepší, nejsem totiž úplně v kondici’, čímž potvrdil zřejmě nejen mojí domněnku o jeho mírné popletenosti, resp. zamotávání se do vět, odbočování od, řekněme, tématu apod. Ostatně kdo tenhle problém občas nemá, že? Rádi jsme vás viděli, pane Páral, přijeďte zas! Emilio + foto (další na www.maudcaffe.net)
u PONURÝ UL NÁDRAŽÍ - - kolem Bohemky - Hradební. OKS (NÁRODNÍ DŮM). V Circusu hrajou - 123…! Já ale mířím o patro vejš. Premedikace U Šťastnýho vlka (Mínusáci Stotřiadvacaťáci mě tam ostatně brzo vyhmatávaj). Ale už: kulturní stánek praská ve švech (všech) a začíná 7. VLNA (www.sedmavlna.wz.cz). Prej název podle filmu ‘Butterfly’ (= ‘Motýlek’, aby si zas Jeskyně nestěžovala, že jsem netolerantní ke kosmopolitně nevinnejm). Řežou do toho jak ty příslovečný neslyšící do velkejch dveří. Ale kde je psáno, že takto postižení nemůžou bušit dobře? Tady to teda (psáno) nebude. Sice mě trochu vyděsili a zahnali pro jistotu k baru, ale na mě nehleďte - holt starší člověk - mladí vpřed (jenže kde je - hehe - to ‘vpředu’, že?) - a bubeník na to, že má asi 40 kg i s botama, vyvádí jak splašená lokotka. Minipauza a… - plešatá mánička, hardrockovej táta-máma Matejčík přivádí na přetřes svůj zmrtvejchvstalej MOTORBAND (www.motorband.wz.cz) se stále ještě jakonovým zpěvákem Pepou Šutarou (foto). Jedou pecky z alba, co snad vyjde za tejden. A sem tam samozřejmě i sáhnou dozadu. Pepovi se hlasově nedá moc vytknout a na svý pódiový image pracuje pod vedením Matejčíka zdařile (prej ještě zhubnout - to se podívejme! - ale v novém klipu mu to teda v tomhle neusnadnili - to bych režiséra a kameramana na jejich místě žaloval - tam z něj totiž udělali hrocha). Motorband jede skoro hodinu a spokojenost je všeobecná. A pak už Velký Kamil, Široký Michal a Kožohlavý Ota, čili BSP. Ani tady nejsou zapotřebí námitky, jenom už je to tak trochu klišé, už by to chtělo NĚC-C-CO… ale já nevím, co. Oni to třeba vědí. A třeba to zanedlouho předvedou. Přál bych si to. Byl to pěknej večer. Pro mě vyhrála motorová banda. Vo prsa. Tak aby nezpychli. Protože to je ta zdravá soutěž. Naštěstí ne socialistická. Yarda Pichlík
u DVA DNY POD JEDNOU STŘECHOU (P1S) Národního domu (UL) - - bylo možno strávit v pátek 10. a sobotu 11. 12. l. r. Teda pokud vás zaujala hudba vystupujících těles, příp. benefiční charakter celé akce - tzn. možná pomoc dětským domovům (DD). Pro ně pořadatelé, tentokrát krom občanského sdružení Modrá kola (www.modrakola.cz), i Kult a klub Circus, připravila - ostatně jako každý rok - dětské odpoledne plné soutěží a zábavy (jak pevně doufám, alébrž moje neúčast). Výtěžek z celého festivalu byl dle dostupných informací znám již dřív, což znamená, že na realizaci sobotního odpoledne připadlo 6.000,- Kč. K tomu letos přijde zatím blíže neurčená částka na podporu DD. Každopádně loňský pátý ročník zahájila místo partičky ‘Vařící s Kubou’ experimentální alternativně-industriální úderka Vlčáci, aneb Ondra Suchý (ex Kennedyho boty) za basou, Vojta Vágner (Tschikuna) na bicí doprovázená hrnec míchajícím a do mikrofonu všechno-možný-a-nemožný-mektajícím Bochym (dříve také moderátor P1S). Trochu (víc) psycho, ale jako záskok proč (to) ne (zkusit). Čas okolo 21. h a teď si představte, že vás čekají ještě 3 tzv. regulérní kapely, přičemž 1 hraje +- hodinu a prostoje mezi jednotlivými sou cca 45 minut! Z toho se dá jednoduše vyvodit, že dost z nás bylo vzhledem k trvání tzv. společensky unaveno poměrně brzo, čímž se zároveň snižuje návštěvnost (přičemž se zároveň zvyšuje vaše možná otupělost) pozdějších souborů, páč domu se přece taky někdy musí… Dál mne překvapil vcelku slušnej bordel na parketu charakteru plastového (kelímky od piva + tácky od jídla zde podávaného). No fuj, vy! Zároveň si vybavuju předchozí ročníky (loňský je z obliga) - výrazně jiný to nebejvalo… V Metru se nejeden návštěvník dětského dne otřel o nevhodnost prostory, v Kulťasu to zas bejvalo takový víceméně putykózní… Tím nechci shazovat práci partičky kolem Johnnyho Kokose a Marťana Palaščáka (Modrá kola, foto), jistě o tom mají svých představ. (I když těžko si nevzpomenout, jak Kokos kdysi ‘zazdil’ Vypsanou fiXu hrající až po všech možných ‘lokálkách’ nad ránem, před sebou ještě cestu do Pardubic…). Možný výčet negativ doplním o můj osobní pocit: ňák mi to tu v pátek 10. 12. nesedlo, ňák tu ten obláček klídku a pohody moc nevisel. Přeskočim ‘divný typy’, kerý ať si choděj, kam chtěj, hlavně ať moc nepruděj a dostávám se k možným plus akce. Mlaďoši Vokokos (že-by Kokosovy koně?) z Prahy produkují reggae-ska (dle mýho) klasickýho střihu, nic extra novýho pod sluncem Marleyovým. Náčko sklidili úspěch (v tenhle čas se ani není moc čemu divit). V houpavě skákavym rytmu pokračujem stále známější plzeňskou partičkou Tleskač. Má v Ústí podle všeho už slušnou základnu - dohromady tu byla 3x a pokaždé na benefiční akci (+ Pírův fest v ND 03, Útulek fest 04) - to se málokomu povede… ‘Ska z Česka’, aneb doporučuje se jejich stejnojmenná deska. Z Circusu, kde to později rozbalili Turtlesquad DJs (breakbeat UL-Pha, aneb znáte ze Střekovské mumie apod.), se přesouvám z5 nahoru na finišující Létající koberec. Neznělo to vůbec zle (že by exoetno?), naopak, ale víc vám k tomu bohužel nepovim (alébrž únava materiálu…). Návštěvnost se v pátek vyhoupla ke 300 platících, v sobotu pak na cca 200, přičemž ‘Dětský den plný soutěží, zábavy a dárků’ nalákal +- 60 klientů dětských domovů a ústavů sociální péče. O sobotním programu s Jazzbandou, Znouzectností a Tam Tam Orchestra referuje kolega Johny Mistr. Sejdeme-li se POD JEDNOU STŘECHOU i příští rok, v což pevně doufám, pak doporučuju zpřehlednit charakter celé akce a zamyslet se trochu nad dramaturgií a organizací. Držim palce a děkuju. Emilio + foto (další na www.maudcaffe.net)
u POD JEDNOU STŘECHOU - - sobota - K psaní tohoto článečku sem se dostal tak trochu náhodou. Šel sem do Nároďáku v sobotu jen proto, abych dal Emilíovi, tomu syčákovi, nějaký cédéčka, ale jelikož tam v osum ještě nebyl, tak sem zapadl do Circusu, kde se právě rozjížděla (v rámci projektu) hip hop night a dal si nějaký to pivko. Když sem mu nakonec volal, sdělil mi suše, že tam toho dne nebude a že mám o sobotním programu něco napsat. Vše začalo už v pátek a pokračovalo to sobotním dopoledním programem (pro děti z DDM na Severní Terase), který obsahoval různé hry o ceny, jako například Superstar atp. Všichni se u toho prý výtečně bavili, a to je dobře. Večír pak následoval program pro ‘dospělé’, kdy se postupně měly představit kapely v pořadí Jazzbanda, Tam Tam Orchestra a hvězdná Znouzecnost. Já se bohužel o psaní článku dozvěděl až příliš pozdě, a tak jsem nestihl Jazzbandu. Je to jistě škoda, neb jazz je muzika dobrá a když mám náladu, tak si jej rád poslechnu, ale jen na živo, jelikož jinak to podle mě nemá smysl. Do sálu Národního domu sem se tedy dostavil až na Tam Tam Orchestru, když jsem před tím překonal vstup (u kterého seděli kucí z Daytian) a přes uzavřený bar a výčep (který byl opět umístěn v předsálí napravo u okna, kde se tak neocenitelně osvědčil při nedávné barevné planetě). Tam Tam Orchestra se skládala ze 2 bubeníků, který se variabilně střídali na bicích a bongách, kytaristy, basáka, pak tam byl taky tušim že klarinet a samozřejmě flétnistka a zpěvačka, která byla krom všeho i velice pěkná. Hudba jako taková byla opravdu vynikající a lid se brzo naladil na stejnou vlnu, a tak nějak se vlnil do rytmů samby a rumby a já si všiml, že některé slečny zde dokonce zúročily hodiny tanečních, které absolvovaly, dle mého názoru a dle jejich ladných pohybů, na výbornou. Krásný to pohled. Dostávalo to grády. I zpěvačka na pódiu se vlnila a její sametový hlásek byl příjemně doplňován zpěvem bongisty aj kytaristy a vše dávalo takový jako smysl. Vydržel sem do konce jejich produkce. Pak nastala pauza na výměnu bicích, a tak a to byla i pauzička na pivo. Když sem se po nějakým tom pivku (který stálo 20, a tak sem ho musel pít rychle) vrátil v plnym proudu, už to do rozjařených mozků posluchačů prala Znouzecnost. Hráli ve 4 bez ženy a hráli dobře. Byli takový tvrdší a hráli mi přesně do noty. Dostalo se i na Bylo nebylo a lidi byli zpocený, dokonce i ti, co si nechali bundy v šatně u požárníka, nebo co to bylo za šajbu, co tam stál u šatny a rozmrzele se díval oprýmkován 3 hvězdičkami na každém rameni. Nakonec bylo takový dusno, že sem musel vypadnout na vzduch. Tam sem se bavil s nějakou obdivovatelkou Emília, a tak jí tímto zdravím a snad ještě někdy pokecáme. Mimochodem - to s těma kozama sem zkoušel a spíš se to holkám nelíbilo. Celý podařený večer sem zakončil v biliáru a celý rozjařený jel domu. Na to, že sem šel jenom vrátit cédéčka to nebylo špatný. johny.mistr@seznam.cz
u FILM ‘SNOWBOARĎÁCI’ - - Šel jsem samozřejmě s obavama. (Kdo nad 25 by nešel!) Byl jsem po dlouhý době překvapenej českým filmem, kterej sice nemá ambice velkýho umění, ale fakt pobaví (a neurazí), má spád, VYNIKAJÍCÍ HUDBU, dobře vybraný týpky a prostě suma sumárum NEJNI BLBEJ, což je zlatý. Dokonce ani ta Lucie Vondráčková mi v něm nevadila - a to se teď zpětně divím, co jsem to zrovna napsal - ale musím i po druhým pohledu jen potvrdit, že je to pravda. (Říkám-li ovšem ‘nevadila’, myslím opravdu JEN ‘nevadila’ - i když byla dřevěná - ale to tyhle holky bejvaj i mimo film, takže vlastně dobře…) Byli ovšem jiní, kteří NEJEN nevadili(y). Třeba oba představitelé ústředních jelimanů, Vojtěch Kotek a Jiří Mádl. Ester Geislerová, Jiří Langmajer, Valerie Zawadská… a jiní(é). Co na tom, že některé gagy člověk prostě musel tušit minutu dopředu - musíme si uvědomit, že dorostlo nové publikum, zase o nějakou tu generaci mladší… no a oni prostě ještě nemají všechny ty fóry okoukaný, takže k tomu přistupujou zcela nevinně - no a když je to teda pro ně , tak je to v pořádku. A baví-li se k tomu ještě i našinec, tak to už je fakt na pováženou - buď už jsem jako dítě, nebo je to fakt tak dobrý. (Kterou variantu si, myslíte, vyberu?) Na tiskovku jsem nešel - nevěděl jsem, na co bych se ptal - všechno bylo celkem jasný a nic mě netrápilo. A pak jsem dostal soundtrack. A ten doporučuju. Bárta, Dyk - dobře, dobře. A ta agresivní zpěvačka, něco jako Gwen z No Doubt, když ji píchne vosa do prdele, to je prosím Lenka Dusilová. Neskutečnej zvuk. Dusání, bušení, destrukce sjezdovky. K jízdě na snowboardu snad složeno během autorova (Mirek Chyška) sjezdu. Režisér - Karel Janák, abych nezapomněl. Debut. Tak musíme číhat, co příště. Yarda Pichlík
u The BOOM, SHAKE THE ROOM! - - Co si budem namlouvat, je to tradice a v podstatě to asi jiný, než dobrý už bejt nemůže. Koncert The Boom Beatles Revival & Orchestra k Vánocům prostě patří, stejně jako např. Vánoční trhy, popř. prodej kaprů na Míráku apod. Jeho už XIV. pokračovaní se těšilo tak velké oblibě, že lístky (100,- Kč) byly snad víc než týden beznadějně vyprodány. Přemýšlet o větších prostorách se také dá, ale i to už ústečtí George-John-Paul-Ringo zkoušeli (Corso, Kulturní dům) a ústecký Národní dům z toho vždy vyšel jako absolutní vítěz. Víte, kam jdete a co, resp. kdo vás tam asi tak může čekat. V sobotu 18. prosince 04 to krom haldy známých, z nichž mnohé člověk za celý rok vidí pomalu jenom tady (někteří přifrčí právě kvůli tomuto jedinému večeru!), parádní atmosféry, která je pro Vánoční Boom rovněž příznačná, byli pozvaní hosté v pořadí: Dívčí sixties od Prahy jménem Gapa = 4 slušivý ‘dračice’, pro něž krom známých Beatles songů nebyl v závěru problém vystřihnout metalózní hymny ‘Breaking The Law’ (Judas Priest) a ‘Highway To Hell’ (AC/DC). Výtečná zahřejvačka! Že budou Lidoví léčitelé (prapůvod - skupina Konik) asi prdel, sem tak jako zlehka pochopil z povídání s jeho členem a ředitelem Činoherního studia (ostatně kapelu tvoří právě lidi okolo Činoheráku), J. Achabem Haidlerem. Nezklamal(i)! Nejdřív nám sice nebylo jasný, na co tam Achab hraje, páč stál bokem a popíjel lahváč, ale jakmile přistoupil k mikrofonu, nebylo pochyb, že tu před námi stojí nejen herecký, ale i pěvecky-recitační talent… Za bicíma Vojta ‘Vizír’ Vágner (Tschikuna, ex Jazztaurace) sedící-místy-stojící-tempa-měnící, basa vrtošivý Ondra Suchý (Vlčáci, ex Kennedyho boty), kytara umírněnější Pepa Kadeřábek, zpěv (a někdy kytara, i když těžko odhadnout, esli zapnutá…) Franta Marek. ‘Čistě jen a jen pro tuto příležitost nacvičeny skladby Yellow Submarine (Žlutá ponorka/Nijja Tachttanitt - v české a hebrejské verzi - odzpíval vzácný host J. A. Haidler), All Together Now, 64 , She Loves You od milovaných The Beatles a Hello I Love You (Ahoj, mám tě rád) od The Doors - vše s českými texty’, přikládá Vizír info k L. L. spolu s: ‘Základ stylu tvoří expresivní kytarový lo-fi noise spolu s punkovou až HC rytmikou a texty jak autorské (Franta, Pepa), tak převzaté - F. Gellner, T. R. Field, K. J. Erben, F. Halas. Témata jdou od třídního boje až po expresi hodně temných zákoutí duše vnímavého pozorovatele marného lidského hemžení, zabalené do posluchačsky atraktivního obalu z fekálií a jiných lahůdek J. V nejbližší době (zima 2005) se chystáme nahrát desku a vyjet na s ní spojené promoturné po klubech...’ Následovaly další šlehy a vcelku brzký odchod: ostatně, všeho dobrého poskromnu, ať se těšíme na příště! Formany zaskočili chlapíci z Hanuman, alternativní partičky okolem Davida Bendela, na basu opět s Ondrou Suchym (záskok za Karla Beneše?). Veselý i ponuřejší, jak to prostě Hanuman umí, navíc s velkou dávkou energie podaný. S hodinou, při které se vám na TV obrazovkách někdy objeví hvězdička, spustili Boom svůj bezkonkurenční vánoční repertoár. Pavel ‘Nepič’ Nepivoda střídající kytaru a zpěv s klavírem, Hynek Verner u škopků a tušim jednou u kláves, Martin Čmuchař na basu/hlas a Tomáš Homolka kytaru/vokál. Tentokrát všichni, včetně 12ti Boomgirls + Boomstrings, Boombrass, zkrátka hostů v čele s Martinem Bechynským (klávesy), Tomášem Portem (perkuse) a Veronikou Syrovátkovou (flétna) v červených trikotech. Akurát Honza Brambůrek s taktovkou v ruce nedorazil, škoda. I vyskytly se menší technické problémy, čemu se ale divit v tak velkém obsazení nástrojů (+ např. violino, cello, roh, housle, sága, trubky). Náladička v sále si ani tentokrát nezadala nic s předchozími ročníky, tj. naprostá pohoda, vlídné tváře a úsměvy na straně posluchačské i muzikantské. Sám Janni Vorlíček z Ústeckýho týdeníku se vyjádřil ve smyslu, že tohle si napíše sám, takovej z toho má pěknej pocit. I když, upřímně řečeno, tváře naší broučí čtverky mi místy přišly kapku starostlivý a ne tak uvolněný. Ale víme, dát tohle celý dohromady asi taky nejni žádnej med… Nechyběly zapalovače a v samém závěru i prskavky, přidávalo se až do ranních hodin a věřim, že bejt to jenom na muzikantech, hrajou tam až do neděle… Stejně jako by tam asi řádila Gabča od Hynka, to malý parádní stvoření, kerý se krom tancování a roztleskávání na pódiu občas přivinulo k muzikantským nohou, popř. šlo řádit dolu mezi lid. Zajímá-li vás pohled našeho novozélandského kamaráda Grega, čtete dál (nebo výše), čímžto zároveň zahajujem ‘No. 1 of english lessons for our readers’. A ještě vzkaz pro potencionální sponzory (nejvíc město UL): podpořit Vánoční Boom se vskutku vyplatí, krom log na plakátech a na místě, vám ještě budou stále dokola vysílat na plátno, řeknou vás do mikrofonu a ještě vám osobně poděkují! A co na to Nepič?: ‘Všichni z orchestru máme pocit, že ten letošní koncert byl doposud nejlepší, atmosférou na pódiu i mezi posluchačema, ale i hudebně a zvukově. Prostě sme si to všichni náramně užili.’ Už teď se těšim na prosinec, juchůůů, jupííí… Emilio + foto (další na www.maudcaffe.net)
Playlist: The End, I Am The Walrus, Penny Lane, I Me Mine, The Long and Winding, Because, Let It Be, Across The Universe, All You Need Is Love, Eleanor Rigby, Back In The USSR, Come Together, Lucy In The Sky…, While My Guitar Gently…, For No One, Obladi-Oblada, The Magical Mystery Tour, Yellow Submarine, Strawberry Fields Forever, Something, Yesterday, Jealous Guy, Got To Get You Into My, Sgt. Pepper Reprise, A Day In The Life, Imagine, Here Come The Sun, Good Night, My Sweet Lord, Hey Jude, Golden Slumbers - The End, Happy X-mass, Give Peace A Chance…
u STŘEKOVSKÁ MUMIE (4-9-04) - - Pokračování z listopadového čísla - Hlavní tahák pro teenagers zo Slovenska ve složení Ego, Rytmus a DJ Anežka (E. R. A.) jsem viděla na živo už po několikáté - koncerty jsou až na maličkosti neměnné - ‘vy povietě Česko, my Slovensko’. Tahle SK sqadra podepsala na konci května smlouvu s vydavatelstvím Sony Music, aby pod tímto gigantem mohli na začátku října vydat novou placku a aby zabránili nelegálnímu rozšiřování jejich produkce po internetu. Heh. Kolik z Vás si je doma vypálilo? J S Kontrafakt se můžete den co den potkávat i na stanici Óčko s videoklipem Dává mi. Je to paradox, že kapela slovenského původu má více ‘fanůšikov’ v Čechách. Jedinou odpověď můžeme dát a tím je jazyk. Spousta posluchačů slovenského hip hopu se Vám přizná, že mají rádi řeč, která patří jinému území a které hlavně rozumí. Barevnost tónů, ale i po verbální stránce láká nové a nové uši a co si budeme povídat, slovanské jazyky jsou prostě krásné. ‘Počachrať cikulu’, no není to krásný výrazJJ? A zatím, co jsme měli ruky hore a pohupovali se v kyčlích, nahoře hráli Uragan Andrew s Raggae Orthodox. Nepřišli jsme o hity ‘Everybody dohromady’, ‘Benga přijedou’ a ani o tu maxi příjemnou atmosféru, která prolínala všechno a všechny. Rastafara. Al Yaman (www.al-yaman.cz) - o tuhle česko-jemenskou kapelu jsem z hodně velké části přišla. Byli jediní, které jsem na Střekovské mumii neznala na živo. Ale ten kousek času (věnujíc se jim) mě přesvědčil o tom, že propojení elektroniky (perkuse, samply) s hudebními kořeny arabského světa, není jen tak. Charismatická zpěvačka s křišťálovým hlasem Ashwaq Abdulla Kulaib, kterou máte s Al Yaman možnost slyšet, Vás během exhibice přivede do emotivního transu, stejně jako třeba Natasha Atlas z TGU. Etno-pocitová reakce v těle J Ohohoohooo. Ale důvod nepřítomnosti na Al yaman? Přece TATA BOJS (www.tatabojs.cz) - pamatujete si Mardošu, Milana Caise a spol. v písničce ‘Jaro’, která na nás vyskakovala pravidelně z rádií a hudebních pořadů ČT jako třeba ‘60’? Tak takové časy opravdu skončily. Od té doby se dost změnilo. Nejen, že formaci opustil jeden z členů a nový ho nahradil a k němu přibyla i Klára Nemravová (vokál DJ Katchy v seskupení Da Babas), ale hlavně hudba nabrala futuristické obrátky. Neproduktivnější člen, Milan Cais (bicí, zpěv), jehož výtvarné práce potkáváme i v pražském metru nebo ulicích, si pohrává i s dekorací koncertů Tata Bojs, takže stříbrné oblečky a music future design nemůže být překvapením. Čas na to na Mumii sice nezbyl, ale na propagaci jejich nové desky - Nanoalbum vydané u Warner Brothers - jo. Geometricky poskládané texty a slovní Mardošovy myšlenkové asociace vůči Elišce a ostatním web členům pochopil jen malý okruh lidí, proto kdo nerozuměl, nechť se mrkne na jejich www, které rozhodně už jen díky net designu stojí za to. A co roztrhalo mě? No rozhodně na českou kapelu neskutečně dobrý zvuk, ale jak víme, chlapíci jsou na to zvyklí. Péťa Hošek z Plexis aka Mucho, Baltazar a ostatní opět hráli do mega nálady podmanivé latinsko-americké rytmy, i beaty newyorské scény a to vše v lákavém balení pod názvem Maradona Jazz. Bubínky, jemnost i punk, to je to, co rozkázalo našim tělům ‘tanči, řvi, pískej, hulákej a dělej si co chceš’ Seňorita. Taky že jo J. Po nich jsem došlápla na Kraftwerk Simulation. Tyhle páprdy a mega oldschoolery z elektronické základny z Německa zná má generace minimálně (maximálně znělku z MTV ‘Music non-stop’), jejich hudba byla vždy nadčasová a měla by být pochopena aspoň v této době, době počítačové hudby. Popravdě opak je pravdou. Samozřejmě jsem neočekávala Kraftwerk originál, to by chlapci z HZN museli přitlačit na vstupném, i když by se pár lidí ochotných připlatit našlo. Kraftwerk Simulation tudíž byla slovo od slova, tón od tónu simulace, předvádění něčeho, co je a co ještě dlouho doufám bude. Smála jsem a brala jsem to z části vážně. Jirka Himmel - mj. pan kastelán (jako cyklo náhražka z videa k singlu ‘Tour de France’ z neexistujícího alba Techno Pop) v růžovém supr trikotu na supr trati kolem Spolchemie. Tato exhibice nepřesáhla jenom pódium, ale i způsob myšlení stejně jako kapela Kraftwerk. Zkusili jste se pánové zeptat, kdo z lidí bez rozdílu věku tuhle Akci ‘Ein Beweis der Freundschaft der Terrorist und die Mumie’, pochopil? J Každopádně následující fireshow s ohňostrojem, který vypukl po tomto vystoupení, dá-li se tomu stání u kompů J říct (kvalitní foto z nedávného koncertu v Lucerně najdete na www.rave.cz), překvapením ani pro pravidelné návštěvníky nebyl. Velký a dlouhý světelný nášup v podobě barevného deště a jiných vychytávek za podkaldu Michaela Jacksona (pánové nějak měknete - dříve Underworld a teď ‘let’s unity’ s Heal the World od Krále Pedofilů). Někdo se smál příjemné melancholické atmosféře nebo zpíval Majkla, někomu ukápla slza, někdo se mačkal se sousedem a někdo se těšil na ska boyband The Chancers (www.chancers.cz) -s touto česko-britskou partičkou jsem se setkala v r. 2001, kdy naše město poznamenala svou hudební účastí na after sk8cup mejdlu spolu s Krucipüsk a Mewou v již zesnulém Metru. Tahle offbeatová mrcha vznikla v 98. v Praze a dodnes prezentuje styl hudby, o kterém by si málokdo z nás řekl, že pochází z ragga Jamajky. Jejich kvalitní 2tone ska (černobílé) se potvrdilo samo-nezapomněla jsem na ně. Asi 130 cm velký J frontman Ruffskank britského původu rozpálil spřízněnce této divoké hudby do euforie, takže i já jsem si na chvíli zahrála na infant terrible, kopajíc do 1 metru výšky. Pokud se Vám líbili stejně jako mně, stáhněte si zdarma jejich cédé na jejich webu, což Vám jiná kapela nabídnout nemůžete a nebo nechce. Ale upozorňuji, že tato se veřejně hlásí k hnutí Skinheads, ale přesvědčivě tvrdí, že prý patří k jedné z odrůd britských plešatých hlav (skinheads against rasism) a ne k těm, se kterými je seznámen každý Slovan. Nečekejte ani jemné vokály a ani rasta-ska jako od Fast Foodu nebo Polemic, ale divočárnu se saxofony a drsným britsko-skotským akcentem. Divadlo ‘V pytli’ (www.divadlovpytli.cz) jsem neviděla a ani netuším, zda tam nějaké hrálo. Každopádně o závěrečnou tečku se postaral DJ Jan 2 (osobní nostalgie na hudbu mého mládí). Snad žádný hudební libůstkář nezapomněl na (dnes už v destroy-stavu) partu pod názvem Ohm square, jejíž Honza byl členem spolu s frontmankou Charlie One, charismatickou zpěvačkou z Británie, a dalšími Jany. Na odchod domů nám zahrál hravé a zlámané beaty i techno mixage Kelis či Fatboy Slima. V případě poslední kulturní vložky letošního ročníku šlo o různorodost, která zcela pohltila (pokud už to za ní předtím dřív nezvládl alkohol J) zbytek spokojených silných kusů. Takže zkratkovitě závěrem. Kromě bohatého hudebního programu na 3 stages, jste si mohli zahrát v neudýchatelné hradní vinárně fotbálek, dojít si do galerie na Mumiino mumlání, zpracovat pár fastfoodových záležitostí, vypít a vykouřit, co hrdlo ráčí a mozek stačí a hlavně se bavit pod taktovkou pánů z HeroZeroNegro. Tak tedy díky čau a příští rok se zase sejdeme venku. jeskyne@post.cz, foto: www.maudcaffe.net PS: Večer ve znamení slov a tónů, to je určitě to, co Ústí opravdu potřebuje.