hrvn's Hvězdné okénko uvádí:
Hospoda Pod Letnou je jednou z tradičních letitých teplických hospod a již jsem jí jednou ve své rubrice popisoval. Důvod, proč se o ní opět zmiňuji, je však v pravém slova smyslu tristní - nějací v pravém slova smyslu kokoti vytvořili takový tlak na majitele, že hospodu pravděpodobně prodá. Co bude následovat je nabíledni - vytvoří se tam buzerantská cukrárnička, nebo ruské či arabské doupě, kam našinci zavítati není radno. Ten, kdo tímto směrem tlačil, spáchal zločin na teplických hospodách, na tradici, demokracii a svobodě slova. Sprostá slova nepoužívám často (maximálně asi 200x denně), ale musím lakonicky konstatovat, že ten, od nějž vzešla zničující iniciativa, je pořádná kurva a heslo 'Proletáři všech zemí, spojte se!!!' má vyšité určitě i na fuseklích. Dosti již lkaní, s hospodou se koncem roku rozloučila i radikální baletní úderka Vyžvejklá Bambule, takže předávám pero a klávesnici svému brachu Stejskimu, pro zvýšení objektivity.

VYŽVEJKLÁ BAMBULE (pá 17. 12. 04) V PODLETNÉ (v Teplicích) HRÁLA HORDUBALA aneb obcování s Karlem Čapkem Ten, jenž měl tu smůlu, že jej zaneprázdnil předvánoční shon a na tuto slovutnou akci se nedostavil, přišel opravdu o mnohé. Představení totiž psalo dějiny souboru Vyžvejklá Bambule v mnoha ohledech.
* Za prvé Hordubal ukázal ohromný potenciál nového složení souboru. Ještě před rokem se myšlenka, že by se jakékoliv vystoupení mohlo odehrát alespoň na podprůměrné úrovni bez zakládajících členů P. Potužníka a J. B. Šerého, zdála až kacířská. Hordubala však nejenže odehrála sestava z loňského ledna bez J. B. Š. (viz NÚP 2/04) - vedle lídra kolegia (hRvN) Patrik Linhart a Petr Stejskal (pro úplnost je samozřejmě třeba doplnit opět výborná digama Martina Nováka a Rosťu Veselého), ale i se svým zbrusu novým aktérem Radkem Musilem. Ten i přes relativní mládí do děje 'na prknech, jež neznamenají smrt' naprosto organicky zapadl. Obzvláště výkon, kdy vytlačil - coby newyorský policista - ochranným štítem z jeviště interaktivního diváka, byl naprosto bravurní. Málokdo z obecenstva byť jen tušil, že tento návštěvník není další z osobitých postav odvíjejícího se dramatu. K ostatním výkonům jen kratičkou poznámku - hRvN tradičně naprosto perfektní, P. Linhart ve strhující formě. V pro Bambuli typických improvizačních sekvencích se stával nevypočitatelným a neřiditelným projektilem, který vystřeloval nad všední starosti nejen nadšené publikum, ale občas doháněl k šílenství i některé členy ansámblu. Další jistou novinkou bylo uvedení vlastně zcela nové hry. Jednou, až bude kritik (který se, jak VB pevně věří, již narodil a učí se žvatlat první slůvka) popisovat složité vývojové eskapády Vyžvejklé Bambule, označí tuto vývojovou fázi jistě za moment, kdy si ze své minulosti vybrala to nejlepší, zapracovala na slabších místech, by se vydala cestou tradičně nonkonformní (tedy netradiční). A v čem že tkví unikum tohoto stádia? Ne že by s předem připraveným scénářem v minulosti vůbec nepracovala, tentokrát se ovšem na tento aspekt zaměřila důkladněji a Hordubala si lze přečíst i v písemné podobě. Není daleka doba, kdy ku zdokonalení divákova komfortu (za účelem hlubšího pochopení bizarnosti odehrávající se přímo před ním, kdy je tato jen šálivou zástěrkou, strhnutím kteréž se odhalí šokující realita) budou k dispozici tištěné scénáře - coby průvodci uváděného titulu. Přihlížející bude poté sám moci zhodnotit, nakolik se v daném představení protagonisté scénáře drželi. V prosinci - dle mého odhadu - tak na pěkných 35%. O samotné produkci mohu, co více než angažovaný pozorovatel, říci nemnohé: Živelné? Pohlcující? Propalující duši? Nevím, snad. V každém případě přijímám za bernou minci slova Karla Čapka, jenž se mezi účinkujícími zjevil k závěru vystoupení: 'To nebylo špatný, vy buzny. Takhle se mnou ještě nikdo neobcoval. Jen tak dál, Berlín je nedaleko!'
Petrnora - čti Pietronora